Možná že odcházíme

06.03.2019

Nemám ráda povídky. Balabánovy povídky miluju!

16.02.2019

Kraťoučké povídky, s každou další jsem se těšila na pointu víc a víc. Nemůžu se rozhodnout, která byla vrchol. Jestli Kluk, Hořící dítě nebo detailní líčení hrůzostrašnosti ptáků. Určitě to nebyl můj poslední Balbán, první jo :)

Kvalitní literatura, ale náročná. Nicméně cenu Magnesia litera získala právem.

04.08.2018

Povídky mě velmi zaujaly už jen z toho důvodu, že se mohou týkat kohokoli v našem okolí. Každý z nás má kolem sebe utvořený svůj malý svět, který je tvořen radostmi, ale má i jisté temné stránky. A těmito ponurými hlubinami se zabývá právě Balabán.

23.04.2018

Nedá se to číst na jeden zátah, ale jen po pár povídkách. Dokázalo mě to i v krátkých povídkách vtáhnout do děje. Autor působě vylíčí atmosféru i postavy. Vyznění je spíše pesimistické, rozhodně to nejsou veselé povídky. Žánr povídek ale asi nebude úplně pro mě, proto "jen" čtyři hvězdy.

14.04.2018

Některé povídky se mi líbily více, jiné zase méně. Bylo to však mé první setkání s Balabánem a jelikož stejně jako autor pocházím ze Slezska, knížka si mě získala. Čím přesně? Těžko říct... má v sobě něco z lidí tady, skvělým příkladem je povídka "Do chodníčka", protože místo jejího hlavního hrdiny Vladka si můžu představit spoustu lidí, kteří žijí na tom našem malinkém okraji republiky.

23.03.2018

"Byly chvíle, kdy měl Leoš chuť poklepat sám sobě na rameno, jak to všechno zvládá."

Balabánovy povídky jsou o těch ostatních. Co si nemohou poklepat na rameno. (Ostatně i Leoš...)
Možná to chce mít už kus života za sebou, možná to chce čtenáře, kterého opustila iluze neomezené životní perspektivy a neočekává ráj na zemi. Který už ví, že mu běží countdown a pozemský ráj tam vpředu žádný není. Že jeho "vrchol života" bude uplácaný právě z toho někdy nezvládaného a ušmudlaného, neslavného, křehkého a ohroženého "nyní". Ale je v tom nějaká pravda. Něco skutečného. Jako když vyraší břízka na rozbitém paneláku. Naděje.

11.02.2018

Není to můj šálek kávy, kniha mě moc nenadchla.

05.02.2018

Omluvte poněkud rozsáhlejší komentář, ale nemůžu si pomoct... Jako absolventka bohemistiky mám s texty podobného ražení doopravdy problém. Každý text mám tendenci brát jako šifru, jako předmět analýzy, rozborů, tisíce přístupů a podobně. Proto jsem si bohužel četbu Balabánova souboru neužila. Kromě dvou tří povídek, které mě nějakým způsobem citově zasáhly, zůstal výsledný dojem vlastně žádný. Kromě zmíněných textů kolem mě ostatní tak nějak prosvištěly, neměly žádné poselství, sdělení, nic, co jsem dokázala rozluštit. A bohužel, asi je to postižení ze studia. K tomu si přidávám osobní averzi k žánru povídky (ne, opravdu není pro mě) a je to.

06.12.2017

Některé povídky, zdá se mi, skončily trochu předčasně..

29.10.2017

Teskno milo pociťujete, do podzimní mlhy zakoukáni.

03.10.2017

Smutné, pravdivé, plné zajímavých myšlenek. Stojí za to číst.

01.10.2017

Když jsem knihu dočetla, strnula jsem a nevěděla, co si mám myslet. Byť povídky na sebe nenavazovaly, přece jen měly něco společného, některé pro mě postrádaly smysl, některé byly zajímavé, až dojímavé. Mým konečným pocitem z knížky však zůstává, že to nebude kniha, kterou bych chtěla číst vícekrát.

28.02.2017

Nejde o knihu, která by se měla zhltnout na jeden dva zátahy. Nejde o knihu na pobavení. O knihu s hezky naservírovanými pointami. Povídky Vám poskytnou úžasný zážitek, pokud jim to dovolíte, pokud se jim přizpůsobíte. Obklopit se tichem, zklidnit mysl a pak ji řádně roztočit. Pomalu se propadat do jednotlivých výseků cizích životů. Cizích životů? Až příliš mě ty obrazy drásaly, než aby byly tak úplně cizí. Moc dobré. Opravdu moc dobré čtení.

12.07.2016

Velmi otravně napsané povídky, které povětšinou vypadaly asi takto:

Petr X šel na zahradu a viděl strom. Strom jej donutil vzpomínat. Najednou si Lenka Y uvědomila, že píchla kolo u auta. Naštěstí si ale udělala špagety.

Nemůžu říct, že bych z toho byl teda nějak moudrej, i když tento způsob uvažování mi není vůbec cizí - matně mi to připomínalo moje rána v koupelně, kdy se mi z mozku postupně odpařuje Becherovka. Jenže v knížce to už tak moc nefunguje a celej ten symbolismus a vyšší přesah, kterej se snaží Balabán navodit skrz popisy stromů a myšlenek, tomu zasazuje smrtelnou ránu.

Jak to ten Honza dělá, že mě dokáže rozervat takovým způsobem, že nevim čí jsem?

23.11.2015

Kniha přečtena v rámci povinné četby. Jsem z ní dost na rozpacích. Povídky často bez konce. Hodně věcí nevyřčeno, nedopsáno. Zachycení prchavého okamžiku, pocitu, emoce.

29.04.2015

Asi neumim dostatecne cist mezi radky ale nektere povidky vubec netusim o cem byly. Asi o popsane atmosfere, pocitech...a to mi bylo parkrat dost malo. Nicmene se do knizky urcite jeste nekdy zactu a zkusim objevit, co mi uniklo.

13.03.2015

čteno před 4 lety ale tohle se mi naprosto nechce vybavit