• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Miloš Hubáček

Pacifik v plamenech

„Po Moři v plamenech přišel Pacifik v plamenech, po němž jsem po zkušenosti s prvně jmenovanou knihou sáhl s velkým očekáváním. A dostal jsem zcela odlišnou knihu. Místo příběhů několika plavidel na mě čekal ucelený popis námořních bojů od napadení Pearl Harboru přes zápas o holandské koloniální panství a o nadvládu nad Filipínami až po bitvu u Midway. Pokud jde o mě, jde o skvěle propracovaný svazek, v němž autor podrobně a velmi čtivě popisuje válečné události v této části světa.“... celý text
— Forsaken

---

Moře v plamenech

„Kdysi v mém osobním pravěku jsem se prostřednictvím této knihy seznámil s tvorbou Miloše Hubáčka. A hned na první dobrou šlo o úžasný zážitek. Autor se totiž nezabýval odosobněným popisem námořních střetů; jeho styl byl tak plastický, že se mi popisované události odvíjely přímo před očima. Osudy čtyř lodí a tisíců námořníků, kteří sloužili nejen na nich, ale i na plavidlech jejich protivníků mě okamžitě pohltily a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Svazek neztratil ani po všech těch letech na své síle.“... celý text
— Forsaken

---

Titanic

„Na tento podzim jsem se pustila do depresivního čtení Titaniců, přestože je tato podrobnější, o chlup víc se mi líbila knížka, kterou napsal Michael Davie, protože popisovala víc odraz společenský, což je pro mě zajímavější. Tahle knížka se Titanicem ze společenského hlediska zabývala také velice podrobně, ale obsahovala k tomu i hodně technických věcí, které bych byla oželela. Každopádně můžu moc doporučit obě knížky, je to takové čtení na podzimní večery.“... celý text
— KáťaM.

---

---

Moře v plamenech

„Mým výchozím bodem bylo vydání z roku 1983 a protože jsem se postupem času mohl dostat i k dalším, bylo to zajímavé srovnání. Oslavovat autora za jeho vysoce fundovaný přístup je vylévání vody do moře či nošení dříví do lesa - mě opravdu přitahovaly i určité detaily a situace, mající téměř románovou podobu. Zaujal mě komentář uživatele jadrana, pod nějž se mohu podepsat - přidal bych i zjevně alibistické postupy, což byl například průjezd válečného konvoje admirála Otto Ciliaxe kanálem La Manche za denního světla prakticky Britům před nosem. Je tu i pár souvisejících témat, například hon na zásobovací loď Altmark a její dopadení nebo zničení obřího suchého doku ve St. Nazaire (operace Chariot), určeného původně pro zaoceánského obra, parník Normandii. Knihu jsem si opět a rád znovu otevíral a míval jsem pocit, že každým přečtením se dozvídám opět nějakou maličkost navíc.“... celý text
— RoBertino27

---

Invaze

„Invaze je skvělá, stejně jako ostatní Hubáčkovy knihy, tedy alespoň ty, které jsem až dosud přečetl. Ale je zde jedno velké ale. Kniha vyšla v roce 1984, kdy ještě těžko někdo mohl předpokládat, že onomu úžasnému socialismu zbývá pět let života. A kniha tedy vznikala na začátku osmdesátých let a protože zde není ten správně úderný úvod jistého komunistického "historika" Čejky, v prvních kapitolách, popisujících, co k onomu 6. červnu 1944 vedlo, se Miloš Hubáček dopouští řady nepřesných nebo i zavádějících tvrzení, které jsou ale v souladu s oficiálním sovětským historickým výkladem. Popis dunkerské evakuace a především to, že Hitler chtěl od samého počátku bojovat jenom se Sovětským Svazem je hrubě nepřesný, i když poplatný tehdejší době. Tankové jednotky, které by údajně rozšmelcovaly britský expediční sbor a Francouze s Belgičany, byly v plné akci přes čtrnáct dní a iniciátorem jejich zastavení nebyl primárně Hitler, ale von Kluge s von Rundstedtem, kteří jako zkušení polní velitelé viděli, v jakém stavu mají tanky a jak daleko za nimi je jejich vlastní pěchota. Dalším tendenčním tvrzením je, že západní Spojenci se vylodili teprve tehdy, když zjistili, že Sovětský Svaz Němce porazí sám. Přímo je zde uvedeno, že prý Hitler neposlal do Itálie po pádu Mussoliniho žádné německé vojáky. Přitom i v propagandistickém filmu Osvobození, který začíná bitvou u Kurska je řečeno, že část tankových divizí bude stažena během probíhající bitvy do Itálie. Jakýsi německý důstojník tam ječí, že tohle prohrálo Německu válku. Hitler totiž 17. července 1943 nařizuje tankový sbor SS okamžitě vyvést z boje. Chce jej vrhnout do Itálie. Sice nakonec zůstane ještě nějaký čas na východní frontě, ale polovičaté řešení u Kurska vedlo nakonec k zastavení poslední velké německé ofenzivy a tím je ukázáno, jaký vliv mělo zpochybňované vylodění v Itálii na východní frontu. Jakmile se kniha odpoutá od toho, co skutečně i údajně vedlo ke druhé frontě, je to klasická a skvělá "hubáčkovina". Byl-li onen v lecčems době poplatný úvod, pak další vyprávění ukazuje nejen pozoruhodné organizační a technologické schopnosti západních Spojenců, důkladnost přípravy i ono hrdinství a vysoké bojové kvality spojeneckých vojáků. A taky občas kiksy na spojenecké straně i chyby na straně Němců. Němci čelili po jistém zaváhání Spojencům svými nejlepšími jednotkami. Stačí si vzít tankové divize a projít si jejich historii. Není pravda, že v bojích v Normandii bojovaly proti Spojencům podřadné německé jednotky. Tankové divize SS i třeba padákoví myslivci (výsadkáři) tvořili elitu německé armády i z hlediska vybavení. A to vše museli a dokázali Američané, Britové, Kanaďani, Poláci, Francouzi i v menším množství naši vojáci překonat. Řada dobře popisovaných technologií při vylodění znamenala obrovský převrat v ženijní technice. Nasazení 82., 101. americké a 1. britské výsadkové divize dalo zapomenout na Krétu i západní frontu z jara 1940 z hlediska vzdušných operací. I z Hubáčkovy knihy vyplývá vyšší intelekt a schopnosti amerických velitelů, D. Eisenhowerem jako vrchním "šéfem" počínaje, až po jednotlivé polní velitele. Způsobem, jakým bylo "zpracováváno" Montgomerym Caen (jeho trosky byly definitivně obsazeny ne v plánovaný den D + 1, ale v den D + 60) je jednou z mnoha ukázek průměrných schopností tohoto samolibého britského maršála. Takže přes ony výhrady z úvodu dávám knize pět hvězd s vědomím, že v dané době to líp prostě nešlo. A všiml jsem si, že kniha vyšla podruhé a v nakladatelství Paseka, tedy až po roce 1989 a jako Hubáček rozvinul a upřesnil v druhém vydání Pacifiku v plamenech řadu věcí, zajímalo by mě, jestli leccos neopravil i zde. Ale rozhodně bych mu nic nevyčítal. Nakonec i sám velký Shakespeare napsal neuvěřitelně manipulativní a zkreslené drama Richard III.. To proti tomuhle dílu je Hubáček superobjektivní...“... celý text
— jadran