Mstivá kantiléna

Mstivá kantiléna
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17095/mid_mstiva-kantilena-jnG-17095.png 4 78 78

Básně představitele české dekadence a symbolismu přelomu 19. a 20. století vynikají snovostí a neurčitostí. Typický je obraz neskutečné krajiny na přechodu dne a noci. Autor využívá opakování slov a seskupování hlásek pro vytvoření výrazné melodičnosti a melancholické nálady.

Přidat komentář

Akléda_
10.10.2024 2 z 5

Mstivá kantiléna, aneb jedno ze tří děl od Karla Hlaváčka které jsem musela do školy přečíst. A jako, asi to nebylo špatný, ale na druhou stranu to vůbec nechápu, nevím co mi to mělo dát a jsem jen ráda že to bylo krátký a nemusela jsem u toho dlouho trpět. Možná se o tom ve škole dozvím něco zajímavého, ale spíš to prostě bylo pár stránek které jsem přečetla a nic mi nedaly.

Forestwalker
08.03.2023 4 z 5

Není to špatné a člověk si tím alespoň doplní všeobecný rozhled (mívali jsme tuto knihu jako povinnou četbu na střední škole, ale kolik spolužáků ji v 16 letech asi tak pochopilo?), ale myslím, že z okruhu dekadentů či autorů rané Moderní revue je Karásek ze Lvovic přece jen zajímavější.
Zaujala mě autorova inspirace nizozemskými Gézy, takže pokud někdo hledá knihu odehrávající se v 16. století pro letošní Výzvu, má tady šanci.


Cortegos
04.03.2021 3 z 5

Verše se hezky čtou, ale sbírka mě příliš nezaujala.

hrdlickova_61
28.01.2021 5 z 5

S potěšením jsem nalezla v archivu Českého rozhlasu Mstivou kantilénu. Je to pěkně načtené - viz https://brno.rozhlas.cz/…173

A protože je dneska u nás mokré, chladné počasí, je podmanivá melodie Hlaváčkových veršů o to působivější:

... Pak únavou zapadla luna, jež marně se vysilovala...

A svárlivé ruce, jež za dne se divoce ze zvyku rvaly,
se pomalu budily z mrákot, jak v bolestné závrati spaly,
a hubené, zarostlé prsty, jež ze všeho nejvíce lhaly,
tak bázlivě k hořením oktávám z ticha se přibližovaly
a hrály pak tichounké impromptu, bázlivé impromptu hrály...

str. 11
....

Byl deštivý soumrak - a vítr se za řekou bál,
a světla se bála a báli se nemocní psi,
již bojácně štěkali chvílemi z rozmoklých skal,
oh - báli se od včera, báli se do prázdných vsí...

str. 13

WEIL
27.09.2011

"Miliony žijí v hladu, a jedině vztek, ta zášť a to zoufalství jsou vzpruhami denního života". Výňatek z básně.