Moudrost nedokonalosti
Rob Preece
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413719/bmid_moudrost-nedokonalosti-EhN-413719.jpg
5
34
34
Anglický psychoterapeut a učitel meditace Rob Preece v této jedinečné knize zkoumá způsoby, jimiž naše individuální psychologie ovlivňuje vlastní snahu o probuzení. Čerpá přitom ze své osmnáctileté terapeutické praxe i bohatých zkušeností s výukou meditace. Za klíčový faktor duchovního i psychologického zdraví považuje přijetí vlastní nedokonalosti. Ptáte se sami sebe, proč máte pořád tolik problémů, ačkoli se už delší dobu věnujete buddhismu anebo jiné duchovní praxi? Máte pocit, že se vám nedaří udržovat rovnováhu mezi svými duchovními a psychologickými potřebami? Láska a soucit se rodí z našeho porozumění vlastní omylnosti, nikoli z ideálů dokonalosti. Také moudrost nepřichází vždy jako náhlý záblesk inspirace, nýbrž jako výsledek mnohaletých zkušeností, mnohdy bolestných. Moudrost nedokonalosti se zabývá cestou individuace v životě buddhisty a zkoumá psychologický proces probíhající pod povrchem tradiční stezky bódhisattvy. Kniha reaguje na dosud neuspokojenou poptávku mezi buddhisty, ale určitě zaujme i nebuddhisticky orientované čtenáře zajímající se o jungovskou psychologii. Přeložil Petr Lisý. Edice Mangalam. „Moudrost nedokonalosti představuje příkladnou rovnováhu mezi závazkem k buddhistické praxi a porozuměním hlubinným skutečnostem naší psychiky. Kniha je určena každému, kdo chce pochopit, proč stále sabotuje to, co má nejraději.“ Stephen Batchelor 2. vyd. červen 2017.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , DharmaGaiaOriginální název:
The Wisdom of Imperfection. The Challenge of Individuation in Buddhist Life, 2006
více info...
Přidat komentář
Preece je opravdu důkladný! I když tu byla spousta výrazů pro mne neznámých, neboť v buddhismu rozhodně kovaná nejsem, byla to pro mna kniha zajímavá (vybrala jsem si ji, protože mě zaujal její název), a to hlavně od druhé části a především tím, jak při popisu celé buddhistické (a patrně nejen buddhistické, ale vůbec životní) cesty zdůrazňuje to, že nakonec sice přijdeme na to, že je v životě potřeba být tu pro druhé, ovšem s vědomím svého nitra, které je třeba naučit udržovat v laskavém poklidu. Líbilo se mi, že velmi často popisuje své vlastní zkušenosti nebo zkušenosti lidí, s nimiž se setkal jako terapeut. Také se mi hodně líbí termín obcházení, kroužení. A netušila jsem, kolik společného se dá najít mezi buddhismem a Jungem. Je to kniha, která na první pohled vypadá, že je tak nahuštěná, že se snad ani nedá pořádně číst, ale když se člověk začte, bude překvapen, že i přes tento dojem je to kniha čtivá a bohatá. Četla si mi hezky, i když jsem spoustě slov nerozuměla.
Během mojí 5 leté praxe zenu a Dogena jsem narazil na spoustu věcí, na které jsem těžko hledal odpovědi. Tato kniha mi pomohla spoustu z nich vyřešit. Vřele doporučuji.
Fú. Už pri Psychologii buddhistické tantry ma Robov štýl zaujal, toto bolo ale o level vyššie.
Budem sa opakovať, no nie je to kniha o buddhizme pre masy, pod akými sa lámu stoly v kníhkupectvách. Rovnako ako v Psychologii aj tu sa predpokladá, že človek bude mať aké-také povedomie o buddhizme a jungiánskej psychológii.
Páči sa mi, že Rob dosť čerpá z vlastnej skúsenosti a pozerá sa na veci tak ako reálne sú. Kniha preto nie je len samé slniečko, obláčiky a ružové jednorožce, často ide pekne hlboko, nevyhýba sa nepríjemným témam a rozbíja naivné predstavy. Celá jedna časť je venovaná stretnutiu s Tieňom, jungovským archetypom označujúcim to v nás, čo sami potláčame, odsúvame ako zlé alebo to skrátka nechceme prijať (pritom to ale nemusí byť vyslovene negatívne).
Kniha na mňa mala zvláštny očistný účinok, v niektorých veciach som sa sám videl a môj záujem o Junga zasa o trochu stúpol.
Od Roba Preece jsem už četl Psychologii buddhistické tantry, která mě zaujala svým přístupem k tomuto učení s přihlédnutím k jungovské psychologii, ale musím říci, že Moudrost nedokonalosti mě totálně pohltila a rozcupovala na kousky. Už jen úvod a první kapitolu by si měl přečíst každý, nejen buddhisté. S oním oblíbeným gulášem esoteriky a různě podaných náboženských směrů maskující se za buddhismus nebo únik před světem v podobě duchovní praxe postihlo určitě hodně lidí. Na téhle knize je však skvělé, že jsem se v ní prostě našel. Ty pocity a myšlenky, které se mi v průběhu praxe honí hlavou a veškeré pochyby o svém životě Preece dokáže uchopit, pojmenovat a objasnit, proč se to tak děje. Je to kniha o hledání sebe sama a o tom, že duchovní praxe nemá být jen hloupou berličkou nebo maskou skrývající problém z dětství či minulosti ještě hlouběji dovnitř, nýbrž životní součástí a ne její úplnou náplní, jak je tomu u mnoha lidí. Jistě, jsou lidé, kteří pro něco takového žijí, ale v moderní, uspěchané době a na západě to není moc možné. Autor některé kapitoly okoření příběhy ze své terapeutické praxe a poukazuje na možné problémy se zakomponováním buddhistického učení s normálním světským životem a popisuje i vlastní zážitky z meditací nebo návrat zpět na západ po delším meditačním ústraní a hledání sebe sama v práci, která by člověka naplňovala... Poodhalí jungovské archetypy z analytické psychologie - puera, senexe anebo práci s osobním nevědomím ve formě stínu... Zkrátka je toho hodně a vše tady vypsat nemohu, ale závěrem musím říci, že kdybych mohl, klidně dám i více jak 100%.
Štítky knihy
buddhismus tantra tibetský buddhismus analytická (jungovská) psychologie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Moudrost nedokonalosti |
| 2012 | Psychologie buddhistické tantry |
| 2013 | Odvaha cítit |
| 2014 | Příprava na tantru |
| 2017 | Moudrost cítění |
Moudrost nedokonalosti jsem četla s přestávkami tak dva roky. Zapomněla jsem, co bylo na začátku, a budu jí postupně listovat asi znovu. Četla se mi těžce, nebyla to knížka, kterou jsem si jen tak ve volném čase otevřela. Musela jsem mít dostatečnou mentální kapacitu, abych zvládala alespoň trochu chápat, o čem se v ní píše. Nutno dodat, že o jungiánství jsem před přečtením nevěděla zhola nic, o buddhismu jen minimum, a to bylo asi na čtení tak náročné.
V mnoha věcech je ale užitečná a dá se říct "srozumitelná". Hodně mě oslovila kapitola o vztahu Učitele a žáka, která mluví o lidské tendenci upínat se k nějaké autoritě, čímž ale zároveň předáváme druhému moc. Mám pocit, že to není téma jen u spirituální či náboženské praxe, ale taky třeba ve vědě nebo v psychoterapii, kde jsou někteří "guru" oboru vyzdvihování a přijímani, aniž by odborná komunita přemýšela kriticky. Obecně mě tahle idealizace některých osobností velmi rozčiluje a jsem ráda, že to někdo pojmenovává.