Moje zlatá řemesla
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3250/bmid_moje-zlata-remesla-PVs-3250.png
4
79
79
Kniha povídek, v nichž autor vypráví příběhy své i příběhy lidí, které potkává. Jeho „zlatá řemesla“ jsou buď klukovské sny stát se malířem (Malířská povídka) nebo strojvůdcem (Řidičská povídka), či skutečná zaměstnání, ke kterým je autor přiveden nucenou ztrátou svého řemesla spisovatelského (Archeologická, Posílkářská a Zeměměřičská povídka). V Pašerácké povídce se pašují knihy a myšlenky. Všechno, co Klíma vypráví, ho inspiruje ke vzpomínkám na příběhy minulé, k úvahám o smyslu věcí i dějů a zejména o pošetilosti „člověka inženýrského věku“, který rve přírodě jedno tajemství za druhým, a spěje tak k svému zániku.... celý text
Přidat komentář
Dá se i když nebýt výzvy tak asi po knize nesáhnu. Jsou tam věci k zamyšlení a některé myšlenky se mnou velmi rezonovali. Hlavně ty ohledně Země a chování lidí ....
Osvěžující, pohodové, dokonce i vtipné, takový dojem jsem měl z této četby. Měl jsem Klímu, už nevím proč, zafixovaného spíše jako suchara. Nepotvrdilo se to.
Přečteno díky výzvě. Rozmanitá řemesla, dopadající tíha a beznaděj v každé z povídek. Autorův styl psaní, navzdory tématu, je radost číst.
Chvíli mi trvalo se začíst, nejen proto, že povídky moc nemusím. A nepopírám, že jsem po knize sáhla i díky Výzvě, ale nakonec jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Poprvé jsem knížku četla krátce po jejím vydání. Bylo to období, kdy jsme hltali texty rychlostí jeden denně, protože jsme stále nevěřili, že nám ta svoboda vydrží. Nakladatelé to viděli nejspíš podobně a tak rychle vycházelo, co najednou vyjít mohlo. Přečetla jsem si to po tolika letech znovu a s odstupem je ta výpověď ještě mnohem ilustrativnější!
Ivan Klíma přežil dětství v Terezíně, přežil i dobu totality. Povídky tedy psát umí, určitě doporučuji,
Tohle Klíma vystihl takřka geniálně. Nepřetržitý sled absurdit z dob panování bolševika, každodenní pakárna a šikana. A hrdina přese všechno neztrácí vůli žít a užívat si drobných krás a radostí své existence. Vynikající dílo!
Psycho sonda do duší žití za bolševika. Moc mě čtení bavilo, což jsem u soc. retra r. 1990 nečekal.
Moc příjemná kniha, která se moc dobře čte. Povídky obvykle nevyhledávám, ale tyto se mi moc líbily.
Kniha povídek o tom, jak autor střídal zaměstnání, když se nemohl živit jako učitel a spisovatel.
Část díla
 |
Archeologická povídka 1990 |
|
Malířská povídka 1990 |
|
Pašerácká povídka 1990 |
|
Posílkářská povídka 1990 |
|
Řidičská povídka 1990 |
Autorovy další knížky
| 1990 | Má veselá jitra |
| 1990 | Láska & smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Objevil jsem tuhle knihu zapadlou v naší domácí knihovně a bylo z toho příjemné překvapení. Povídky jsou svěží a čtivé, atmosféra konce komunismu je v nich popsaná velmi plasticky, s jemným humorem.
Kniha vyšla hned po revoluci v úctyhodném nákladu. Pokud bych měl z šesti povídek doporučit jednu, pak určitě tu poslední (Zeměměřičskou). Je nejlyričtější a taková lehoučká. Zajímavá je i předposlední (Posílkářská), kde je mimo jiné zábavné vykreslení úplného počátku počítačové éry u nás.