Mrazivé dědictví

08.05.2022

Mrazivé dědictví je béčkový román, ale prvotřídní béčkový román. Stylově se pohybuje tak trochu mezi Danem Brownem a Lovecraftem. Zatímco v pasážích ala Brown to často zaskřípe, tak v těch lovecraftovských to má autor plně pod kontrolou. Je potřeba ještě podotknout, že tato kniha ctulhuovský mýtus nepřebírá, ale pohybuje se místy v podobných vodách. Tematicky se toto dílko odehrává v okultně nacistických sférách a vyzdvihuje na světlo pojmy jako Ahnenerbe, Thule, Agartha, Tibet, gigantismus, vril nebo zdánlivě překvapivě také Yeti. Celkově jsem s knihou spokojený a spíše předčila mé očekávání.
Citace: Ta prokleté ponorka se vynořila z ledové propasti před třemi dny a za tu dobu si už několik vašich kamarádíčků ze starých časů, kteří k nám po válce přeběhli, střelilo kulku do hlavy. Řekněte mi, co může téměř devadesátiletého chlapa dovést k sebevraždě! Určitě ne staré krystalové přijímače nebo hromada plesnivých desek s Horstem Wesselem a Lili Marleen.

14.06.2020

Ačkoliv mám tento žánr ráda, tak mě kniha moc nezaujala. Přečetla jsem ji však do konce, nemám ve zvyku nedočítat knihy.

07.04.2020

Přečteno, ale... Námět je celkem dobrý, jenže se to čte hrozně těžko. Dost jsem se přemáhala a nutila ke čtení.

16.11.2017

Dříve než jsem začal číst tuto knihu, měl jsem si přečíst zdejší komentáře, ušetřil bych si zklamání. Ze slušnosti jednu*, a to ještě hodně malou.

18.06.2017

Nevím, byl to dobrý nápad a nebýt toho závěru, mohlo to být i super.

Pan Garnier je nepochybně znalec a jednička ve svém oboru, beze srandy, viz jeho medailonek. Všechna čest. Nicméně stejně jako švec se má držet svého kopita, tak i tento muž by se měl držet svého oboru a i nadále publikovat čistě vědecké záležitosti. Psaní novel mu očividně nesvědčí.
Hodnotu jeho prvotiny - Mrazivého dědictví - bych přirovnal někam k tvorbě legendárního Uwe Bolla, mága céčkové filmové produkce.
Knihu jsem četl zhruba týden, mrazivý týden, stejně jako je titulek knihy. S každou další kapitolou jsem upřímně doufal, že se stane nějaký zázrak, obrat, který mi nechá spadnout čelist, páč jsem nevěřil, že je možné něco takového vypustit do světa literatury. No nic takového se k mé lítosti nestalo.
Těžko vypsat, co se mi příčilo více - jestli patetičnost či snad naivnost celého děje, jeho rychlost, nedomyšlenost .. a vůbec, je to hrozně neuvěřitelné (obsah děje). Autor využívá znalostí své profese, mytologii, kterou se léta zabývá - to samo o sobě by bylo a je zajímavé. Jenže v jeho románu to zabředne do děsivého a místy až trapného balastu. Velmi rád bych našel alespoň něco pozitivního, ale nic mě nenapadá. Určité popisy, například krajin či předmětů, jsou dobře udělané, jenže to bych přičetl spíš na vrub překladateli. Pro úplný obraz by bylo nejlepší si přečíst originál, no ale francouzsky neumím a ani se tak učit neplánuju.
Nemůžu to tvrdit s jistotou, už jsem četl kupu věcí, ale univerzužel tohle byla zatím největší zhovadilost, co se mi dostala před oči. Vlastně by to byl dost dobrý podklad pro výše vzpomenutého Uweho. Pane to by stálo za to. Pokud chcete vyhodit týden času, jděte do toho. Na druhou stranu si to ale přelouskat stojí za to, pokud chcete zjistit, kudy cesta nevede.

Odložila jsem nedočtené, nějak se tím nemůžu prokousat.