Mrtvý muž a další záhady šumavských kešek
Zuzana Rampichová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425707/bmid_mrtvy-muz-a-dalsi-zahady-sumavskych-Cqg-425707.jpg
3
21
21
K populární hře geocaching přistupuje každý hráč jinak – někdo smrtelně vážně, někdo s nadhledem, ale zprávy ukryté v banálních schránkách mohou pozornému čtenáři odhalit nejedno překvapení. Nezbývá než doufat, že autoři – kešek i této knížky – ukryli stopy natolik důmyslně, aby vás dokázalizaujmout i pobavit. I když někdy se i z dobrého příběhu stane špatný...Tahle detektivka je pro všechny, kteří rádi čtou, mají smysl pro dobrodružství a nebojí se hledat. Takže zkuste zavřít oči, nasajte vůni lesa a představte si, že uprostřed šumavské divočiny narazíte nazapomenutou navigaci s vyznačenou trasou k už objeveným i dosud skrytým pokladům. A vyrazte pátrat.... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká
Vydáno: 2019 , NavaOriginální název:
Mrtvý muž a další záhady šumavských kešek
více info...
Přidat komentář
Mezi kačery patřím už dávno, ale i přesto je toto moje první kniha o Geocachingu. Pěkná detektivní zápletka a dobře se čte. Kdo by rád nevzpomínal na Šumavu?!
Od autorky to byla má první kniha. A zřejmě i poslední. Trefil jsem na ni náhodou, našel si k její tvorbě velmi slušné recenze, tak jsem to zkusil. Bohužel jsem úplně nepochopil, komu byla kniha určena. Pokud čtenářů detektivek, pak tedy slabota. Pro keškaře zase nic objevného a pro milovníky Šumavy o ničem. Vágní příběh s předvidatelným dějem , slabým závěrem a doslovem zcela od věci. Pouze jazyk na slušné úrovni. A ty dvě hvězdy jsou jen za něj. Vzhledem k obrovskému množství vydávaných titulů vám radím: sáhněte někam jinam.
Čekala jsem to horší a jelikož o geocachingu moc nevím, dověděla jsem se i něco nového.
Na knihu jsem narazil náhodou, už ani nevím kde, a jako aktivního kačera mě námět zaujal. Nicméně při čtení jsem nemohl být víc zklamaný. Ke klasické detektivce to má tak daleko, jako Brno do Prahy. Prvních cca 35 stran se dohromady nic nedělo, je to taková úvodní omáčka pro uvedení do děje, klidně bych se bez toho obešel. Styl psaní je (aspoň pro mě) nestravitelný - spousta nekonečně dlouhých souvětí, které si člověk musí přečíst víckrát, aby to správně pochopil. Než detektivku to víc připomíná psychologický román, to je druh literatury, které se snažím vyhnout zdaleka.
Pokud jde o kešky, působí to na mě dojmem, že autorka o geocachingu ví jen to, co si našla na geo wiki - zaměňuje pojmy (např. disable X archivace keše, listing X logbook). Taky je tu pár překlepů, které ztěžovaly pochopení.
Závěr působí notně přitaženě za vlasy, opravdu tu knihu nemůžu doporučit, i když i pozitiva tu jsou - popis krajiny i odlovu kešek, a hlavně krátkost díla, aspoň čtenář netrpí dlouho.
Četl jsem ale už i horší věci, takže bod dám.
Jestli ale chcete fakt dobrou detektivku s geocachingem, sáhněte radši po Ursule Poznanski a její knize Pět.
Jakoby kniha nebyla úplně špatná. Geocaching hraju a na Šumavu bych taky někdy chtěla.. co se týká kešek, nějak mi nevadily vysvětlivky zkratek, logy pod čarou, ani listing z keší, (dobře- logy a listing mi tam úplně neseděly, ale asi o čem by to pak bylo, že?) nevadil mi ani příběh. Ten byl dobře vymyšlený, asi akorát na ty 3*.
No, nebylo to zlý.
Už dlouho jsem se u knížky tak nenudila, nemá to hlavu ani patu, pořád jsem čekala něco ani nevím vlastně co :-), konec úplná slátanina.
Zajímavý námět, ale celkově nuda.. Závěr hotová pohádka. Málo propracované.. Taková oddychovka na jedno odpoledne..
Na tuhle knížku jsem narazil úplnou náhodou a potěšilo mne, že se shodou okolností nacházela v mé městské knihovně. Příběh hlavního hrdiny, Leoše, vcelku odsýpá a celá útlá knížka je záležitostí maximálně na dva večery. Záhada kolem mrtvého muže mi přišla zajímavá a ve výsledku mne trochu mrzelo, že vše dopadlo tak, jak dopadlo. Dokázal bych si představit lepší zakončení, neboť mi přišlo, že celý závěr knížky je věnován víceméně jen Leošovi a věcem mimo hlavní děj. Některé informace uváděné v knize mi při čtení přišly zbytečné (logy pod čarou, seznam zkratek, článek za koncem příběhu), kromě toho jsem narazil i na pár překlepů (to by se korektorům nemělo stávat) a asi dvakrát mi přišlo, že si autorka prohodila při psaní jména postav).
Inu, podtrženo a sečteno, námět knížky mne oslovil, hlavní záhada byla budována dobře, ale celkově to na víc než tři hvězdičky rozhodně není.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Příliš tichá Šumava |
| 2011 |  Příliš hořká čokoláda |
| 2016 | Ve znamení zvěrokruhu |
| 2019 | Mrtvý muž a další záhady šumavských kešek |
| 2016 | Sherlock Holmes vítězný... |
Tentokrát nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Jedná se o českou autorku, a tak předpokládám, že Databázi sleduje, o to víc mě mrzí, že ji nemůžu potěšit. Překvapilo mě, kolik už má spisovatelka na kontě vydaných knih, svědčí to tedy o bohatých zkušenostech. A to jak s psaním, tak se zpětnou vazbou od čtenářů. Proto absolutně nechápu, jak je možné, že se text tak strašně špatně čte. A to jsem k němu přistupovala s velkým nadšením a nulovým očekáváním. Lákal mě příběh z Šumavy, kde to znám, nadchlo mě téma kešek, které jsem jednu dobu také sbírala, a těšila jsem se na strašidelný příběh, co mě rozparádí. Jenže rozčarování přišlo už u prvního odstavce. Musela jsem se opakovaně vracet na začátky dlouhých, předlouhých vět, vadilo mi opakování slov a příliš květnatý popis přírody na úkor samotného děje. Hlavní postava Leoš neustále pil "plzeň" a zabil to momentem, kdy "se vymočil do dřezu, jako správný horal".
Pro představu přidávám pár citací odstavců:
V Leošovi ranní vycházka v trávě zmáčené rosou vzbuzovala rozkoš až fyzickou, pocit volnosti se prolínal s matnými vzpomínkami na dětství, ale hádal, že Nině, i když by se dala zlákat vidinou romantiky, o které by mohla léta vyprávět přátelům, by se vyhlídka na promočené boty a škrábance na lýtkách, vyplacené jen sladkými bobulemi přezrálých malin, příliš nezamlouvala.
I když těžko říct, jestli by Nina, i kdyby se víkend vyvinul podle původního růžového scénáře, vůbec byla ochotná se s ním ke starému hamru vydat, uvědomoval si s hořkou nově nalezenou upřímností.
Leoš přemítal a rozhlížel se kolem sebe, tentokrát ne s bezvýhradnou vše odpouštějící láskou, ale pečlivě podmalovanýma očima městské slečinky, co ráda vysedává po kavárnách, třikrát týdně cvičí v tělocvičně a po letech studií se chystá rozjet kariéru, nebo si přinejmenším najít pořádné místo.
"To jste vy?" houkl na Leoše ne úplně nevlídně. "Kde máte foťák?"
"Nechal jsem ho doma," hlesl z konceptu vyvedený Leoš nesmyslně.
Leoš se rozloučil s panem Benešem, který doufal, že se spolu s proklínanou nemovitostí zbaví i váhy smutných vzpomínek, ještě pohlédl na jeho chalupu, dokud vypadala tak divoce romanticky, a smířil se s tím, že příště už bude nejspíš opravená a zabydlená a kvůli tomu se mu zas ztratí kousek šumavského kouzla.
Obecně platný Murphyho zákon pro výlety, platný i pro GC výlety: Jdete-li pro cache v sandálech, bude tam takový krpál, že těmi sandály za chvilku projedete skrz. Jdete-li pro cache v kotníkových botách, bude tam kaluž o 2cm hlubší. Nejjistější jsou holínky, ovšem nezapomeňte je vyzout, až se budete škrábat ven z potoka.
Omlouvám se, nejsem cílová skupina, přeji autorce mnoho spokojených čtenářů, já mezi ně bohužel nepatřím.