ovsemzectu komentáře u knih
Tuto nádhernou pohádkovou knihu jsem přečetla už podruhé a rozhodně ne naposledy. Má nejoblíbenější z Bradavice knihovny.
A to jsem si kdysi říkala, jak jsou to určitě zbytečné doplňkové knihy :) No ale naštěstí jsem velmi rychle názor změnila.
Jen bych si ráda přečetla i knihu o dějinách Bradavicé školy, o jejím vzniku a celkově celou její historii. Nebo třeba jen o založení školy a jejích čtyřech zakladatelích, to by mohlo být také zajímavé čtení :)
Druhá kniha od autorky a opět mě bavila. Zaujala mě zmínka o příběhu z knihy Fáma, který se odehrával ve stejném městečku před pouhým rokem.
Jelikož jsem celoživotní abstinent a alkohol mě vůbec neláká, bylo pro mě zajímavé (a trochu i děsivé) číst, co všechno musí alkoholici prožívat a překonávat, když se snaží vyléčit a zůstat střízliví. A to, že musí několikrát denně svádět vnitřní boj sami se sebou a snažit se napravit vše, co v době závislosti způsobili nejen ostatním ve svém okolí, ale i sami sobě, jim tedy vůbec nezávidím.
Pred pár měsíci jsem četla další knihu o alkoholismu, která byla z pohledu rodiny alkoholičky, takže teď už vím, jak to prožívají obě strany.
Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit poměrně špatným hodnocením a knihu si přečetla.
No, dalo mi zabrat, abych to přečetla, ale rozhodně nelituji. Krásná autobiografie. Jsem jen o pár let starší než dvě mladší dcery pana Gotta, takže vše co se ho týkalo šlo tak nějak mimo mě a proto jsem moc ráda, že svou knihu stihl dokončit. Vedl tedy opravdu bohatý život, co se týče zážitků a společenského života.
Doporučuji!
Jednu výtku mám k velikosti a váze knihy, protože při čtení mi dělalo problém najít pohodlnou polohu ke čtení.
Druhou výtku mám k vazbě, konkrétně deskám - poměrně snadno se dají poničit (především na hranách a hřbetu je znát, že už je kniha čtená), což mě mrzí, jelikož to nevypadá dobře.
Tuto knihu jsem měla rozečtenou rok.
Ne snad proto, že by nebyla zajímavá, ale kvůli jedné scéně se psem (asi na straně 50), kdy se zdálo, že to špatně skončí a já prostě nezvládala číst dál. Navíc jsem si bohužel, jak je mým (zlo)zvykem u napínavých knih, přečetla konec. A to mi pochopitelně zkazilo chuť ke čtení.
Nicméně po roce jsem se rozhodla jí dočíst a přestože jsem nebyla z konce překvapená, moc se mi to líbilo. I když asi "líbilo" není to pravé slovo vzhledem k tomu, co vše se tam dělo a jaké pocity jsem při čtení měla.
Je velká škoda, že kniha bohužel jaksi zapadla a není příliš vidět, protože určitě stojí za přečtení.
Hodně dlouho jsem si nebyla jistá, jestli se vůbec do čtení této knihy pustím. Mohlo za to téma podsvětí, které v knihách vůbec nevyhledávám a spíše se mu vyhýbám. Nakonec jsem přece jen podlehla dobrému hodnocení i krásné obálce a do knihy se bez jakéhokoli očekávání pustila. A jsem moc ráda, protože už teď vím, že si jistě brzy přečtu i další díly.
Vysokoškolské prostředí mám v knihách ráda a navíc mi to i připomíná sérii Znovu od Mony Kasten, kde je série také postavená na skupině přátel studujících na jedné univerzitě.
Asi na straně 70 jsem to chtěla vzdát a knihu navždy odložit. Nakonec jsem se k ní po měsíci zkusila vrátit a zbytek se mi podařil dočíst na jeden zátah, až tak mě to chytlo.
A jsem ráda, že jsem se dostala až na poslední stránku, protože se mi celkově příběh vlastně líbil.
To je tak skvělé! Tak krásně a uvěřitelně zpracované. Víc jak rok jsem ji měla koupenou, než jsem si jí konečně přečetla a ani jsem netušila, jaký je to poklad. Velmi zajímavý a neobvyklý příběh, od kterého se nešlo odtrhnout (to šlo jen když bylo potřeba utřít slzy, jelikož jsem už přes ně ani nemohla rozeznat písmena).
Škoda, že se nepřeložily i další díly...
Za mě velké doporučení.
No, zvláštní povídka. Taková vlastně o ničem a rozhodně by víc stran neuškodilo. Vlastně nevím, co jsem to právě přečetla, takže ani netuším jak hodnotit.
No, co k tomu říct... Být to fikce, řeknu že to autor překombinoval, že tam toho nacpal příliš mnoho, že je to neuvěřitelné i na smyšlený příběh. Jenže tohle fikce bohužel nebyla.
Opravdu smutný život, působilo to na mě, že šel neustále z bláta do louže. Téměř čtyřicet let. Myslím, že svou autobiografii napsal opravdu za pět dvanáct. Jedna z jeho prvních vět se naneštěstí stala pravdou a já se k jeho příběhu dostala až po jeho smrti. Myslím, že kdyby mohl, rád by měl život stejný jako Chandler, protože by si splnil svůj celoživotní sen - mít vlastní rodinu. Bohužel, sice měl peníze i slávu, ale opravdové štěstí mu to rozhodně nepřineslo, spíš naopak.
Co se týče stylu psaní, měla jsem v tom trochu zmatek, protože děj nešel chronologicky ani jakkoli uspořádaně a navíc i v samotných kapitolách se přeskakuje v různých časových obdobích. I přesto se mi celou dobu četlo "lehce" a "dobře".
A co dodat, jsem ráda, že to napsal a že jsem si to přečetla i když to nebylo hezký...
Pokud si tuto autobiografii chcete přečíst, neváhejte, stojí za to.
Celou dobu mě čtení velice bavilo. Atmosférou mi to (v dobrém) připomínalo Seznam mrtvých, který jsem četla před rokem. Od jisté chvíle (a bohužel i po přečtení jednoho komentáře zde...) jsem měla tušení, kdo je ten dle anotace "někdo, kdo se chce ujistit, že Samanta o pravdě navždy pomlčí", ale i tak mě dokázala autorka držet celou dobu v napětí.
Doufám, že ještě budu mít možnost si od autorky podobnou knihu přečíst (nebo radši víc než jen jednu...)
Ještě jsem od autorky četla i Navždy a věčně, což má podle mě také svým způsobem podobnou atmosféru jako Neohlížej se a Seznam mrtvých.
Tak tohle je pro mě oficiálně jedna ze dvou nejlepších knih od autorky (tou druhou je Možná v jiném životě). Celou dobu mě kniha bavila, občas jsem tedy nevěděla kdo je kdo, co se týče vedlejších postav, ale jinak za mě velmi povedená kniha.
Teď už mi zbývá od autorky přečíst jen Sedm manželů Evelyn Hugo, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit...
Četla jsem k maturitě, jinak bych po knize asi nesáhla.
První půlku jsem spíš přečkala a v podstatě jsem Martu nesnášela, což se tedy ani po dočtení nezměnilo v sympatie. Druhou polovinu už to bylo lepší (především po tom, co zajistila, že je těhotná mě to začalo bavit víc). Ale pořád nevím, co si o tom myslet. Připadá mi, že kdyby se z knihy vyškrtly všechny pasáže o alkoholu, zbyla by tak polovina stran. Číst o tom, co všechno vypila, kolikrát se s kým pohádala, kolik toho kde vykouřila a kde všude byla místo školy mě vážně nebavilo. Robert mi lezl krkem od samého začátku. S kamarády se scházela jen kvůli pití, připadala mi celkově děsně nezodpovědná a štvalo mě, jak se všem plácá a přežívá jen na pití.
(A taky mi teda přišlo dost zvláštní, že zvládá číst i dvě, tři knihy denně...)
Možná od autorky zkusím něco dalšího, pravděpodobně až zapomenu na zážitek s touhle knihou.
Celá kniha mi připadá jako vyprávění starého muže o dívce, kterou poznal jako školák. O samotném vypravěči se prakticky nic nedozvíme, vše se točí pouze kolem Stargirl. Bylo to tak zvláštní a neobvyklé, až se mi to líbilo - asi tak bych popsala můj celkový dojem z knihy.
Tuto knihu jsem našla v knihobudce a rozhodla se, že ji zkusím. Nic moc jsem nečekala, ale velmi mile mě překvapila! Má jen pár stran, je přečtená za pár hodin, děj plyne příjemně rychle, za mě v příběhu nic nepřebývalo ani nechybělo - byl tak akorát. I napětí jsem cítila jako při dobrém thrilleru. Určitě si přečtu i další (všechny) díly této edice.
Překonala jsem se a zvládla dočíst až do strany 30. Pak jsem to vzdala.
Hlavní hrdinka mi připadala jak hlavní záporná postava, už vlastně od první stránky mi byla velice nesympatická. Iritovalo mě, jak oslovovala svého staršího dospělého bratra (bráška/debil/idiot), jak prakticky všechny nesnášela a ona byla vlastně jediná dobrá. Jakmile ji někdo nešel na ruku hned ho nenáviděla a alespoň ve své hlavě ho nazvala velmi neslušně, byla útočná, vypočítává, lhala a byla dle mého i dost nafrněná. Myslela si o sobě kdoví co a přitom vlastně neměla důvod. Její rodiče se mi příliš svým pohledem na svět a workoholismem nezamlouvali, ale to jí neopravňovalo být taková.
Od autorky nic dalšího (minimálně v dohledné době) číst neplánuji, i když chápu, že to byl takový začátek YA literatury u nás.
Tohle jsem si vážně užila. Četlo se mi sice vzhledem k tématu trochu smutně (párkrát to ve mě vyvolalo i slzy), ale velmi rychle. Stránky ubíhaly ani nevím jak a celý příběh se mi velmi líbil. Možná bych byla radši, kdyby bylo i pár kapitol navíc nebo epilog, protože mám několik nezodpovězených otázek a taky bych snesla víc prostoru pro vedlejší postavy, ale to jsou jen drobnost. Vývoj postav se mi líbil a jsem ráda jak to dopadlo.
Přijde mi to podobné knize Co jsme si nikdy neřekli, ale za to jsem naopak ráda, protože se mi obě knihy líbily (tahle byla ale o dost méně depresivní). Určitě doporučuji.
Knihu jsem dlouho odkládala, ale naštěstí jsem ji dala šanci a jsem za to ráda. Nevím jak to popsat, ale asi takhle: bylo to tak divný až se mi to líbilo.
Přála bych si pro ně šťastnější konec...
Na knihu jsem se poměrně těšila, ale nakonec jsem ji dočetla spíš proto, že jsem neměla co dělat a k dispozici mi byla pouze takhle kniha. Jinak nevím, jestli bych ji vůbec dokázala dočíst. Snad je to tím, že jsem ji četla ve špatnou chvíli?
Anotace se mi moc líbila a hodnocení (tehdy víc jak 90%) mě přimělo ke koupi. Nebylo to úplně příšerné, to ne, ale vůbec mi styl psaní nesedl. Celá kniha mi přišla až moc přeslazená (a to čtu běžně romantiku) a taková příliš přemoudřelá.
Snad nikoho neodradím tímto komentářem od čtení, protože naprosto chápu, že se tolika lidem líbí a myslím, že za přečtení stojí.
Prvních asi 50 stran mě čtení celkem nudilo až tak, že jsem přemýšlela, že knihu nedočtu. Pak jsem se ale rozhodla, že zkusím číst jen přímou řeč a sem tam pro kontext i pár řádků bez přímé řeči. Tímhle způsobem jsem nakonec dokázala knihu dočíst a jsem ráda, že jsem ji neodložila. Žádný zázrak, ale pár dějových linek se mi líbilo.
Mě se tedy tento díl líbil více než první, ale to je možná tím, že jsem tentokrát byla v té správné náladě. Každopádně se moc těším na další díl. A celou sérii doporučuji.
(Bylo to trochu podobné Začít znovu od Mony Kasten.)