Morana Mařena
H:o)nza Vojtko (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341469/bmid_morana-marena-34X-341469.jpg
4
43
43
Morana Mařena série
1. díl >
Strašidelný až hororový příběh party čtyř dětí, skoro už puberťáků, kteří v sobě objeví schopnosti komunikovat v různých formách a variacích se světem, který není zrovna pro smrtelníka běžný. Strhující horor pro mladší ... náctileté s ryze českými, až folklorními bytostmi a partou, která přivoláváním sněhu na prázdniny přivede smrtelné nebezpečí do jinak běžné vesnice v Čechách. Že nově nabyté schopnosti nemusí být vždycky darem pocítí všichni, kdo se nepředloženě pustili do čarování...... celý text
Přidat komentář
Prelinanie naseho realneho sveta s nasimi slovanskymi mytologickymi bohmi, ci demonmi, to mam rad. A tiez aj zanrovo sa mi kniha zda taka zmixovana medzi hororom pre mladez, psychologickou sondou do dusevneho zivota v rodinach s traumami, a trebars young adult mystery. Autor sa vela a dost otvorene zaobera prave tym dusevnym vnutornym prezivanim ak som dobre nasiel, 11 rocnych deti. A najdeme tu tyrane dieta, dieta ktore stratilo rodica, rozmaznane deti, a to na ploche 4 postav. A navyse kazde z nich u seba objavi prazvlastne schopnosti. Ako v sirotcinci slecny Pellegriniovej. (Ci jak sa volala.) Hlavne Kaja toho ma v sebe nalozene za dve zazracne deti. Decka su napisane dobre, je celkom lahke sa s nimi az stotoznit, keby ste teda tuzili mat divotvorne schopnosti a dostat sa do krizku s Morenou. Niekto to skusal prirovnat k To Stevka Krala. No, to by som teda si dovolil nesuhlasit, lebo k tomu ma styl a pisanie autora daleko. Ale atmosferou, pribehom, lokalizovanim do nasich krajov, by som to prirovnal skor ku Karikovi. Ak by si miesto jeho oblubeneho anonymneho muzskeho protagonistu zvolil partiu deti. Takze taky Karika pre mladez. Kniha je doplnena vcelku fajn ilustraciami ktore su dost atmosfericke a strasidelne.
Nakoniec mala technicka poznamka k vyhotoveniu knihy. Uplne zakladna typograficka chyba ktora sa uci v prvom rocniku, dostatocne okraje!!! Mam v ruke brozurku vreckoveho formatu, a znicil som ju citanim ako ju musim roztahovat ako mladej panne podvozok... lebo v strede sa texty doslova dotykaju. Nebudem sa ospravedlnovat za taketo erotisticke prirovnanie. Ostatne, autor tiez stihne pri celom tom vsetkom hororovom mysticne spomenut aj mutovanie chalanov, menzes a rast prs dievcat. Zanadavat si na tablety a mobily v rukach deti. Je tam citit snaha detskemu citatelovi ukazovat, ze mu rozumie, jeho problemom a svetu. Nastastie to nie je na ukor deja a pribehu. Takzeeee... nemam rad nasilie na knihach a zle sa mi to citalo len pre tento maly detail. V podstate som si knihu prvym citanim skoro znicil. A to som ku kniham citlivy a nezny. Nuz ale musim vediet co sa tam pise ni? Aj tam v tej strbine pri strede :)
Po dlhsom premyslani nad celou knihou nakoniec uberam dalsiu hviezdu. Pre urcitu nevyvazenost. Prilis maly priestor venuje konecnemu zuctovaniu a suboju. O to kontrastnejsie to posobi vzhladom na to, akym drobnym zazitkom a detailom sa pocas celej knihy venoval. Potom to posobilo ako odflaknuty zaver s vela zjednoduseniami a lahkymi rieseniami.
Čtevřice kamarádů, kteří musí čelit a řešit následky svých přání a tužeb aneb nic není zadarmo. Tato kniha byla naprosto božská. Vyprávěla jsem děj své 17ti leté dceři a ona mi říká: "a to je jako pro děti? Se musí hrozně bát, ne?" Musím říct, že byla velmi napínavá, mrazivá a strašidelná a i poučení se z ní dalo odnést. Děsně se těším na Polednici...
Podarený príbeh, ktorý má svoje drobné muchy hlavne v tempe rozprávania. Zo začiatku sa kniha tvári ako mix medzi To a Kdo zabil Snížka. Typológia postáv a spoločensko sociálny presah dostáva veľký priestor na úkor tempa. Často sa riešia banality a popis každodenných situácií potláča gradáciu a budovanie napätia. Rozumiem, že cieľom bolo napísať príbeh tak, aby boli postavy uveriteľné a nadprirodzeno bolo zasadené do každodenného života, len to spôsobuje, že sa príbeh niekedy dlho ťahá, sú v ňom zbytočné odbočky, banálne dialógy, ktoré neposúvajú dej a podobne. Najviac ma bavila postava Pepu, pričom som ako chlapec mal občas podobné pocity a zážitky spôsobené alkoholom v rodine. Dvojčatá ma často iritovali, no a do Káji autor projektoval snahu o vedenie detí ku samostatnosti, len to bolo občas nasilu a zbytočne popisné, keď človek čaká konečne trocha napätia a zábavy. Postava Tatucha bola sterilná, vôbec som si nevedel predstaviť, či mal byť takým otcom aj v pôvodnom živote, alebo je taký nemohuci, snový a zbytočný až teraz. Pokiaľ ide o strašidelnú časť príbehu, veľa záleží na tom, kedy príbeh počúvate. Nám to vyšlo na slnečné leto, myslím, že počúvanie v zime by tomu celému dalo iný rozmer. Na druhej strane, takto v lete sme počúvali aj Príšerné príbehy strýca Montaguea a úplne nás pohltili napriek tomu, že vonku bolo 35 stupňov. Nevadí, pokračujeme slnečnou a prázdninovou Polednicí, tá sa nám teraz časovo úplne hodí, tak som zvedavý, či druhý diel bude rezonovať silnejšie a ucelenejšie ako prvý.
Pěkné to bylo, ač dávno nejsem v cílové skupině, velmi oceňuji příběh zmiňující slovanskou pohanskou mytologii a tradici. Někdy zhruba uprostřed mi vyprávění kolem Pepy přišlo dokonce dost strašidelné. Moc se mi líbil závěr. Předala jsem dceři, tak uvidíme, co na to cílovka.
Já si ráda přečtu pokračování. S Moranou a Vesnou jsem vychytala i příznivé roční období, takže s Polednicí, možná ještě chvilku počkám. Je fajn mít zážitek četby umocněný tím, co se děje venku. Morana v záři srpnového slunce by mohla ztratit část svého kouzla.
Co se týče ilustrací jsem rozpolcená. Některé byly docela pěkné, jiné trochu nejasné, moc se mi nelíbila Kája s pusou jak žába od ucha k uchu a Morana měla zmiňovanou osobitou krásu opravdu jen v textu, na obrázku byste ji hledali marně.
Mínus vidím ve vazbě ne úplně tenkého paperbacku v menším formátu, který se hůře čte, aniž by člověk knížku zohýbal a poškodil.
Povedený horor pro mládež, který staví na slovanském, zejména pak českém folklóru, mě opravdu dostal!
Možná za to z části vděčím tomu, že poprvé jsem měla tu čest narazit na knihu během autorského čtení ve skanzenu u ohně v jedné z "pravěkých" staveb, ale můžu potvrdit, že i bez přítmí a plamenů, které vytvářely na zdech pomazaných hlínou zvláštní stíny, má kniha sama o sobě silné kouzlo.
Doporučuji :)
,,Ve světě se pomalu otvíraly brány do tmy, z níž přicházeli ti, co už nebyli. A s nimi ta, co dokáže čarovat..."
Na hoře kamenů jsou slyšet hlasy
Smrtholka rozčesala své dlouhé vlasy.
Keltské kameny pukají.
Čtyři kamarádi své přání říkají.
A Morana, královna Samhainu, odložila závoj.
Stínoví lidé se dívají...
Triglave! Vesno! Živo! Morano!
Příběh o dětech, pro děti, plný fantazie, magie, kouzel a čar. Pro někoho možná horor, pro mě chvílemi naivní, úsměvné, přesto zajímavé povídání o slovanských obyčejích.
Citace z Wikipedie přítomná.
Přání je otcem myšlenky (Gaius Julius Caesar).
P.S.: Ale vždy je třeba si přání řádně promyslet ( Evelyny)
Audiokniha: Milena Steinmasslová čte zpočátku trochu nachlazeně, přesto zábavně, vnímavě.
Celkový dojem z audioknihy: poloprofesionální. Komu Morana svými vlasy svázala ruce? Produkci, zvukaři, střihači ?
Honza Vojtko napsal horor pro mládež, který není vystaven ani na explicitním násilí, ani na moderních technologiích, ale bere si to nejlepší z poctivého českého folklóru. A funguje mu to přitom mnohem lépe, než bych původně čekal. Tohle nejsou prvoplánové Stopy hrůzy, ani fádní produkt z továrny jménem Thomas Brezina, ale strašidelný příběh o partě dětí, kteří v nesprávný čas dělají nesprávné věci, jež jim dají do rukou moc. Záštiplná Morana vzápětí obchází krajem a vybírá si úroky za nesplacenou půjčku…
Tenhle příběh má všechno, co k žánru patří. Hrůzyplnou atmosféru, důmyslnou legendu a mezi řádky i nějaké to morální ponaučení. Není to krvák, jenž by měl dítkám nadosmrti přivodit noční můry, ale mrazení v zádech dokáže vyvolat zaručeně. Osobně se sice úplně nedokážu vyrovnat s některými zvraty a ani si nejsem jistý, zdali by podobný vývoj událostí (teď myslím tu nefantastickou rovinu) byl reálný, na druhou stranu, vytýkat dětskému dobrodružství trochu nadsázky, je typicky dospělácké.
Morana. Mařena. Smrtholka. Paní zimy a také paní smrti. Autor se sice odkazuje na ryze český folklor, ale propojuje nejen slovanské, ale i keltské vlivy. I názvy kapitol jdou spíš do keltské tradice než do slovanské. Takže možná také Cailleach. Beira. Ta jež je zahalená. Symbol koloběhu života a smrti, stařena v černém, která chodí a ptá se „Do kterého domu mám večer vstoupit?“. Při hlubším zamyšlení Morana jako Smrt není vyloženě negativní. Ve společnosti, která věřila na znovuzrození byla Smrt symbolem zimy, která ukládá semena k jarnímu klíčení, dává jim klid, aby mohla vyrůst a znovu žít. Je tou, která převádí na druhý břeh. Je tou, které se nikdo z nás nemůže vyhnout. Ale kolo života se stále otáčí. Nic nekončí a nikdy nejsme sami.
Musím říct, že jsem se hodně bavila. Kdyby mi bylo nějakých „náct“, možná by mě u toho příběhu mrazilo trochu míň, než teď, kdy už se pomalinku začínám rozhlížet, jestli tu ženskou někde neuvidím. Ale o tom to je.
Dobré to bylo
Velice originální příběh, místy až moc, ale dá se to unést, protože je zakotven v českém folkloru a tím vystupuje z řady. Líbilo.
Moc pěkně podaný příběh o zimní paní. Víc si to užije mladší čtenář, ale ani dospělák se nudit nebude.
Pokud se chcete trochu bát a zároveň se něco přiučit od dětských, ale i dospělých hrdinů. Doporučuji :)
Jan Vojtko si zafantazíroval, napsal knihu a vytvořil svět plný lidového folklóru, fantasie, mystiky, hororu a bohužel i velké pohádky. Líbilo se mi například, jak zkušeně buduje vztahy dětí jedné party, jak pracuje se staroslovanskými pohanskými motivy, jak graduje pátrání i napětí. Vyprávění občas sklouzlo do nereálných až neuvěřitelných situací, které vyprávění z života jedné vesnice doslova pohřbívají. Nakonec jsem se s mixem různých žánrů ale smířil a Moranu Mařenu docela chválím. Především oceňuji dovedně začleněný lidový folklór, který se prolíná celým příběhem.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Vztahy a mýty |
| 2022 |  Vztahy a pasti |
| 2017 | Morana Mařena |
| 2019 | Polednice Plešatá palice |
| 2015 | Řeka s rozpuštěnými vlasy |
Souhlasím s označením horor, ale ne snad jen pro mládež. Jasně, vím, byla to nadsázka a umělecký záměr, ale já se při tom bála taky :-). Četli jsme nahlas celá rodina společně při cestách a užili jsme si to. Rozjezd byl vlažný a některé pro mne hloupé narážky na Pražáky jsme si brali osobně, ale ony ty vžité stereotypy byly hozené na obě strany. Mně osobně to přišlo zbytečné, skoro až odrazující a lehce devalvujicí jinak moc pěkný, čtivý a napínavý příběh. Ale když jsme se přehoupli přes začátek, tak jsme si to moc užili. Několik míst ještě drobně vázlo, ale chápala jsem důvody, pro které tam byly, takže mi to nevadilo. Za mne moc pěkný počin!