Moře v plamenech
Miloš Hubáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139107/bmid_more-v-plamenech-cIz-139107.jpg
5
139
139
„Biografie“ čtyř německých velkých lodí účastnících se za druhé světové války bojů v Atlantiku a v severních vodách. A protože hlavním protivníkem německého loďstva bylo britské Královské námořnictvo, jde i o setkání s britskými loďmi a námořníky, kteří sváděli tvrdé boje o zajištění bezpečnosti námořních cest, po nichž přicházely na britské ostrovy životně důležité suroviny, i cest po nichž pluly na sever konvoje s dodávkami pro Sovětský svaz. Mnohdy osudy tisíců mužů na palubách zdánlivě nezničitelných mohutných obrněnců ovlivňovaly náhody a pro námořníky uvězněné mezi pancéřovými pláty zbývaly jen dvě možnosti: vítězství, nebo smrt.... celý text
Přidat komentář
Mým výchozím bodem bylo vydání z roku 1983 a protože jsem se postupem času mohl dostat i k dalším, bylo to zajímavé srovnání. Oslavovat autora za jeho vysoce fundovaný přístup je vylévání vody do moře či nošení dříví do lesa - mě opravdu přitahovaly i určité detaily a situace, mající téměř románovou podobu. Zaujal mě komentář uživatele jadrana, pod nějž se mohu podepsat - přidal bych i zjevně alibistické postupy, což byl například průjezd válečného konvoje admirála Otto Ciliaxe kanálem La Manche za denního světla prakticky Britům před nosem.
Je tu i pár souvisejících témat, například hon na zásobovací loď Altmark a její dopadení nebo zničení obřího suchého doku ve St. Nazaire (operace Chariot), určeného původně pro zaoceánského obra, parník Normandii.
Knihu jsem si opět a rád znovu otevíral a míval jsem pocit, že každým přečtením se dozvídám opět nějakou maličkost navíc.
Námořní tématika panu Hubáčkovi svědčí. K této knize jsem se dostal až v roce 2024! Je to stále naprosto výborné čtení o něměckých velkých hladinových lodích během 2.světové války.
Miloš Hubáček patří mezi autory, kteří dokáží velmi čtivou formou přiblížit problematiku, která může být čtenáři i velmi vzdálená. Poutavou formou nás v této knize zavádí do chladných vod mořáí a oceánů, mezi jednotlivými příběhy nás nejen informuje o geopolitických souvislostech, ale i o technických tajích válečných lodí.
Tuto knihu jsem přečetl jedním dechem a často se k ní vracel.
Hubáček je skutečně velmi mírně řečeno vynikající. Dokáže psát, jeho míra empatie i objektivita je naprosto famózní (v knihách, které vycházely před rokem 1989 povinně plevelil prosovětskou ideologií Hubáčkovy knihy hlavně jistý "historik" Čejka). V novějších vydáních už tyhle ve své době blábolivé "úlitby" nenajdeme. Ale najdeme zde k zamyšlení jiné věci. Necháme-li stranou obdiv k vytrvalosti a hrdinství především obyčejných námořníků i letců, z knihy přímo čiší to, co mě na Britech (zejména oněch velitelích) vadí čím dál tím víc. Jejich pozérství, blazeovanost, povrchnost a neschopnost, jak v chápání reality tak v odhadu možností a vlastních schopností - to není jenom Montgomery a jemu podobní, to jsou i zdejší admirálové, ti co bojovali na moři, ale i ti, co nechávali stavět lodě (viz. vysvětlení, proč šel Hood tak rychle pod hladinu), nebo vytrvalá stavba takových vykopávek jako byl Swordfish (jeho zásah kormidla Bismarcu byl ukázkou, že i nepravděpodobné a proti vši logice uskutečnitelné věci se stávají) nebo "dvoumístná" námořní stíhačka Fulmar (prý že stíhací pilot potřebuje navigátora, aby se nad mořem neztratil). To jsou ty ukázky britské tuposti a arogance. Války se opravdu nevyhrávají evakuacemi. Ale dělat hrdinnou epopej z toho, jak celé metropolitní loďstvo honí po moři jednu kapesní bitevní loď, není schopné ji ani trvale sledovat a nakonec ji náhodou objeví americký pilot, předvádějící Britům catalinu je něco podobného. Ukazuje ve vší nahotě Británii, jakou ve skutečnosti od konce 19. století byla. V knize je spousta zajímavých věcí, jako perličku bych uvedl, že už před mnoha lety jsem si zde všiml oné krátké informace o admirálu Hollandovi, kterého při hledání Bismarka udržovaly při vědomí po několika nocích beze spánku - benzedrinové tablety. Nedávno jakýsi senzacechtivý pisálek přišel s dílem, kde tvrdí, že Němci byli za druhé světové války na drogách - na amfetaminu, který vynalezli a vyráběli pouze oni. Onen benzendrin nic jiného, než amfetamin není, jeho výroba začala v USA ještě dřív než v Hitlerově Německu a vyráběla ho dnešní firma SmithKline. I takováhle maličkost je nesmírně zajímavá a ukazuje hloubku a kvalitu knihy...
Knihu jsem četl mockrát a mockrát jsem se k ní vracel. Pro mě osobně zásadní kniha, která nastartovala můj zájem o dějiny druhé světové války na moře v Atlantiku i Pacifiku.
Moře v plamenech
skládá se ze čtyř částí, které mapují osudy čtyř velkých německých válečných lodí – byly to Graf Spee, Bismarc, Scharnhorst a Tirpitz.
- Kapesní bitevní loď
- Zkáza vlajkové lodi
- Scharnhorst
- Tirpitz
I když z hlediska rozsahu největšího válečného konfliktu v dějinách, námořní bitvy v Severním moři a Atlantiku neměly zásadní význam, nelze upřít důležitost ovládnutí tohoto prostoru. Zásadní význam měl totiž pro zásobovací cesty mezi USA a Evropou. Německé válečné lodi napadaly obchodní lodě a konvoje a nemilosrdně je potápěly, aniž by poskytly trosečníkům jakoukoli pomoc. Což bylo Dönitzovým rozkazem přímo zakázáno. Hlavní tíhu v této válce nesl Sovětský svaz, v tomto parciálním, ale důležitém prostoru to byla, vzhledem k její námořní válečné kapacitě, Velká Británie. A nešlo jenom o zabezpečení transportních cest, ale pro Británii to byla otázka života a smrti.
Proto bylo nesmírně důležité zabránit nacistům v ovládnutí tohoto námořního prostoru. Jejich válečné lodi byly velkým nebezpečím a proto bylo vynakládáno velké úsilí k jejich zničení. Např. Tirpitz byl hrozbou i když se dlouho jenom skrýval v norských fjordech.
Kromě toho Miloš Hubáček v úvodu první části píše o omezeních pro Německo v budování válečného loďstva daných Versailleskou smlouvou po 1. světové válce a jakým způsobem Hitler a Německo tato omezení obcházeli.
Miloš Hubáček je známý knihami o námořních bitvách v Tichomoří a katastrofách (Titanik).
Každopádně Moře v plamenech je zajímavá kniha z historie 2. světové války.
Hubáček... Co dodat? Jedním dechem - a ani Vám ten občasný (povinný) ideologický drobek nezaskočí...
Opravdu dobre, velmi čtivé a do detailu zpracované.
Literatura faktu v nejlepší podobě.
Popsané příběhy jsou nejen o tunách oceli na moři, ale i o hrdinství a tragedii obyčejných námořníků.
Čteno poprvé před mnoha lety , od té doby několikrát. Hubáčkovy knihy patří k tomu nejlepšímu co kdy tady vyšlo , čteno už za komunistu. Pořád patří k TOP knihám na tohle téma, četl jsem i jiné od jiných autorů ale na Hubáčka to nemá ani náhodou. Čtivé, napínavé , plné zajímavých informaci, popis bitev doplněno fotografiemi. Bomba kniha doporučuji všem co nečetli. Plný počet hvězd.
Nadherne knizky , tak dobrodruzne cteni, nesrovnatelne s nezazivnym podanim v ramci dejepisu (ktery jsem si sice rada poslechla ale hned mimto zas z hlavy vyficelo a udaje a udalosti jsem pak musela pracne do pameti natloukat )
K Hubackovi jsem se dostala Titanicem, a pak nedockave zhltla vsechny knizky, co jsem v te dobe v nasi mestske knihovne nasla ;)
Presne takhle se da k literature faktu pritahnou uplne kazdy - ctive, napinave, psane lehce s hlubokym obsahem...
Tak tuhle knížku jsem jako kluk hltal, hlavně pronásledování Bismarcku a boj se zalezlým Tirpitzem.
S Mořem v plamenech od Miloše Hubáčka jsem se poprvé setkal před dávnými lety v místní lidové knihovně. Od té doby uplynulo několik desetiletí, já jsem přečetl všechno ostatní, co Hubáček o druhé světové válce napsal (většinu jeho knih mám doma), ale ty čtyři příběhy o válce v Atlantiku jsou asi stejně nejlepší. Škoda, že série o válce ve Středomoří nějak uvízla a už asi nebude dokončena.
Německá Kriegsmarine vyslala během 2. sv. války na moře spoustu lodí, nicméně nejobávanější bylo nasazení těchto 4, které jsou v knize popsány... a cesta k jejich zničení. Kniha je nadupaná fakty, přesto je to čtivé, uteče rok a knihu si budete číst znovu, a to nemusíte být ani fandy do válečné literatury.
Tuhle zežloutlou knihu jsem vylovil ze dna krabice v antikvariátu. Je skvělá. Hubáček píše velmi čtivě.
Jen to glorifikování SSSR mi kazí dojem. Ale co už no, asi to tam v té době muselo být.
Výpisek: Když bylo Harwoodovi při výčtu škod později hlášeno i zničení jeho oblíbených golfových holi uložených v kabině, se znechuceným výrazem poznamenal: „To bylo velmi nesportovní.“ Kapitán Woodhouse, který stál vedle Harwooda, pravil s kamenným obličejem: „Je mi líto vaší kabiny, pane.“ Důstojníkovi, který hlášení podával, ale také nechyběl smysl pro anglický humor a aniž hnul brvou oznámil Woodhousovi: „Vaší kabinou prolétl ten granát také, kapitáne.“
Výborná kniha skvělého spisovatele,specialisty na námořní bitvy II.světové války.Velmi čtivým způsobem přibližuje osudy a konce čtyř velkých hladinových německých lodí Grafa Spee,Bismarcka,Scharnhorsta a Tirpitze. Jediné co se mě na knize trošku nelíbilo,alespoň u vydání z roku 1983,někdy až přílišného glorifikování Rudé armády a sovětského námořnictva,i když tyto složky se na potopení těchto německých obrněnců nějak zvláště přímo nepodílely.Ale bylo to asi dobou,ve které kniha byla napsána.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Titanic |
| 2001 | Moře v plamenech |
| 1990 | Pacifik v plamenech |
| 1985 | Vítězství v Pacifiku |
| 2000 | Ofenziva v Pacifiku |
Kdysi v mém osobním pravěku jsem se prostřednictvím této knihy seznámil s tvorbou Miloše Hubáčka. A hned na první dobrou šlo o úžasný zážitek. Autor se totiž nezabýval odosobněným popisem námořních střetů; jeho styl byl tak plastický, že se mi popisované události odvíjely přímo před očima. Osudy čtyř lodí a tisíců námořníků, kteří sloužili nejen na nich, ale i na plavidlech jejich protivníků mě okamžitě pohltily a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Svazek neztratil ani po všech těch letech na své síle.