Msti se mým slzám
Luís de Camões
Výbor z lyrické tvorby (v překladu Zdeňka Hampejse a přebásnění Kamila Bednáře) největšího portugalského básníka všech dob, který spojil ve svém díle lidovou básnickou tradici s novými myšlenkovými proudy renesance. Verše jsou obrazem jeho nejvlastnějších citů, životních i milostných prožitků a dojmů z přírody.
Přidat komentář
Básně pana De Camoes na mě působí trochu laciným dojmem. Kniha je v podstatě sbírkou žen, které miloval, ba přímo zbožňoval. Líbí se mi obdiv, který choval ke kráse lidských očích a cudnost se kterou psal. Na druhou stranu mi však ze strany autora chybí alespoň trocha sebeúcty k sobě samému. U mě každopádně zůstane tato kniha navždy jako nedočtená.. Nebaví mě.
Autorovy další knížky
1958 | Lusovci |
1997 | Trýzeň i útěcha |
1962 | Msti se mým slzám |
1942 | Portugalské lásky |
1957 | Lyrika |
Paráda, *****
Citace : Óda
"Jsi krásná lidská šelma
s pyšným a krutým srdcem, jehož síla,
jež rovné sobě nemá,
síla mstné Lásky hravě přelomila
šípy, jež vrhli na ni,
jak jehly, které do krvava zraní.
Má milovaná Kirké,
(a ne-li má, alespoň milovaná),
ty, již jsem pro všeliké
svody svou svobodu, jas svého rána,
odevzdal bez váhání
a v zbytcích ještě složím do tvých dlaní.
Když příroda ti může
dát vlastnosti tak rozporné, že ráda,
ač krásná jsi jak růže,
v plamenech smáčíš si svá něžná záda,
aniž se spálíš více,
než země popálí se od měsíce,
když snadný triumf slavíš
nad hloučky zbědovaných zatracenců,
jež napřed smyslů zbavíš
i rozumu, (ó srdce pomatenců,
jimž dostalo se blaha,
jaké všem jiným osud dát se zdráhá),
když nadmíru tě těší
zřít v noci jinocha, jenž meč svůj třímá
a v bouři nejdivější,
kdy vody hřmí a vichry řvou, a hřímá,
marně ti bije na branku,
až nevyslyšen klesne v hořkém spánku,
jak to, že neznáš bázeň,
že za tak mnohé zlo a odmítnutí
tě stihne trest a strázeň,
až bohyně, jež pýchu klekat nutí,
tvou zpupnost s výše strhne
a v hněvu Amor na tebe se vrhne? "
...
Autorova lyrická tvorba je bohatá, jak bohatý byl jeho citový život.