Mrtvý muž a další záhady šumavských kešek přehled

Tentokrát nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Jedná se o českou autorku, a tak předpokládám, že Databázi sleduje, o to víc mě mrzí, že ji nemůžu potěšit. Překvapilo mě, kolik už má spisovatelka na kontě vydaných knih, svědčí to tedy o bohatých zkušenostech. A to jak s psaním, tak se zpětnou vazbou od čtenářů. Proto absolutně nechápu, jak je možné, že se text tak strašně špatně čte. A to jsem k němu přistupovala s velkým nadšením a nulovým očekáváním. Lákal mě příběh z Šumavy, kde to znám, nadchlo mě téma kešek, které jsem jednu dobu také sbírala, a těšila jsem se na strašidelný příběh, co mě rozparádí. Jenže rozčarování přišlo už u prvního odstavce. Musela jsem se opakovaně vracet na začátky dlouhých, předlouhých vět, vadilo mi opakování slov a příliš květnatý popis přírody na úkor samotného děje. Hlavní postava Leoš neustále pil "plzeň" a zabil to momentem, kdy "se vymočil do dřezu, jako správný horal".
Pro představu přidávám pár citací odstavců:

V Leošovi ranní vycházka v trávě zmáčené rosou vzbuzovala rozkoš až fyzickou, pocit volnosti se prolínal s matnými vzpomínkami na dětství, ale hádal, že Nině, i když by se dala zlákat vidinou romantiky, o které by mohla léta vyprávět přátelům, by se vyhlídka na promočené boty a škrábance na lýtkách, vyplacené jen sladkými bobulemi přezrálých malin, příliš nezamlouvala.

I když těžko říct, jestli by Nina, i kdyby se víkend vyvinul podle původního růžového scénáře, vůbec byla ochotná se s ním ke starému hamru vydat, uvědomoval si s hořkou nově nalezenou upřímností.

Leoš přemítal a rozhlížel se kolem sebe, tentokrát ne s bezvýhradnou vše odpouštějící láskou, ale pečlivě podmalovanýma očima městské slečinky, co ráda vysedává po kavárnách, třikrát týdně cvičí v tělocvičně a po letech studií se chystá rozjet kariéru, nebo si přinejmenším najít pořádné místo.

"To jste vy?" houkl na Leoše ne úplně nevlídně. "Kde máte foťák?"
"Nechal jsem ho doma," hlesl z konceptu vyvedený Leoš nesmyslně.

Leoš se rozloučil s panem Benešem, který doufal, že se spolu s proklínanou nemovitostí zbaví i váhy smutných vzpomínek, ještě pohlédl na jeho chalupu, dokud vypadala tak divoce romanticky, a smířil se s tím, že příště už bude nejspíš opravená a zabydlená a kvůli tomu se mu zas ztratí kousek šumavského kouzla.

Obecně platný Murphyho zákon pro výlety, platný i pro GC výlety: Jdete-li pro cache v sandálech, bude tam takový krpál, že těmi sandály za chvilku projedete skrz. Jdete-li pro cache v kotníkových botách, bude tam kaluž o 2cm hlubší. Nejjistější jsou holínky, ovšem nezapomeňte je vyzout, až se budete škrábat ven z potoka.

Omlouvám se, nejsem cílová skupina, přeji autorce mnoho spokojených čtenářů, já mezi ně bohužel nepatřím.

07.12.2023

Mezi kačery patřím už dávno, ale i přesto je toto moje první kniha o Geocachingu. Pěkná detektivní zápletka a dobře se čte. Kdo by rád nevzpomínal na Šumavu?!