Mráz
Thomas Bernhard
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23047/mid_mraz-OWx-23047.jpg
4
25
25
Po básních a kratších prózách zveřejněných koncem padesátých let vyšel Mráz (Frost, 1963) jako první Bernhardův román a objevují se v něm už témata, která rozvíjel ve svých pozdějších dílech. V románu vypráví student medicíny o šestadvacetidenním pozorování malíře Straucha, který se uchýlil do odlehlé horské vesnice. Strauchův stav znepokojuje jeho bratra chirurga, který studenta tajně na pozorování vyslal. Student naváže záhy kontakt s osamělým malířem, který své okolí vidí a hodnotí s pronikavou nenávistí a jasnozřivým odsudkem šílence. Na společných procházkách zasněženou krajinou Strauch vmetává v dlouhých monolozích strnulému světu do tváře své vlastní ustrnutí… Student je stále hlouběji vtahován do Strauchova šíleného systému, a nakonec se zachrání útěkem. Strauchovo šílenství je však jen forma „zvýšené aktivity“ mozku, způsob, jak se přiblížit pravdě, šílenství jako jasnozřivost.... celý text
Přidat komentář
Slabší Berhnard, až příliš rozlveklý, řekl bych. Do uzoufání se opakující repliky malíře jen prodlužují vcelku slibný rozjezd a zajímavé téma (na novelu) do agonizující románové podoby. Bernhard byl ale velký ironik; myslím, že každý, kdo tuhle knihu znechuceně odloží, Bernharda jen potěší.
Pohlcen zlobou, stal jsem se krásným člověkem, který na potkání hladí baculaté tvářičky dětí z čisté radosti žití. Stejně jako Strauch lehával jsem přitisknut k podlaze plnou váhou skříně, kde se skladuje odporná havěť nedůvěry, či snad přímo nenávisti, ke všemu živému i mrtvému. V oku zabodnutou nožičku skříně vyluzuju už jen smích, protože Strauchovo hnití stalo se pro mě nepřekonatelným. Epochální mizérie žití.
Majestátní a velikolepá kniha. Výzva i pro ostřílenější čtenáře. Jestliže jste nevzdělaní, naprosto ji nepochopíte. A pokud jste si do mozku injekční stříkačkou nějakou tu hodně koncentrovanou kyselinu vědomostní už aplikovali, nebude vám to tak jako tak nic platné. Ani v takovém případě totiž Mrázu neporozumíte. Zato se ale budete parádně bavit. A budete se smát. Nejspíš sami sobě, jak by řekl kolega Gogol, nicméně smích to bude upřímný.
Tato kniha je totiž guláš - v tom nejlepším slova smyslu. Plavou v něm kousky filosofických myšlenek, uměleckých vyjádření a naprostého šíleneckého blábolení. U některých pasáží si ovšem čtenář naprosto nemůže být jist, do které skupiny to, co čte, zařadit. "Je ztracen v temné hodině před úsvitem své obrovské hlavy," řekl by malíř, "a významy plynou nad ním, vedle něj a hluboko pod ním, chápete."
Ach ano, malíř, objekt šestadvacetidenního pozorování, které je hlavním tématem Mrazu. Člověk možná geniální, možná šílený, možná dokonce blbý, ale v každém případě osobnost silná jako devadesátiprocentní alkohol. Postupem času zjistíte, že si obtáčí kolem prstu nejen hlavního hrdinu (vypravěče), ale také vás. A to pak už knihu odložit nemůžete - ať už nad nechutností, negací a neuchopitelností prskáte jakkoliv.
Tak horko těžko jsem překousala prvních asi 40 stran. Po jejich přečtení jsem knihu odložila. Až moc negace a nudy. Mráz rozhodně není mým šálkem čaje.
skvela kniha!