Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493485/bmid_moje-mama-jana-brejchova-aTu-493485.jpg
4
191
191
Tato kniha je životním příběhem herečky Jany Brejchové, jedné z největších českých filmových hvězd, zachycený její dcerou Terezou Brodskou. Na podkladě společných rozhovorů přibližuje úspěšnou filmovou kariéru herečky, která v šedesátých letech zářila také na evropské scéně. Vypráví o spolupráci s filmovými kolegy, kteří byli součástí její profesní kariéry někdy i osobního života. Setkáme se s režiséry Jiřím Krejčíkem či Milošem Formanem a nahlédneme do zákulisí natáčení s herci jako Pierre Brice nebo Jan Werich. Kniha je současně neobvykle otevřenou výpovědí o soukromí slavné herečky, o jejích partnerech a komplikovaných rodinných vztazích. Literárně zpracovala Jana Podskalská.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry Obrazové publikace
Vydáno: 2022 , Universum (ČR) , WWA photovíce info...
Přidat komentář
Velmi příjemná a čtivá kniha popisující život Jany Brejchové. I když vypadá tlustě, čte se velmi rychle a snadno. Úžasné je obrovské množství fotografií, které příběh krásně dokreslují. Četbu jsem si moc užila.
Kniha se mi velmi líbila a dobře se četla. Paní Brejchovou si pamatuji, ale až z doby, kdy byla ve středních letech a její filmovou tvorbu předtím jsem skoro neznala. Velmi oceňuji upřímnost s jakou je kniha popsaná, včetně soukromých událostí a postojů hlavní hrdinky. Baječné je grafické zpracování, černobílé fotky z dávné historie, spousty odkazů na dobrou filmovou tvorbu. Když jsem knihu dočetla, bylo mi smutno, že tím, jak čas běží, se někdy nemáme šanci dozvědět o skvělých talentech, kteří tady byli, ale díky paní Brodské je šance se o tom, jaká byla, jak žila a tvořila Jana Brejchová dozvědět a vzpomínky si uchovat.
Životní příběh herečky Jany Brejchové zachycený její dcerou Terezou Brodskou mě zaujal od první stránky. Ty dvě spolu neměly vždy jednoduchý život, ale ocenila jsem nadhled dcery i matky, a hlavně spoustu zajímavých informací o herečce, která v šedesátých letech patřila mezi nejpopulárnější evropské hvězdy filmového plátna. Na podkladě rozhovorů, které spolu vedly, se odvíjí pestrý kaleidoskop tvůrců, kteří významně ovlivnili její kariéru a také nahlédneme do zákulisí natáčení s režiséry i do jejího soukromého života s partnery, s nimiž ji spojovala její profese. Do jejího života tak zasáhli nejen profesně, ale i lidsky, jako např. Miloš Forman, její první manžel.
Přestože Jana Brejchová svěřila svou dceru po narození do výchovy svojí sestře Blance, nakonec se obě dokázaly s touto situací vyrovnat. Tereza Brodská v závěru knihy upřímně přiznává, že jí to matka v životě nijak zvlášť neusnadnila, ale díky tomu jak uvažovala a jednala, jí pomohla, aby si uvědomila správné životní hodnoty. Za mě velmi dobře zpracovaný životopis, který není bulvární, ale přesto je velmi otevřený a upřímný. Moc doporučuji hlavně mladší generaci, která Janu Brejchovou většinou moc nezná. Kniha je fascinující nejen svým obsahem, ale také spoustou úžasných fotografií, které text výstižně doplňují.
Mile mě překvapilo, jak informačně i emocionálně hodnotná kniha je.
Jednak poskytuje vhled do zákulisí vzniku mnoha zásadních snímků naší kinematografie a pak taky poodhaluje soukromí legendární herečky, které by námětem z fleku vydalo na velký román. Zásadní přínos v tomto ohledu má také Tereza Brodská, která vyprávění své maminky zpracovala a její vzpomínky pak místy konfrontovala se svým pohledem - aniž by ji (od)soudila. Podněty k zamyšlení klade spíše na samotného čtenáře a svůj vlastní postoj v závěru glosuje pozitivním: “Díky tomu, jak uvažovala a impulsivně jednala, jsem si ale uvědomila správné hodnoty.”
Knížka je obsáhlá a vyloženě napěchovaná dobovými materiály. Za mě krásné a úctyhodné ohlédnutí se za životem naší jediné filmové hvězdy - jak Janu Brejchovou tituloval Jan Werich.
•
A ačkoliv odchovaná studiem filmové vědy, z filmografie Jany Brejchové je větší část snímků, které jsem neviděla - nutně se teď potřebuju dovzdělat. :))
Vynikající zpracování, poutavé vyprávění, množství fotografií z natáčení i soukromí, velké písmo. Prolínání vyprávění Jany Brejchové a následné vyjádření se k věci z pohledu její dcery, autorky této knihy. Co opravdu oceňuji, je upřímnost Terezy Brodské, která vztah mezi maminkou a sebou nepřikrášluje a vše popisuje tak, jak to v tu dobu cítila. Neměla to časti vůbec jednoduché. Kniha je nejen obsahově velmi povedená, ale i vizuálně.
Dle mne velice dobře udělaná kniha:-) Životopisy příliš nečtu, ale tento mne zaujal perfektním zpracováním, poutavě napsaný, spousta fotek, velké písmo, střídání autentických vzpomínek jak dcery tak matky a jejich pohledů na stejnou událost...doporučuji k přečtení...
Jana Brejchová byla výrazně zajímavá herečka ve všech svých tvůrčích obdobích, je dobře, že knížka vznikla a je dobře, že ji napsala právě její dcera. Fotky i text vypovídají hodně, nejen o J.B. Použitý papír, obří písmena, použitá v textu i opakování částí textu pod fotkami, dělají knihu zbytečně silnější a těžší. (Některé filmové fotky mi připomněly dobu, kdy jsem si, jako holka, kupovala a hltala filmový časopis KINO, ty soukromé jsou působivé zase jinak).
Nádherná kniha a ještě úžasnější fotografie. Přečteno za jedno odpoledne.
Líbil se mi podrobný popis vztahu s Hanzlíkem.
Nejdřív, že se kouknu jen na fotky a ejhle kniha přečtená.
Nádherně napsané, citlivé a přesto upřímné. Paní Terezka, napsat knihu o mámě, zvládla s grácií.
Mně se kniha moc líbila. Je to bichle, ale přečetla jsem ji za dva dny, je to hodně o fotkách. Krásných fotkách Jany Brejchové. Hezky vyprávěný příběh očima její dcery podle vzpomínek.
Osobně mi chyběl souvislý, navazující vyprávěný příběh, kde by bylo pokud možno vše. Tady jde sice o víceméně chronologicky uspořádané vzpomínky, ale jsou to spíš takové vybrané kapitoly ze života. To nejdůležitější se pochopitelně dozvíte, ale některé věci na mě působily mírně podivně. Třeba o sestře Haně je asi jen jeden krátký odstaveček, a to až o dost později, jako by v rodině ani nebyla. Nebo v určitém okamžiku je z JB světová hvězda, a mně nějak uniklo, jak k tomu vlastně došlo. Je to takové selektivní. O něčem se píše, ale o jiném, co by člověk čekal a přivítal, zase ne. Ale to je zvolený způsob vyprávění a nezbývá než to přijmout, to v podstatě ani na kritiku není.
Ovšem co mi vadilo dost, to byly popisky pod fotkami, které se často shodovaly s částí textu. Takže jsem si něco přečetla, pak kouknu na fotku, začnu číst popisek, a tam je skoro to samé ještě jednou, často i stejnými slovy. A to mě vážně dost rozčilovalo.
Na druhou stranu je knížka napěchovaná fotkami, což je třeba ocenit. A což zase asi úzce souvisí s tím, že příběh není moc soudržný a kontinuální, no on to vlastně příběh není, a kdyby tam bylo fotek málo, dost by to bilo do očí. Takže knížka je vlastně takový obrazový kaleidoskop doplněný vzpomínkami. A proč ne. Vůbec nelituju, že jsem ji koupila.
A taky je hezká.
A taky je docela těžká na čtení v posteli.
(A taky jsem se nedozvěděla, jak se stalo, že se z tmavé a snědé JB stala zářící blondýnka.)
(A taky mě dost iritovalo, jak JB na fotkách skoro pořád hulí cigára.)
(Ovšem dopis Pražskému kulturnímu středisku pobavil. I když byl tedy řádně arogantní.)
Knihu jsem si přečetla spíš jen ze "studijních důvodů" než z vlastního zájmu. To abych věděla, co doporučovat :-)
Herectví Terezy Brodské a herectví Jany Brejchové mě nikdy nijak nezasáhlo, takže osobně se spokojím s hodnocením, že Jana Brejchová bývala velmi fotogenická.
Kniha se čtenářkám bezpochyby bude líbit, je přesně taková, jak jsem očekávala. Všechno už bylo někde napsáno, jen je to zde pohromadě.
Kniha o krásné a talentované herečce. Mnoho lidí ji mělo/má za egoistickou a namyšlenou, těžko říct, udělala pár věcí, které mnoho lidí nezkouslo. Táto biografie by jim ale mohla pomoci pochopit proč to udělala. Líbilo se mi propojení myšlenek herečky doplněné z pohledu dcery. Bylo to velice osobní a intimní. Myslím, že se knížka opravdu povedla a líbí se mi daleko víc než ta o panu Gottovi.
Pro milovníky šedesátkovýho Československa a jeho filmu je tahle memoárová bichle plná fotek jako stvořená... Líbí se mi, že se Tereza nebála napsat na národem milovanou mámu i kritiku - zároveň vychytala slušnou, nebulvární formu. A že fotek bylo skoro víc jak textu? Mně to nevadilo, sem to patří. Co bych jedinýho vytkla - opakovat informace v textu a v popiskách fotek, byť jinými slovy, je zbytečná škoda.
Skvělá biografie mé nejoblíbenější české herečky. Přidávám osobní vzpomínku. Bylo mi asi 10 let, když paní Brejchová a paní Jirásková přijely do čtvrti, kde jsem bydlela, se zájezdovým představením Hřbitov slonů. Strašně jsem se tešila, chtěla jsem konečně tyto velké herečky z Prahy vidět na jevišti. Hra byla pro desetiletou tématem těžká, mně to ale nevadilo. Byla jsem úplně fascinovaná hereckými schopnostmi obou dam. Pamatuji si atmosféru v sále. Moje nejsilnější vzpomínky: postava paní Brejchové, která byla paranoidně fixovaná na svoje prsteny (ještě v hlavě slyším její "moje prsteny"), před koncem hry umírá tak, že se sesune na zem (už tehdy jsem si říkala, kolik modřin si asi nadělala); závěrem hry paní Jirásková volala jména veškerých zesnulých postav a "děvčata, kde jste!?"). Zážitek na celý život. Dodnes mě mrzí, že se mi nepodařilo přemluvit mamku, abychom se vydaly do zákulisí. Sice bych se hrozně styděla a nevěděla bych, co mám říct, ale jsem si jistá, že by byly milé.
Životopis dobře známé herečky jsem poprvé zaregistrovala na instagramovém profilu Báry Nesvadbové, kde z ní předčítala. Druhé setkání se odehrálo na Světě knihy, kde jsem knihou krátce zalistovala a definitivně se rozhodla, že si ji dřív či později objednám. No, bylo to rozhodně dřív než jsem čekala.
Kniha obsahuje nejen životopis / vzpomínky Jany Brejchové. Text, spolu s mnoha fotografiemi, dopisy, novinovými výstřižky či zápisy z diářů a kronik, reflektuje mimo jiné dobu od 60. let do počátků 21. století a to v oblasti umění, kultury, společnosti či politiky.
Je to překrásné dílo vyvolávající spoustu emocí a pocitů. Celé to období mě fascinovalo. Oblečení, účesy, zážitky, místa, navázaná přátelství nebo prostředí filmu. Všechno mi přišlo takové...upřímnější, přátelštější, čistší. Lidé uměli svou práci navzájem ocenit, panovaly mezi nimi většinou vřelé vztahy. A ano, je mi jasné, že tomu tak nebylo za každých okolností. Zpracovávaly se náměty, které člověka dokázaly zasáhnout.
Později jsem si svoje pocity potvrdila. Právě dcera Tereza se v knize zmiňuje o tom, jak její maminku mrzelo, že se po revoluci začalo ve světě filmu uvažovat jinak. Třeba když se přestala točit závažná společenská témata a producenti vyhledávali spíše něco odlehčeného. Nebo když na důležitosti nabyla sledovanost.
Vždycky jsem na film pohlížela jako na děj nějakého příběhu. Tato kniha mi však umožnila vnímat ho i jiným způsobem. Jako snahu zpracovat důležitá témata, vypíchnout konkrétní přesah, snahu zapůsobit na diváka prostřednictvím psychologie a charakterů jednotlivých postav. Tohle všechno jsem doposud byla schopná prožít pouze prostřednictvím knih.
Kniha naprosto splnila moje očekávání. Byla zajímavá, láskyplná, citlivá, humorná, místy smutná a bolestivá. Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah a mohu ji vřele doporučit
Moc hezky zpracovaná biografie. Tento typ knih příliš nevyhledávám, ale na první pohled mě kniha zaujala svým zpracováním a myslím, že velmi dobře vybranou fotkou na obálce, kde paní Brejchová opravdu působí jako hvězda a módní ikona. Ve vyprávění a vzpomínkách se střídají Jana Brejchová i Terezka Brodská, vzpomíná se jak na život herecký, tak i na osobní, obsahuje spoustu krásných fotografií a čtení ubíhá velmi rychle. Protože život slavných jsem nikdy moc nesledovala, tak jsem se tady dozvěděla i spoustu pro mě překvapivých věcí z jejich soukromých životů.
Jen mi na konci bylo opravdu líto Terezy, když položila poslední otázku, jestli její máma něčeho v životě opravdu lituje, myslím, že čekala nebo možná doufala v jinou odpověď.
Štítky knihy
životopisy, biografie vzpomínky fotografické publikace české herečky Jana Brejchová, 1940- potomci umělců
Moje máma Jana Brejchová
Zvláštním způsobem zpracovaný průřez životem opravdové hvězdy. Není to souvislý příběh, spíše jednotlivé útržky, vzpomínky, komentáře matky a dcery, ze kterých je zřejmé, že ani jedna neměla v životě na růžích ustláno. Za celou dobu čtení jsem nedokázala příjmout grafické a typografické zpracování textu, které z mého pohledu degradovalo jak obsah, tak tu hromadu krásných a vypovídajících fotografií. Jakoby se něčí urputná snaha o "dyzajn" snažila přiživit nebo zastínit naši filmovou hvězdu.