Mrznoucí mrholení
Ludvík Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13303/bmid_mrznouci-mrholeni-BbR-13303.jpg
4
3
3
Spisy III - básně 1969-1980. III. svazek Spisů Ludvíka Kundery obsahuje čtyři sbírky z temných let sedmdesátých. Ve sbírce s dvojznačným názvem Pády zkoumá autor na základě podrobného studia gramatik, zvláště starých, možnosti českého substantiva. Doba „totalizace a normalizace“ proniká nejedním veršem, nejednou vrstvou této poezie. Sbírka Napříč Fantomázií je v tomto směru ještě čitelnější, pokouší se ve čtrnácti cyklických skladbách o malá podobenství s výpady do historie, za pomezí výtvarného umění, ale i s humorem a s ironií bezmála dadaistickou. Ve Svévolných interpretacích, soustředěných na rok 1975, jsou výtvarná, hlavně grafická, díla „odrazištěm“ k dobovým sondám do nejrozličnějších prostorů i v nejrozličnější básnické formě. Sbírka Ztráty a nálezy je ve znamení rozrůzněné experimentace. Celý oddíl výtvarných „nálezů“ tvoří ukázky takzvaných autentických obrazů či básní, dále koláží a dekoláží, schwittersovských i–básní, redukovaných textů atd.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 2003 |  Piju čaj |
| 1987 | Jak lomikámen v dešti |
| 1959 | Vít a Véna |
| 1988 | Vysočina Viléma Reichmanna |
Při čtení první do svazku zařazené sbírky Pády jsem měl pocit, že čtu řemeslně zvládnuté verše, které pro mě ale postrádají na naléhavosti. Už dříve jsem měl pocit, že Kundera si velice rád hraje, ale že tato hra je trochu vlezlá. Zde se tedy hra týká jmenných pádů a nejlepší jsou za mě ty básně, kdy na ni úplně zapomenu, kdy báseň obstojí sama a bez kontextu (např. in memoriam, úder, čoudem tvé tvrze...).
Další dvě sbírky, psané jako doprovod k souborům grafik, jsem musel přeskočit. Iritovalo mě, že nevidím, čeho se vlastně týkají.
Co se Ztrát a nálezů týče, autorovy fotografie a výtvarná díla na mě (jako na laika) působily obdobně - technicky zvládnutě, ale bez silného účinku. Uznávám ale, že např. fotografie oprýskané zdi jsou poslední dobou tak v módě, že posoudit jejich účinek v 70. letech nedovedu, věřím že jejich kouzlo bylo nepoměrně silnější. Zbytek sbírky má pro mě vzestupnou tendenci. Básně se ukotvují v konkrétním časoprostoru, setkáváme se zde s lyrickým subjektem, který pouze nevypovídá, ale též prochází, zažívá, koná, nechává na sebe (fyzicky) působit krajinu, počasí apod.
Paradoxně až skrze výpověď o konkrétní situaci a jejím vnímání dochází se zde konečně k zevšeobecnění, k přesahu. Mám pocit, jak by autor zpokorněl - přestal se snažit o všeobsáhlost a odvážil se intimity. A výpovědní hodnota se vloudila sama. A snad je v tom i něco z doby a její obžaloby zachyceno výmluvněji, než v dřívějších explicitních textech (např. cyklu přímo k 68. v předchozí knize) - jen v té zimě všude kolem, v písečné bouři apod.
Mezi vícerými básněmi, které si zaslouží samostatné pozornosti (z celého zatím přečteného díla je jich v této sbírce nejvíc), bych chtěl vyzdvihnout básně věnované zazimování (psané postupně v několika po sobě jdoucích letech), které jsou v oddíle "ztráty i nálezy" volně roztroušené, ale vytvářejí přesto jakýsi cyklus na pokračování nebo refrén. A jak by běžel čas a jak by stál. A člověk jaksi vprostřed. Přinejmenším tuto sbírku doporučuju.