Motýlia izba
Lucinda Riley
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524484/bmid_motylia-izba-652d7f74d2b8f.jpg
5
191
191
Druhé vydanie knihy Motýlia izba z roku 2020. Rodinné tajomstvá sú neraz ukryté pred naším prahom Posy Montagueová prežila idylické detstvo v starobylom rodinnom sídle v Suffolku, kde spolu s milovaným otcom chytala na lúkach motýle a neskôr tu vychovala aj vlastné deti. Teraz sa blíži k sedemdesiatke a stojí pred najťažším rozhodnutím svojho života. Napriek tomu, že každý kút vily Admirál je plný krásnych spomienok a nádherná záhrada nesie pečať jej dlhoročnej láskavej starostlivosti, sídlo pomaly chátra a Posy si uvedomuje, že nastal čas, aby ho predala. Zrazu sa zjaví človek z Posinej minulosti – jej prvá láska Freddie, ktorý ju pred päťdesiatimi rokmi bez vysvetlenia opustil a teraz sa znovu uchádza o jej priazeň. Posy sa zmieta v protichodných pocitoch, trápi sa pre syna Sama, ktorému sa nedarí v podnikaní a stíha ho jeden neúspech za druhým, navyše sa musí vyrovnať aj s nečakaným návratom ľahkomyseľného mladšieho syna Nicka z Austrálie. Môže po takom veľkom sklamaní v mladosti uveriť, že Freddie to s ňou tentoraz myslí úprimne? Posy netuší, že Freddie pred ňou skrýva zničujúce tajomstvo. Niekedy sú ľudia nevinnými obeťami okolností, ktoré nemôžu ovplyvniť. Kto posúdi, či sa majú dozvedieť pravdu, alebo je povinnosťou tých, čo ich milujú, aby ich tohto poznania ušetrili?... celý text
Romány Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2023 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Butterfly Room, 2019
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejslabších knih, které jsem od této autorky četla. Je to v podstatě jen červená knihovna. Všechny postavy jsou krásné, štíhlé, dokonalé, čestné jako Rychlé šípy. Jen jedna záporná postava a i ta se na závěr polepší. Dočetla jsem jenom proto, abych věděla, co se v minulosti stalo hrozného - to bylo překvapivé, takže jsem za to přidala jednu *.
Lucinda Riley dokázala neuvěřitelně splétat vlákna příběhů postav ve svých knihách. Tato se nedala téměř odložit.
Rozsáhlá rodinná sága se dvěma časovými linkami je naplněná emocemi až po okraj. Tentokrát musím říci, že současná linka byla napínavější a zajímavější než ta z minulosti. Hlavní hrdinka Posy je opravdu zajímavá a i když toho na ní autorka naložila opravdu hodně, neztratila optimismus. Ostatní členové rodiny a další důležití lidé v jejich životech naplnili knihu svými až neuvěřitelnými ale velmi lidskými osudy. Děkuji za pěkné čtení.
Moc hezká oddychovka, ve které nechybělo napětí od začátku až do konce. Autorka bezvadné série Sedm sester mě opět nezklamala. Obdivuji, jak bravurně líčí příběh dvou časových linií. Už se moc těším na další její knihu.
Bohužel poslední kniha, která mi od Lucindy ještě chyběla. Je nádherná, jako ty předchozí. A je mi opravdu moc smutno, že už od ní nový příběh nepřidám :( Bylo mi opravdu ctí, paní Spisovatelko. Posílám tam nahoru velké poděkování za všechny ty krásné příběhy, které jste stvořila.
Knížku jsem četla dost dlouho, protože jsem jí měla v papírové podobě a ta zrovna není moc vhodná do kabelky na cestování.
Další rodový příběh, který místy překvapí, ale spíš je to takové poklidnější čtení, kde se střídá minulost a současnost. Posy jako mladé děvče, které se nedozví pravdu v mládí, ale v pozdějším věku bude pravdou zasažena.
Moje první kniha od Lucindy a určitě ne poslední…
Četlo se to moc hezky…
Sice to bylo dost předvídatelný, přesto se mi to líbilo a Posy si člověk musí oblíbit…
Doporučuji…
Je to vcelku banální příběh, navíc ani nejsem moc vděčný čtenář romantické literatury, ale já četla do hluboké horké noci. Jsou jen dvě autorky tohoto žánru , které mě nikdy nezklamaly a jednou z nich je Lucinda Riley (a tou druhou Jojo Moyes). Příběh svérázné Posy a její rodiny jsem přečetla jedním dechem. A fandila a smutnila a mračila se a potom se zase usmívala, no, emoce pracovaly na 100%. Díky, Lucindo, za tyto rodinné příběhy, plné lásky k životu. K životu takovému, jaký je. Ne vždy je k nám spravedlivý, o to více je nutné prožít ho naplno. Krásná, odpočinková kniha, která se Vám bude líbit.
To byla moc hezká kniha. Baví mě číst současnost a minulost střídavě. Takové knihy i hodně vyhledávám. Lucinda mě nemůže zklamat, píše nádherně.
Jediná věc co mě vadila v příběhu byla ani ne to množství vína, ale že po pití alkoholu pořád každý řídil auto. To jako vážně??
Knihy Lucindy Riley čtu velmi ráda. Tentokrát mě ale nebavilo střídání časových linek. Přesněji řečeno, byla jsem tak strašně netrpělivá se dozvědět, co se tenkrát stalo, že mě současná linka zdržovala a znervózňovala. Ale teď, když už všechno vím, tak můžu říct, že to byl opět luxusní zážitek :D Způsob, kterým autorka propojila jednotlivé postavy, byl prostě parádní. A ano, život je takhle škodolibý, že vám jednou rukou dokáže dávat a druhou brát. Tenhle příběh na mě působil trochu smutně, v porovnání s těmi, které už jsem od autorky četla.
Knížku jsem přečetla velmi rychle. Moc se mi líbila, i když mně vadilo prolínání současnosti a minulosti. Bohužel ke konci začala být zbytečně moc nepravděpodobná. Proč Freedie tak rychle ukončil lásku s Posy a nic jí nevysvětlil.
Opravdu věřil, že by to Posy neunesla ? Také nepravděpodobný rozpad vztahu Nicka a Tammy. Mohl jí vysvětlit, že má dceru. Nebudu to dále rozebírat. Je to romantická knížka, tak musí člověk počítat i s naivním koncem.
Hezký příběh.
Možná to působilo jenom na mě, ale nechlastalo se v tom příběhu až moc? :)
(SPOILER)
Nádhera. Tuhle autorku já nemám nikdy na menší hodnocení. Vždycky mě její knihy pohltí, nic nedělám, jen čtu.
Zase prolínání časem minulost, přítomnost, rozdělené na části, kdy se střídají postavy. Akorát maličko mi vadilo, jakou udělala bezchybnou hlavní hrdinku Posy, od malé holky až po starou ženu bez jediné chyby. Ale proč ne, věřím že takové lidi existují, že vše hodnotí spravedlivě...
No nebudu v tom šťourat, kniha mne oslovila, byla jsem s ní ráda a doporučuji k přečtení.
Prvni setkani s autorkou a rozhodne ne posledni. Moc prijemne pocteni. Rozhodne doporucuji
Tato rodinná sága mi učarovala. Ústřední postava Posy na mě silně zapůsobila jako holčička, mladá žena i babička. Sledujeme životy několika lidí. Kniha ve mně vyvolala plno emocí - obdiv, radost, zvědavost, lítost, pohodu, zármutek, ale také nepochopení, zlobu až nenávist. Musím ještě vstřebat tajemství motýlího pokoje, bez kterého bych se raději obešla.
Knihu jsem dočetla jen proto, abych se dozvěděla o jaké tajemství se jedná, jinak mi nic nedala. Myšlenka byla zajímavá, ale na můj vkus velmi plytce a naivně zpracovaná. Korunu tomu nasadil překlad. Víceméně byli všichni "drahoušci", kteří se buď "chechtali nebo zachechtali ", velmi často "zatleskali, tleskali, občas i nadšeně" atd. Přitom jak bohatá a pěkná je naše mateřština!!!
Po dlouhé době jsem chtěl vyzkoušet druhou knihu od Lucindy Riley. První byla: Milostný dopis - to byl spíše thriller řiznutý romantikou, který v Anglii nesměl dlouho vyjít. Motýlí pokoj je krásná kniha, dost romantická, kde se láska rozjíždí hned u třech párů. Nejdůležitější postavy jsou Posy Montagueová, jejíž život je v knize popisován jak v minulé, tak v přítomné lince. Posy měla v mládí velkou lásku Freddieho Lennoxe. Ti se po 50 letech opět setkají a zdá se, že je jim konečně osud nakloněn, jenže je tady jedno temné tajemství, o kterém ví Freddie, ale jeho láska Posy stále ještě ne. Admirálův dům nakonec vydá tajemství motýlího pokoje, ale unese Posy jeho tíhu, nebo bude tak temné, že Freddieho a Posy znovu rozdělí? Mezi hlavní postavy knihy patří také Posyini synové Nick a Sam, Amy, Evie, Tammy, Sebastian a Posyina vnoučata. Byla to poutavá kniha s různými druhy dramat. Takové spojení lásky, naděje, ale i životních útrap, okořeněných rodinným tajemstvím, což já mohu. Jen je škoda, ža tak krásná a slibná autorka odešla předčasně do hvězdného nebe. Dávám pět hvězd a doporučuji. :-)
Pohlazení po duši.
Když jsem knihu začínala číst, nevěděla jsem přesně, co vše se v ní odehraje.
Čekala jsem romantický, laskavý, létem protkaný příběh.
Ach, jak jsem se nakonec mýlila.
•
Lucinda Riley opět dokázala mé srdce rozložit na několik kousíčků, zároveň jej ale naplnit nadějí.
Jejím knihám jsem naprosto propadla a stala se jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Výjimečná žena. Odešla příliš brzy.
•
Hlavní hrdinkou, doslova, je tady Posy Montagueová, které osud naložil ne příliš lehký život.
Tolik bolesti je na jednoho člověka příliš…
Opět, jak je u Lucindy zvykem, se děj odehrává ve dvou časových rovinách.
Sledujeme život Posy jako slečny, mladé dámy a zároveň jako téměř sedmdesátileté paní.
•
Posyinou velkou láskou je vila Admirál, ve které vyrostla, posléze vychovala vlastní děti a nyní cítí, že s ubývajícími silami je čas se s milovaným domem rozloučit.
Sledujeme zároveň tajemství, kterým je vila opředena a rovněž životy dalších postav.
Jejich charaktery si tady jednoduše oblíbíte.
Jsou stejné, jako my všichni.
Nejsme dokonalí, děláme chyby. Poučíme se z nich nebo naopak ne, ale nepřestáváme doufat a vzdávat se naděje na úspěch.
•
Za mě to byla krásná rodinná sága.
Kniha vás přenese do děje tak, že se cítíte být její součástí.
•
Tak vám příběh směle doporučuji a užijte si při čtení každou stránku.
Opět milé a pohodové čtení. Zdaleka ne všechno je bezproblémové a život rozhodně není procházka růžovým sadem, ale v podání Lucindy Riley vám i ty smutné pasáže připadají tak nějak snesitelnější.
Krásné byly scény z Posyina dětství - tatínek byl úžasný člověk a ona měla velké štěstí, že jeho rodová "větev" byla tak citlivá a empatická. Naopak nejméně čtivé a zajímavé byly pro mě pasáže s Posy v roli mladé ženy, manželky a matky. Vynahradila mi to Posy - tchyně, babička, paní domácí (pro Sebastiana). Děkuju za komentář Mlsnákočka.
Admirálův dům, ale hlavně jeho zahradu bych moc ráda navštívila.
Kniha plná tajemství odehrávající se v Admirálově domě a vyprávějící příběh Posy od jejího dětství až do stáří a propletených osudů členů její rodiny. V této knize si i dost popláčete, tolik neštěstí na jednoho člověka…. Ale věříte až do konce, ze vše dobře dopadne.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Sedm sester |
| 2015 | Levandulová zahrada |
| 2017 | Sestra bouře |
| 2014 | Půlnoční růže |
| 2012 | Tajemství černé orchideje |
Z Motýlího pokoje jsem měla strach. Od autorky jsem četla jen Levandulovou zahradu, a ta mě trochu zklamala. I když za to jsem si mohla sama. Měla jsem tenkrát obrovská očekávání, která nebyla naplněna.
Od této knihy jsem žádná očekávání neměla, a nakonec jsem z ní nadšená. A to hodně. Z počátku jsem ale měla strach, že se budu s knihou trápit. Příběh začíná v roce 1943 a my poznáváme malou Posy a její rodinu. Poté se přesouváme do roku 2006 a opět se setkáváme s Posy, které je téměř sedmdesát, a jejími syny. Nebývá to zvykem, ale u této knihy u mě platí, že linka ze současnosti mě zaujala o mnohem více. I proto mě příběh ze začátku tolik nebavil. Poté, co jsem se u linky ze současnosti do příběhu zamilovala, vzala jsem na milost i příběh z minulosti.
Motýlí pokoj je dech beroucí zážitek. Kniha ve mě vyvolala tolik emocí. Je nabitá několika příběhy, a všechny mě bavily. Sice jsem od začátku vytušila, jak se jejich osudy budou vyvíjet, jedno překvapení na mě čekalo. A to v motýlím pokoji.
Nerada jsem se s knihou loučila. Její čtení doporučuji.
Čtenářská výzva 2022: Téma 16. Kniha, jejíž autor už nežije.