Mrtvému nože netřeba - Islandské pověsti a pohádky
Jón Árnason
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51882/mrtvemu-noze-netreba-51882.jpg
4
28
28
Ostrov sněhových bouří, ledu a horké lávy, v zimě utopený ve tmě, se stal zdrojem nebývalé zásoby lidových pověstí. Nepředvídatelná, neustále se pohybující krajina zrodila obry vrhající se na osamělého poutníka, obryně lačné mužské náruče, skřítky - skryté bytosti, žijící v neviditelném světě navlas podobném tomu lidskému, i čaroděje čelící jim všem. Vliv křesťanství rozšířil tuto škálu o raracha a čerta, jejichž ďábelské kousky však rychle blednou tváří v tvář nápadům prostého Islanďana. Edice Mýty, pohádky a legendy.... celý text
Přidat komentář
Sbírka Jóna Árnasona čítá v originále asi 6 svazků. Udělat z nich výběr musel být náročný úkol. Já jsem s výběrem příběhů spokojena, místy jsem se fakt smála, jinde jsem se skoro bála. Jediné k čemu mám výtku, je práce korektorů. Nejspíš už neměli na práci tolik času, a čím víc se blížíme ke konci, tím přibývají překlepy a pravopisné chyby. Je to škoda, překladatelčin přístup k islandštině i lidovým příběhům se mi líbí, chyby však kazí celkový dojem, zvlášť u takového vydavatele jako je Argo.
Četla jsem v březnu 2010. Podle mých poznámek:
Z islandských pověstí. Sta příběhů o různých nadpřirozených bytostech a jevech. Některé příběhy se v různých obměnách opakují. I vysvětlení některých přísloví a pořekadel.
Čtyřista stránek, všeho moc škodí. Četla jsem na několikrát a dlouho.
Ale: dobře se čte a kniha je zajímavá.
Citát:
"Říká se, že kdo se narodí v neděli, je předurčen k vítězství,
kdo v pondělí k nouzi,
kdo v úterý ke službě,
ve středu k hlíně,
ve čtvrtek k povýšení,
v pátek k majetku
a v sobotu k radosti."
Četla jsem jí, když jsem byla v této úžasné, čarokrásné zemi. Musím říct, že sedět na na útesech, číst tuto knihu a poslouchat racky, byl neuvěřitelný zážitek.
Pro mě bylo asi nejzajímavější jak se v těch vyprávěních kuriózně proplétá křesťanské myšlení (které má na Islandu překvapivě hlubokou tradici) a přetrvávající pohanské pověry. K tomu samozřejmě docházelo v každé christianizované zemi, tedy i u nás, ale ta islandská verze je hodně speciální. Díky tomu silnému křesťanskému prvku je ale svět islandských pohádek a pověstí pro nás docela srozumitelný. Aspoň když knihu srovnávám s podobným výborem sámských pohádek O muži, který si koupil svědění. To je teprve jiná dimenze.
Neobyčejně zajímavé čtení. Na rovinu: o islandských pověstech a pohádkách nevíme zhola nic a přitom je to fascinující svět. Takže jestli se někdo o pověsti a pohádky jako takové zajímá, je Árnason povinnou četbou. Sci-fista by řekl: „Tý brďo, jiná dimenze“ a přesně tak to je.
Štítky knihy
pohádky mýty a legendy Island islandská literatura
Mrtvému nože netřeba - Islandské pověsti a pohádky
Pokud vám jde o seznámení s islandskou kulturou (nebo alespoň jednou její verzí - Jón Árnason podle předmluvy sesbírané pohádky prý všelijak upravoval a je otázka, nakolik jsou výsledky autentické), kniha tohle poslání splňuje na jedničku. Čeho už se tu dostává méně, je čtenářský zážitek — většina příspěvků naprosto postrádá jakýkoli vypravěčský um a jde pouze o suché, zkratkovité popisy událostí bez jakéhokoli pořádného úvodu, konce nebo napětí. Když už jsem narazila na něco, co se četlo jako typická pohádka nebo příběh, byl to pro mě takový malý svátek. Na “normální čtení to tedy úplně není.
A neodpustím si poznámku o hrubkách a překlepech, kterých je v knize snad víc než trolů a elfů, a to je co říct.. Podobné mušky mi většinou nevadí, ale tady jich byly mraky, vážně to rušilo.