Den mravenců
Bernard Werber
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11709/den-mravencu-11709.jpg
4
145
145
Mravenčí trilogie série
< 2. díl >
Po fenomenálním úspěchu románu Mravenci, pokračuje spisovatel a vědecký publicista Bernard Werber ve své velké sáze o „vnitrozemšťanech“…Zavádí nás ještě hlouběji do ohromujícího, hrozného světa, kde se to hemží hmyzem. Kniha Den mravenců opět není obyčejným napínavým románem, ale úžasnou a znepokojující moderní odyseou, jež propojuje uměleckou fikci se suverénním poznáním nekonečně malého ze světů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
Le jour des fourmis, 1992
více info...
Přidat komentář
Po roce jsem si přečetla druhý díl a líbil se mi v podstatě stejně, jako ten první. Lidská linka byla trochu poutavější než v předchozí knize (sledování mravence taxíkem, hledání konkrétního mravence ve městě apd.), ale stejně by mi docela dobře stačil mravenčí příběh bez lidí.
(SPOILER) Pořád tak nějak nevím, jestli mám být ráda nebo ne, že dvojka je už výrazně neuvěřitelnější než jednička, nicméně proč ne... 103 byla naprosto úžasná a já se do ní úplně zamilovala, snad dostane tolik prostoru i ve trojce, což je prý už úplná magořina a proto rychle hurá do ní!
Z prvního dílu jsem byla hodně nadšená a tak jsem měla obrovskou radost, když se mi podařilo sehnat její pokračování. Ale o to větší zklamání jsem zažila. Hodnocení této knihy jedním jediným slovem? Kravina. Kouzlo z předchozí knihy se zcela vytratilo. Tři dějové linky, jedna hloupější než druhá. Absolutně nevěrohodné situace se vrší jedna za druhou. Na druhou stranu jsem se hodně nasmála, což ale rozhodně nebylo účelem této knihy. Audioknihu načetl velice dobře pan František Dočkal.
Mravenčí samička 103 je originální knižní hrdinka :). Válka proti lidem byla podaná skutečně hmyzím způsobem a strašně zajímavě. Snahy těch drobečků se mi líbily, stejně jako propletenost linek a citáty z encyklopedie.
Už čtu trojku :).
Na "mravenčí trilogii" už jsem nalákala spoustu dalších čtenářů. Spojení sci-fi, detektivky a odborné literatury je zkrátka neodolatelným mixem!
Mravenci zabijáci? Individualistická mravenčí samička 103? Duchovní společenství hmyzu?
Malý a rozmařilý Bůh Nicolas?
A co když i my jsme jen hračkou v rukou někoho nad námi?
Postupujeme. A postupujeme stále....vpřed?
Román začíná detektivní zápletkou, v druhé linii popisuje fiktivně život mravenců a končí končí spojením obou linií. Děj příběhu je vcelku napínavý, zajímavé jsou myšlenky z Encyklopedie vědění, ale nějak příliš mě četba nenadchla.
Přečteno podruhé. Už jsem si to vůbec nepamatoval. Stejně jako u prvního dílu. Ten wow efekt tam už nebyl. Nicméně je to skvělá kniha...
Přímé pokračování prvního dílu. Lidská i mravenčí část jsou zajímavé, ovšem celé to sráží posledních 50 stran, které autor asi napsal "pod vlivem". Komunikace s mravenci? Dobře. Mravenec natolik inteligentní, aby rozuměl lidem? S výhradou, ale dobře. Náboženství mezi mravenci? S trochou fantazie klidně ano. Ale to, aby člověk našel konkrétního mravence v centru Paříže o rozloze desítek kilometrů? To už snad není ani sci-fi. A záchranná operace, kdy policie vykope lopatami díru o hloubce 12 metrů? To bych fakt chtěl vidět.
Autor má prostě přehnanou fantazii. Naštestí se to projevilo negativně jenom v závěru, jinak je to slušná sci-fi o mravencích a lidech.
Vynikající kniha plná překvapivě hlubokých myšlenek a důležitých poselství. Chvílemi sice, hlavně v první třetině, poněkud pokulhává spád, ale příběh je promyšlený, snesitelně rozlinkovaný a ačkoli spěje k předvídatelnému vyvrcholení, udržuje čtenáře napínavostí.
Velmi mě bavily útržky z "encyklopedie všeobecného vědění", které byly skvělé samy o sobě.
Vždycky je třeba
přijímat zprávy od těch,
kdo si je přejí
vysílat.
Opět se setkáváme s 103 683. Toto je její dobrodružství, toto je její poselství, toto je její příběh. Pro její odvahu jí bylo jméno zkráceno na 103. Edmond Wells dal kolovat druhý díl jeho Encyklopedie relativního a absolutního vědění a lidé, žijící pod mraveništěm ve Fontainebleauském lese mají stále naději.
Malá ochutnávka:
Proto jsem dnes přijala rozhodnutí přesvědčit své vojáky, aby zahájili proti PRSTŮM (LIDEM) křížové tažení. Bude to velká vojenská výprava s cílem vymýtit všechny PRSTY z povrchu zemského, dokud je ještě čas.
Co mě velmi zaujalo je odstavec 106 na straně 258 s názvem SNY. Dvoustránkový výňatek z Wellsovi Encyklopedie vypráví o jednom kmeni lidí žijících na Malajsii. Kmen Senoitů má velmi zajímavý názor na sny. Tohle bylo mrazivé a určitě to stojí za prozkoumání. Více psáti nebudu, je to jen na vás.
Citát: Všichni se denně stáváme o něco víc blázny a u každého jde o jiný druh šílenství.
Poslední třetina příběhu se mi moc nelíbila. Obsahovala velké množství náhod. A tím nemyslím jen dvě nebo tři náhody, prostě až moc náhod. Možná to šlo napsat i trochu jináč. A na druhou stranu, zase nechápu, proč mnohé pobuřuje „operace“. Ten, který operuje dokázal vytvořit víc neuvěřitelných věcí, tak proč by nedokázal tuto operaci.
Citát: A co když je rakovina důsledek problému v komunikaci?
V příběhu je spousty situací, mouder a výroků, které vás donutí k zamyšlení. Je tu také spousty situací u kterých sice máte chuť si pobrečet, pro jejich vývoj, ale zase na druhé straně se neudržíte smíchy a prostě se tomu zasmějete. Jako jeden příklad za všechny je určitě velkolepí hmyzí útok na Poštu. Také mě velmi zarazil pojem mravenčí zombie. Vzpomněl jsem si, že kdysi jsem po ránu takové mravence viděl, ale vůbec jsem nechápal, proč jsou přichycení na vrcholku trávy a jakoby na něco čekají. Teď, po letech, jsem konečně dostal odpověď – zombie – paráda!
Musela potkat mravence, aby ji pomohl pochopit a milovat lidský druh.
slabší než první díl, ale přečetla jsem do konce a přežila to :), třetí díl už jsem nedočetla
Bohužel, oproti předchozímu výbornému dílu se Werber nechal strhnout svou fantazií až příliš. Mravenčí rovina se docela dá přečíst, ale ta lidská tentokrát pokulhává velice silně, viz např. "operace" v závěru. Velké zklamání, se kterým se pojí mé rozhodnutí Revoluci mravenců vůbec neotevřít.
Spíš 4.5*, lidské i mravenčí zápletky v pohodě, ale...
Vadilo mi vyšumění lidské zápletky, prostě to nechme a jako že se nic nestalo? U mravenco-lidkského závěru mi vadilo konečné překombinování děje, ale co už.
Jinak mě kniha bavila a jdu na poslední díl.
Všechno je jedno. (Abrahám)
Všechno je láska. (Ježíš Kristus)
Všechno je ekonomie. (Karel Marx)
Všechno je sex. (Sigmund Freud)
Všechno je relativní. (Albert Einstein)
Edmond Wells - Encyklopedie relativního a absolutního vědění
A dál…?
Je jich miliarda miliard ... neexistuje jediný kilometr země, na němž by nebyli ... dokázali se přizpůsobit všem svým predátorům a všem klimatickým podmínkám – dešti, vedru, suchu, zimě, vlhku i větru ... uspěli nejlépe ze všech zástupců života na zemi ... a přesto si jich sotva všimneme, ... jenže ... oni nás odedávna skrytě sledují :-).
V tomto příběhu zjistíte, co se pod zemí děje, ... když si mravenci uvědomí, že nejsou jedinou civilizací na zemi:
„ Mé jméno je Chli-pu-ni. ... Jsem dcerou Belo-kiu-kiuni. Jsem 333. královna dynastie Ni a jediná plodná samička města Bel-o-kanu. ... Když jsem byla mladá, myslela jsem si, že Bel-o-kan je hraniční město vesmíru. Věřila jsem, že my, mravenci, jsme jedinými civilizovanými tvory naší planety... Teď vím, že opravdu EXISTUJÍ. Zničení první lovecké expedice mají na svědomí ONI. ... Požár, který zpustošil Bel-o-kan a zabil mou matku, to byli také ONI. ONI – PRSTY. Nechtěla jsem o nich nic vědět. Ale teď už je nedokážu přehlížet. Všude v lese lze nalézt stopy jejich přítomnosti.“
...mravenčí linie tohoto příběhu se začíná odvíjet ... a je podaná opravdu barvitě ... a taky je docela vzdálená, tomu, jak si mravenčí společnost představujeme ... od teď už budete vědět, že v mravenčím společenství není nikdy „jeden“ mravenec, jednotlivec je nic ... existuje jen celek, komunita ve které je každý nahraditelný:
„Chceme-li porozumět tomu, proč mravenec necítí strach, je třeba si uvědomit, že celek mraveniště žije jako jednotný organismus. Každý mravenec v něm hraje stejnou roli jako buňka v lidském těle. Copak se konečky našich nehtů obávají, že budou ostříhány? Copak se chlupy, jež nám rostou na bradě, třesou strachy před blížící se břitvou? Copak se náš palec u nohy vyděsí, když ho pověříme, aby zjistil teplotu vody ve vaně, která je možná vařící? Nepociťují strach, protože nežijí jako autonomní entity....“
Lidská linie – podaná opět formou kriminální zápletky – je jiná ... v protikladu k šíři záběru a množství informací o mravencích, které z příběhu můžete vstřebávat ... je ta lidská část výrazně jednodušší ... o postavách se dozvídáme spíš náznakově, ... sem tam nám autor o zúčastněných lidských hrdinech příběhu prostě něco prozradí, ... a mně se to vlastně docela líbilo ... lidská linie neodpoutávala od mravenců, ale jen lehce doplňovala a tím jakoby spolu s úryvky z Edmondovy Encyklopedie, ... podtrhovala všechno to poznání, ... kterého se nám v jejich fascinujícím světě dostane :-) ....
Tohle nebyl muj salek. Uplne je mimo muj vkus, proto jsem ani nedocetla. Ale dobry napad, jak se neco priucit zabavnou formou.
Hmyzí svět mě fascinoval. Dozvěděla jsem se velmi zajímavé informace. (Sice se to ve škole učí, ale když je to zasazeno do příběhu, uvědomila jsem si, jak zajímavý život hmyzu je). Stojí za přečtení. Velmi mě bavily úryvky z Encyklopedie.
Druhá část přímo navazuje na skvělé Mravence a i když je to opět velmi čtivé, je to o kapánek slabší, jelikož je to děsně praštěné a ke konci dost komické. Pronásledování mravence taxíkem v rychlosti 0,01km/h, mravenec komentuje porno, přesvědčování presidenta, ať si promluví s mravencem, že jako hostina mu postačí kapka medu apod. Samé slézové oči, co to je? neustálé opakování slézových očí mě už lezlo na nervy.Přesto je v knize dost zajimavých postřehů a rozhodně stojí za přečtení, nudit se určitě nebudete.
Štítky knihy
mravenci superorganismy sci-fi
Autorovy další knížky
| 2005 |  Mravenci |
| 2006 | Den mravenců |
| 2009 |  Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti |
| 2011 | Říše andělů |
| 2007 | Revoluce mravenců |
„Volba tvého protivníka určuje tvoji hodnotu.“ Keď som pod stromček na Vianoce 1997 dostal od rodičov Mravcov od Bernarda Werbera, mal som sladkých aknéovitých 16 a úplne ma to odrovnalo. Nikdy by som si nebol pomyslel, že si raz prečítam špionážny akčný triler o mravcoch. A dokonca dobrý. Čo dobrý. Vynikajúci! Mravce sa mi vždy páčili, nikdy som sa ich nebál, v detstve a puberte som často trávil voľný čas na chalupe v zovretí lesov a pamätám si na jedno krásne, obrovské mravenisko, ktoré zakaždým nejaký zakomplexovaný chudák rozkopal. Mravce sa ale nikdy nevzdali a zakaždým ho skôr alebo neskôr opravili. Ako malý som sa pri ňom vždy pristavil a nedokázal som spustiť oči z toho, ako veľké čierne mravce usilovne, bez zastavenia pracujú. Mama ma naučila položiť na ich domov drievko s ošúpanou kôrou, na ktoré sa okamžite vrhli, chvíľu som im ho nechal a potom im ho vzal a oblizoval som kyslú pochúťku. Keď som išiel nedávno okolo, miesto už bolo spustnuté, mravenisko neexistovalo. Všetko sa raz skončí. Aj my. Mravce sú super. Samozrejme len v prípade, že vám nepobehujú doma, aj keď Werber sa v pokračovaní pýta, akým právom si myslíme, že ak máme mravce vo svojej nehnuteľnosti, že nemajú právo tam byť, je to predsa naša spoločná planéta, nás aj ich, nie iba ľudí. Sequel sa ku mne dostal až v r. 2023 a hoc mi chvíľu trvalo dostať sa doňho, s pribúdajúcimi stranami ma bavil do takej miery, až som pravdupovediac nevidel zásadný rozdiel medzi ním a perfektnou jednotkou. Jediné, čo mi na dvojke vadilo, boli nudné ľudské postavy. Tie v jednotke ma bavili. V dvojke ma bavili len mravčie postavy, samozrejme v čele s odvážnou a múdrou samičkou 103 683. Inak ale kvalita zostala plus-mínus na nezmenenej úrovni. No a potom prišli posledné desiatky strán a príbeh neskutočne, ale ozaj neskutočne... jediné slovo, ktoré mi napadá je – zhlúpol. Poste sa z toho stala blbosť na entú. Neviem, či si z nás autor vo finále chcel urobiť srandu, alebo nudil sám seba a tak sa pustil do „sci-fi“, prípadne možno ku koncu písania podľahol slastnej a omamnej chuti alkoholu a podľa toho to dopadlo. Netuším – a je mi to jedno. Ku koncu sa ale každopádne dočkáme momentov, pri ktorých som nechápavo krútil hlavou a vravel som si, že je to možno len nejaký sen postavy. Nebol. Ľudské postavy v MESTE hľadajú KONKRÉTNEHO mravca o veľkosti 3 mm a pýtajú sa okoloidúcich, či ho náhodou nevideli (!). Dajú miniatúrnemu mravcovi na hlavu značku z červeného laku, aby ho neskôr spoznali. Hmyz pije šampanské z pohárov! Mravčia samička pozerá televízor, vrátane porna a dokumentu o mravcoch! Mravce poznali rakovinu, ale vynašli na ňu liek! Ľudské a mravčie postavy sa vďaka kurióznemu vynálezu rozprávajú! Už sa mi ďalej ani nechcú dávať výkričníky. Ľudia stratia vzácneho mravca a dajú do novín inzerát „hľadá sa“. Operácia mravca. Mravec na vodítku. Prepáčte, ale to sú také koniny, že ich vážne nebudem komentovať. Do trojky sa bojím ísť.