Mstivá kantiléna

Mstivá kantiléna, aneb jedno ze tří děl od Karla Hlaváčka které jsem musela do školy přečíst. A jako, asi to nebylo špatný, ale na druhou stranu to vůbec nechápu, nevím co mi to mělo dát a jsem jen ráda že to bylo krátký a nemusela jsem u toho dlouho trpět. Možná se o tom ve škole dozvím něco zajímavého, ale spíš to prostě bylo pár stránek které jsem přečetla a nic mi nedaly.

Není to špatné a člověk si tím alespoň doplní všeobecný rozhled (mívali jsme tuto knihu jako povinnou četbu na střední škole, ale kolik spolužáků ji v 16 letech asi tak pochopilo?), ale myslím, že z okruhu dekadentů či autorů rané Moderní revue je Karásek ze Lvovic přece jen zajímavější.
Zaujala mě autorova inspirace nizozemskými Gézy, takže pokud někdo hledá knihu odehrávající se v 16. století pro letošní Výzvu, má tady šanci.

Verše se hezky čtou, ale sbírka mě příliš nezaujala.

S potěšením jsem nalezla v archivu Českého rozhlasu Mstivou kantilénu. Je to pěkně načtené - viz https://brno.rozhlas.cz/…173

A protože je dneska u nás mokré, chladné počasí, je podmanivá melodie Hlaváčkových veršů o to působivější:

... Pak únavou zapadla luna, jež marně se vysilovala...

A svárlivé ruce, jež za dne se divoce ze zvyku rvaly,
se pomalu budily z mrákot, jak v bolestné závrati spaly,
a hubené, zarostlé prsty, jež ze všeho nejvíce lhaly,
tak bázlivě k hořením oktávám z ticha se přibližovaly
a hrály pak tichounké impromptu, bázlivé impromptu hrály...

str. 11
....

Byl deštivý soumrak - a vítr se za řekou bál,
a světla se bála a báli se nemocní psi,
již bojácně štěkali chvílemi z rozmoklých skal,
oh - báli se od včera, báli se do prázdných vsí...

str. 13