Motýlí tyranie
Frank Schätzing
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413606/bmid_motyli-tyranie-KRA-413606.jpg
4
39
39
Kalifornie, Sierra Nevada Vyšetřování vraždy zavede provinčního šerifa Luthera Opoku do tajného výzkumného zařízení ukrytého v lesích. Dvě stě mil na západ od něho leží Silicon Valley, kde se vizionáři předhánějí ve vytváření prvních strojových superinteligencí. Když Luther pozná, že idylická příroda zapomenutého kraje se už dávno proměnila v polygon pro záhadné experimenty, octne se v nebezpečí života nejen on sám. Na tomto místě vzniká něco, co slibuje lidstvu, že ho přivede do nového zlatého věku – anebo také nejkratší možnou cestou do záhuby. Fascinující scifi thriller na jedno z nejvýbušnějších témat současné doby: umělá inteligence.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Die Tyrannei des Schmetterlings, 2018
více info...
Přidat komentář
Mr.Schätzing sa posunul o level vyššie. A ja konečne ZAČÍNAM chápať čo chcel ujo Schrödinger svojou mačkou povedať. Pekná knižka, nie z tých ľahkých. Som zvedavý čo za búdu na nás Herr Schätzing ušije o knižku ďalej.
Knížka se četla dobře, ale není to můj šálek čaje. Pro mě šlo o bezproblémové čtení, kterým jsem proplula až na konec, ale v konečném důsledku nic, po čem srdce prahne.
Těžké, těžké a ještě jednou těžké! Téma zajímavé, ale celkově byl příběh až překombinovaný (s ohledem na paralelní světy se to asi dalo čekat), plný popisů míst i pocitů (máloco z toho jsem si dokázala představit), postavy vcelku nesympatické, a ten jazyk! Nevím, jestli jde navrub spisovatele nebo překladatele, ale zbytečné používání tolika cizích pojmů mi pochopení děje jen ztěžovalo :-(
Mám velmi ráda tohoto autora, od té doby, co jsem objevila knihu Vzpoura oceánů, což byla mimochodem asi nejčtivější a nejlepší jeho kniha. Kdo má rád sci-fi, určitě si přijde na své, protože jde rozhodně o knihu, která je plná fantazie. Bohužel se mi stávalo, že ne vždy jsem se chytala, občas jsem se ztratila v tom, co je realita a co paralelní svět a některé popisy byly zbytečně rozvláčné. Téma super, jako vždy i když sci-fi, rozhodně není od reality příliš odtrhnuté. Myslím, že něco jako paralelní světy rozhodně existuje, snaha lidí zneužít techniku pro vlastní obohacení určitě také a to, že nás jednou umělá inteligence převálcuje je jen otázka času, navzdory Asimovovým zákonům. Za přečtení rozhodně stojí, ale chce to dost pozornosti a občas i trpělivosti.
Umělá inteligence, cestování v čase, alternativní reality. Všechno co sci-fi fanda může chtít. Tedy skoro. Téměř půlku knihy zabírá omáčka kolem. A tak to jde střídavě. Střídavě paráda, do které se čtenář začte. Střídavě nuda.
Bonusové body za obálku, protože ta je pecková!
Zpočátku si autor až moc ujíždí na květnatých popisech banalit, až jsem myslel, že knihu odložím. Naštěstí po pár stránkách nastoupí klasičtější styl vyprávění, do kterého jsem se už začetl.
To co začínán jako velmi příjemný thriller vygraduje až do nefalšovaného sci-fi a filozofických úvah o vědomí a lidskosti. Byl jsem překvapený, kam až mě děj zavedl, a kolikrát mě dokázal překvapit. Frank Schätzing má očividně velký dar slova a je skvělé, když ho dokáže využít na správném místě. Především popisy myšlenkových pochodů umělé inteligence mě hrozně bavily.
Byla to moje první kniha od Schätzinga, ale asi nebude poslední.
Hodnocení 4⭐/5⭐
Jako první bych chtěla zhodnotit knihu jako takovou. Je v tvrdém přebalu a její obálka je opravdu velice hezká. Až na množství stran :D mě kniha hned zaujala.
Příběh se odehrává v Kalifornii, Sierra Nevada. Tamní podšerif Luther Opoku vyšetřuje záhadnou vraždu/nehodu. Sám si není jistý, co ženu donutilo skočit (s pomocí nebo bez) z kaňonu. Začíná její případ vyšetřovat. Najde v jejím autě flashdisk, na kterém je video něčeho záhadného. To Luthera dovede do tajného výzkumného zařízení ukrytého v lesích. O kterém neměl ani ponětí. 200 mil na západ od něho leží Silicon Valley, kde se vizionáři předhánějí ve vytváření strojových superinteligencí. A majitel tajného zařízení je v tomto oboru špička. Když si Luther Opoku sjedná schůzku s vedením této tajné výzkumné stanice, stane se během prohlídky něco záhadného. Vraha odhalil moc lehce a vydal se za ním přes útroby společnosti a vznášející se most. Ten most ho však nějak obelstil. Když se totiž dostal na druhou stranu a vyšel ven. Zjistil, že k vraždě zatím nedošlo. Vrátil se totiž o den dříve.
Tato kniha má moc zajímavý námět. Umělá inteligence a jak ji dovézt k dokonalosti. O vynalézání léků a techniky. V první polovině knihy to byla spíš taková detektivka, od poloviny parádní sci-fi. Vše bylo dopodrobna vysvětleno, proto je kniha i také tak obsáhlá. Je pravda, že občas jsem si řekla, že je tam už moc té „omáčky“. Ale když se na to zpětně podívám, dokonalost myšlenky tohoto příběhu musel snad vymýšlet počítač sám. ???? Tak ho pojmenujeme ARES a jednou, nás třeba přechytračí a vymkne se nám z rukou. ???? Líbilo se mi občasné autorovo narážení na film či seriál nebo významnou reálnou postavu. Bylo to takové oživení knihy. Postavy byli dopodrobna a barvitě vylíčeny, takže jsem si některé opravdu oblíbila. Ne, že bych potřebovala pořád nějakou akci ale přišlo mi, že je tam toho filozofování až moc. Kdyby kniha byla trochu kratší asi by to bylo lepší. Konec byl zajímavý a hezky se četl.
Ze začátku detektivka pak se to stočilo ke scifi a zhruba od poloviny knihy jsem se v tom přestal orientovat. Je to moje první kniha od tohoto autora, tak vůbec neznám předchozí knihy.
Pro mě veliké zklamání po bombách, jako byla Vzpoura oceánů, Limit a Nehlučně.
Nebudu hodnotit, protože jsem knihu v 62% smáznul. Možná jsem udělal chybu, ale fakt mě to nezaujalo.
Kniha má slibnou anotaci, tak jsem si ji s velkým očekáváním vypůjčila. Ale po prvních stránkách jsem byla z četby natolik zmatená, že jsem ji označila za fantasmagorii, která se nedá číst. Mezitím jsem si vzala snadnější četbu, ale pořád mi motýli vrtali v hlavě, tak jsem se do toho vložila znovu. Jak jsem udělala dobře, že jsem to nevzdala! Tohle je prostě fantastická jízda. Autor sám musí mít v hlavě něco jako computer, protože nápady, které v příběhu jsou, jsou natolik složité, neuvěřitelné, a přitom detailně vysvětlené, že podle mě musí být génius, aby dal dohromady něco takového. Nádherně jsem si užila. Nejde to přečíst v jednom tahu, chce to pozvolna vstřebávat, protože jsou tam takové časové i vesmírné veletoče, že se s nimi prostý přízemní tvor musí napřed popasovat. Paralelní světy, Ares, umělé stvoření, které se vymkne svému stvořiteli a tvoří po svém. Varovná sci fi, ve které máme černé na bílém, kam vede přílišná vědecká pýcha i dobré úmysly, jak zachraňovat lidstvo.
Vynikající Schätzing! Kdo má rád sci-fi, ten si musí chrochtat. Je tam vše: technologie, věda, napětí, konspirace, otázka přežití lidstva, umělá inteligence x lidstvo a jeho hodnoty, bonusem navíc jsou úžasné popisy a pestrost jazyka. Nemohla jsem se odtrhnout, i když se kniha vzhledem k množství nejrůznějších pojmů a složitých popisů prostředí i vnitřních stavů hrdinů nečetla úplně lehce. Vzpoura oceánů sice zůstala nepřekonaná, ale jinak - opět veliké zamyšlení, kam až zajít ve vědeckém pokroku, jak moc je lidská rasa nahraditelná, jakou má vůli k přežití, ale také k zachování životního prostředí a etické roviny naší existence.
Schätzinga mám opravdu rád. Již od slibného debutu Nehlučně, přes skvělou Vzpouru oceánů až k vynikajícímu Limitu. Ovšem už předchozí Breaking News se mi četla ztuha a aktuální knize jsem vůbec nepřišel na chuť. Zmatený děj plný postav, zbytečných odboček a divných motivů ... Zároveň psáno nepříliš čtivým jazykem, ale to bude možná kostrbatým překladem. Na rozdíl od "předřečníků" tedy za mne tentokrát bída...
Třetí kniha od Schatzinga a opět mě nezklamal. Možná bych mu strhnul něco za až básnické popisy, které nebyly úplně nutne a odváděly zbytečně od děje. Naopak vykreslení maličkosti a bezvýznamnosti člověka se mu povedlo tak, že jsem z toho měl až deprese. Příběh skvělý, paralelní světy dokonalé a postavy mi přirostly k srdci.
Trochu jsem se v tom občas ztrácela, ale jinak hodnotím jako velice dobré sci-fi. Maličko se liší od předešlých autorových knih, je tady asi víc filosofování a možná zbytečně moc popisů. Ale fakt dobré.
Dobré, moderní sci-fi s mnoha konzervativními prvky mi pod ruku nepadlo už hodně dlouho. Proto jsem opravdu ráda za Motýlí tyranii.
Naši západní sousedi mě velice překvapili a potěšili, že se kvalitě zpracované a promyšlené sci-fi nepíše jen v anglicky mluvících zemích.
A za tou kvalitou si stojím! Má to všechno, co by to mít mělo a ještě něco navíc. A ani víc jak pět set stran knize neubírá na její atraktivitě.
Jakožto fanoušek sci-fi, technologií a veškerého futurismu jsem si motýlí tyranii náramně užila.
Téma umělé inteligence se v žánru science fiction logicky objevuje stále častěji, ale staré je již mnoho desítek let. Nejlepší díla pocházejí z pera geniálního a dodnes bezkonkurenčního Stanislawa Lema. Lem již v roce 1964 popsal v románu Nepřemožitelný neživou evoluci, která dospěla do fáze nepatrných umělých organismů, schopných vzájemné kooperace a rychlé reprodukce. Tyto miniaturní strojky pak ve formě černých mraků vyhladily své tvůrce z organické říše a posléze i umělé konkurenty. V roce 1981 Lem v románu Golem XIV. představuje umělou inteligenci - mozek, který obdobně jako jeho protějšky v jiných zemích vznikl coby nástroj vojenské strategické převahy. Tvůrci v různých částech světa však rychle pochopí, že od určité úrovně tyto strojové inteligence přestávají plnit úlohy, které jim byly zadány a začínají pracovat na vlastních, lidstvu neznámých programech. Následuje obsáhlý rozhovor s Golemem, který pro jím vybranou společnost elitních vědců shrnuje dosavadní cestu lidstva a nastiňuje jeho možnou budoucnost. V románu se již objevují počítačové sítě, z nichž obdobně jako ARES (umělá inteligence), čerpá Golem prvotní informace pro svůj růst. Rozpor mezi umělou inteligencí a lidmi popsal Lem již v rané povídce Kladivo, která se stala inspirací Arthuru C. Clarkovi pro palubní počítač Hall 9000 ve Vesmírné Odysee 2001. V souvislosti s Motýlí tyranií si také vzpomenu na Michaela Crichtona a román Kořist, kde se vědci pokouší o propojení nanotechnologií a umělé inteligence pro léčbu vážných onemocnění. Nedocení však dostatečně nebezpečí, která z výzkumu vyplývají. Frank Schätzing k tomu všemu ještě přidává téma existence paralelních světů, které se také objevuje již od šedesátých let. V místech kde román popisuje svět blízké budoucnosti nebo kdy do hry vstupuje samotný ARES, je příběh nesmírně zajímavý a brilantní. Bohužel skvělé pasáže rychle vystřídají nudné, zdlouhavé a zbytečné příběhy osob, které nemají z hlediska děje zásadní význam. A tak se musíme seznámit s pubertální dcerou hlavního hrdiny, jeho starostlivou matkou, účastnit se policejního výjezdu ke staré paní (SPOILER!), která jak se ukáže, pouze usnula na sluníčku a jejíž vnuk si hraje s telefonem. Dojde i na obsáhlé, veskrze klišoidní úvahy osamělého policisty atd. Ze sci-fi románu se postupně stává akční thriller, kde dobří bojují proti zlým a protože počet osob, především ve druhé půlce knihy silně naroste, příběh se odvíjí jen velmi pomalu. Vrátím-li se ke Stanislawu Lemovi, v půlce osmdesátých let napsal: "Ve svých knihách jsem se vždycky snažil minimalizovat svůj fabulární přínos. Odjakživa mě nudila plytká vyprávění, jak -markýza vyšla z domu v pět hodin-. K čertu s markýzou, jejím domem i pátou hodinou! Je třeba říkat jen nezbytné věci". Kéž by se při budoucím psaní Frank Schätzing touto zásadou řídil.
Jako vždy perfektní - příběh, plno zajímavých informací, propracované postavy. A hlavně opět aktuální téma. Schätzingovy knihy jsou pro mě skvělé v tom, že se odehrávají v současnosti a velmi blízké budoucnosti a zanechávají v hlavě otázku, zda se nám to přeci jen jednou nemůže
stát.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Vzpoura oceánů |
| 2011 | Limit |
| 2019 |  Motýlí tyranie |
| 2007 | Satan a smrt |
| 2008 | Nehlučně |
Zajímavé Sci-Fi a detektivní čtení s paralelními vesmíry, umělou inteligencí i cestováním čase. Bohužel kniha obsahuje spousty omáčky okolo, takže chvílemi už se čtenář těší na konec kapitoly a doufá, že se konečně začne něco dít. Ale kniha určitě stojí za dočtení.