ovsemzectu
komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že celou sérii Stmívání jsem četla přesně před dvěma lety, už si úplně nepamatuji děj třetího dílu, v průběhu kterého se právě odehrává Krátký druhý život Bree Tannerové. I když jsem celou dobu věděla, jak to bohužel skončí, stále ve mě zůstávala jiskřička naděje. Bylo zajímavé nahlédnout na zápletku Zatmění i z druhé strany jsem za tento doplňkový díl moc ráda. Jediná výtka je, že by mohl být rozděleny na kapitoly, protože číst celých 190 stran souvislého textu nebylo úplně příjemné, zvlášť když není prostor zvládnout knihu na jeden zátah a je nutné ji průběžně odkládat. (Ještě, že nepatřím mezi ty, co zavírají knihu pouze po dočtení kapitoly.) Jen mě mrzí, že jsem ji nepřečetla mezi třetím a čtvrtým dílem.


Na fantasy úplně nejsem, ale tahle kniha mi dala naději, že by to přece jen mohl být můj další oblíbený žánr. Nečekala jsem, že mě to tolik chytne, takže jsem ji neustále odkládala, což mě teď zpětné mrzí.
Už se těším na další díly!


Tenhle díl Anny mi připadal trochu odfláknutý. Chápu, že je těžké se na 250 stranách věnovat všem čtyřem popisovaným rokům nějak podrobněji, ale i tak to bylo takové hodně "letem světem". Někdy jsem vůbec netušila, v jakém časoprostoru se zrovna nacházíme. Anna se často chovala poměrně divně (dá se říct až arogantně/povýšeně) a zkrátka jsem ji nepoznávala. Chápu, že už uplynulo spousta let a na konci jí bylo dokonce dvacet, jestli se nepletu, ale přesto mi přišla dost jiná. Některé roky studia autorka obsáhla pár větami a bylo to. Čekala jsem toho vysokoškolského studia více, když je tento díl vysoké škole věnovaný, ale autorka se tomu prakticky vyhýbala. Vůbec mi kapitola o Zrzce k Anně neseděla a musela jsem se ujišťovat, že to opravdu vyšlo z jejích úst. (SPOILER: Nechápala jsem, co čtu, když se Anna najednou zjevila u Dianina lůžka, kde se seznamovala s jejím synem. A přitom nebylo o jejím těhotenství ani slovo v předchozích kapitolách.)
Od všeho tam bylo trochu a dělo se toho tolik, že si vlastně ani nedokážu všechno zpětně vybavit.
Bohužel trochu zklamání. Snad bude další díl lepší.


Na knížku jsem se těšila, ale asi už jsem na ni stará. Řekněme, že mezi mnou a hlavní hrdinkou je několikaletý věkový rozdíl, takže jsem se do ní nedokázala tolik vžít. Ale přesto se mi knížka celkem líbila.
(Přečteno v září 2020)


Taková škoda, že autorka román nestihla dopsat až do konce. Je to takový poměrně zvláštní příběh a nedokážu říct, proč se mi vlastně líbí, ale je to tak. Myslím, že zkusím i autorčiny další (naštěstí dokončené) knihy.


Uf, no docela mě to potrápilo. Téma sice velmi důležité, ale zpracování trochu slabší. Především proto, že to není autorčin první román a tak je jasné, že dokáže psát kvalitněji. Ve vteřině jsem přečetla za jediný den a je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Jenže tohle je poměrně zklamání. Možná kdyby autorka použila úplně nové postavy a nesnažila se navázat na Ve vteřině, bylo by to lepší. Takhle mi přišlo, že se prostě snaží mermomocí napasovat tohle téma na postavy, kterým to úplně nesedlo. To znásilnění bylo jen takové "mimochodem" nebo jak to popsat. A taky spousta dalších věcí se děla jen proto, aby to sedělo do příběhu (například Eric).
Už chápu, proč je Osudný okamžik její nejhůře hodnocená kniha tady na Databázi.
Nicméně se těším na další autorčiny knihy.


Jedním slovem dokonalost.
Jsem velice ráda, že jsem ji náhodně objevila v Levných knihách, protože tahle poměrně krátká knížka rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji!
(Přesto, že vyšla už v roce 2022, má do téhle chvíle jen 66 hodnocení a to je podle mě veliká škoda. Mrzí mě, že není více čtená.)


Byla jsem připravená, že to nebude lehké ani příjemné čtení a to bylo dobře, protože je to vážně síla. Celou dobu jsem měla pocit tísně, beznaděje a povětšinou i zhnusení. Drastických, možná až hrůzostrašných scén je tu hned několik, takže kdo je moc nemusí, měl by si čtení rozmyslet.
Je to dost surově podaný příběh vypovídající o životě rodiny ovládané otcem, který si libuje v násilí a utrpení. Navíc je děj zasazen do celkově nevlídného prostředí.
Paradoxem je, že se čte překvapivě opravdu lehce. Přečetla jsem ji na jeden zátah, protože nešla odložit. Přesto musím podotknout, že jsem ráda za to, jak málo má stran, protože i tak se toho událo až až.


Autorku jsem objevila úplnou náhodou a o to víc jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Její styl psaní si mě získal.
Moc doporučuji!
Jen dvě věci mě na jejích knihách mrzí - že nejsou tolik vidět a že jsou do češtiny přeložené pouze tři.


Mě se oba díly tolik líbily! Ta atmosféra je prostě úžasná. Prostředí i postavy velmi příjemné. Jen škoda, že tahle série není delší. :(


Pro knihy odehrávající se v hotelu a ještě k tomu v zimě mám prostě z nějakého důvodu slabost.
Mé první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední. Přestože jsem ji četla na začátku srpna, dokázala mě vtáhnout do děje a já se rázem z horkého léta přenesla do mrazivé zimy. Knihu prostě nešlo odložit. Doporučuji.


Z téhle knihy přímo sálá atmosféra horkého léta roku 1959 v Americe. Četla jsem ji v létě a ještě teď na ni vzpomínám. Dostala jsem přesně to, co jsem od knihy chtěla. Až mi bylo líto, že už je konec a případ se uzavřel. Prostředí bylo dokonalé. Příběh mě bavil a postavy se mi líbily.
Doporučuji a moc doufám, že od autorky ještě něco v českém překladu vyjde.


Moc se mi líbí jak autor dokáže zkombinovat obyčejné životy (třeba i dost odlišných) postav a neobyčejný, možná až neuvěřitelný sled událostí tak, že to skvělé funguje. I to jak dokáže psát o zprvu ne úplně sympatických hlavních i vedlejších postavách a zapříčinit, že si je člověk vlastně nevědomky postupně a nenápadně oblíbí.
Těším se na další setkání s autorovými příběhy. :)


Kulti mě tolik neoslovil, ale tohle?! Snad se mi podaří co nejdříve sehnat a přečíst všechny autorčiny knihy, protože doufám, že budou stejně dobře napsané jako právě S láskou, Lukov.
Jednoznačně doporučuji! Tenhle příběh nabízí nejen skvělou romantiku, ale taky nahlédnutí do (poněkud drsného) krasobruslařského prostředí.


Za mě je to i na povídku příliš krátké. Především, když je vydána samostatně a ne ve sbírce. Nicméně tak jako tak by příběhu jistě prospělo o pár (desítek) stran více. Celou dobu jsem měla pocit, jakoby si autorka na poslední chvíli uvědomila, že vlastně měla napsat povídku a do termínu odevzdání jí zbývá už jen posledních pár hodin a tak se něco pokusila vymyslet, jenže stihla napsat pouze jakousi osnovu zamýšleného příběhu a pak doufala, že to snad bude stačit. A ono to očividně stačilo. Celá povídka je velice uspěchaná, některé postavy byly vymyšlené pouze proto, aby pronesly jedinou větu a pak nadobro zmizely ze scény.
A konec - ten přišel dříve, než jsem si vůbec stihla zapamatovat jména hlavních(!) postav.
Nechci byl zlá, ale podobný příběh stejné kvality snad dokáže vymyslet i dítě v první třídě.
Doufala jsem, že mě tato povídka přinejmenším naladí na Vánoce, ale bohužel...


Naprosto skvělá útlá knížečka dějově předcházející prvnímu díl této série. Děj napínavý a zábavný. Po celou dobu čtení jsem měla chuť se také zúčastnit podobné hry na vraždu.
Mohu jen doporučit. Pomohla mi dostat se z velmi dlouhé čtenářské krize.


Tuto nádhernou pohádkovou knihu jsem přečetla už podruhé a rozhodně ne naposledy. Má nejoblíbenější z Bradavice knihovny.
A to jsem si kdysi říkala, jak jsou to určitě zbytečné doplňkové knihy :) No ale naštěstí jsem velmi rychle názor změnila.
Jen bych si ráda přečetla i knihu o dějinách Bradavicé školy, o jejím vzniku a celkově celou její historii. Nebo třeba jen o založení školy a jejích čtyřech zakladatelích, to by mohlo být také zajímavé čtení :)

Druhá kniha od autorky a opět mě bavila. Zaujala mě zmínka o příběhu z knihy Fáma, který se odehrával ve stejném městečku před pouhým rokem.
Jelikož jsem celoživotní abstinent a alkohol mě vůbec neláká, bylo pro mě zajímavé (a trochu i děsivé) číst, co všechno musí alkoholici prožívat a překonávat, když se snaží vyléčit a zůstat střízliví. A to, že musí několikrát denně svádět vnitřní boj sami se sebou a snažit se napravit vše, co v době závislosti způsobili nejen ostatním ve svém okolí, ale i sami sobě, jim tedy vůbec nezávidím.
Pred pár měsíci jsem četla další knihu o alkoholismu, která byla z pohledu rodiny alkoholičky, takže teď už vím, jak to prožívají obě strany.
Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit poměrně špatným hodnocením a knihu si přečetla.


No, dalo mi zabrat, abych to přečetla, ale rozhodně nelituji. Krásná autobiografie. Jsem jen o pár let starší než dvě mladší dcery pana Gotta, takže vše co se ho týkalo šlo tak nějak mimo mě a proto jsem moc ráda, že svou knihu stihl dokončit. Vedl tedy opravdu bohatý život, co se týče zážitků a společenského života.
Doporučuji!
Jednu výtku mám k velikosti a váze knihy, protože při čtení mi dělalo problém najít pohodlnou polohu ke čtení.
Druhou výtku mám k vazbě, konkrétně deskám - poměrně snadno se dají poničit (především na hranách a hřbetu je znát, že už je kniha čtená), což mě mrzí, jelikož to nevypadá dobře.


Tuto knihu jsem měla rozečtenou rok.
Ne snad proto, že by nebyla zajímavá, ale kvůli jedné scéně se psem (asi na straně 50), kdy se zdálo, že to špatně skončí a já prostě nezvládala číst dál. Navíc jsem si bohužel, jak je mým (zlo)zvykem u napínavých knih, přečetla konec. A to mi pochopitelně zkazilo chuť ke čtení.
Nicméně po roce jsem se rozhodla jí dočíst a přestože jsem nebyla z konce překvapená, moc se mi to líbilo. I když asi "líbilo" není to pravé slovo vzhledem k tomu, co vše se tam dělo a jaké pocity jsem při čtení měla.
Je velká škoda, že kniha bohužel jaksi zapadla a není příliš vidět, protože určitě stojí za přečtení.
