Motýlí kůže
Sergej Kuzněcov
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224059/mid_motyli-kuze-6A1-224059.jpg
3
64
64
Psychothriller ze současné Moskvy. V Moskvě řádí masový sadistický vrah žen a Xenie, cílevědomá ambiciózní novinářka pracující v on-line deníku, vytvoří portál věnovaný nejen jemu a jeho obětem, ale všem masovým vrahům v dějinách. Pomáhá jí věčný loser Alexej, novinář, sukničkář a zamilovaný podřízený, Marina, mladičká matka-samoživitelka a nymfomanka, a Ola, pečlivě udržovaná a výkonná podnikatelka. Xenie je tématem fascinována nejen profesionálně, ale i ryze osobně – vedle snění o zářné žurnalistické kariéře se v soukromém životě oddává masochistickému sexu. Internetový portál, který Xenie vymyslela, má obrovský ohlas, ale jaký bude mít vliv na život jednotlivých postav? Xenie na síti navazuje virtuální vztah s osobou, která si říká Alien... Sergej Kuzněcov píše o mladé generaci Rusů, která se vyrovnává s novou životní realitou v Moskvě, jednom z největších moderních světových měst, v němž ale stále přežívá i minulost hlavního města ruského impéria. Svět těchto Moskvanů je zaměřený hlavně na konzum a tělesné požitky, které mají vyplnit intelektuální prázdnotu.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
Шкурка бабочки, 2005
více info...
Přidat komentář
No, kniha Motýlí kůže je u mě přesně na pomezí 3*** a 4**** takže já se vždycky přidám, tam kde to víc potřebuje. Tady má modré hodnocení, tedy dám 4****. Přiznám se, že u některých těch popisných částí, kde se vrah rozplývá nad odkrajováním části těl apod a je to opravdu velmi detailně popsané, se mi nedělalo úplně dobře. Ne, že by to nešlo dočíst, ale nějak si na to nepotrpím. Nechci úplně spoilerovat, ale že se potkají s hlavní hrdinkou, bylo fakt hodně jasné. Jen mi to přišlo uhozený, dost věcí mi tam taky nedávaly úplně logiku, ale přijde mi že to pěkně zachycuje to mezidobí kdy Putin ještě nebyl tolik masovej vrah, ale už toho bylo dost na to, aby bylo jasné, že to není nic než diktátor :) Jsou tam jen střípky, drobnosti, vedlejší poznámky. Možná vás můžou zajímat i soudobé reálie, jako ICQ nebo jak se vydělávalo na internetu v roce 2003. How time flies...
Knížku jsem četla moc dlouho. Tak dlouho , že se z tváře na obálce stala moje stará známá. Ale problém není, že by kniha byly špatně napsaná , naopak je dobrá, silný , mrazivý příběh , který obsahuje všechno . Je tu chlad a chlast, mráz a vášen , život, který utíká a ztrácí, lidé a přátelé. Prostě jsem dokázala vstřebat jen malou část, jen dvě tři stránky a zase jsem knihu zavřela, protože i tak málo mi dalo dost. A není to o motýlech.
vraždy žen, sadomasochismus, sériový vrah a novinářka co si hraje na detektiva
Nápad zajímavý děj napínavý. Styl psaní a spousta překlepů už tak fajn nebyla. Ale nelituji, že jsem si ji přečetl.
Já teda nevím. Ale to mě fakt dostalo. Autor popsal pocity psychopata jako kdyby to byl on sám. Potlesk nad autorem, že to dokázal tak napsat. Fakt! :D
Ke knize jsem se dostala náhodou - půjčil si ji syn z knihovny. Když jsem si přečetla anotaci, tak jsem ji odložila, protože tohle opravdu není můj šálek kávy. Ale vždy, když mi na ni padl pohled, tak mi blesklo hlavou, že bych to zkusila? Pak jsem si řekla, že zabiji 2 mouchy 1 ranou. Sama pro sebe si vytvořím výzvu - přečtu knihu, které se tak trochu bojím a zároveň splním Čtenářskou výzvu.
A opravdu to výzva byla. Superlativa ze zadní obálky, která nás mají navnadit na přečtení jsou značně zavádějící.
Čekala jsem, jak se u pasáží, kde sériový vrah popisuje, co dělal, nebo plánuje dělat svým obětem, se při nejmenším budu bát, ošívat se, nebo mi z toho nebude dobře. Ale byly zaobaleny do jakého si "poetického" jazyka, že ve mě vpodstatě nic nevyvolávaly. SPOILER: Nevyzrálá osobnost hlavní hrdinky, která nemá vyřešený vztah s matkou a své frustrace si léčí "ujetými" sexuálními praktikami mě značně iritovala. Na konci, když pro ni přijde vystřízlivění v podobě poznání, kdo je vrah a jak blízko jí je, se najednou dokáže od nich odprostit a začne si uvědomovat, že s ní asi není úplně vše v pořádku, když jsem k nim uchylovala.
A to ani nemluvím, že mě vpodstatě nudilo číst její "dýchánky" s kamarádkami a to jak jsme nahlíželi do jejich hlav a co si vlastně myslí o Ksjuše=Xenii...
Pro mě ztráta času. Kniha kromě zajímavého nápadu - inspirace Mlčením jehňátek a to mi přijde jako úplný výsměch knihu přirovnávat k takové klasice a klenotu!, byla nuda, nuda a nuda. Divně vykreslené postavy, pořádně ani "nedotažené" jejich charaktery, abych pochopila důvody, které je vedou k jejich chování. Napsáno kostrbatým jazykem - nebo špatný překlad.
A nejvíce mi vadilo, že jen v náznacích jsem se dozvěděla asi o možné motivaci sériového vraha k jeho činům.
Z knihy jsem si akorát odnesla zajímavé poznatky o sériových vrazích - koukala jsem, jenom kolik jich páchalo v Rusku či Americe...
Tohle je velký knižní průšvih, ať už dějem nebo stylem vyprávění. Neustálé zmiňování, jak má hlavní hrdinka ráda BDSM, kýčovité prostředí. Tady je prostě všechno špatně. Ale kniha má aspoň pěknou obálku.
Inu, právě jsem knihu dočetla, takže můj úsudek a názor na ni bude čerstvý:
Nápad dobrý, zasazení do Moskvy se mi také líbilo, akorát jsem měla problém s tím, že autor chvilku používal Xenie, pak zas Ksjuša a Alexeje nahrazoval Ljošou. Trvalo mi mnoho stran, než mi došlo, že to jsou tytéž osoby. Ale to považuji za svou neznalost.
Dále... hlavní problém jsem měla s postavami, ke kterým jsem si nedokázala najít cestu, za mne byly zle vykreslené a poměrně povrchní. Hlavní hrdinku Xenii jsem nemusela, zajímavější a asi i nejzajímavější pro mne byla Olga. Maniak byl divný, a nebylo to tím, že to byl maniak, prostě jsem nechápala, co na něm mám vidět, resp. byl na mě opět málo "domyšlený".
S přeskakováním přímé a nepřímé řeči a se střídáním osob (myslím první a třetí) jsem problém neměla.
Kniha se nějak táhla, četla jsem ji asi týden a pořádně jsem se do ní zabrala až od strany dvě stě. Nejlépe se četla posledních padesát stran.
Úplně největší problém byl pro mne popis. Morbidní scény "levl" 0, sexuální scény to samé (to už to byly lepší ve 50 shades, a to je co říct) a popis BDSM věciček a praktik - bez komentáře. Na druhou stranu: vyprávění o vrazích, pocitech Olgy nebo obecně zamyšlení se nad životem jako takovým se mi moc líbilo.
Knize bych dala lepší trojku, půlka dobrá a půlka divná (to je to slovo!).
Tahle rozporuplnou a takovou formou napsanou knihu jsem zatím nečetla. Takže to pro mě bylo dá se říct úplně nové čtení, proto jsem ji asi přečetla za jediný den. Určitě doporučuji.
Sáhla jsem po těto knize při jednom spontánním navštívení levných knih. Zaujal mě jak obal, tak název a i stručné nastínění obsahu uvnitř knihy.
Kniha mě víc než cokoliv jiného překvapila. Když jsem si ji otevřela, nemohla jsem přestat číst. Prostě jsem musela vědět, co bude dál. Zklamaná rozhodně nejsem, pořád vstřebávám zážitek... Kniha dokáže vylíčit BDMS choutky tak, abychom jim všichni porozuměli a neoznačovali lidi se stejnými zálibami za blázny. Trvalo mi překousnout zvláštní styl vyprávění ale nic hrozného. Takže za mě ano, ano a ještě jednou ano. Stojí za to si přečíst.
Rozhodně nevěřte zadnímu obalu, kde se pějí na tuto knihu samé superlativy! Kniha byla nudná, styl vyprávění nezáživný. Příběh chtěl šokovat, přitom mi způsobil nekonečné zívání u každé třetí stránky. Místo,aby se kniha zaobírala sériovým vrahem, zaobírala se mladou novinářkou,která si libovala v BDSM. Ztráta času!
Marně se snažím vybavit si knihu, která by mě štvala víc než tato. Jestli se autor snažil nenadalým přecházením z první do třetí osoby vytvořit originální styl, pro mě vytvořil jen pitomý zmatek ze kterého se pomalu nořil k uzoufání plochý příběh... A maniakova pseudoveršovaná zpověď? Pche! No...už název psychothriller mě měl varovat!
Nešlo to. Mně to prostě nešlo číst. Vůbec mě nebavil ten styl, jakým je to psané. Snažila jsem se ho zkousnout a četla jsem co nejvíc, abych to neodložila jen po pár stránkách, ale prostě se to nedalo. Škoda, to téma je tak lákavé..
Autor má podle mě problém s dnešním pokrokem. Používání ICQ a internetu považuje za konzum a důkaz intelektuální prázdnoty. Hlavními hrdinkami jsou osamělé "IT byznysmenky, profesionálky, internetové celebrity a výjimečné sebevědomé ženy", což nám připomíná na každé druhé stránce. Na své hrdinky se blahosklonně dívá jako na osamělé křehké dívenky, které si hrají na sebevědomé ženy. Na druhé straně je tady nepochopený sadistický vrah, důsledek "ztracené moskevské společnosti", který jen hledá lásku, a umí se vyjadřovat velmi vzletně.
Kniha pro mě není ani psychothrillerem, a pokud poukazuje na problémy dnešní generace (jak se píše v anotaci), tak nedostatečně. Pouhé používání ICQ a internetu nestačí. Autor se možná jen neumí vyrovnat s dobou (i když mi to připadá zvláštní, protože je průkopníkem online žurnalistiky).
Na knize mi vadila všudypřítomná blahosklonnost. Na druhou stranu jsem ocenila, že ačkoliv zde bylo popsána spousta krvavých scén, nepůsobilo to nikterak prvoplánově. Styl psaní na mnoha místech byl neotřelý a zajímavý. Co mě vyloženě iritovalo, byly chyby: chyběla písmena, nebo celá slova a toho bylo v celé knize hodně.
Tahle kniha je neskutečná. Autor si absolutně nebere servítky a vše popisuje do nejmenší zvrácené podrobnosti. Nastínění neobvyklých sexuálních praktik a občas i nějaká ta "šokující" kapitola. Za mě super čtení ;)
Štítky knihy
Moskva ruská literatura sérioví vrazi konzumní společnost masové vraždy, sériové vraždy psychologické thrillery
Motýlí kůže
Po stej strane to vzdávam.
Nerád dávam knihe odpad, ale nemôžem inak hodnotiť knihu, ktorá ma proste nebaví a nemotivuje ma dočítať ju. Poďme si ale rozobrať viac moje problémy s týmto dielom.
Prvý bod je skôr mojím problémom, než problémom knihy. Nenaplnila očakávania. Očakával som thriller, v ktorom bude novinárka pátrať po sadistickom vrahovi. Zatiaľ som dostal len rozoberanie postáv a ich úchylok. Keď som pri tom, tak celkovo mám pocit, že kniha sa až moc venuje sexu a erotike. Nie som puritán, ale chcel som thriller, nie erotickú knihu, v ktorej sa rozoberá sex, sex a zase len sex.
Štýl písania mi strašne vadil. Je to divne písané a opakovanie informácií mi liezlo riadne krkom. Dobre, ja chápem, že Oľja je expertka na čísla a že je z dobrej leningradskej rodiny. Nepotrebujem to neustále pripomínať. Pripomína mi to, keď som robil v škole referáty a potreboval som natiahnuť počet strán. I keď, aj pri tých referátoch som musel byť kreatívnejší a nemohol som si dovoliť opakovať dookola tie isté vety. Možno toto je ten najväčší kameň úrazu, pre ktorý knihu odkladám.
Čo sa týka postáv, tak Xenia mi prišla celkom sympatická. I keď jej charakter je z veľkej časti o tom, ako má rada masochistický sex. Nemôžem sa k nej ale viac vyjadriť, pretože to s knihou vzdávam a neviem, ako bude jej charakter napredovať. Možno ponúkne viac, ako len posadnutosť masochistickým sexom. Ostatné postavy si ma nejak nezískali. Čo sa týka vraha, tak tu máme klasického stereotypného sadistu mučiaceho ženy pre svoje erotické potešenie. Pasáže s ním boli divné.
Chcel som to dočítať. Ale vždy keď som to rozčítal, tak som to po strane chcel zase odložiť. Uvedomil som si, že ma to nebaví, možno je to tým autorovým štýlom, a nechcem strácať čas s takouto knihou. Hlavne keď v poličke ich na mňa čaká mnoho.