Revoluce mravenců
Bernard Werber
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3008/revoluce-mravencu-3008.jpg
3
79
79
Mravenčí trilogie série
< 3. díl
Na jedné straně jsou mravenci. Přemýšlejí, zda jsme obrovská monstra, nebo nezměrní bohové. Na druhé straně jsme my, lidé. V lepším případě k těm tvorečkům cítíme lhostejnost. V tom horším po nich zuřivě šlapeme. Po tisíciletích nepochopení se možná obě nejvyvinutější civilizace planety Země setkávají a konečně se poznají ...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Révolution des fourmis, 2005
více info...
Přidat komentář
Nevím kam tuto trilogii a vůbec všechny weberovi knihy zařadit. Sci-fi, fantasy, komiks, parodie, naučná literatura ? Od každého něco a nejlepší na tom je, že je to napsáno smrtelně vážně. Dlouho jsem se třetímu dílů kvůli negativním recenzím vyhábal a nechtěl ho vůbec číst. Zvědavost mě ale nedala a hned od začátku se mi to líbilo jak předchozí dva díly. Ale pak se to nějak zvrtlo a přestávalo mě to bavit. U skládání písně Revoluce mravenců jsem to chtěl už vzdát, ale pak jsem si řekl, že dočtu celou trilogii. Už těch nedočtených knih začíná být nějak moc. A tak jsem četl a četl a příběh na 700 stránkách se skoro nikam neposouval a s knihou jsem chtěl několikrát praštit. Drželo mě jen co se vyklube z pyramidy v lese. Nejzajímavější byla asi encyklopedie. Konec knihy se mě opět líbil. Weber si dělá legraci sám ze sebe, když píše že jeden autor v knize Thanatonauti....
Malý úryvek z knihy:
Co je to pornografické filmy"? ptá se 16.
105 vysvětluje.že Prsty přisuzují své kopulaci mnoho důležitosti. Nejlepší kopulátory filmují, aby je dávali za příklad špatným kopulátorům.
A co je v pornografických filmech k vidění?
103 nepochopila úplně všechno, ale v zásadě je tam Prstí samička, která přijde a pokouší se spolknout samcův úd. Potom se jich občas i několik do sebe vklíní jako postelové štěnice domácí.
Oni nekopulují za letu s roztaženými křídly? zajímá se 9.
Ne, 103 tvrdí, že Prsty kopulují na zemi a převalují se jako slimáci. Ostatně nejčastěji při tom jako slimáci i slintají.
Mravence tato primitivní forma pohlavního života velmi zajímá.
Naplnili jsme pytle mravenců přítomných na místě zločinu. Bylo by normální, kdyby i oni předstoupili před tento soud, aby mohli být souzeni.
z encyklopedie:
Soudní proces se zvířaty
V roce 1974 se ve švýcarské Basileji konalo soudní řízení se slepicí nařčenou z čarodějnictví, jelikož snesla vejce neobsahující žloutek. Slepice dostala obhájce.
Ten ji hájil tvrzením, že šlo o neúmyslný čin. Marně.
dále jsou ještě větší perličky
MYRMEKOPOLIS to už jsem měl dost
Nemůžu si pomoci, i když byla poslední třetina "mírně šílená," jako celek se mi to moc líbí. Už ta strašná spousta zajímavých myšlenek z encyklopedie a interakce mezi lidským a mravenčím světem. Jako proč ne?
Kolik civilizací žijících tu s námi ignorujeme, nebo jimi opovrhujeme :)?
Každý živočišný druh je zajímavý svým způsobem. Divili bychom se asi, kolik podobností mezi sebou máme.
Nevím, jestli to nebylo už ve druhém dílu, ale pobavil mě mravenčí pohled na konec dinosaurů :). Mravenci jim lezli do řitního otvoru a doufali, že poškozením zevnitř se zvířat zbaví :). A pak se najednou probudili (po hibernaci) a dinosauři byli pryč :).
"Když chcete dělat revoluci, musíte být vidět! "
Tak nějak nevím, co si mám z této knihy odnést. Myslím, že tentokráte 1+1=3 úplně neplatí, alespoň ne v rovnici:
Werber + Les Fourmis = Povedená kniha...
Julie mi byla mimořádně nesympatická, aniž bych dokázala přijít na to, proč.
Zato mravenčí princeznu 103 jsem si oblíbila od samotného začátku, však to byla hrdinka, jak má být! Zvídavá, chytrá, učenlivá, pokroková, vykonala cestu dlouho miliony hlav, přežila přirozené predátory, žížaly, deistky, vítr, déšť, vodu, oheň, nepřátelské mravence, Prsty, insekticid, zásah elektrickým proudem, bláznivého komisaře, který nesnášel mravence, tisíce přenášení, akvárium, soudní proces... Hotová superhrdinka.
Třetí díl Encyklopedie relativního a absolutního vědění byl pro mě trochu oříšek. Bylo tam veliké množství zajímavých pasáží o Mayském kalendáři, vnímání života Indiány, virtuálních světech, revolucích...a pak přišel recept na chleba. Na druhou stranu, takové jsou přece i naše životy - něco zajímavého se děje, a pak se člověk stejně vrátí domů uvařit večeři. A majolka i chleba v případě dalekého putování, to vše se hodí.
Celkově jsem si tuto knihu užila, ač moje utkvělá představa, že čtu všech 700 stran teprve druhý díl... i to by se dalo označit za samostatné myšlení :).
1 + 1 = 3
Alespoň
v to doufám
z celého srdce.
Naučte se myslet sami a bez toho, abyste se nechávali ovlivnit. Toto je dobrá rada. A já se nechal ovlivnit a jsem zklamán. Po prvním úžasném románu Mravenci a jeho velmi povedeném pokračování Den mravenců jsem uvěřil, že i trojka, Revoluce mravenců bude dobrá. Opak je krutou pravdou. Vlastně jsem měl poslechnout sám sebe, když jsem knihu měl poprvé v ruce. Její tloušťka přes 700 stran měla býti varováním.
Rada spisovatele Werbera: Pasáže, jenž vám připadají příliš dlouhé, klidně přeskočte. Kniha není nic posvátného.....
Jeho rady jsem se řídil třeba v momentě, kdy jsem narazil na postup výroby chleba a nebo majolky. Tohle mi připadalo naprosto zbytečné a jen prodlužující nudu, kterou jsem s touto knihou zažil. Nad vodou mě držela jen hlavní zápletka – podivný nález pyramidy uprostřed lesa a jeho tajemní obyvatelé. Bohužel, než se čtenář dostane k jádru pudla, několikrát má chuť knihu zavřít.
Citát: Mravenci mi dělají starosti.
Opět je tu v akci hlavní hrdinka 103 683, která nese svému mraveništi velmi špatnou zprávu a kterou na její dlouhé cestě potká mnoho nepříjemností, překvapení, ale i přátel. Vše je však prošpikováno takovými nesmyslnými pasážemi, výroky a výňatky s Encyklopedie relativního a absolutního vědění, až mi z toho bolela hlava.
Citát: Funkce dělá orgán, ale absence funkce orgán zničí.
Nevím, proč spisovatel chtěl vše dotáhnout ad absurdum a zdělit čtenáři, že se má vlastně ještě hodně co učit. Ale u mě to zafungovalo, uvědomil jsem si sám sebe a už tuhle knihu nikdy nebudu číst, ani jí nikomu nedoporučím. Svým obsahem vlastně není nijak výrazným pokračováním prvních dvou knih a tak je úplně jedno, když jí nepřečtete.
Nechal jsem tomu pár dní, ale pořád se nemůžu zbavit té nahořklé pachuti. Na můj vkus moc lidí, málo mravenců. Zajímavý nápad se postupně vytratil a zůstalo jen filozofování a technické zázraky, nad kterými by kroutil hlavou i Verne. Pro hodnocení závěru jsem nenašel jiné slovo než bizarní. Je mi to líto, ale poslední díl se prostě moc nepovedl.
aaah že jsem se koukl prvně na příspěvky, první dva díly perfektní, teď se mě do toho 3 už tolik nechce)
Tento díl už má syndrom "X-tého dílu". Poprvé mě více bavila dějová linka v lidském světě. Konec už byl docela přeplácaný... ale protože mi knížka nedovolila se od čtení odpoutat a stále jsem se chtěla dozvědět rozuzlení toho a onoho, přidávám jednu hvězdičku.
Tak nějak myslím, že jsem měla zůstat u prvního dílu a ty druhé dva nechat být. Nejzajímavější asi byly kapitolky Enciklopedie...
Velke trapenie, dala mnoho usilia docitat. tiez som skusal dorozumievanie feromonmi,ostalo nepochopene, vsetci utiekli z miestnosti. holt nie vsetko mravcie je super : )
Pro mě velké zklamání. Po předchozích dvou brilantních dílech jsem očekávala víc. Snad to bylo tím, že se laťka tolik zvedla, ale tahle kniha se mi prostě nelíbila. Dočetla jsem ji jen s velkým sebezapřením a neutichající nadějí, že třeba se to v půlce (následně poslední třetině, pak čtvrtině atd.) změní. Lidská hrdinka mi přišla velmi nesympatická, nejraději bych po ní něco hodila, nebo s ní alespoň zatřásla. O nějakém ztotožnění nebo pochopení jejího chování nemohla být řeč. Přesto v knize byly dobré momenty a pasáže, které se dobře četly. A když už pro nic stojí zato si tu knihu přečíst alespoň kvůli Encyklopedii relativního a absolutního vědění, která stále chrlí vědomostmi a zajímavostmi.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Mravenci |
| 2006 | Den mravenců |
| 2009 |  Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti |
| 2011 | Říše andělů |
| 2007 | Revoluce mravenců |
A tak sa príbeh statočnej mravčej samičky 103 683 dostal na koniec svojej cesty. Každého z nás čaká. Otázkou je len to, kedy – a aký. Knihu je, žiaľ, utrpenie čítať. Čo utrpenie. Božie dopustenie! Bože, to ale bola konina. A paradoxne napriek tomu nesmierne nudná. Jednotku som dostal pod stromček na Vianoce 1997, kedy som mal 16. Werberov špionážny mravčí triler ma uchvátil a odrovnal. Ku zvyšným dvom dielom trilógie som sa dostal až o niekoľko desaťročí neskôr. Hoc dvojka ponúkla niekoľko absurdných momentov (ľudské postavy hľadajúce vo veľkomeste možno ani nie centimetrového mravca a pýtajúce sa okoloidúcich, či ho náhodou nevideli), ani to mi nezabránilo prečítať si trojku. V nej už sa Werber fakt od začiatku s ničím nezdržuje. Mravce nostalgicky spomínajú na svoje detstvo, chodia po dvoch, spomínajú na film, ktorý kedysi videli, ochočili si oheň, dostali sa na súd na žalobu obžalovaných (či skôr do akvária obžalovaných) a poviem vám na rovinu, že toto sú ešte tie uveriteľnejšie nápady, s akými autor prišiel. Stratil akúkoľvek súdnosť aj pri počte strán a ako správny grafoman nám predstavil, držte sa, 700 strán. 700!!! Keď som si po útrpnom zdolaní prvých 200 predstavil, že ma čaká ešte ďalších 500, nebolo mi všetko jedno. Ako vo všetkých dieloch trilógie, aj v závere sa striedajú mravčie a ľudské scény. Nekonečné scény s ľuďmi predstavujú čisté peklo (v jednotke ma bavili). A inokedy tak fascinujúce pasáže s mravcami (a inými obyvateľmi živočíšnej ríše) boli do tretice predsa len už nudné (do tretice vypočutý vtip už nie je vtipný). Najväčší zážitok v súvislosti s touto knihou nastal, keď som sa v knihe z antikvariátu dostal do polovice a odtiaľ vypadol vylisovaný vysušený štvorlístok. Ďakujem neznámemu darcovi. Podľa mňa sa z tohto nikdy trilógia stať nemala, no tak ale čo už.