Moje srdce a jiné černé díry
Jasmine Warga
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306498/mid_moje-srdce-a-jine-cerne-diry-y6R-306498.jpg
4
213
213
Když máte pocit, jako byste místo srdce měli zoufale bezednou černou díru, která všechno spolkne, jaký smysl má každé ráno znovu vstávat? Aysel už nechce žít – čeká jen na vhodný okamžik, aby se rozžehnala se životem. Nemá ale odvahu udělat to sama. Když se přes internet seznámí s Romanem, zdá se, že našla skvělého komplice, aby uskutečnila svůj záměr. Jenže při plánování společné smrti Aysel začíná cítit, jak moc se na setkání s Romanem těší, jak lehké a plné světla dokáže její srdce být. A najednou je pomyšlení, že by to všechno skončilo, nesnesitelné... Aysel se pustí do boje. Za svůj život, za jeho život, za jejich lásku...... celý text
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
My Heart and Other Black Holes, 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi krásný heavy příběh, který jsem zvládla přečíst v rekordním čase :) Okamžitě jsem přilnula k Aysel i Romanovi a několikrát v průběhu příběhu už to u mě vypadalo na slzy.
O tomto tématu je potřeba mluvit a je škoda, že nevzniká více takových knih.
Tohle jsem si vážně užila. Četlo se mi sice vzhledem k tématu trochu smutně (párkrát to ve mě vyvolalo i slzy), ale velmi rychle. Stránky ubíhaly ani nevím jak a celý příběh se mi velmi líbil. Možná bych byla radši, kdyby bylo i pár kapitol navíc nebo epilog, protože mám několik nezodpovězených otázek a taky bych snesla víc prostoru pro vedlejší postavy, ale to jsou jen drobnost. Vývoj postav se mi líbil a jsem ráda jak to dopadlo.
Přijde mi to podobné knize Co jsme si nikdy neřekli, ale za to jsem naopak ráda, protože se mi obě knihy líbily (tahle byla ale o dost méně depresivní). Určitě doporučuji.
Tak jo. Tohle byl vážně smutný příběh. O depresi, myšlenkami na smrt, o smrti samotné, ale zároveň i o naději, lásce, přátelství a pochopení. Tenhle příběh ve mně vyvolal tolik emocí. Občas jsem se s myšlenkami hl. postavy ztotožňovala, protože každý si někdy procházel špatným obdobím, ne? Já jim fakt rozuměla a dokázala se do nich vcítit. Musím říci, že autorka to napsala vážně skvěle. Je to čtivé, což je velké plus, ale líbilo se mi, jak mi ty postavy přišly reálné.
Bylo fakt nespravedlivé, jak se na Aysel všichni koukali skrz prsty. Všichni se jí báli a pomlouvali jí. A proč? Proč jí soudili za něco, co udělal její otec? Proč jí museli dávat pocit, že je stejná "zrůda" jako on? Proboha! Bylo jí jen 16 let. Chtít umřít v tak mladém věku je vážně smutné. A nikdo to neviděl. Nikdo neměl nejmenší tušení, jak moc se trápila. Jasně, její otec udělal obrovskou chybu, ale ona za to nemohla. Navíc… byl to její otec, který se jí věnoval, se kterým měla nějaké vzpomínky a rázem o něho přišla. Cožpak si nikdo neuvědomoval, jak všechno tohle pro ní muselo být těžké? A ona? Byla to skvělá holka. Jasně, měla deprese a i tak přemýšlela, jenže dokázala vtipkovat a když už se tak stalo, tak to vážně stálo za to. Nejvíc se mi na ní líbilo, jak si postupně začala uvědomovat, že ona není její otec. Ona nemusela platit za jeho chyby a ona ani stejné chyby udělat nemusí. Jak si uvědomila, že život je něco křehkého a vzácného. A že vážně, ale vážně chce žít. A to mě přivádí k Romanovi. Nebýt jeho, tak to celé dopadne asi jinak. On jí naučil vidět sebe samou v jiném světle. On jí dával pocit, že na ní záleží. Každopádně jeho mi bylo strašně líto. Nedokážu si představit, že bych s tou vinou musela žít. I když za to, co se stalo, tak docela nemohl. Nemohl prostě vědět, že zrovna tohle se přihodí. I on se s Aysel celkem změnil a začal uvažovat jinak, i když…
Číst knížku v jiném věku nejspíše bych z toho měla jiný zážitek. Nicméně kniha se četla velmi dobře, konec dopadl dle mého očekávání a téma čtenářské výzvy bylo splněno.
Velmi pěkně a čtivě napsaná kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnou od začátku do konce.
Příběh o dvojici mladých lidí, kteří rozumí jeden druhému v jeho bolesti a trápení.
Zlomená Aysel a Romano, kteří se potkají za ne úplně šťastným důvodem. Jako parťáci na sebevraždu. Život se jim po té, co se poznají převrátí vzhůru nohama, takovým způsobem, ve který ani jeden z nich nedoufal.
Je o tom, otevřít se ostatním lidem, pustit si je do života a nechat je, aby nám umožnili podívat se na život jinýma očima.
Velmi silné tématech smrti, depresi a smutku, o kterých by se mělo více mluvit.
(Samotný konec knihy a to, jak to dopadne s Romanem a Aysel jsem opravdu nečekala a neskutečně a mile mě překvapil, i přesto, že je na konci spousta neuzavřených myšlenek...)
Ačkoli je cesta k uzdravení těžká a dlouhá,....Nevzdávejte to, vyhledejte pomoc a mluvte o tom, co vás tísní, protože stojí za to žít.
Jak uvádí sama autorka, život je krásný a velmi kinetický
Velmi pěkně napsaná knížka. Zprvu jsem myslela, že je to kniha jenom pro náctileté, ale myslím, že zrovna tohle téma se týká všech lidí napříč věkem. Bylo to docela na zamyšlenou. Jsem ráda, že příběh měl šťastný konec. Celou dobu jsem doufala, že hlavní hrdinové svůj plán nakonec nedokončí.
Rozhodně to autorka nepsala pro mou věkovou kategorii. A přes to mě kniha zaujala a donutila k zamyšlení. Své vnučky na ni určitě upozorním.
Knihu jsem si našla kvůli "výzvě" - a přečetla - ale není to můj silný šálek kávy. Možná, kdybych ji četla v jiné době (necovidové) a kdyby mi postavy byly trochu víc sympatické - snad bych lépe hodnotila.
Po dočtení se ve mně pocity mísily. Bylo to čtivý, ale zároveň jsem cítila, že se musím ke čtení nutit. Ale příběh jako takový byl zajímavý.
Moje srdce a jiné černé díry je kniha plná rozporů. Je to krásně napsaný ale smutný příběh, plný bolesti i naděje. Bylo mi strašně líto, že Aysel ani Roman nemají nikoho kdo by jim z té hluboké černé díry pomohl, vyslechl je, poradil. Cokoliv jen aby pochopili, že to co se stalo, není jejich chyba. Štěstím bylo že se našli a mohli se tak spolu vydat na dlouhou cestu k uzdravení. Nebo aspoň k smíření.
Líbilo se mi jaký způsobem je kniha napsaná a přestože se věnuje tak složitému tématu, čte se dobře. Celou dobu jsem těm dvěma strašně fandila a jsem ráda že jsme se nedočkali úplného happyendu, protože takhle to bylo uvěřitelnější a víc se to k příběhu hodilo.
Snad se od autorky dočkáme dalších knih.
IG: zrzi_cte
Takže. Abych pravdu řekla, nevím, čím dřív začít. Nápad se mi zdál geniální. Parťáci na sebevraždu, z toho jeden se do toho druhého zamiluje, no a co pak? Začala jsem číst s cílem dozvědět se, jak to skončí. To by samo o sobě nevadilo, kdyby se nutkání zjistit, jaký konec si pro Aysel a Romana autorka připravila, postupně nestalo mým jediným poháněcím motorem.
Ani pořádně nevím, v čem byl problém. Možná nesympatické postavy? Ale s tím jsem snad ještě nikdy potíže neměla. Nevyužitý potenciál? To spíš. Mám zkrátka pocit, že při takovémto tématu autorka mohla jít mnohem víc do hloubky.
Než jsem knížku začala číst (mimochodem na doporučení kamarádky, takže jsem možná měla už předem velká očekávání), nevím proč, ale myslela jsem si, že se v ní budou střídat kapitoly z pohledu Aysel a z pohledu Romana, možná bychom pak mohli více nahlédnout také do jeho vnitřního světa. Právě onen vnitřní svět obou hrdinů bych si přála víc pochopit, ne se jenom spokojit s černým slimákem deprese.
Možná i z výše uvedených důvodů jsem měla pocit, že knížce něco chybí, nějak jsem pořád čekala, až se to rozjede. Pravda, sice jsem se dočkala, ale až když jsem se blížila ke konci, který mi připadal trochu nedotažený. Chtěla jsem vědět, jak dopadne setkání Aysel s jejím otcem. Vždyť pro utváření její osobnosti měla právě tato postava naprosto zásadní význam, ale přesto se v současném životě Aysel ani jednou neobjevila a nepromluvila sama za sebe, pouze v jejích vzpomínkách. To je dle mého názoru docela škoda.
Jak už jsem zmínila, vlastně jsem celou dobu četla dál hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne. To je asi jediné plus celé knihy, nepředvídatelnost, i když s koncem také nejsem úplně spokojená.
Nakonec hodnotím jako lepší průměrnou knihu, občas se tam vyskytla nějaká ta hezká myšlenka nebo úsměvná situace, ale dlouho si ji pamatovat nejspíš nebudu, což mě docela mrzí, protože nápad měl rozhodně potenciál, který se postupem čtení někam vytratil. Možná příště zkusit delší rozsah a detailnější zaměření na psychologii postav...
Knížku jsem přečetla za odpoledne takže o čtivosti nepochybuju. Knížka se četla skvěle občas jsem se usmívala ale taky jsem měla slzy v očích. Těžké téma autorka velmi citlivě zpracovala. Líbilo se mi to spojení s fyzikou. Kniha má hezký název který mě zaujal a nádhernou obálku. Krásná knížka s důležitou myšlenkou a sympatickými postavami. 5/5*
PS: Myslím že by nemusel být špatný druhý díl protože je tam dost neuzavřených témat.
"Duše je místem sama o sobě a dovede nám peklo změnit v nebe a nebe v peklo."
I když dávno nejsem cílová skupina, pro kterou je kniha určena, moc se mi příběh líbil. Má myšlenku a hloubku, což oceňuji.
Deprese je vážné téma. Odvážné na prvotinu. V doslovu se dozvíme, že knihu psala v době, kdy zažívala vlastní tragédii. Je rozdíl mezi klinickou depresí endogenní a depresí exogenní. Ovšem příznaky jsou asi stejné u všech. Kdo nezažil, nepochopí, kdo zažil či zažívá, nepotřebuje žádné složité kecy. Je to peklo.
Kniha je velmi milá. Nenapadá mě jiné slovo. Milá. Na hranici pathosu, ale nepřekročí ji.
Pohladí, potěší, donutí se zamyslet a má dobrý konec. V přímé řeči malinko naivní, ale až tak to nevadí. Velmi trefné a vtipné a někdy moudré jsou glosy sympatické hlavní hrdinky. Je fakt cynická, stoická, přesná. Když vám přestane záležet na životě, na tom, co na to ostatní, velmi vás to osvobodí. Zároveň to dokáže ještě více prohloubit vaše černé díry. Ztratíte pud sebezáchovy.
Zajímavá spojitost života a fyziky. A já právě dočetla Léčbu informací.... Člověk přitahuje ty správné věci do svého života, a všechno tak nějak zapadne. Dva pohledy na totéž - z hlediska vědy a z hlediska srdce. Co se stane s naší energií, když nejsme. Energie nikdy nezmizí.... Proč tak zoufale lpíme na životě, když je to vlastně jen vlnění, souhrn fyzikálních zákonů a vzorců?...
Kniha se čte velmi dobře, příběh rychle utíká. Je to kniha k zamyšlení. Potěšil mne i pěkný konec, ač u knihy tohoto tématu se dalo čekat ledasco, jen ne dobrý konec. Můžu jen doporučit :)
Jednou jsem hledala knížky, které bych si mohla koupit, protože jsem na to zrovna měla náladu. Vyskočila na mě reklama právě s touhle knížkou, která mě zaujala svou obálkou a taky zajímavým názvem. Ani nevím jak, ale za chvilku už jsem ji měla v košíku :-D
Některé odradí téma, o kterém knížka je, protože to je sebevražda. Žádnou knížku jsem s tímto tématem zatím nečetla, proto jsem se jí rozhodla dát šanci. Autorka si podle vybrala těžké téma, které splnila na jedničku.
Příběh začíná tehdy, když Aysel hledá na internetu parťáka na sebevraždu, protože ji nechce spáchat sama. Jak už může z názvu vyplývat – je to romantika jak vyšitá. Začne si psát s jedním klukem, který má stejný plán. Postupem času se navzájem poznávají.
Během příběhu se nám víc a víc představují hlavní hrdinové. Dozvíme se, proč se Roman chová tak divně, proč si na sebevraždu vybral jedno konkrétní datum, proč mamka Aysel tak moc lpí na každodenním utírání fotky na chodbě… Ze začátku příběhu budete mít spoustu podobných otázek, na které postupně autorka odpoví.
Měla jsem ji přečtenou celkem rychle, zabralo mi to přesně 2 týdny. Brala jsem si ji hlavně do tramvaje a otevřela ji každý den na 15 minut, potom jsem pokračovala doma. Jak to byla hlavně romantická knížka s vedlejší dějovou linkou o smrti, tak jsem ji hrozně nerada odkládala jak byla napínavá.
Jediné, co mě fakt iritovalo, tak je malé písmenko v názvu knížky. Je to sice prkotina, ale i tak mi to při každém pohledu na ni vadilo. Jinak obálka mi připadá dokonalá, líbí se mi jak na ní je tmavé srdce, které dokonala pasuje k příběhu.
Začátek se mi hrozně líbí, dokonale k dílu pasuje: ,,Hudba, hlavně ta klasická a hlavně Mozartovo Requiem d moll, oplývá kinetickou energií. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte, jak se houslový smyčec chvěje nad strunama, jen a jen zažehnout noty.“.
S hlavní hrdinou mě spojuje láska k hudbě, obě rády posloucháme klasickou. Aysel miluje jednu skladbu. Během čtení jsem si ji nespočetněkrát pouštěla. Vlastně pokaždé, co se o ní bavili, tak jsem sahala po telefonu a hledala ji.
V knížce se vyskytujeme docela často ve škole, za což dávám knížce velké významné plus. Miluju, když popisují učitele a komentují tu nudnou hodinu matiky. Ps – všimli jste si toho, že v drtivé většině knížek je minimálně jedna postava, která nemá ráda matiku?
Knížku můžu doporučit stejným milovnicím romantiky jako jsem já, které se nebojí i trochu těžšího tématu jako je smrt nebo sebevražda.
Kniha se mi líbila, ale bohužel jsem nečekala něco víc. Četla se poměrně rychle, konec mě překvapil a bylo to plné hezkých myšlenek, ale přišlo mi to trošku táhlé. Čekala jsem že to na mě asi víc zapůsobí.
Štítky knihy
sebevražda láska deprese pro mládež psychické problémy psychická traumata vina pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2016 |  Moje srdce a jiné černé díry |
| 2020 | Jiné jméno pro domov |
| 2018 |  Každý deň sa počíta |
Tohle byl vážně krásný, křehký příběh. Příběh o depresi, o sebevražedných myšlenkách a o tom, že cesta z bludiště temnoty není snadná, ale je možná. Že cesta z deprese vede jen přes činnosti a myšlenky, od kterých nás právě deprese dlouhodobě zrazuje. Zvláštní bylo pozorovat nezaujatým okem čtenáře, jak člověk v depresi vnímá sám sebe a jak předpokládá, že jej totožně hodnotí i ostatní. Skutečně krásné čtení. I přes vážné téma pohlazení pro duši.