• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jasmine Warga

Moje srdce a jiné černé díry

„Tohle byl vážně krásný, křehký příběh. Příběh o depresi, o sebevražedných myšlenkách a o tom, že cesta z bludiště temnoty není snadná, ale je možná. Že cesta z deprese vede jen přes činnosti a myšlenky, od kterých nás právě deprese dlouhodobě zrazuje. Zvláštní bylo pozorovat nezaujatým okem čtenáře, jak člověk v depresi vnímá sám sebe a jak předpokládá, že jej totožně hodnotí i ostatní. Skutečně krásné čtení. I přes vážné téma pohlazení pro duši.“... celý text
— mataaskorice

---

Moje srdce a jiné černé díry

„Velmi krásný heavy příběh, který jsem zvládla přečíst v rekordním čase :) Okamžitě jsem přilnula k Aysel i Romanovi a několikrát v průběhu příběhu už to u mě vypadalo na slzy. O tomto tématu je potřeba mluvit a je škoda, že nevzniká více takových knih.“... celý text
— Radějka

---

Moje srdce a jiné černé díry

„Tohle jsem si vážně užila. Četlo se mi sice vzhledem k tématu trochu smutně (párkrát to ve mě vyvolalo i slzy), ale velmi rychle. Stránky ubíhaly ani nevím jak a celý příběh se mi velmi líbil. Možná bych byla radši, kdyby bylo i pár kapitol navíc nebo epilog, protože mám několik nezodpovězených otázek a taky bych snesla víc prostoru pro vedlejší postavy, ale to jsou jen drobnost. Vývoj postav se mi líbil a jsem ráda jak to dopadlo. Přijde mi to podobné knize Co jsme si nikdy neřekli, ale za to jsem naopak ráda, protože se mi obě knihy líbily (tahle byla ale o dost méně depresivní). Určitě doporučuji.“... celý text
— ovsemzectu

---

---

Moje srdce a jiné černé díry

„Tak jo. Tohle byl vážně smutný příběh. O depresi, myšlenkami na smrt, o smrti samotné, ale zároveň i o naději, lásce, přátelství a pochopení. Tenhle příběh ve mně vyvolal tolik emocí. Občas jsem se s myšlenkami hl. postavy ztotožňovala, protože každý si někdy procházel špatným obdobím, ne? Já jim fakt rozuměla a dokázala se do nich vcítit. Musím říci, že autorka to napsala vážně skvěle. Je to čtivé, což je velké plus, ale líbilo se mi, jak mi ty postavy přišly reálné. Bylo fakt nespravedlivé, jak se na Aysel všichni koukali skrz prsty. Všichni se jí báli a pomlouvali jí. A proč? Proč jí soudili za něco, co udělal její otec? Proč jí museli dávat pocit, že je stejná "zrůda" jako on? Proboha! Bylo jí jen 16 let. Chtít umřít v tak mladém věku je vážně smutné. A nikdo to neviděl. Nikdo neměl nejmenší tušení, jak moc se trápila. Jasně, její otec udělal obrovskou chybu, ale ona za to nemohla. Navíc… byl to její otec, který se jí věnoval, se kterým měla nějaké vzpomínky a rázem o něho přišla. Cožpak si nikdo neuvědomoval, jak všechno tohle pro ní muselo být těžké? A ona? Byla to skvělá holka. Jasně, měla deprese a i tak přemýšlela, jenže dokázala vtipkovat a když už se tak stalo, tak to vážně stálo za to. Nejvíc se mi na ní líbilo, jak si postupně začala uvědomovat, že ona není její otec. Ona nemusela platit za jeho chyby a ona ani stejné chyby udělat nemusí. Jak si uvědomila, že život je něco křehkého a vzácného. A že vážně, ale vážně chce žít. A to mě přivádí k Romanovi. Nebýt jeho, tak to celé dopadne asi jinak. On jí naučil vidět sebe samou v jiném světle. On jí dával pocit, že na ní záleží. Každopádně jeho mi bylo strašně líto. Nedokážu si představit, že bych s tou vinou musela žít. I když za to, co se stalo, tak docela nemohl. Nemohl prostě vědět, že zrovna tohle se přihodí. I on se s Aysel celkem změnil a začal uvažovat jinak, i když…“... celý text
— Ella161

---

Jiné jméno pro domov

„Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Jde na ní sice vidět, že je psána pro mladší věkovou kategorii, ale i tak jsem z ní nadšená. Nějaké odstavce bych si vyloženě nechala napsat na čelo, aby to náš svět konečně pochopil. Velice krásné a hořké počtení na které pravděpodobně dlouho nezapomenu.“... celý text
— Berulidemknihy