Mrtvé ticho

02.12.2024

(SPOILER) Vesmírný horor evokující Vetřelce či Horizont událostí? Polovina pravdy. Osobně bych spíše to přirovnal částečně k filmu Loď duchů. Ale v jádru jde o matení v tom, co čtenář ve skutečnosti dostane.

Atmosféra prvního kontaktu s lodí duchů je příhodně depresivní a téměř vtáhne do centra dění. Zprvu sledujeme, jak malá LINA krouží kolem obrovské, zcela mrtvé lodi a její reflektory pronikají temnotou k ošlehanému plášti. Clair a její posádka vidí jen matné siluety a když se nabídne výhled na promenádní palubu, spatří náznak toho, co je čeká později v útrobách lodi: Pod vyhlídkovou kopulí se vznáší obrovský kus zamrzlé vody z velkého bazénu s torzy lidských těl a vybavení.
Po této pochmurné podívané se osádka LINY rozhodne vstoupit na palubu. Žádná gravitace, žádná atmosféra, žádná energie. Jen omezení dána prostředím, vlastních smyslů a těsným skafandrem. Očima Clair a snímajících kamer spatřujeme náznaky chaosu, které jsou v přímém rozporu s luxusem, který Aurora nabízela. Postupné ohledání odhalí nápisy psané krví, tělo ženy pod postelí či jiné s připevněnou čepelí k paži. Záhadu přiostřuji chybějí záchranné moduly či znehodnocené palubní záznamy a podivné technické výkyvy. Vyvrcholením hrůzy se může jevit balet plujících těl v hlavním atriu.
Clair s ostatními mají po něčem takovém na výběr: zanechat Auroru svému osudu, oznámit její nález vedení Veruxu nebo se jí pokusit zachránit a přivést zpět domů a shrábnout odměnu...

Kdo by očekával, že děj v tomto momentu začne jenom gradovat, toho musím zklamat. Nedlouho na to dojde k násilnému přerušení a veškeré napětí se vytratí. Clair se ocitá na Zemi v držení Veruxu, čímž se vlastně vracíme do přítomnosti a k samotnému začátku knihy. Tehdy jsem začal o kvalitách knihy vážně polemizovat. Nešlo o to, že by autorka neuměla vtáhnout do děje, vyvolat hororovou atmosféru nebo vykreslit řádně postavy (např. Voller byl možná pitomec každým coulem, jež měl ale koule, čímž mi imponoval). Zkrátka najednou celá tajemná atmosféra byla tímto narušením vysáta do mrazivého vakua nezájmu, což prohloubila i podivná schopnost Clair vidět duchy a vcelku plochý původ krvavých události na Auroře.
(!!! SPOILER !!!) Ani jsem se nemusel moc snažit, abych byl schopen odhadnout to, co stálo u změny chování u cestujících na palubě výletní lodi. Kdyby namísto zařízení MAW byl zdrojem šílenství nový motor Aurory, podobně jako v Horizontu události, možná by to, i přes určitou klišovitost, vyznělo lépe (!!!SPOILER!!!). V kontextu tohoto technického vysvětlení, schopnost Clair nazírat do duchovního světa a vídat mrtvě vyznělo téměř bezpatřičně.

Jak mám po tomto všem Mrtvé ticho vůbec hodnotit? Je to opravdu těžké. Knihu je vhodno přečíst na jeden zátah a nepřerušovat (hlavně zpočátku) dobře nalajnovanou nu jízdu. V opačném případu nadšení zmizí, jakmile se děj překlene do přítomnosti, tato pachuť setrvává až do konce.

08.10.2024

Bohužel nenaplněný potenciál. Horor odehrávající se na opuštěné vesmírné lodi? To zní slibně. I rozjezd vypadal solidně, autorce se dařilo budovat strašidelnou atmosféru, ale druhá polovina knihy a rozhřešení, co se vlastně dělo/děje, to pohřbilo. Jednak je Claire přiznaně nevěrohodný vypravěč, pak také autorka přimíchává do děje zbytečný prvek (nechci spoilerovat), který by lépe fungoval sám o sobě, ne namáčknutý do zbytku příběhu...A pro mě byly mínusové body i to, že autorka zasadila děj do vesmíru, ale občas se vyhýbala technickým věcem, které s tím souvisí, určité části rovnou příhodně přeskočila a postava se ocitá rovnou na místě. Nad rozklíčováním jde přimhouřit oko, ale nejedná se o nějaký bomba zvrat. Já tíhnu k hororům, které se odehrávají v uzavřeném prostoru ve vesmíru nebo pod hladinou, takže jsem si určité části užila, ale kvůli výše zmíněným důvodem to hodnotím jako průměr.

06.08.2024

Horor z vesmírného prostředí jsem ještě nečetla. Zcela jednoznačně se s ním pojí prostorová omezenost a naléhavost, obojí související s kosmickou lodí.
Hranice prostoru, bezútěšnost situace, role hlavních postav a operativnost je to, co se mělo v příběhu formovat, co mělo vyniknout.
Líbí se mi autorčina slovní zásoba z kosmologie a kosmonautiky jako by ji používala běžně, protože zcela rutinně žije život ve vesmíru.
Našli Auroru, která je opuštěná?
Auroru, ztracenou luxusní vesmírnou loď o pěti set cestujících a sto padesáti členech posádky, plující nyní zde.
Připomíná mi to jeden film, ve kterém se příběh odehrál na moři, kde v lodi plavaly mrtvoly lidí důsledkem halucinací a viru, který způsoboval, že se z nich stávaly zrůdy. Knižně to připomíná knihu "Pod hladinou" od Darcy Coates.
Paradoxně "Mrtvé ticho" hodnotím hůře, i přesto, že hodnotně obsahově je o level výš než zmiňovaná Darcy, vzhledem k tomu, že autorka "Mrtvého ticha" umí lépe popisovat a využívá odborných termínů z kosmologie a kosmonautiky, což je oproti Darcy Coates přidaný kredit.
ALE!
Mezi "Nyní" a "Tehdy" není velký rozdíl, proto jsem měla problém s rozlišením a musela jsem listovat zpět, abych si připomněla, v jaké časové linii jsem. Postupně jsem si na to zvykala, a pak už jsem to jako překážku nevnímala, nicméně pro začátek je velice důležité správně uchopit "Nyní" a "Tehdy", aby v tom měl čtenář od počátku jasno. Obě veličiny musí být něčím odlišné (časově, prostorově, postavami apod.), aby si čtenář včas mezi nimi uvědomil rozdíl a v dalších kapitolách (při dalším čtení) ho vnímal.
Text nemusel být tolik zhutnělý, mohl obsahovat více kapitol, mohl být více rozvláčnějsí, je "nacpáno" hodně informací do malého prostoru. Tím, že je příběh zhutnělý a není úplně rozlišeno mezi "Nyní" a "Tehdy", působí chaoticky.
Vzpomínky VT na dětství a prožitá traumata bych oddělila tak, že bych jim dala vždy jednu kapitolu, aby bylo přehledně znát, čemu musela v dětství čelit a z čeho traumata plynou. Nebo bych je oddělila od ostatního textu hvězdičkou, případně samostatnými, notně oddělenými odstavci. Rozhodně bych je však stavěla samostatně.
Zdá se mi, že se autorka nechtěla více rozmáchnout. Autorka má příběh v hlavě, je jednolitý a takhle jej podává i čtenáři, jinými slovy - základní údaje o tom, zda se hrdinové nachází ve své "mateřské" lodi nebo na lodi Aurora, autorka přehlíží jako zbytečné, pro čtenáře, pro orientaci v příběhu, ale podstatné a veledůležité.
Autorku příběh doslova pohltil, a na to by si měl dávat pozor každý autor - nezapomenout na čtenáře (pro koho píšu?, píšu pro sebe?, píšu pro čtenáře?, případně, pro jakou skupinu čtenářů?, má to být monolog?)! Autorka například píše: ..."Po vší té práci a stresu, které jsme museli vynaložit"... Ale vy to tam nečtete! Po jaké práci? Po jakém stresu? Autorka tu práci a ten stres nedala na papír! V hlavě mohla mít krásný příběh, ale mám pocit, že my ho ve vší komplexnosti nečteme! Něco, co měla v hlavě, nedala na papír, a přitom to mohlo být zajímavé, protože to mohlo krásně doplnit ono hororové, které se tam vyskytuje jen v malých, mezerovitých dávkách. Stres z čeho? Z akcí? Jakých akcí? Vždyť se čtenář nedozvěděl, o co jde! Autorka zřejmě byla tak ponořená do psaní, že zapomněla na čtenáře!
Nezbývá mi jinak, než ji ohodnotit třemi hvězdami, jako někteří čtenáři. Bohužel, potencialitu to mělo; chtělo to více informací a dát těmto informacím prostor, být rozvláčnější, více rozebrat, být pátravější, hloubavější a hladovější po akci.

06.06.2024

Nevím proč, ale hrozně blbě se to četlo. Kolem půlky knížky jsem si na to ale zvyknul (možná i vyprávění začalo víc odsejpat) a pak už to bylo poměrně pěkný. Nicméně vracet se k tomu nebudu a asi to brzy půjde do světa. :-)

11.04.2024

Podle mě tato kniha do kategorie horror opravdu nepatří. Sci-fi není úplně moje nejoblíbenější čtení, ale tohle nebylo úplně špatné. Místy byl děj trošku rozvláčný, ale zase oceňuji netradiční příčinu zániku Aurory. Takže takový průměr

09.03.2024

Z počátku jsem si říkala, že je to fakt skvělá kniha, která vtáhla do děje ... vesmírný horor s duchy na výletní lodi ... ale od půlky děje, kdy se kapitánka lodi vrací s jinými lidmi k Auroře ... no už mě to tolik nebavilo ... tady jsem se už prostě v ději ztrácela... ale za super začátek si zaslouží 3

21.02.2024

Nebylo to strašné, natož odpad, jen moc nahuštěný a pomíchaný příběh, minulost mě nebavila, a taky jsem se divila, že duševně labilní žena má takovou funkci. Když někdo knížku odsoudí, vždycky si pomyslím, jestli by jí celou uměl napsat líp.

18.02.2024

Skvělé čtení od začátku až do konce.

25.01.2024

(SPOILER) Po knize jsem sáhl díky kladné recenzi v časopisu XB-1 (hodnocení 4). Slovem horor bych ji nenazval, způsob vyprávění (první polovina rozdělené do současnosti a minulosti) mi taky nevadil, psychický stav hlavní hrdinky se mi zdál zpočátku divný, ale nakonec do děje celkem zapadl. Romantická linka (tu asi musí do knihy dát každá současná autorka) zas tak moc místa nezabrala. Motiv korporace, která jde za ziskem přes mrtvoly, není příliš originální, ale příběh nezkazí. Závěr - příjemné čtení na cestu vlakem do Brna a zpět (cca 7 hodin), znovu už ji číst někdy v budoucnu nebudu.

Strašné. Prostě strašné. Nápad dobrý. Zpracování otřesné, na úrovni základní školy. Romantická linka zbytečná a k pláči. Postavy ploché. Takže na základě výborného nápadu vznikl odpad, po jehož přečtení litujete promarněného času.

Tato kniha se na obálce chlubí "Vesmírný horror pro fanoušky vetřelce a Horizontu událostí". Tak to první ani náhodou. Naletěl jsem. Na knize mi od samého začátku až do konce vadilo snad všechno. Způsob vyprávění z pohledu první osoby a to v přítomném čase. Neustálé odbíhání v myšlenkách do minulosti. JIstá inspirace Vetřelcem tu je, ale působí to lacině a spíše trapně. Vlastně jde o nepovedené kopie zachycený neznámý signál, zkoumání nálezu. Vyšetřování jediné přeživší v záchranném modulu v budoucnosti. Informace o tom, že ztracená loď se našla a vrací se na zem. Tutlání organizace, která je za katastrofu odpovědná. Kdyby šlo o diplomovou práci, jednoznačně jde o plagiát a vykrádačku. Bohužel ale značně nepovedenou a až trapnou. O horor v žádném případě nejde. Chybí jaksi napětí. Popis různě znetvořených mrtvol a to neustále dokola to nezachrání. Do 260 stránky neustále to samé dokola. Mrtvoly, představy, vidiny. Přečetl jsem už hodně knih, ale tato je ze všech nejhorší. Přečetl jsem celé se sebezapřením a to abych měl právo hodnotit. Jakás takás akce na posledních stránkách a povrchní vysvětlení to nezachránilo. Nemám nic proti ženám, ale v tomto případě si stačí dočíst komu autorka děkuje, a došlo mi, proč kniha absolutně postrádá jakékoli technické popisy a vysvětlení. Emoce, emoce a jen emoce.