Mrs. Poe
Lynn Cullen
Zakázaná láska k autorovi Havrana a jiných hrůzných příběhů může být nebezpečná... „Každičká stránka nabitá dějem... Čtenáři, kteří si zamilovali Pařížskou manželku Pauly McLainové, příběh o životě a láskách Ernesta Hemingwaye, si teď mohou vychutnat další román plný historických skandálů, vášní, tragiky i romantiky." Píše se rok 1845. Edgar Allan Poe, autor Havrana a jiných temných básní i strašidelných příběhů, je hvězdou newyorské společnosti. A zatímco New York, posedlý vším senzačním, se zamiloval do něho, slavný spisovatel propadl zničující lásce k nesmělé básnířce Frances Osgoodové. Bohužel je však ženat, se svou vlastní sestřenicí, Frances je zase vdaná za malíře, zaneprázdněného věčnými milostnými aférami. Přijměte pozvání do časů, kdy se po Broadwayi projížděly kočáry a v salonech zbohatlíků se pod světly plynových lamp předváděly luxusní róby, recitovala poezie a probíraly všemožné skandály. Frances je proti svým citům bezmocná... a nedokáže se bránit ani zničujícímu veřejnému mínění, když jejich láska vyjde najevo. Ocitá se na nebezpečném území a brzy zjistí, že nejde jen o pověst, ale přímo o život. Těžce nemocná Poeova žena se svého muže nechce za žádnou cenu vzdát... Jako bychom se ocitli v jedné z hororových povídek hlavního hrdiny...... celý text
Přidat komentář
Začátek zaujal uvedením do situace poměrně moderním stylem, ale od poloviny je to starosvětská červená knihovna: autorce jsem kvůli jejímu romantizujícímu stylu přestala v průběhu rychle věřit, i po přečtení faktografického doslovu, který mne v polovině knihy jediný dokopal k tomu ji dočíst.
A poslední stovka stran byla čirým utrpením, jen těch pohledů střetávajících se, zaklesnuvších se, propalujících, ba dokonce sežehnuvších toho druhého, o stavu jiných částí těla ani nemluvě, tedy srdce se zastavovala a kolena podklesávala... Fuj, i bez toho bylo líčení vztahu paní Osgoodové a pana Poea prostě neuvěřitelné, ani jeden mi v podání autorky k srdci nepřirostl, stejně jako jsem si do konce nemohla zvyknout, že by ho ona i ve svých myšlenkách zarputile označovala Pan Poe).
Těšila jsem se, že se - aspoň bokem - seznámíme s tvorbou obou spisovatelů, ale celou knihu nás provází výhradně Havran a na samém konci je přičiněna jediná báseň Frances Osgoodové. A jednotlivé zmínky mihnuvších se významných postav tehdejší doby (Melville, Alcottová, Hawthorne, Cooper za spisovatele, z dalších diametrálně odlišných třeba Astor, Morse, a nejživotněji připomenutý všudypřítomný Barnum) moc nenapravil dojem z málo propracovaného historického pozadí, působily spíš jako vhodně vybraný kompars. Manhattan byl také jen mírně nastíněn - teprve vznikala 17. ulice, za ní byla divočina v polovině 19. století, ale bouřlivý rozvoj města již započal.
Takže z počáteční spokojenosti zbyla nechuť a pocit ztraceného času - slibovaná tajemnost až thriller se taky moc nedostavily, titulní paní Poeová (Virginia, Sissy, Poeova sestřenice, kterou si vzal v jejích 13 letech) je líčená hodně prvoplánově.
"Ve skutečnosti pořád pochybuji. Jako každý myslící člověk. Na každou otázku existuje tolik různých odpovědí."
"Musíte mít problémy v církvi."
"Astor si nenadělal jmění na medvědech a bobrech, nýbrž na opiu, které kupuje od Číňanů."
"Pan Astor obchoduje s opiem?"
"Kdykoli vidíte takové bohatství, můžete předpokládat, že si někdo ušpinil ruce. Ke světcům jmění nepřichází."
Knihu jsem dlouho měla doma koupenou, protože mám ráda Poea a tak mě námět zaujal, konečně jsem se k ní dostala. Velká očekávání jsem neměla, ale nakonec jsem se začetla a druhá půlka už mi utíkala a zajímalo mě jak to dopadne. Ztrácela jsem se v tom co jsou fakta a co fikce, ale asi to tak má být. Jako oddechovou lehkou četbu určitě doporučuji, prostě romantika.
Čtenářská výzva 2020: Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání.
Je to už hodně dlouho, co jsem si tuto knihu chtěl přečíst, a až teď se mi znovu připomněla, když jsem ji náhodou objevil v levných knihách.
Bylo zvláštní tuto knihu číst. Během čtení jsem měl pocit, že čtu klasickou četbu, ale za to nejspíše může téma, prostředí a doba, ve které se tato kniha odehrává. Co mi v knize ovšem chybělo, byla gradace. Příběh vůbec neeskaloval a autorka se dlouho zabývala počínajícím, tajným, vztahem mezi Frances a Edgarem. Já navíc té historické romantice nerozumím, protože nikdy nedokážu rozpoznat, z jakého důvodu se do sebe hlavní aktéři zamilovali.
Rozhodně to není špatná kniha. Příběh byl dobrý, rozhodně bylo zajímavé nahlédnout do ponurého života Edgara Allana Poea a dozvědět se o něm i mnoho nového. Jen to není kniha úplně pro mě. Jinak ale doporučuji. :)
Tato kniha mne trochu zklamala a skoro s nechutí jsem ji dočítala. Možná jsem měla jinou představu.
Hodně srdeční záležitost...bude patřit k mým pokladům...jeden z nejhezčích a i nejdojemnějších příběhů...Četlo se to tak krásně a tak napínavě, že nešlo přestat a zároveň jsem nechtěla konec.
Přesně jak tu již bylo napsáno...temné, něžné, nespravedlivé...ale taková byla doba, takový byl On... a já tomu věřit chci...že to tak bylo. A vůbec se Frances v ničem nedivím....;)
Budu to vše mít ještě dlouho v hlavě...
,,Udělal jsem v životě spoustu chyb, ale láska k tobě k nim nepatří...."
koupená jako poškozená knížka..na základě anotací zaujala...a myslím, že jsem neprohloupila...kombinace fikce a historie, pan Poe, paní Poe a Francis Osgoodová...zajímavý trojúhelník s několika dalšími postavami v pozadí....
"Nevzpírejte se osudu paní Osgoodová. Vždycky má poslední slovo."
i když nevíme, jak to doopravdy bylo, klidně bych téhle verzi uvěřila...romantická linka se mi líbila, i když většinou fandím manželkám, tak tady...mi to škobrtnutí obou stran v rámci řádění osudu nevadilo...
Zažrala jsem se a i kdyyž v posledních dnech na čtení moc času nemám, Poeovka byla záležitost asi 3 večerů...takže čtivá ;) normálně jsem chtěla že i 5*, ale scéna s matkou paní Poe - paní Clemmovou na kostelní věži mi přišla ujetá..tak ubírám.
Dále oceňuji doslov s reáliemi, jak je autorka vyzkoumala v historických pramenech...
a doporučuji !
Tak toto byla naprostá pecka. Při čtení se vám bude doslova tajit dech. Zakázané ovoce chutná prostě nejlíp. Život Poea byl stejně smutný jako jeho tvorba. Nejen že ztratil všechny ženy, které kdy miloval, ale jeho dětství bylo neméňě smutné, a proto mě potěšilo, že i na toto téma autorka občas poukázala.
Tolik jsem Frances s Poem přála společnou cestu životem, ale už od začátku knihy víte, že to nikdy nebude možné. Závěr knihy mě vážně dostal a i ta slzička nakonec ukápla, vřele doporučuji.
Román o životě a díle Edgara Allana Poa, který nenechá čtenáře vydechnout, autorka dokázala zápletku vystavět tak bravurním způsobem, že při čtení budete neustále popoháněni dál touhou zjistit, jak to drama dopadne. Milostný trojúhelník mezi Fanny, Edgarem a jeho ženou Virginií je ponurý s prvky hororu stejně jako Poeovy povídky. Čím blíže se s manžely Poeovými seznamujeme, tím temnější střípky z jejich života vyplouvají na povrch, zásadní postavou je tam i matka Virginie - Poeova teta. Líbí se mi popis tehdejší společnosti literátů 19.století v Americe, tehdejších předsudků, přetvářky, pomluv, konvencí, které nelze porušit, jinak budete uvrženi na okraj společnosti a skončíte v chudobě a zapomnění. Fanny s Edgarem balancují na okraji této propasti, což dává knize nádech napětí ... kniha se mi líbila a i když na začátku autorka píše, že jde o fikci, v doslovu je uvedeno, že se snažila, co nejvíce přiblížit reáliím o Edgarově životě....Takže fikce na základě známých faktografických údajů :-)
Edgara Allana Poeho jsem znala jen skrz seriál Gilmorova děvčata,kde se recitovali jeho básně a hlavně jeho Havran,když pak Metafora začala vydávat své knížky o známých lidech rozhodla jsem se přečíst i o E.A.. Tento příběh je o části jeho života,je zde vykreslen v náznacích a vzpomínkách jeho dětství a vyrůstání,ale i jeho svatba s 13letou sestřenicí Virginií,a její matce,která nakonec vyzněla jako strůjkyně všeho co se Frances stalo,a pak je tu obraz E. A. a Frances,spisovatelky,která se snažila vydělávat peníze skrz psaní dětských pohádek,a pak taky básní,které si vyměňovali s Edgarem. Jejich vztah,a odhalení,že i ten,který píše takové chmurné,mrazivé, někdy i smrtí končící poezii,má přece jen city a dokáže je i ukázat,i když společnost ho znala nebo i chtěla znát jen jako alkoholika s černou duší bez citu?
Začíná to jako milostný román z poloviny 19. století, pokračuje to jako kritika doby, v níž předsudky a pokrytectví společnosti ničily životy lidí. Aristokrat se může beztrestně spustit se služkou, ale žena - aristokratka mít mimomanželský vztah nesmí, i když ji její manžel zcela nepokrytě opustil a žije s jinou. Pak se z příběhu stává až Poeovský thriler. A info o Poeovi: v 26 letech se oženil se sestřenicí, které bylo pouhých 13 let, protože si připadal osamělý. Žili společně s P. tetou, u které propukla duševní choroba, Virginie umírá ve 24 letech na tuberkulózu, Poe ji za 2 roky následuje. Celý život bojoval s chudobou, v době největší slávy z ní vždy na čas dokázal vybřednout, aby do ní opět spadl.
Ještě teď jsem u vytržení z té vyváženosti smutku, bolesti a lásky; z těch okamžiků vzájemného porozumění a touhy, kterou jsem panu Poeovi a paní Osgoodové až záviděla…pravidelně se vídají, mluví spolu, dotýkají se, nechtějí se vzájemně kompromitovat, a přesto se každou další stránkou chtějí víc. Ona to vypráví, on okořeňuje tajemnem. A paní Poeová? Ta si pro sebe neurvala jen název knihy, ale v podstatě celý konec, ze kterého mi spadla brada.
Takže: Paní Cullenová, děkuji Vám za tento příběh. Dokážete krátké chvilky mileneckého vztahu popsat v několika odstavcích skutečně brilantně. Cením si též dialogů a příznačného vykání, ze kterého čiší rezervovanost, důvěra a (v případě některých vedlejších postav) i snaha ublížit. Nechala jsem se strhnout…
Výjimečná kniha a neobyčejných lidech, která neskutečně ubíhala.
Doporučuji!! :-)
Velmi sugestivně napsaný příběh s atmosférou časů," kdy se po Broadway projížděly kočáry a v salonech zbohatlíků se pod světly plynových lamp předváděly luxusní róby, recitovala poezie a hlavně se probíraly nejrůznější skandály", mě zaujal od první stránky. Milostná romance jednoho z největších a také nejpopulárnější spisovatelů poloviny devatenáctého století A. E. Poea se odehrává v těchto idylických kulisách, ale jinak jde o milostné drama lidí, kteří jsou oba svázáni manželstvím. Jejich vzájemná přitažlivost a "spříznění duší" je natolik silné, že mu nedokáží odolat a tak je čtenář vtažen do dramatu, které nevyhnutelně končí tragicky. Autorce se podařilo napsat nejen čtivý milostný příběh, ale také zajímavou sondu do americké literární společnosti 19. století. Kromě tragického osudu A.E. Poea a mladé básnířky zde najdeme i zajímavé postřehy o dalších osobnostech této doby. Kniha potěší nejen příznivce tohoto velkého autora, ale každého, kdo má rád literární historii.
Ideální kniha pro někoho, kdo nemiluje jen díla E. A. Poa, ale zajímá se o něho i jako o člověka. Nevím, co bylo v příběhu podle skutečnosti a co ne, ale tajemno, které se vznáší kolem Poa je více než přitažlivé. Poe je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a díky této knize jsem se do něho a jeho děl ještě více zamilovala. Mohu jen doporučit :)
I když jsem Poeovy povídky četla mnohokrát, o něm samotném jsem věděla pouze to, že byl vyšinutý alkoholik. Proto jsem za knihu vděčná. I když jde samozřejmě o básnickou licenci, přece věřím, že se příběh několika nešťastných lidí zakládá na pravdě. Obdivuji hlavní hrdinku, která statečně čelí společenské konvenci, svádí boj se svým pochybujícím srdcem, a přitom si zachovává osobní důstojnost, odpovědnost k dětem a ryzí charakter. Básníkova manželka je vykreslena v méně příznivém světle, až ji člověk podezírá z různých nebezpečných úskoků. Konec je velice překvapivý. Román mě zaujal a doporučuji jako kvalitní četbu všem, kdo se zajímají o básníkův život i všech kolem něj.
No, nebýt toho celkem překvapivého konce a doslovu, asi bych hodnotila kritičtěji. Minimálně do poloviny knihy jsem už byla alergická na spojení "žluté světlo plynových lamp" a "vlající cípy naškrobeného bílého čepce". Do té zhruba poloviny mi to přišlo opravdu slabé, na tyhle románky moc nejsem. Naštěstí se to pak docela zlepšilo. Dá se to číst.
Tajemné, temné, smutné, romantické, něžné, poutavé... Přenese Vás do "poeovské" doby, vtáhne Vás do ní a nebudete se chtít vrátit zpět.
Velmi dobré. Četla jsem ji, když jsem byla nemocná, což je ideální čas. Při čtení této knihy jsem si uvědomila, že není k dispozici žádný životopis E.G. Poea! Toto je napůl fikce.
Edgar Allan Poe je (azda) dôkazom toho, že aj pod maskou neprívetivého, nedostupného, arogantného, chladného človeka s črtami asociálneho mizantropa sa môže nachádzať vášnivé, láskavé vnútro. Rany života nás nútia vytvárať si ostré hrany, ktorými sa bránime ďalším útokom. Robil to tak aj Poe? O pochopenie jeho osobnosti sa snaží aj poetka Frances Osgoodová, nenávratne sa strácajúca v citoch, ktoré sa medzi nimi rodia. Všedný romantický príbeh ozvláštňuje doba, v ktorej sa odohráva, osoba známeho autora, tajomnosť jeho života a jeho blízkych. Ako ubieha strana za stranou, čoraz viac badať ten tiesnivý, zvierajúci pocit, ktorý nechce opustiť hlavné postavy (ba ani čitateľa). Tak ako havran v rovnomennej básni, ani v tomto románe "havran" neopúšťa svoju obeť, ale postupne - po krôčikoch ju privádza k šialenstvu, na konci ktorého zaznie neodvratné, dušu ubíjajúce "nikdy viac".
"A má duše z toho stínu, jímž mě navždy uhrane, nevzchopí se - víckrát ne."
Příběh tam temný a zároveň něžný, že máte jen malou možnost, že se do Edgara Allana Poea sami nezamilujete... Kniha, kterou chci mít v knihovně, nejen kvůli dokonalému obrazu tehdejší společnosti a zakázané lásky, ale i kvůli básni Havran, která tu plní úchvatnou funkci - doslova kopíruje city Edgara a Frances.
Příběh ponurý jako hlavní hrdina sám. Prosvětlen jemnými nitkami světla, které životu dodávají ženy. Bohužel, pro Poea i paní Osgoodovou, jich nebylo dost.
Mrs. Poe
Vzhledem k okolnostem i koncům velmi toxický a nakažlivý vztah, řekla bych...
Precizní čeština, paráda.