Montevidejci

Montevidejci
Ohodnoťte knihu

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332720/mid_montevidejci-s43-332720.jpg 4 10 10
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika. Na jevišti hlavního města Uruguaye rozvíjí Benedetti svá oblíbená témata (zejména rodinné a milenecké vztahy) a činí tak s jemným humorem a velkým porozuměním. Živé, emočně důvěryhodné postavy zde zakoušejí univerzální lidské pocity jako je radost, samota, bolest či nenávist. Třebaže jsou Montevidejci v jádru uruguayské, montevidejské příběhy, svou lidskostí a intimností rezonují u čtenářů na celém světě a navzdory době, která uběhla od jejich napsání, zůstávají stále svěží. Po románech Jaro s rozbitou tváří a Lešení se jedná o třetí Benedettiho dílo z dílny nakladatelství Runa.... celý text

Literatura světová Povídky
Vydáno: , Runa
Originální název:

Montevideanos, 1959


více info...

Komentáře 2

Recenze 2

Hvězdičky 10

Tempo & emoce

Přidat komentář
Inutihar
19.04.2020 4 z 5
Inutihar

Škoda, že je uruguayská literatura tak trochu ve stínu ostatních latinskoamerických velikánů, Benedetti je výborný autor a Montevidejci ukazují, jak široký stylový záběr měl.

MessiáŠ
09.03.2018 5 z 5
MessiáŠ

Opravdu vynikající povídková sbírka. Benedettiho zdobí úsporný a přitom nesmírně živý, výstižný styl. Navíc díky nemalé nápaditosti, rozmanitosti, smyslu pro detail, jemnou komiku i ostrou pointu baví velká část z povídek (snad s výjimkou jedné dvou); z formálních hříček lze zmínit třeba proud vědomí přihlouplého fotbalisty nebo psí fokalizaci. Jelikož Benedetti překládal Kafku, potěší i několik drobných kafkovských odkazů: hned vstupní povídka o úředníčkovi dožadujícím se zvýšení platu, která navíc upomíná na Gogolův Plášť; občas probleskávající motiv zvonku; nebo hezká variace Kafkovy povídky První hoře (Ta ústa). Kazuo Ishiguro ve své nedávné nobelovské přednášce uvedl, že je třeba objevovat menší literatury a nesetrvávat pouze u těch největších. Benedettiho Montevidejce lze v tomto ohledu pokládat za takřka ideální příklad a několik povídek (Příbuzná Iriarteová, Snoubenci) za ukázku tvůrčího mistrovství – v míře subtilnosti a univerzálnosti sdělení ne nepodobné právě Ishigurovi.