Mrtví se někdy vracejí
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26758/bmid_mrtvi-se-nekdy-vraceji-j2D-26758.jpg
4
934
934
Sklepení staré továrny se hemží krysami, ale ne obyčejnými; zlým démonem může být posedlý i stroj – třeba žehlící prkno v prádelně; profesionální zabiják obdrží poštou dětskou hračku, skrývající v sobě smrtící možnosti; nebožtíci se někdy vracejí a ani vyvolávání démonů je možná nezapudí navždycky; mafiánský šéf chce zlikvidovat milence své ženy a pořádně se při tom pobavit – avšak ouvej!, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; přestat kouřit nemusí být tak těžké, když víte, že další cigareta by vás mohla připravit o život – doslova; stejnou cenu můžete zaplatit, budete-li slepě důvěřovat sobeckému staršímu bratrovi; pomáhat malým holčičkám hledat ve sněhové vánici maminku se nedoporučuje. Stephen King, americký šampión moderního hororu, jehož knihy jsou světovými bestsellery, se v těchto osmi povídkách s úspěchem snaží čtenáře přesvědčit, že hranice mezi realitou a světem nadpřirozených sil, nepochopitelných jevů a záhad je leckdy zatraceně uzounká. Jeho příběhy, nahánějící hrůzu, jsou průvodce po temných zákoutí lidské fantazie. Přeložil Pavel Medek.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
Night Shift, 1978
více info...
Přidat komentář
Myslím, že Kingovi sluší více než povídky delší romány, kde může všechny důležité motivy do detailů rozpracovat. Ovšem i mezi povídkami jsem našla perly, které by jistě stály za rozpracování.
Obecně na sbírku povídek nejsem, ale tohle se četlo dobře. Člověk si u takových knížek odpočine od náročnějšího čtení anebo tím tzv. "zabije čas", když v kanceláři čekáte až odbije pátá.
Ze sbírky se mi nejvíc líbila Nekuřáci a.s. a Římsa, přišly mi ze všech povídek nejblíž realitě. Za nejvíc nudnou bych označila Bojiště. Na první Kingovku zatím fajn, příště se pustím do autorova známějšího díla.
Za mě to byla naprostá ztráta času. Četla jsem kvůli výzvy a z knihy si snad vůbec nic nepamatuju jak mě strašně nudila. Od autora si něco dalšího přečtu snad jen když to bude do výzvy.
Jediná kterou jsem ještě četla a líbila se mi byla Zelená míle.
Bezprostředně po přečtení první povídky jsem byl zklamán. Ale pak člověk zjistí, že mu postupně ty příběhy utkví v hlavě a i po roce jsem schopen jednotlivé povídky dost přesně převyprávět. Povídka "Nekuřáci s.r.o." mě i mile pobavila. Za to "Poslední příčka žebříku"....ta ve mně zůstane hodně dlouho. Určitě doporučuji přečíst.
Tak som si skúsil dať pár hororových poviedok v horúcich letných dňoch, kedy je obloha tak modrá, akoby bola vystrihnutá z gýčovitej pohľadnice, aby som porovnal, či budú mať taký účinok, ako za dňov daždivých, studených, vtedy, keď má obloha farbu olova.
Nemajú.
Nie je to chyba samotných poviedok, ale naladenia sa človeka, ktorý jednoducho v lete očakáva pozitíva vrátane otravného hmyzu. Takže vzadu na záhrade som sa párkrát knihou ohnal voči všelijakej lezúcej a lietajúcej chamradi z hmyzej ríše, ale inak som si poviedky pomerne užil. Len to leto a slnko im nesvedčí, jednoznačne to chce dážď a chlad.
Povídky samy o sobě mě štvou, sotva se to začne slibně rozvíjet, už je konec. Na druhou stranu... Právě onen brzký konec je samotná definice povídky, tak po ní nemůžu chtít víc. Za mě super, King je můj king!
Dala jsem přednost Kingovi před Austenovou a zbaběle přiznávám, že jsem vybírala i podle rozsahu knihy a žánru povídky. Souhlasím, že povídka "Mrtví se někdy vracejí" byla asi nejlepší.
Příjemně tenká knížka, čtivá. Měla jsem obavu, že se budu bát, ale rozhodně se to dalo vydržet, u jedné povídky jsem se i zasmála. Perfektně vyvážené.
S velkou oblibou jsem kupovala knížky od Kinga a přesto jsem žádnou nikdy nečetla. A pak přišla výzva. Přečíst něco od mistra hororu nebo si dát čajový dýchánek u Pýchy a předsudku, to je oč tu běží!
Kapesní vydání těchto povídek, kterým neřeknu jinak než "Myšičky" u mě probudily neuvěřitelný obrat. Sice jsem je zapomněla cca týden v kotci na psí boudě, nicméně tohle bylo fakt perfektní počteníčko! :-))))))
Kdybych měla vypíchnout jednu, tak asi tu titulní "Mrtví se někdy vracejí". Ta jedna chybějící * jde na vrub toho, že jsem zvyklá na Kingovu rozkošatělost, což v povídkách z logiky věci až tak nejde. Ale v té zmiňované jsem si přišla na své.
Mám ji v knihovně a nedávno jsem se k ní vrátila. Abych si ji po letech znovu připomněla.
Uf, tak tyhle povídky, nedoporučuji ,,číst někde na římse...," nebo nedejbože, mít ,,potřebu si u toho zapálit..."
Opět silné, drtivé, návykové čtení to bylo. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, do třech do rána. Kdyby ČEZ potřeboval napojit na nový zdroj energie - světla..., můžou se u mě stavit. Oči mi z toho čtení, svítí jako dvě halogenové baterky ještě nyní...
Kinga a jeho Mrtví..., doporučuji.
Mě ty jeho hororové povídky prostě baví. Mrtví se někdy vracejí stálo rozhodně za to.
King je prostě mistr, byť se ve svých knihách rozhodně nebojí napsat nějaký ten řádek navíc, tak povídky umí taky, a jaké! A rozhodně to všechno nejsou horory.
Fantastická sbírka! Zpočátku jsem měla od Kinga raději klasické knihy, ale začínám si oblibovat i ty povídkové..
Název titulní povídky nelže. Často se mi vracejí do ruky z té velké police nad televizí, abych se s nimi mohl potěšit. Mrtví ze školní třídy, holubi z římsy výškového domu, odvykací poradce Viktor Donatti nebo ta malá holčička, která čeká, až jí někdo dá pusu na dobrou noc.
Část díla
Bojiště / Bojisko
1972
Mrtví se někdy vracejí / Niekedy sa vracajú
1974
Na dobrou noc / Jedna na cestu
1977
Nekuřáci, a.s. / Odvykači, a. s. / Akciová spoločnosť Odvyk
1978
Noční směna
1970
Autorovy další knížky
| 1994 | Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Po letech se mi povídky líbí ještě o kus víc. U první mi bylo zatraceně horko a u poslední jsem se pod peřinou třásla zimou. To je pro mě to pravé - umění člověka vtáhnout do příběhu.. Až opravdu cítí, jak kdyby byl v bezprostřední blízkosti toho všeho. A tak krásně se bezpečně bojí...