Morytáty a legendy
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal místo úvodu své knížky napsal: Nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přiat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí.... celý text
Přidat komentář
Jako nápad výborné. Hlavně ten úvodní text. Ten mě naladil, ale zbytek knížky už tak silný nebyl.
Kniha obsahuje kratší povídky a objevují se zde některé náměty, které jsou později rozepsané ve větších dílech (např. Ostře sledované vlaky). Skvělé, jako víceméně od Hrabala všechno.
Tak to tedy byla jízda! Asi nejzajímavější byl první morytát, psaný samotnými čtenáři - přijde mi, že se sice doba posunula, ale některé věci jsou stále stejné, protože skoro totéž může teď člověk číst třeba na Facebooku. =)
Jinak ostatní legendy a morytáty byly pro mě takovou zvláštní všehochutí, celkově je jejich soubor velmi nesourodý, často až neuchopitelný.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Když vyšla tato kniha v roce 1968, byli jsme nadšeni Hrabalovou odvahou, s jakou uveřejnil reakce čtenářů, v které mu spílají „Hrabale, ty prase kudrnaté“ a volají po šibenici, najdete tam Morytát o veřejné popravě, přičemž je veřejně popravován sám autor. Je zván „starým sviňákem“, a zatracován. Přesto to vše zveřejnil tiskem. Nenávist malých lidí sahala až k nebesům. A jak byli „dobří a čistí“! Jeho počin byl neuvěřitelně odvážný a prošel jen díky atmosféře roku 68, která byla uvolněná. (Za normalizace byl zakázán, nesměl publikovat.) Líbila se mi Legenda o Kainovi, která byla předzvěstí Ostře sledovaných vlaků. Hrdina je tam méně hrdinný a uvěřitelný. Květnový morytát mi připomněl, že podobně v městečku, kde žil můj otec, SSmani popravili v lomu mladé kluky, co se ozbrojili a stříleli po nich. A Legenda o krásné Julince, která se vrací jediná do vlasti a nachází jen rozkradený rodinný majetek dnes už mrtvých rodičů, je krásně smutná. A poetická. První vydání je taky pěkně graficky upraveno díky panu Hlavsovi (byl moc dobrý typograf). Hrabalovo pábení nám „chutnalo“ a po divadlech malých forem znamenalo další posun v našem vnímání světa.