Most na Drine

12.05.2024

Román o čase a dějinách. Neuvěřitelný nápad, který díky mistrovství spisovatele skvěle funguje: Plynutí času (řeky) propojit s něčím pevným a neměnným, jako je most (propojení dvou břehů, národů, států, kultur...). Vyústění románu je strhující a je doslova proroctvím o Jugoslávii.
Jedinečná je postava Lotiky, jedinečná a smutná. A pak ty nadšené nacionalistické řeči Stikoviče a chladné odhalení jeho ješitnosti od Glasinčanina! Všechno tak výstižné a jasnozřivé.
A jeden citát: "Tak jim ubíhá noc a s ní život, plný nebezpečí a útrap, ale jasný, neochvějný a spravedlivý ve své podstatě. Vedeni prastarými a dědičnými pudy cupují ho a rozdělují na chvilkové dojmy a bezprostřední potřeby, v nichž se úplně ztrácejí. Protože jedině tak, když se prožívá každý okamžik zvlášť a nehledí se ani kupředu, ani dozadu, dá se takový život snést a zachovat se při životě pro lepší časy."
Velmi doporučuji.

22.02.2024

Krásný román. Styl a téma silně připomíná Olbrachta -- oba jsou vášnivými apologety poezie a harmonie starého světa. Je s podivem, kolik se toho vejde na 300 stran, přestože styl je lehký a čtivý. Ze začátku párkrát text působil uměle, vymyšleně, zřejmě proto, že se jedná o dávnou historii. Ale většina románu se odehrává od 2. poloviny 19. století do vypuknutí 1. světové války, kdy je už obraz reality důvěryhodný. Hlavním tématem, na pozadí specifické historie východní Bosny, kde spolu po staletí žijí Srbové a Bosňáci (o Chorvatech nepadne ani slovo, přestože Andrić je etnický Chorvat - zajímavé), je rozpad tradičních hodnot a tradiční společnosti, která se, byť nedokonale, uměla vypořádat se všemi problémy, vnitřními konflikty a rozpory. Modernita přináší definitivní rozkol, který vyústí do 1. světové války.

08.02.2023

Druhý ze tří románů jugoslávského spisovatele Iva Andriće (1892–1975), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1961), Most na Drině (Na Drini ćuprija, 1945) vznikal stejně jako Travnická kronika a Slečna dělá peníze za druhé světové války v okupovaném Bělehradu, ale vydán byl až po válce. Autor toto své vrcholné a nejznámější dílo věnoval bosenskému městečku Višegrad na řece Drině, kde trávil dětství. Slavný a krásný kamenný most zde byl vybudován v letech 1571–1577 na příkaz Mehmeda paši Sokoloviće, velkého vezíra celkem tří sultánů, a to na strategickém místě, kde stará římská obchodní a vojenská cesta z východu z Istanbulu překonávala řeku Drinu a pokračovala do bosenského vnitrozemí, do Sarajeva a dále k Jadranu. Mehmed paša se narodil nedaleko Višegradu a v dětství byl odvlečen a poturčen.
Andrićův román-kronika ("višegradská kronika") zachycuje dlouhou historii mostu, městečka a krajiny, význam této stavby pro Višegrad a několik staletí válek a etnicko-náboženských sporů, jichž byl most svědkem. Bohatý děj s mnoha postavami a skoky v čase začíná stavbou mostu a končí první světovou válkou; málokterý román se odehrává v tak dlouhém období (a přitom má jen 300 stran). Autor ovšem klade důraz zejména na dobu zhruba od poloviny 19. století. "Hlavní postavou" je most samotný; vše se odehrává na něm nebo v jeho blízkosti, on je svědkem mnoha příběhů, životů, lásek, tragédií, poprav, povstání, nenávisti, válek, povodní i klidných časů a proměn doby i městečka a jako němý svěděk přežívá všechny pohromy; často poškozen, přesto přetrvává jako krásný a užitečný symbol: "...život je nepochopitelný zázrak, protože se sice neustále opotřebovává a drolí, ale přesto trvá a stojí pevně ,jako most na Drině'."

15.12.2022

Nobelovou cenou ovenčený autor stavia do úlohy hlavného hrdinu solídny turecký most, akých je na Balkáne plno. Tento však stojí vo východnej Bosne a bol predurčený na to, aby sa stal nemým svedkom mnohých pozoruhodných životných príbehov a udalostí. Najviac sa mi páči Andrićova schopnosť demýtizácie a triviálneho odhaľovania mnohých legiend. Prechod od skutočnej neprikrášlenej udalosti k neskoršej legende je veľmi hladký a úplne logický. Neraz čítame prekrútenú legendu, ktorá sto strán nazad ešte bola reálnou udalosťou, zahrňujúcou skutočných ľudí, mená, dátumy. Aferim, Ivo!

13.06.2022

O tak nelehkých osudech......čte se samo....autor je skvělý vypravěč....

Omylem jsem před lety slyšela úryvek v rádiu a ten mě vyřadil z provozu. Podobně jako Tulák po hvězdách nebo 1984. Napsané jistě skvěle, ale zachycuje krutost a bezcitnost. Na přebal bych dala (v zájmu zachování provozu) varování.

07.02.2022

Most je srdcom mesta a brána je srdcom mosta. Tu je kamenná lavica vyvýšená nad tokom rieky. Tu sa stretávajú a križujú ľudské cesty, osudy. Tu sa spriadajú plány, odohrávajú boje, vzplanú lásky. Tadiaľto kráčajú dejiny.
Netradičný román s neživým hlavným hrdinom. Ľudia prichádzajú a odchádzajú, niekedy sa zdržia len kapitolu či dve. Napriek tomu všetko spolu výborne funguje a most len mlčky prijíma tiché i búrlivé udalosti, ktoré k nemu prinášajú ľudia. 95%

23.07.2021

O osude jedného mosta, osude ľudí rôznej viery a pôvodu žijúcich okolo neho, no hlavne, o osude celého ľudstva ako takého. Na malej vzorke, mieste večne zmietaného nepokojmi, Andrič maľuje obraz o tom, ako obyčajný človek, bez ohľadu na vieru a pôvod, kŕči chrbát pred behom dejín, uhýba sa raz bičom, raz mečom, raz granátom, aby sa zasa narovnal a pokračoval v živote a živorení bez ohľadu na to, kto a z ktorej svetovej strany práve prilepil novú vyhlášku na most, ktorý rovnako ako ten obyčajný človek stojí a odoláva, a mlčí, sleduje beh dejín, až pokiaľ ten granát nezasiahne jeho podmínované srdce. Monumentálne.

18.03.2020

Velmi dobrá kniha o peripetiích stavby mostu,který má bosenské historii obdobný význam jako Karlův most u nás.Most stál a stojí,a lidé,národy a jejich historie kolem něho dál probíhají.Složitější čtení,opakuji se-jako každý Nobelovkář

18.06.2019

Rozsáhlé, všeobjímající, historické, zajímavé, skvělé.
To je první co mě napadlo po přečtení. I po opakování toto zůstává.

27.01.2017

Hlavním hrdinou knihy je most... tři staletí starý kamenný most, jehož "život" sledujeme od narození až po... ehm, až po jeho jakýsi symbolický zánik. A kolem něho se míhají dějiny divokého Balkánu... s tohle strukturou (vystavěním příběhu, ne mostem samotným) možná může mít řada lidí problém, neboť román je to vystavěný netradičně... ale právě proto je tak zajímavý a originální.

Scéna, která se mi uchovala v paměti až do dnešních dní, byl cca patnáctistránkový detailní popis narážení jakéhosi chudáka na kůl. :)

13.03.2016

(Uwaga spoilery!) Veřejný dík uživateli bondula, nebýt jeho komentáře, nikdy se bych se nedozvěděla, že existoval Ivo Andrić a napsal román o mostu na Drině. Setkání s ním bylo zajímavé, ale zcela nenaplnilo mé představy a zůstal dojem silný jako šluk z jedné cigarety značky Drina, kterou se generace Jugoslávců přiváděli do hrobu, ale doprovázel ho ten nepříjemný pocit sucha v ústech a záchvat mírného kašle.

Možná jsem se moc zmlsala u Ptáků bez křídel a knih E. Rutherfurda, ale čekala jsem podle popisu syrovou balkánskou ságu rodin na protažení několika staletí od doby, kdy banda chudáků plácala za zvuků biče holýma rukama most přes divý tok řeky do doby, než si i ti největší konzervativci zvykli na hukot projíždějícího vlaku. Andrićovy postavy se knihou míhají jako ryby, které si stihneme z mostu jen prohlédnout, a už mizí v dálce nebo je někdo před našima očima napíchne na udici. Než si na ně zvykneme a něco se o nich dozvíme, jsou nenávratně v trapu a nesou je na místní hřbitůvek. Když necháme stranou postavy, nadchla mě Andrićova práce při popisu krajiny a atmosféry. Vládci a události přicházejí a odcházejí, ale kamenný most Mehmeda paši stále stojí a běloba jeho kamenných oblouků statečně nese krev a slzy, které na ně odevšad stříkají. Časy se mění, přicházejí Turci, Rakušané a Srbové, aby okolní zem ovládli, generace lidí umírají, ale mostu se to netýká a dál ční zcela nehnutě nad Drinou jako památník časů dávno odvátých borou za masiv Triglavu. Jestli zítra vyjde slunce nikdo ve Višegradu neví, ale most Mehmeda Paši bude zcela určitě stát jako protipól koloběhu dějin, který ani na minutu nestojí.

Andrić ukazuje svou domovinu věrně, jako by se jen díval na její odraz na vodě. Obyvatelé Višegradu spolu drží za míru i války bez ohledu na to, v které ze čtyř místních náboženství věří. Život místních je jen zřídka sladký, většinu času je štiplavý jako čubrica a zakrývá si oči před neštěstím Faty Avdagovy, která uniká sňatku s mužem, kterého si nechce vzít, skokem do Driny.

Most na Drině se mi četl dost zle, nevím, jestli to bylo dnes už dost zastaralým slovenským překladem z roku 1948 nebo tím, že jeho obsah byl ještě krutější, než jsem čekala, ale celkové skóre je 4/5. Je dost možné, že mě rozmazlil Rutherfurd a české překlady Louise de Bernièra, ale po Andricóvi zůstal ne úplně příjemný pocit podobný tomu, jako by někdo naplnil kvalitní cigaretový papírek o sortu horším tabákem. Balkánská tesknota a zápal pro boj, cikánské housle a chuť se střílet po každém odmítnutí lásky jsou všechny na místě, ale neladí.

"Tak v tej celej novej povíchrici, ktorá zaľahla na kasabu a od koreňov pohýbala a vyvracala dávne zvyky, živých ľudí a mŕtve veci, most aj naďalej stál biely, tvrdý a nezraniteľný, akým naveky bol."