Monpti
Gábor Vaszary
Román Monpti (1934) o chudém maďarském mladíkovi, který se v Paříži protlouká bez peněz, shání jakékoliv zaměstnání a také nějakou spřízněnou duši, hlavně dívčí, se už v době svého vzniku stal celosvětovým bestsellerem. O tom svědčí nejenom miliony prodaných výtisků po celé Evropě a Spojených státech, ale také kavárny, obchody, a dokonce auto, které nesly pojmenování právě po hlavním hrdinovi zábavného, mistrovsky napsaného a také dojemného příběhu. Zápletka knihy je založena na vztahu Monptiho a mladé Francouzky Anne-Claire, která si neustále vymýšlí, lže a svému příteli se nechce za žádnou cenu oddat. Jejich vztah má daleko k idylce, naopak je plný protikladů, z nichž nejzásadnější je rozdíl mezi bezstarostností umělecky založeného Maďara a pragmatickým postojem mladé pařížské dívky. Od toho se odvíjí množství nedorozumění a komických i tragikomických situací. Tajemství románu nespočívá tolik v příběhu samotném, ale spíše v autorově zpracování a pojetí. Vyprávění se odvíjí v lehkém tónu, je plné trapasů, sebeironie a vtipné nadsázky, ale není povrchní, a jak čtenář postupně zjistí, má v sobě i vážnější polohy. Román vychází jako 5. svazek edice Pozdní sběr, celkově již ve třetím vydání; poprvé vyšel česky v roce 1938, později v roce 1973 v nakladatelství Melantrich. Roku 1957 byla natočena adaptace románu v hlavní roli s Romy Schneiderovou a Horstem Buchholzem pod názvem Miláček z Paříže.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha. Přijde mi, jako by byla utvořená ze tří částí. První, poznávání okolí, studium lidí, je nejvíc cynická. Druhá, poznávání lásky, pravdy a lži. A třetí, prodchnutá poznáním relativnosti života a smrti.
Právě jsem ji dočetla. Byl to romantický příběh, ve kterém se objevila i tvrdá realita, se kterou se nejspíš potkal každý z nás. Ač jsem od tohoto autora nikdy nic nečetla, určitě jsem nebyla zklamaná. Ba spíš naopak.
Zajímavá kniha od maďarského autora, i když byla napsaná 1937, obsahuje mnohdy vtipné a stále aktuální texty. Samozřejmě ústředním tématem je láska.
Zatím hodnotím takto. Knihu jsem četla až do konce a myslím, že jsem jí pořádně nepochopila. Rozhodně to není kniha pro netrpělivého čtenáře, takže pokud nechcete moc dumat a nemáte rádi roztahaný děj a zdlouhavější popis, tak asi úplně nedoporučuji. Nicméně budu číst znovu, pozorněji a pomaleji, protože tam bylo něco, co mě bavilo a chtěla jsem číst dál. Zvláštní.
Zatím jsem nepoznal dost maďarú abych mohl bez obalu konstatovat, že jsou divní, ale začínám mít určité podezření. Kromě onoho specifického humoru, který je natolik specifický, že mi nepřijde vúbec humorný, kniha nabízí jen románek maďara s jednou francouzskou. A hádejte, který národ mi přijde ještě divnější než maďaři, oiu, franchouillard.
Bez porna, bez peněz, bez konexí a jako Magyar, v třicátejch letech v Paříži, to byly těžký časy, nebo alespoň zajímavý. Zbýval vám už jen váš temperament a specifickej humor, kterej stíhá touha po ženskejch. Ném beszélek magyarul. A Vaszaryho humor je trefnej, příliš trefnej, než aby byla kniha označovaná za, jak z mnoha stran slyším, milou a lidskou, i když takový podtón se jí určitě line, stejně notoricky jako hádka francouzskou domácností. Ono vůbec spojení těchhle dvou národností je fascinující samo o sobě. Minimálně pro mě. Češi mají tak 5% šťávy, co má palec jedné francouzské nebo maďarské končetiny. Jestli máte rádi humor, kde je hrdina sympatické a impulzivní pako (jehož předek byl velké zvíře na dvoře krále Matyáše), který se chce dostat do kalhotek jedné Francouzce, která je do něj posléze taky úplně hotová, ale nechce mu dát, konstantně mu lže (a stejně konstantně říká pravdu) a oba se konstantě rozcházejí a dávají dohromady jako v nějakým sitcomu, protože oba nedokážou zpracovat a postihnou komplexnost svých emocí a tužeb, 'Monpti' bude pro vás. Člověk tak nějak přilne k těm dvěma postavám a sleduje, jak se to vše vyvrbí. Vyvrcholení je v pravém smyslu hořké, což já jako masochista dokážu ocenit (speciálně od str. 345 do konce: http://www.youtube.com/watch?v=vyVnRI_LklI&;t=0m29s). Nějak mě to nutí přemýšlet o tom, co si má člověk brát ze vztahů, co si má vůbec brát z lásky. A že nic netrvá déle, než okamžik. Kdo je trochu chytrej, bude to vše vidět přicházet dopředu, jako já. A bude na to připravenej. Ale na některý věci se připravit nedá. Čtyři a půl. Možná při opakovaném přečtení změním. Definitivně dost opomenutá kniha, která i přes bitter sweet symphony dojezd v závěru většinu času solidně baví.
'Monpti' = mon p'tit = my little one = můj maličký (hádám, že se nad názvem nejeden člověk pozastavil, tak jako já a nevěděl, co znamená).
Nemůžu pořádně hodnotit, protože jsem se do toho snažila 3x začíst a pokaždé jsem cca po 20 stránkách zjistila, že vůbec nevím, co se tam děje (a ono se tam ani nic nedělo, jenom popis, kdo kde bydlí a jak to tam vypadá), takže pro někoho, kdo má rád spád, tato kniha úplně není...
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy přečetl (a to nejsem příznivcem právě tohoto žánru). Velice vtipná i dojímavá. Četl jsem ji opakovaně, jako žádnou jinou a vždy se dosyta pobavil.
Komu uteklo vydání v roce 1973 z Melantrichu, má možnost si sehnat novou edici (2017, nakl. Prostor) v původním "Melantrichovském" překladu a s novou, brožovanou obálkou. Neváhejte !
Tohle je vtipná, milá a lidská kniha. Výborně napsaná a divím se, že se dávno nestala v Česku (mimochodem ve skvělém překladu) stálicí...
Další přírustek do mého nejoblíbenějšího literárního subžánru "žebrák v Paříži co má konstantně hlad a chtěl by prcat."
V tomto díle si to mladej Maďar valí v říši croissantů jako mnoho podobných před válkou - pije kakao a myslí na to, jak jednoho dne bude natolik bohatej, že si do pusy strčí místo švábů třeba chleba. No a pak v parku potká mladou Pařížanku a dojde mu, že by raději strkal něco jiného a někam jinam než do pusy, ale tak v nejhorším alespoň tam. A tak spolu začnou chodit, nejčastěji do jeho bytu, kde ovšem k žádné sexuální výměně informací nedochází - kdo tedy očekává, že v knize bude Vojta Koitek, ten bude zklamán.
Zklamán je i hlavní hrdina, který to cuchtě začne dávat náležitě najevo. Ostatně je otázkou, jestli tato kniha není spíše sci-fi, protože jsem ještě neslyšel o Pařížance, která by na sex čekala dýl než řekneš Jean Claude Vám Dám a Vám taky. Proto taky má francouzské podvojné účetnictví pouze položky Má ti dát a dala ti. V bordelech pak ještě i 261, Peníze na cestě. Ale to už zase odbočuji. Jak to dopadne Vám samozřejmě psát nebudu, protože nemám auto - tím pádem nemám ani spojler.
Knížka to byla třeskutě vtipná, páč autor má skvělej smysl pro humor, takže i bez těch sexů jsem byl docela nadšenej. Knížku tedy hodnotím vysoko 8,5/10, což je o půl bodu méně, než jak hodnotím sám sebe nebo nebo vymačkaný pomeranče.
Nenápadná, ale přitom půvabná, velmi vtipná a velmi lidská kniha, která po svém českém vydání v r. 1973 prošla naší zemí paradoxně téměř bez povšimnutí, zřejmě i notnou zásluhou "pouze" maďarské národnosti autora.
V r. 1957 zplodili západoněmečtí filmaři příšernost s názvem Miláček z Paříže, která měla být touto knihou inspirována (?) - jiný výraz mě bohužel nenapadá. Hlavní roli maďarského bohéma v Paříži dostal uhlazený Horst Buchholz, kterému sekundovala ještě uhlazenější Romy Schneider, ta dokonce v roli chudé pařížské dívky z prostého lidu, co chcete od německé kinematografie :-))) Scénárista knihu možná přečetl skoro celou, ale režisér ji evidentně ani neviděl. Konečnou podobu takových filmových děl už kdysi vtipně popsal Karel Čapek ve svém fejetonu Jak se dělá film :-) Takže film rozhodně NE, knihu rozhodně ANO.
Za mě asi kniha neurazí, ale ani nenadchne. Monpti mi nebyl sympatický, ale zase nepatřím mezi lidi, kteří potřebují jen knihy se samými sympaťáky. Takže tento příběh o manipulativním Maďarovi, který chodí s francouzskou lhářkou, bych si i ráda přečetla. Jen mě docela míjel autorův smysl pro humor. Neříkám, že je špatný. Jen se míjel s mým.