Možnosti milostného románu
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446658/moznosti-milostneho-romanuYp9NFu-r4Q-.jpg
4
798
798
Vlastně už anotace nedokážu číst. Potkává se v nich příliš mnoho zájmů. Takže úplně jednoduše: Tohle je román o lásce a o psaní ve věku digitálního smutku. Zkoumám v něm víc než pět let jednoho milostného vztahu a další dva roky, kdy jsem o něm psal. Je v něm dost vášně, slz a také několik zjevení. Je to román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým, co na sobě milujeme, a proč se i přesto opouštíme. Jsem v něm sám za sebe, tak jako je člověk sám za sebe v lásce a ve všem, co stojí za řeč. Asi je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. A katarzi před happy endem. Brožované vydání, 2020.... celý text
Přidat komentář
Já bych tento román chtěla vyzdvihnout. Audiokniha čtená Ondřejem Brouskem je špičková (staromilsky školený hlas, skvěle herecky čteno a hudba Cohen, Cave a další). Cítila jsem, že autor chce sdělit něco důležitého, co v něm žije. K tomu citlivému jádru přistupuje různými cestami a hodně u toho přemýšlí. Ale není to nudné lyrické blábolení. Není to vůbec nuda. Jan Němec to má dobře promyšlené a staví ten příběh tak, aby udržel pozornost. I když jde o obyčejný život obyčejného páru v naší obyčejné době, je to výjimečné dílo. Nejlepší věci jsou zadarmo a tohle je první liga současné české literatury.
Jde lásku zpolitizovat?
Být sevřeni ve spárech očekávání a milovat, protože se taková možnost nabízí?
Nenašel jsem v textu Jana Němce příliš možností. Zaklesnutý v blocích jsem nevěřícně sledoval lásku, které chyběl směr, scházela něha a překypoval nadhled, možná i povýšenost a krása Niny.
Román má příliš odboček. Pro autora zřejmě nezbytných a nutných. Pro čtenáře nepříliš potřebných. Přesto se kniha vine jako had v mysli čtenáře a prorůstá do podoby tapisérie, v které se občas ztrácíte, ale nakonec barvy jednotlivých vláken ochromí Vaši duši.
Kdo by nemiloval Ninu? Autor ji snad záměrně zvelebil, aby čtenář měl vedle sebe neustálou přítomnost překrásné ženy.
Ale co Janek a jeho mírně egoistický potenciál? Nabízí ženám nějaké možnosti?
Jan Němec umí skvěle psát. Ke knize takového formátu lze jen obdivně vzhlédnout.
Přesto se zřejmě nestane tématem debat, i když potenciál slov přetavených v téměř filozofická tenata, v sobě rozhodně má.
Co znamená milovat, proč se lidé opouštějí, kam směřují jejich plány a láska, nakolik je důležitá osobní svoboda v kontextu s vývojem vztahu a proč muž a žena jsou tolik rozdílní?
Můžete projít katarzí spolu s Janem Němcem a přitom pochopit i sami sebe.
Nabídka byla učiněna, je na vás, jakým způsobem zvednete nabízenou rukavici...
Knihu jsem nedocetla a tak nehodnotím. Dělám to jen výjimečně, že knihu odlozim. Měla jsem ji pujcenou od kolegyně, která na ni slyšela chválu a tak si ji pořídila, ale také se jí nelíbila. Za mě to bylo takové nijake a hlavní postava mi také úplně nesedla.
Já vidím pouze dvě možnosti milostného románu. Skončí to dobře nebo to skončí blbě. Jenže tak jednoduchý to asi nebude, co? Láska je totiž nevyzpytatelná čarodějka, umí člověka omámit svou sladkou chutí, ale po čase umí i nepříjemně zhořknout. To je život. Láska je hořká. Bohudík. Láska je vlastně takovej Radegast. Ale dost stupidních přirovnání, takhle tady budem do večera. Nebo do rána. Nevím, kdy tohle zrovna čteš, kámo.
Jan Němec píše fakt dobře a já mu to většinu času žral i přesto, že se jeho kniha vymyká typičtějším kouskům v mojí knihovně. Naštěstí nejsem žádná konzerva a jestli jo, tak jen taková ta se snadným otvíráním, takže zvládnu přečíst kdeco. Zvládl jsem i tohle, ani to moc nebolelo. Ačkoliv na můj vkus víkendového alkoholika se tam nějak málo pilo. Především tam bylo málo piva. Potřeboval bych asi román, kde se pije pivo furt. Ano, pane Hrabal, myslím na vás.
Ale nakonec asi jo, bylo to dobrý. I když bych ocenil, kdyby to bylo trochu kratší. Vypravěč mi totiž postupem času připadal jako čím dál větší kretén, ačkoliv to byl pořád stejnej kretén. I tak jsem se v knize našel. Bývám totiž taky slušnej kretén. Často jsem se viděl v různých situacích všedního dne nebo myšlenkách autora. V parku na Špilberku s lahví vína v jedné ruce a něžným bokem spanilé dívky v druhé. Ztotožňoval jsem se s těmi častými povzdechy překvapeného třicátníka. Utvrzoval se v názoru, že Brno je prostě super. Možnosti milostného románu opravdu není kniha pro mě, ale občas umí pěkně zahrát na strunu romantika v duši, a ony tyhle chvíle vyhrávající milostnou píseň, jsou taky v životě potřeba.
Tak to mě hodně zklamalo. myslím, že se knize ublížilo právě tou všeobímající chválou. Autor evidentně těží ze svého života nebo alespoň prostředí nakladatelského redaktora, který má vztah s jednou ze svých posluchaček autorského čtení. Je v pořádku, že jsou každý jiný, že se dávají dohromady a zase nedávají, že se věci vyvíjejí. Ale na to, co se tam děje, by stačil poloviční rozsah knihy a druhá polovina jsou neuvěřitelně přeintelektualizované a do sebe zahleděné rádoby moudré prezentace toho, jak má autor načteno. Tento odiv, před kterým máme zřejmě padnout, mi zničil i onen životní pocit, který mi měla blízkost pozorování toho vztahu přinést. Myslím, že méně je více a vzpomínal jsem na pomyslný Hemingwayův ledovec - tady autor odhalil tak 50%, zřejmě jde o důsledek intelektuálního globálního oteplování. Totiž takto - kdyby to mělo být naturalisticky syrové a všechno mělo být jasné - nic proti tomu. Ale ono to není. Ono je to zaplaveno moudry a introspekcemi, které to v podstatě zabíjejí. Takže jsem si z toho odnesl, že možnosti milostného románu v podání Jana Němce jsou velmi omezené. Škoda. Měl mu to nějaký redaktor Hostu říct. Nebo to je on sám?
Do téhle knížky jsem se totálně zamilovala. Stylisticky mi přijde dokonalá, obdivuji jak dokáže autor pracovat s jazykem, jaké formy používá - například rejstřík uprostřed knížky to mě fakt bavilo, rozhovor s autorem, dvě kapitoly vyprávěné z perspektivy hlavní postavy a tak dále a tak dále. Pořád jsem přemýšlela jak moc je ten příběh autobiografický, jak je někdo ochoten odhalit tolik o svém soukromém životě a jak na to asi reagují další partnerky Jana Němce? Zajímavý vhled do toho jak muž prožívá vztah ( i když toto asi není "typický" muž). Po přečtení jsem měla chuť napsat autorovi mail, zeptat se na plno věcí, sdělit mu moje zážitky z čtení knihy, prostě opravdu mě to pohltilo. Těším se, až si přečtu Dějiny světla.
Možnosti milostného románu na mě zamrkaly v knihkupectví díky své úžasné grafice od mého oblíbence Martina T. Peciny, a jen kvůli ní jsem se do této knihy začetla. Ukázalo se to jako bezva nápad, protože mě úplně pohltila a opravdu nadchla, a to nejen svojí formou a jazykovým zpracováním. O děj zde moc nejde, ale jde tu o ten pocit! O ten pocit, když se s někým oťukáváte, jestli spolu budete nebo ne, hledáte se, rozumíte si a i si nerozumíte, selháváte v komunikaci a jednoho dne jste už zase sami, a přece bez sebe nemůžete být, a pak stejně nezbyde, než se se vším a snad i sám se sebou smířit.
Vztah Jana a Niny je hodně obyčejný, ačkoliv oni dva by s tím asi nesouhlasili, ale o tu obyčejnost právě jde a v tom je ta největší síla. Protože v tom můžete vidět svoje vlastní vztahy a znovu si tak trochu prožít všechno to, co jste sami v Brně v době svých dvaceti a třiceti zažili (pokud máte to štěstí jako já, že se s hlavními aktéry generačně, sociálně i geograficky kryjete), co bylo, co mohlo být a co nebylo. Ano, je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. Pokud takoví jste, pak tuto knihu nesmíte minout.
"Nic z toho se netýkalo stromů seřazených podél hlavních tříd."
Současný román o současných vztazích, trochu zajímavější pro mne, když děj se odehrává částečně v Brně a na jižní Moravě. Literárně vytříbenější, jazykově čistý a tématicky průměrný.
Od téhle knihy jsem čekala více. Vztah protagonistů mě vůbec nebavil, byl podle mě až příliš obyčejný. Nejvíc mi ale při čtení vadily pasáže komentující příběh - eseje, novinové články, úvahy apod. To při čtení románu opravdu nevyhledávám. Knihou jsem se nemohla prokousat a četla ji více než měsíc.
Kniha jistě míří vysoko svou kvalitou, nicméně čtenář mého typu není cílovou skupinou.
Jsem z této knihy popravdě rozpačitá. První polovinu jsem četla dva měsíce. Vůbec mě to nebavilo. Autor sám, jakožto hlavní postava knihy, mi byl vrcholně nesympatický. Druhá půlka knihy byla mnohem lepší. Konečně začal nějaký děj. Nejvíc se mi líbilo vyprávění Niny. Příběh je ze života - když se dva milují, ale zároveň spolu nemohou žít. Jeden trpí víc, druhý méně. Děj dostal spád. Líbí se mi relativně otevřený konec. Co jsem ale nepochopila jsou kapitoly, které nesouvisí ani s dějem, ani samy se sebou. Přijde mi to jako paskvil, v němž se autor záměrně snažil být něčím zajímavý a povznést dílo nad ,,obyčejný Roman", aby to jako nevypadalo blbě, že tak citlivé dílo psal chlap. Působí to na mě hrozně uměle a že vlastně ani autor sám neví a nerozumí obsahu těchto kapitol.
Tak ja vyvážim recenzi těsně pode mnou:-)kniha mě bavila, přečetla bych ji nejraději na jeden zátah. Člověk trochu ztrácí pojem (a dost o tom díky tomu přemýšlí...) co může tak být skutečne a co vymyslene. A to se mi líbí. A vztah je tu tak detailně rozebran od seznámení po opětovné návraty, že nutí přemýšlet o dalších mini etapách i našich životů. Do toho sem tam kapitola od A.Camuse, nebo článek z novin. Za
Asi mám nového oblíbeného autora. Zvláštní kniha... Co je realita a co už fikce? A je to vůbec důležité? Moc mě to bavilo a spoustu toho ve mně zůstalo. Brněnské reálie mi skvěle sedly. Moc se mi líbilo, že s autorem navštěvuji kavárny, kam sama občas chodím :) Krásný zážitek! Trošku experiment se čtenáři, nečekejte klasický milostný román. Doporučuji!
Román o lásce, tisíckrát jinak. Opravdový literární zážitek aneb jak je možné užít si psaní o zásadním životním milostném vztahu. Spisovatel musí své (po)city vydat papíru.
Moc se mi líbilo střídání různých literárních technik. Blízká jsou mi i místa v Brně. Kniha jako celek mi ohromně sedla! Opět! 100%
Dost jsem se na toto dílo těšila.
Občas byla trochu nuda “Bratislava”
Občas byla kniha úžasná “výlet s prarodiči na Pálavu”
Vztahové problémy nemají zákonitosti.
Je to brilantně napsaná kniha. Záměrně píšu kniha místo román, protože román vnímám trochu jinak. Není to příběh v pravém slova smyslu. Téma vztahu dvou lidí je tu nazíráno z mnoha úhlů, myšlenek, hravých hříček i kontextů doplněné o slova i jiných autorů. Chápu to tak, že se Jan Němec rozhodl prozkoumat všechny možnosti spíše literární a kreativně tvůrčí a dle mého názoru se mu to povedlo zábavnou a zajímavou formou. Bavilo mě jeho setkání se sebou samým, výměna rolí, rozhovor s autorem a mnoho dalších experimentů. Co se samotného příběhu týče, místy to bylo bolavě autentické, místy pravda ustupovala literární formě. Někdy šel autor s kůží na trh, jindy se naopak schoval a celou dobu si uvědomoval boj o objektivitu a nespravedlivost jediného pohledu. A jeho snaha to vyvážit byla značná. Myslím, že o knize celou dobu, co ji psal, hodně přemýšlel a obhajoval ji už v průběhu tvůrčího procesu. Autenticita je slovo, které se s jeho knihou pojilo asi nejvíce. Přiznám se, že i ve mě je kus voayera prahnoucího po tom, abych se mohla stát neviditelným pozorovatem a vnořit se plně do příběhu Jana a Niny. Proto mám pocit, že mě bavila forma a obsah myšlenek a vět mnohem více než příběh ve své celistvosti. Tím ovšem nechci popřít, že je ta kniha osobní. Je přece jenom na autorovi, kde nastaví čtenáři hranici.
Možnosti milostného románu bych popsala jako experimentální literární koláž, v níž se autor snaží rozpitvat svůj milostný vztah s partnerkou Ninou. Jelikož autor sám sebe v knize staví do pozice vypravěče a píše o událostech ze svého skutečného života, dá se to tedy považovat za autobiografický příběh. Přesto se na několika místech nabízela otázka (a to již ze samotné výpovědi autora), co je ještě autobiografické a co už je fikce.
Čtenáři samotnému to asi ve výsledku může být jedno, co všechno je ještě realita a co již fabulace. Faktem je, že autor přichází se zajímavou kompilací událostí, úvah či ukázek z jiných děl točících se kolem vztahu dvou lidí a kolem základní otázky - proč jsou dva lidé vůbec spolu? Zároveň se autor zabývá otázkou, jak je možné, že to, co nás ve vztahu na začátku navzájem přitahuje, může být zároveň důvodem, proč se rozcházíme?
Jak jsem již zmínila, Němcův román je intertextuální - autor ve svém románu jako součást příběhu používá texty jiné, které doplňují to, co se Němec snaží vyjádřit. To samo o sobě není vůbec špatná věc - objektivně řečeno to knihu rozhodně ozvláštnilo a své místo to tu má odůvodněně. Nicméně subjektivně musím říct, že jsem asi na některé pasáže a ukázky z děl nebyla správně naladěná, takže mi to ne vždy sedělo.
Autor sám se jeví jako intelektuál s velmi širokým kulturním rozhledem a jako člověk, který rád hloubá nad různými aspekty života, což se hodně promítá i do knihy. Najdete zde odkazy na filmy, režiséry, herce, filozofy, spisovatele, skladatele či konkrétní literární nebo hudební díla. Přiznám se, že jsem místy měla trochu problém některé odkazy a narážky správně uchopit, neb je můj rozhled či kulturní záběr méně široký nebo jde trochu jiným směrem, než je tak tomu u autora. Z tohoto důvodu se mi to místy nečetlo úplně dobře, ale to je spíše problém můj osobní než problém knihy.
Tuto knihu je pro mne bůh ví proč těžké hodnotit. Když jsem byla ponořená do příběhu, i přes některé svízele mne vcelku bavil, ráda jsem ho četla, našla jsem v něm řadu zajímavých myšlenek. Ale nejsem si jistá, že je to ten tip knihy, co ve mně bude dlouho rezonovat a co bych si pamatovala dlouho po přečtení. Přitom nemohu říct, že by to byla špatná kniha. Výsledkem tak jsou momentálně slabší 4 hvězdy z 5.
Štítky knihy
láska česká literatura rozhlasové zpracování milostné vztahy Magnesia Litera autofikce
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Chtěla jsem si projednou přečíst něco hodnotného. O panu nepochybně otitulovaném Němcovi jsem neslyšela do jeho autorského čtení v Prachaticích, po kterém si šel s novou přítelkyní zatrsat na fesťák. Zpočátku jsem měla zato, že knihu napsal, protože se rád vytahuje. Kolik toho vystudoval, koho potkal apod. Neohromil mě. Taky jsem chodila na latinu a pracuji v muzeu s pány doktory. Kdybych se o nich rozhodla napsat, měli by vás zaujmout, což ovšem tenhle autor vůbec neumí. Když se na scéně objevila Nina, působila jako nÁna, kterou si následně během pohřbu představoval... ehm ehm. Ale stále mě ničím neokouzlila, stejně jako celý vykreslený vztah. Takže o jakých možnostech tu měla být řeč, ptá se pravidelná čtenářka milostných románů? Ukončila jsem tu nudu krátce za stranou 100, kde jsem uznala, že zrzavá Eva byla Němcovou nejzajímavější láskou a ničeho lepšího už se pravděpodobně nedočkám. Hvězdičku přidávám za nápaditou grafickou úpravu knihy.