Motýlí křik
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404492/bmid_motyli-krik-6Vu-404492.jpg
4
146
146
Neuchopitelně křehká pravda o tom, kdo skutečně vládne světu. Nehoda uprostřed nočního města, nebo důmyslná vražda? Televizní reportér Pavel Černý se dostane do víru událostí vedoucích až do nejvyšších pater světové politiky a utajených mocenských skupin. Thriller ze současné Prahy vede až na konferenci Bilderberg, kde se za zavřenými dveřmi jedná o budoucnosti světa. Zdánlivě šílené konspirace, které jsou ale realitě blíže, než si myslíte – pravda je šokující a je jen na vás, jestli ji dokážete přijmout…... celý text
Přidat komentář
Při čtení špionážních nebo politických thrillerů mám vždy problém vyznat se v postavách, kdo je s kým a proti komu, což se mi trochu stalo i s touto knihou. Napínavé to bylo, krátké kapitoly vyzývaly k tomu oblíbenému “už jen jednu a fakt půjdu spát!, nicméně fiktivní příběh se mi přes odkazy na skutečné osoby, místa, organizace….pod kůži nedostal.
Jak je zde již poznamenáno, děj je poněkud překombinovaný a vyznačuje se několika nelogičnostmi, smrt pár postav (Viktor, Jiří) působí nadbytečně; zároveň však v sobě forma příběhu nezapře filmovost a drží čtenáře v napětí, jak to tedy všechno dopadne. Ano, pozadí příběhu je protkáno různými filozofickými úvahami, ale na mě to rušivě nepůsobilo, jde totiž o konspirační thiller z pera intelektuála. Co se týče porůznu roztroušených filozofických úvah, v zásadě s některými postřehy souhlasím.
Hlavní hrdinové jsou předobrazem skutečných lidí, tak lze např. v postavě Davida Richfielda dešifrovat známého amerického finančníka (se zálibou v entomologii, mimochodem) Davida Rockefellera, v Zacku Bergerovi zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga, v českém šlechtici hraběti Černohorském knížete Schwarzenberga. Skupina Bilderberg skutečně existuje, takže milovníci konspirací tento román určitě ocení.
Jedna věc mě na knize opravdu zaujala, a to je kontrapozice Bilderberg vs Klinika (za to dávám o hvězdu více, než bych dala za román jako takový). Opozice skupin, které jsou v mnohém každá na opačném konci spektra. Jedna představuje koncentraci moci, peněz, pragmatické/obchodnické racionality, její uzavřenost je chráněna bezpečnostními složkami státu/států a/či soukromými bezpečnostními agenturami. Druhá se snaží ve světě ovládané penězmi a mocnými zájmovými skupinami najít svobodu, která ještě zbyla; útočiště v ní nalézají především mladí lidé, umělci/umělkyně, intelektuálové/intelektuálky; tato společnost je v zásadě otevřená všem, ale žel někdy balancuje na hraně/za hranou legality (u žižkovské Kliniky zde byla otázka vlastnických práv okupované budovy), proto je i přes silnou legitimitu své existence státem rozprášena. Na tomto místě jen činím poznámku, že z pragmatického i právního hlediska velmi dobře chápu vlastnické vztahy a právní úskalí squatterství. Pohybují se ale vždy finančně mocné skupiny v rámci legality, zákona nebo si ho mnohdy přizpůsobují, ohýbají a překračují? Neodráží se v akci, která byla či ještě je vedena státem (veřejnými činiteli) proti žižkovské Klinice do určité míry i vztah státu a jejich představitelů ke kultuře? Proč má jednu skupinu stát potřebu chránit a druhou ne? Nemůže se opravdu za žádných okolností silná legitimita spontánně vytvořeného otevřeného společenství měřit se sílou peněz; není zde opravdu žádná alternativní cesta řešení? Úvahy pochmurné, možná pro mnohé i lehce naivní za časů, kdy se stát (resp. státem ovládané subjekty) rozhoduje z finančních důvodů zbavovat nepotřebných budov
Skvělá kniha k zamyšlení. Fikce či realita. Že by fikce byla realita? Ať si každý posoudí sám.
Na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale zajímavé myšlenkové pochody taková trochu fikce, i když se zamyslím no raději si nechám své myšlenky pro sebe...
Určitě stojí za přečtení, jak je s námi manipulováno myslím si, že si to začínáme hodně uvědomovat!!!
Tenhle thriller je další z oblasti buď - anebo. Chci tím říct, že buď ho přijmete a povezete se minimálně na jeho zábavní lince, nebo ho odsoudíte jako konspirační blábol. Mně osobně se tenhle příběh líbil moc - bylo to zajímavé, zábavné a čtivé. Je pravda, že je vidět, že Jan Tománek touhle knížkou začínal a styl psaní je ovlivněný jeho další profesí - prací u filmu. Knížka je psaná v krátkých úderných kapitolkách, které připomínají rychlé filmové střihy. Každopádně hned jsem se v knihovně poohlédla po všech dalších autorových knížkách a už se těším, cítím velký potenciál :-)
V soucasne dobe jsem primo alergicka na slovo "konspirace".
Co se proste nehodi do naseho videni nebo se nam nad tim nechce moc premyslet, tak tomu dame nalepku "konspiracni". Jak jednoduche.
Co se tyce samotneho pribehu, je znat ze autor nema moc zkusenosti se psanim; misty to drhlo, misty prekombinovane.
Tento konspirační thriller začíná v Praze, ale události zavedou hlavního hrdinu až do nejvyšších pater světové politiky, k vlivným jednotlivcům i utajeným mocenským skupinám a také na konferenci Bilderberg do Alp.
V příběhu jsou fakta dohledatelná na internetu. Některé teorie vychází ze skutečností, které jsou většinou známé, jen na ně raději moc nemyslíme.
Trochu na rozpacích jsem z rozuzlení celého příběhu. Nejsem si jistá, zda bylo vysvětleno úplně vše a některé akce se mi zdály příliš komplikované, šlo by to řešit i jednodušeji. Jenže potom by asi nebylo o čem psát... ;-)
Konspirační thrillery nečtu často, ale když už se do nějakého pustím, beru i divočejší teorie, pokud to tedy není úplně přehnané. Pro mě je důležité, zda bylo nad čím se zamyslet a jestli mě to bavilo a tento účel kniha splnila. Děj má rychlý spád, nechybí nečekané akce a napětí.
70%
Zajímavý pokus o konspirační thriller. Postavy vcelku sympatické, pražské i rakouské prostředí hezky zachycené. Vadily mi nelogičnosti, kterých je v ději roztroušeno víc než dost. A jedna důležitá věc. Konspirace elit? Proč ne. Ale k literatuře obecně patří, že showing je mnohem lepší než telling. V románu bohužel telling jednoznačně převládá: postavy sedí a neustále filosofují a svěřují se se světovládnými myšlenkami. Nemám problém s využitím konspirace pro literaturu, ale tady to místy bylo jako čtení Parlamentních listů.
Překvapivě čtivé, dobrý thriller. Ve srovnání se světem průměr, ale na ČR dobrý :)
Lustr pro papeže byl lepší, i když ani ten mě příliš neoslovil. Tento styl psaní mi příliš nesedí. Motýlí křik je pokus o politický thriller, ale je z toho cítit nevypsanost autora a se zahraničními tituly se to zatím nedá srovnat.
Docela dobře napsaný thriller. Jo, taky jsem si vzpomněla na D. Browna. Věrohodnost vůbec nemá smysl řešit, zabudování příběhu plného konspiračních teorií do českého prostředí vážně brát nemůžu.
Politické úvahy nemusí sednout každému, to je pravda. Je zajímavé, že jsem to vůbec nevnímala jako nějaký jednoznačný pamflet politických názorů autora. Zaznívají tam totiž otázky, které jsou opravdu zajímavé a odpovědi na ně mohou být zásadní. A mně se zdálo, že jsou tam spíš ty otázky než odpovědi. Možná se pletu, ale viděla jsem tam totiž tak trochu pohled obou nebo dokonce možná více stran. Jistě, v některých částech se zdálo jasné, komu autor fandí. Jenže pak se to trochu posunulo.
Nad konspiračnímoi teoriemi se můžeme usmívat. Když si ovšem uvědomíme, jaký vliv mají některá ekonomická imperia, možná nás napadne, jak velká je to vlastně fikce? Jenže i kdyby, jaké jsou alternativy?
Po Lustru pro papeže, který každému na potkání doporučuju, jsem byla zvědavá na Tománkovo prvotinu. Srovnávat se to nedá. Každá kniha je úplně jiná. Lustr pro papeže je psán na základě skutečného příběhu. Motýlí křik je vlastně od všeho trochu. Trochu thriller, trochu špionáž, trochu detektivka, trochu fikce, trochu skutečnost. Mělo to spád, četlo se rychle. Jediné co autorovi vyčítám je, že je zde vidět komu straní v politice. A to mne jako čtenáře vůbec nezajímá.
Když se zamyslím nad tou fikcí. Co když to fikce nebude?
Moc jsem chtěl, aby se mi to líbilo. Nějaký český Dan Brown by se hodil. Ale ne, nepovedlo se to. Neříkám formálně - pravopis skvělý, řazení scén skoro jako u filmového scénáře, nejde o dílo nadšeného amatéra, ale promyšlený text, to zase ano. Ale klouže po povrchu stejně jako ty reportáže oné v knize nejmenované bulvární televize, a vlastně na to, jak se to tváří zamotaně, je celá ta historka strašně jednoduchá a od určité chvíle průhledná. Hodně mi vadilo, jak z knihy čouhaly vlastní autorovy politické názory, protože ty jsou mi ukradené, a například ta obhajoba Kliniky a svobodného myšlení a anarchistů mi přišla, že už to překročilo určitou mez, jakou jsem ochoten v beletrii zkousnut. Jako by to psal Ivan Bartoš nebo někdo jiný z Pirátů. Podobně jasný má autor i pohled na Rusko, Čínu a USA a je hodně rychle znát, na čí straně stojí, takže ten konec je takový schizofrenní. Rozumějte - chcete něco uvést jako konspirační teorii, chcete to zkritizovat, a přitom z toho vlastně vyčuhuje obdiv a skoro obhajoba. Sice jsme zabili pár lidí, ale ty elektromobily, s těmi jsme geniálně předběhli dobu. Asi tak.
Nedůvěra brzy ustoupila a nastal sprint.
Na motýlky jsem, a tak ten titul - křik - jsem pojala (expresivně), jako řev o nárok na čistotu ovzduší.
(Chtěla bych vidět, jak obhajují američtí ochránci přírody mezi velkostády stejkových býků, nárok motýlů na bezmetanové - nezatuchající ovzduší.) (Ti -ochránci, mám pocit jakoby nebyli.)
Podařené dílo o všem, co iritovalo ještě nedávnou dobu.
Kapky od všeho špionáž, novinařina, ilumináti, zločiny, konspirace a kamufláž, a to celé parádně propletené ve strhujícím stylu.
Na každým šprochu, je .........
Příběh je fikce, ale všechna fakta, data, místa a organizace jsou pravdivé a dají se dohledat na internetu. A to mě mátlo a docela znepokojuje.
Jako konspirační thriller je to dobré čtení i když trochu zamotané, ale když se nad tím víc člověk zamyslí a uvědomí si, že to zase až nemusí být úplná fikce,.....tak raději nemyslet.....
Určitě doporučuji
Tak tohle nebyl můj šálek kávy. Přišlo mi to celé příliš překombinované a postavy se chovaly nereálně. Ale soudě dle zdejších ohlasů si kniha své čtenáře najde.
Zajímavý thriller do kterého autor vměstnal poměrně dost znepokojivých informací a faktů.Nicméně i přesto,kde všude se děj odehrává, působí na mě trochu provinčně.Co se týká děje,ten odsýpá svižně a zvraty jsou promyšlené, byť ne nezbytně šokující,což mně osobně konkrétně u téhle knihy vyhovovalo.Na české poměry slušný thriller,jen ten přeslazený epilog si mohl autor s klidem odpustit.
„Vše se dá dnes dohledat na internetu – pravda jde zjistit prakticky online.“
V tomhle ohledu nemůžu říct, že bych s Janem Tománkem souhlasil, protože ač se dá na netu skutečně dohledat spousta věcí, pravdu to z nich rozhodně nedělá. Velmi podobně pak vnímám jeho konspirační thriller. Až příliš mi to totiž zavání propagandou, snažící se očernit kohokoliv, jen aby viník byl na světě a mohlo se na něj ukázat. Přičemž do bohatých a mocných se přeci kope tak dobře…
Na obranu autora musím říct, že v závěru vyprávění překvapivě obrátí, což je bezesporu plus. Problém ovšem je, že jak narazíte s konspiracemi, skončí u vás kniha i jako detektivka. Napínavých situací je tu dost a jsou dobře napsané, jenže kompozičně nemají logiku a neumělá autenticita evropských kulis tomu už vůbec nepřidává. Nemluvě o zbytečnosti protagonistů a všech jejich osobních problémů, protože ve finále je každý jeden z nich pro dějovou osu postradatelný – ta by se totiž odvíjela stejně, ať už by se do ní zapojili, či ne.
Štítky knihy
Praha vraždy záhady novináři konspirace hackeři počítače konspirační teorie vztahy Alpy (Evropa)Autorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Aneb jak zkombinovat politický thriller s Rychlými šípy. Zajímavé, ale úplně to nevyšlo.