Miloš Hubáček

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1937

Populární knihy

/ všech 14 knih
Titanic
Titanic
Moře v plamenech
Moře v plamenech
Pacifik v plamenech
Pacifik v plamenech
Boj o Filipíny
Boj o Filipíny

Nové komentáře u knih Miloš Hubáček

Moře v plamenech Moře v plamenech

„Mým výchozím bodem bylo vydání z roku 1983 a protože jsem se postupem času mohl dostat i k dalším, bylo to zajímavé srovnání. Oslavovat autora za jeho vysoce fundovaný přístup je vylévání vody do moře či nošení dříví do lesa - mě opravdu přitahovaly i určité detaily a situace, mající téměř románovou podobu. Zaujal mě komentář uživatele jadrana, pod nějž se mohu podepsat - přidal bych i zjevně alibistické postupy, což byl například průjezd válečného konvoje admirála Otto Ciliaxe kanálem La Manche za denního světla prakticky Britům před nosem. Je tu i pár souvisejících témat, například hon na zásobovací loď Altmark a její dopadení nebo zničení obřího suchého doku ve St. Nazaire (operace Chariot), určeného původně pro zaoceánského obra, parník Normandii. Knihu jsem si opět a rád znovu otevíral a míval jsem pocit, že každým přečtením se dozvídám opět nějakou maličkost navíc.“... celý text
— RoBertino27

Invaze Invaze

„Invaze je skvělá, stejně jako ostatní Hubáčkovy knihy, tedy alespoň ty, které jsem až dosud přečetl. Ale je zde jedno velké ale. Kniha vyšla v roce 1984, kdy ještě těžko někdo mohl předpokládat, že onomu úžasnému socialismu zbývá pět let života. A kniha tedy vznikala na začátku osmdesátých let a protože zde není ten správně úderný úvod jistého komunistického "historika" Čejky, v prvních kapitolách, popisujících, co k onomu 6. červnu 1944 vedlo, se Miloš Hubáček dopouští řady nepřesných nebo i zavádějících tvrzení, které jsou ale v souladu s oficiálním sovětským historickým výkladem. Popis dunkerské evakuace a především to, že Hitler chtěl od samého počátku bojovat jenom se Sovětským Svazem je hrubě nepřesný, i když poplatný tehdejší době. Tankové jednotky, které by údajně rozšmelcovaly britský expediční sbor a Francouze s Belgičany, byly v plné akci přes čtrnáct dní a iniciátorem jejich zastavení nebyl primárně Hitler, ale von Kluge s von Rundstedtem, kteří jako zkušení polní velitelé viděli, v jakém stavu mají tanky a jak daleko za nimi je jejich vlastní pěchota. Dalším tendenčním tvrzením je, že západní Spojenci se vylodili teprve tehdy, když zjistili, že Sovětský Svaz Němce porazí sám. Přímo je zde uvedeno, že prý Hitler neposlal do Itálie po pádu Mussoliniho žádné německé vojáky. Přitom i v propagandistickém filmu Osvobození, který začíná bitvou u Kurska je řečeno, že část tankových divizí bude stažena během probíhající bitvy do Itálie. Jakýsi německý důstojník tam ječí, že tohle prohrálo Německu válku. Hitler totiž 17. července 1943 nařizuje tankový sbor SS okamžitě vyvést z boje. Chce jej vrhnout do Itálie. Sice nakonec zůstane ještě nějaký čas na východní frontě, ale polovičaté řešení u Kurska vedlo nakonec k zastavení poslední velké německé ofenzivy a tím je ukázáno, jaký vliv mělo zpochybňované vylodění v Itálii na východní frontu. Jakmile se kniha odpoutá od toho, co skutečně i údajně vedlo ke druhé frontě, je to klasická a skvělá "hubáčkovina". Byl-li onen v lecčems době poplatný úvod, pak další vyprávění ukazuje nejen pozoruhodné organizační a technologické schopnosti západních Spojenců, důkladnost přípravy i ono hrdinství a vysoké bojové kvality spojeneckých vojáků. A taky občas kiksy na spojenecké straně i chyby na straně Němců. Němci čelili po jistém zaváhání Spojencům svými nejlepšími jednotkami. Stačí si vzít tankové divize a projít si jejich historii. Není pravda, že v bojích v Normandii bojovaly proti Spojencům podřadné německé jednotky. Tankové divize SS i třeba padákoví myslivci (výsadkáři) tvořili elitu německé armády i z hlediska vybavení. A to vše museli a dokázali Američané, Britové, Kanaďani, Poláci, Francouzi i v menším množství naši vojáci překonat. Řada dobře popisovaných technologií při vylodění znamenala obrovský převrat v ženijní technice. Nasazení 82., 101. americké a 1. britské výsadkové divize dalo zapomenout na Krétu i západní frontu z jara 1940 z hlediska vzdušných operací. I z Hubáčkovy knihy vyplývá vyšší intelekt a schopnosti amerických velitelů, D. Eisenhowerem jako vrchním "šéfem" počínaje, až po jednotlivé polní velitele. Způsobem, jakým bylo "zpracováváno" Montgomerym Caen (jeho trosky byly definitivně obsazeny ne v plánovaný den D + 1, ale v den D + 60) je jednou z mnoha ukázek průměrných schopností tohoto samolibého britského maršála. Takže přes ony výhrady z úvodu dávám knize pět hvězd s vědomím, že v dané době to líp prostě nešlo. A všiml jsem si, že kniha vyšla podruhé a v nakladatelství Paseka, tedy až po roce 1989 a jako Hubáček rozvinul a upřesnil v druhém vydání Pacifiku v plamenech řadu věcí, zajímalo by mě, jestli leccos neopravil i zde. Ale rozhodně bych mu nic nevyčítal. Nakonec i sám velký Shakespeare napsal neuvěřitelně manipulativní a zkreslené drama Richard III.. To proti tomuhle dílu je Hubáček superobjektivní...“... celý text
— jadran

Vítězství v Pacifiku Vítězství v Pacifiku

„Pro mě to bylo o trošku slabší než Pacifik v plamenech, ale Pearl Harboru a Midwayi se asi prostě máloco vyrovná. Přesto je to velice zajímavá a čtivá kniha.“
— tomaaash

Válka končí v Pacifiku II – Dobývání Okinawy Válka končí v Pacifiku II – Dobývání Okinawy

„Ve finální knize Pacifické ságy se Hubáček ničím nezdržuje a jde rovnou k věci, tedy ke stěžejnímu tématu knihy - bitvě o Okinawu. Toto první střetnutí spojeneckých sil a císařského vojska na výsostném japonském území popisuje s pečlivostí sobě vlastní a provází čtenáře všemi útrapami, které americké vojáky a námořníky v tomto střetnutí provázely. Ať již to byly nebývale tvrdé pozemní boje, kde se za každý získaný metr platilo ohromnými ztrátami, rozmary počasí či masivní sebevražedné nálety kamikadze. Menší, ale neméně zajímavá část knihy, se pak zabývá následnými útoky na japonské ostrovy a hlavně snahou příslušníků umírněného křídla japonské vlády najít cestu z bezvýchodné situace a uzavřít se Spojenci příměří. Je to napínavé čtení plně se vyrovnávající popisu bojových operací. Překvapivě málo je zde věnováno jaderným úderům, o tom víc se dozvíme o zákulisí vyjednávání s císařem i o pokusech o vojenský převrat. Vše končí detailním popisem podpisu kapitulace na palubě bitevní lodi USS Missouri 2.9. 1945. Před nějakou dobou jsem si dal závazek přečíst celou Hubáčkovu Pacifickou ságu za rok. To se nepovedlo, zjišťuji, že se to protáhlo na celé 4 roky, ale rozhodně to stálo za to. Tato série snese nejpřísnější měřítka a kritéria pro moderní military literaturu a kdyby vyšla v angličtině patřila by ke kánonům historických knih.“... celý text
— Inozuka

Boj o Středomoří Boj o Středomoří

„Moc děkuji panu Hubáčkovi za zprostředkování námořních bojů v tomto prostoru, tedy ve středomoří, protože k tomu není tak snadné se dostat, určitě ne v takové kvalitě jakou autor nabízí! Kniha se také věnuje pozemním operacím ve východní Africe, což opět není nic snadno dostupného. Je to zajímavé, je to přehledně psané, je to čtivé! Pan Hubáček je jistota. Na knihu navazuje druhý díl, který se věnuje samostatně významnému střetu u Mysu Matapan, pak bohužel již tato středomořská série nepokračuje, nejspíš kvůli pokročilému věku pana Hubáčka, což je škoda, mít boj o středomoří v ucelené podobě, to by byla pecka, ale i tak pane Hubáček moc děkuji za všechny vaše skvělé knihy!“... celý text
— Budkyns

Přejít na knížky autora