Múdrosť vlkov
Elli H. Radinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396169/bmid_mudrost-vlkov-TFf-396169.jpg
5
324
324
Miluj svoju rodinu, staraj sa o tých, ktorí sú ti zverení, nikdy sa nevzdávaj a neprestávaj sa hrať – to sú zásady vlkov. Empaticky sa starajú o starých a ranených druhov, láskavo vychovávajú svoje potomstvo a pri hre vedia na všetko zabudnúť. Vlky premýšľajú, majú predstavy, robia si plány, inteligentne komunikujú navzájom a – podobajú sa nám viac ako ktorýkoľvek iný živý tvor. Elli H. Radingerová, uznávaná nemecká odborníčka na vlky, rozpráva napínavé príbehy, ktoré sú vzorovým príkladom zmyslu pre rodinu, dôvery, trpezlivosti, manažérskych schopností, pozornosti, správania v prípade nezdaru alebo smrti. Prináša úžasné a dosiaľ neznáme poznatky o živote vlkov a tvrdí, že vlky by boli lepšími ľuďmi.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: 2018 , PrírodaOriginální název:
Die Weisheit der Wölfe, 2017
více info...
Přidat komentář
Perfektní, tolik zajímavostí, které se asi v žádném dokumentárním filmu nedozvíte. Autorka to téma podala srozumitelně a čtivě, něco jako když se díváte na dlouhý dokument o vlcích, akorát v tištěné formě. Vlci jsou pospolití, hraví, citliví, ale také velmi chytří; učí se ze zkušeností a ví moc dobře, kdy si na sebe ušili velké sousto a kdy je třeba se raději stáhnout (než riskovat ztráty). Vlčí smečka je něco jako vyšší inteligence, existuje zde hiearchie, která ovšem není striktně dodržovaná a pojem "alfa samec", jak se dozvíte, je v případě vlčí smečky spíše mýtem, než pravidlem, které by v praxi skutečně fungovalo. Určitě doporučuji, asi jedna z nejlepších knih na téma o přírodě, které jsem kdy četla. Od vlků se toho lidé mají ještě co učit.
„Žrát a být sežrán … lovec i lovený si musí najít cestu, jak přežít.“
Takhle to v přírodě prostě chodí, "příroda totiž není žádná disneyovka, i když bychom tomu možná rádi věřili, takže si vlci dají k večeři chudáčka Bambiho" … smrt je bohužel vždycky, krutá a děsivá.
Podle autorky téhle knížky mají lidé, aniž si to uvědomují, s vlky leccos společného (např. shodně „loví ve skupinách a kořist si rozdělují“.
Knížka pro mě byla příjemným překvapením! Autorka poměrně prostým, a sympaticky přímočarým, způsobem vysvětluje, jak se dostala od právnické profese k celoživotnímu poslání (pozorování a ochraně vlků) a proč v něm setrvala, a navíc, proč se tam, kde je, cítí dobře :-) .
S vlky máme podle ní společného daleko víc, než bychom byli ochotní si přiznat. Existují totiž příběhy, ve kterých nejsou žádní vítězové, i my, lidé, se často ocitáme ve slepé uličce, ze které nevidíme žádné východisko, a pak je důležitá strategie, jak se s takovou situací vypořádat – a právě v tom nám mohou být vlci nápomocní!
„Všichni jsme nejspíš někdy zažili hledání útěchy v přírodě … její rozmanitost tají dech … necítíme se pak osaměle.“ … i autorka hledala útěchu v divočině, kde se „cítíte nepatrní a malí, ale ne nevýznamní! … i vy jste součástí nebeského plánu.“ Do zkoumání vlků se pustila v momentě, kdy ve svém životě narazila na existenciální otázky typu ... Kdo jsem? Proč jsem tady? Co je smysl života? … a když si na ně upřímně odpověděla, opustila své povolání advokátky a vyrazila mezi vlky – získat pokoru a skromnost, vyrazila poznat, že „je načase přestat se brát tak vážně“.
V knížce pak vysvětluje, jak jí pobyt v divočině pomohl zbořit spoustu předsudků … „mít předsudky je totiž veskrze lidská vlastnost“, získali jsme ji evolučně, protože jsou to právě předsudky, které nám „pomáhají zjednodušovat obsah vnímaného, … díky komplexnosti našeho uvažování bychom byli jinak přetíženi" … i proto je třeba status „zlý vlk“ v našich hlavách tak pevně ukotven, navzdory biologickým faktům, která jsou v takové chvíli pro nás irelevantní, a jsme proto přesvědčení, že vlk číhá za nejbližším keřem (přesně jako číhal na Karkulku) a chystá se sežrat nevinné dítě. A víte co, existují daleko větší nebezpečí, než jsou vlci, víte třeba, že v Německu se ročně 300 lidí udusí prospiskou? :-), a nebo, že na seznamu pro člověka nejnebezpečnějších tvorů vlk do 20. místa vůbec nefiguruje, zato pes je na 4. místě, a jestlipak byste si tipli, že tím nejnebezpečnějším tvorem pro člověka, je zase jen a jenom člověk?
„Strach – je hrozbou dnešní doby … cítíme strach z nepřítele, cizince, souseda, ze sebe, z moci, z lásky … a tisíce jiných věcí.“
Strach z vlka byl jedním z důvodů jeho vyhlazení, jenže vlci lidi nežerou :-) (pro nás je to strach biologicky programovaný, jako strach z hadů nebo pavouků) … je to strach absurdní a je dost znepokojující.
Abychom se mohli na vlky podívat realisticky (nikdy sice nebudeme přesně vědět, jaké to je, být vlkem, protože ten kdo se dívá (člověk) se dívá vždy ze své perspektivy) musíme se vydat do jejich světa, jenom tak se můžeme alespoň přiblížit k poznání … vlčích řešení problémů, která můžou být ... nakažlivě jednoduchá …
„Vlčí moudrost říká:
Miluj svou rodinu.
Starej se o ty, kdo jsou ti svěřeni.
Nikdy se nevzdávej.
Nikdy si nepřestávej hrát.“
… máme se co učit! :-)
Dneska už neexistuje divočina prostá lidskému vlivu, nenajdete přírodu bez přítomnosti člověka – "divočina se už dávno člověku přizpůsobila" … člověku, který je přímo posedlý kontrolou všeho, co se kolem něj děje, a to je i náš největší problém, že se domníváme, že můžeme sami rozhodnout, kteří tvorové mají právo žít, příroda má (naštěstí) své způsoby, jak nás trochu pocvičit … v pokoře!
„Zvíře v nás nevidí, jak bychom se rádi navenek jevili, nýbrž, to, co skutečně jsme … vidí agresi, strach, nejistotu, mírnost, nebo štěstí v našich očích …“
Tuto knížku si vybrala Stelli loni k Vánocům, četly jsme ji tedy společně a pomalu. I proto jsem ji dočetla až po roce. Její čtení jsem si vychutnávala a užívala. Tato kniha není ani tak knihou o vlcích, jako spíše o nás samých. Elli zde porovnává chování vlka a člověka, ukazuje nám co pro nás znamená divočina a její obyvatelé a jaký by byl náš svět bez ní. U každé kapitoly se každý normální člověk chytí za nos a uvědomí si, jak moc jsme se od splynutí s přírodou oddálili a jak moc pro nás bude znamenat to, jak vychováme další generace. Samozřejmě se zde dozvíte věci o vlcích, jaké jinde ne. Kniha je sice z části faktografická, ale je spíše hodně filosofická a jde až na dřeň. Tato kniha je skvost, který by si měl přečíst každý člověk, který si přírody a netknuté divočiny váží.
Dechberoucí kniha o zvířatech, které jsou nám podle autorky nejblíže, blíže i než opice. A proto k nám kdysi jeden vlk přišel a už neodešel - stal se z něj pes. Kniha mě uchvátila popisky z praxe a srovnáváním jejich chování. Skutečně, takto podle popisu to vypadá, že bychom se od vlků měli více než co učit! jejich péče o rodinu a důslednost a péče o staré a nemocné. Kolikrát my jako lidé kolísáme a rozpouštíme své jednání v tápání a přitom se stačí podívat na "obyčejná zvířata", jak mají jasno v tom že jedna a jedna jsou dvě. Krásná kniha, kterou jsem neodložila, dokud jsem nebyla u konce.
Že jsou nám vlci podobnější než šimpanzi bych netušila. Kniha nenásilným způsobem ukazuje podobnost vlků a lidí. My lidé se máme od vlků ještě hodně co učit.
Velmi čtivé. Napsáno s lehkostí a nadhledem. Z textu je cítit, že paní autorka vlky miluje, že jí učarovali na celý život a moc ráda o nich vypráví a ne vždy to byly jen příjemné události. Nabyla jsem při čtení dojmu, že paní autorka mluví přímo ke konkrétní osobě. Tedy v tu chvíli ke mně. Jako bych s ní seděla u kafe nebo ve vinárně na dobrém víně a poslouchala její příhody. To se mi dlouho při čtení knihy nestalo. Přiznám se, že vlky taky miluju a ještě mám slabost pro rysy. Jsou to velmi fascinující zvířata. Jsem ráda, že se vrací i do naší přírody, protože tam patří. Máme se od vlků ještě co učit. Tuším, že v ezoterice se vlk považuje za učitele, průvodce a rádce. Asi na tom něco bude.
Po shlédnutí krásného dokumentu o putování osamělého vlka jsem se těšil na knihu s výstižným názvem Moudrost vlků. Ono to není jen o moudrosti vlků, ona je to i moudrá kniha. Líbily se mě kapitoly přátelství s krkavci a návrat vlků, jaký to má vliv na ekosystém. Moudrost vlků je ale literárně nic moc a fotky jsou taky tak trochu obyčejné proto jsem se zpočátku nemohl začíst, zaujaly mě jen některé kapitoly. Na toto téma jsou prý mnohem lepší knihy, ale je to moje první kniha o vlcích, tak mě zaujala.
K této knize jsem se dostala po přečtení moudrosti starých psů. Opět se mi tato kniha moc líbila. Autorka popisuje její zkušenosti z pozorování velmi pěkně a zajímavě s mnoha novými poznatky. Určitě tuto knihu doporučuji každému, kdo má rád zvířata a přírodu.
Čekal jsem od toho víc. Už po prvních stránkách mi bylo jasné, že autorka není žádný další Seton, jehož nádherné zvířecí příběhy mě vždy dokážou chytit za srdce. Radingerová nenapsala žádný literární skvost, spíše pojednání se směsí faktů a také různých úvah nad životy vlků i lidí. Autorka vlkům nepochybně propadla (možná až příliš) a z celé knihy to je znát. Bohužel stále opakované srovnávání chování vlků a lidí (přičemž vlci jsou vždy ti "lepší") postupně ubírá knize na čtivosti. Ke konci to už je víceméně jen agitace, spíše kontraproduktivní.
Pár nových poznatků jsem si z knihy odnesl, rovněž fotografie jsou nádherné. Vlci jsou má nejoblíbenější zvířata, rád o nich čtu - bohužel tato kniha má očekávání nenaplnila. 65%
Neuvěřitelná kniha, která mě úplně pochytila. ze začátku jsem si říkala, jestli ji vůbec dočtu, ale když jsem se pak začetla do popisu chování vlků a ostatních zvířat, tak jsem nedokázala přestat a byla jsem velmi zklamaná, když jsem dočetla na konec, že již kniha nepokračuje. Kdo má rád zvířata a tím myslím opravdu rád, tak tomu tuto knihu vřele doporučuji.
Nádherná knížka.
Vlci mi vždycky přišli jako taková.... jak to říct.... "šmrncovní" zvířata. Jakoby měli nadhled, jistý druh vznešenosti, či přímo - jak trefně názvem knížky pojmenovává Elli Radingerová - moudrost. Takže to, že jsou nám vlci svým sociálním chováním z celé živočišné říše nejbližší, mě vlastně ani nepřekvapilo. V téhle na jeden nádech přečtené knížce jsem se nedočetla hrozně moc zajímavého jen o přírodě, ale také o sobě. A takový malý feedback se vždycky hodí....
(tentokrát nešlo vybrat jen jedem kousek...)
"Principiálně platí, že vůdčí osobnost by měla disponovat mentální silou a sociální inteligencí, aby ji mohli ostatní členové skupiny brát vážně."
"Úspěšní vždycky staví zájmy společenství nad zájmy jedince. To je záruka dlouhého přežití."
"Ve volné přírodě jsme tak rádi proto, že si o nás nic nemyslí."
"Zjevně si jsou blízké ženskost jako původ života a vlk jako symbol divokosti."
....a takových pokladů jsou uvnitř přehršle
Mně se kniha líbila moc. Spolu s knížkou Vlčí stopy od Tanji Askani ji mám doma v knihovně a jsem za to moc ráda. Autorka popisuje život vlků, který je velice zajímavý a překvapující. Vlky miluju, a každá nová přečtená knížka o vlcích je pro mně něčím novým a jsem za to moc ráda.
Doporučuji všem, kteří milují vlky tak jako já a chtějí se o jejich životě dozvědět zase o něco víc.
Pasáže, kde autorka popisuje život vlků, se čtou krásně: s úžasem a sympatiemi... Byla jsem ráda za to, co jsem se dozvěděla a těším se na to, až si spojím dojem z četby s dalšími poznatky (třeba od zmiňovaného "kolegy" Petera Wohllebena)... Nadchly mě pochopitelně i nádherné fotografie.
ALE... Jakmile sklouzne autorka do své agitky (což dělá nepříjemně často), to autentické kouzlo vlčí moudrosti najednou začne vyznívat jako přebarvená pohádka. Neustálé (a zbytečné) dokládání toho, jak to u vlků dokonale funguje, okrádá čtenáře o vlastní dojem. Z mého pohledu pak nadšení autorky prokazuje vlkům spíš medvědí službu, protože přílišný idealismus překrývá i stinné stránky věci. Soužití vlka a člověka je zkrátka problematické a i když autorka leccos zmiňuje, návrat vlka do volné přírody by si zasloužil uvedení do hlubších důsledků. Přesto: těžko se autorce divit, že vlkům propadla. Věřím, že její práce pomůže lidem lépe pochopit nejen šelmy, ale i přírodní provázanost - a to je dobré.
Kniha mi víc než přirostla k srdci a k jednotlivým kapitolám se určitě vrátím. krásné vyprávění o vlcích, popis jejich života, zvyků a takový malý náhled do jejich duše. kéž bychom tak dokázali vidět víc a podle toho se i chovat.
"Pokud je v přírodě možné, že spolu žijí různé živočišné druhy a je to pro ně navzájem výhodné, proč je nám lidem tak zatěžko srovnat se v rámci vlastního druhu se zástupci rozdílného původu nebo barvy pleti?"
„Good things come to those who can wait“ (Dobré věci přicházejí k těm, kdo dovedou čekat)
"Vlk opatruje vědění a učí pokoře."
"Zvíře v nás nevidí to, jak bychom se rádi navenek jevili, nýbrž to, co skutečně jsme: agrese, strach, nejistota, štěstí nebo mírnost. Vlci si dokážou všimnout našich skrytých emocí, jsme pro ně transparentní – a jsme jim tedy vydáni."
Zajímavé počtení. Zajímavý pohled na přírodu, na šelmu, na vlka v naší blízkosti i v nás. Kniha není glorifikací vlka. Nabízí pohledy na vlka z x různých úhlů a nestraní nikomu. Člověk si při četbě uvědomí, že to on je tady tou největší a nejdravější šelmou. Doporučuji všem k přečtení, k zamyšlení.
Znám se, nemám předsudky, každý na světě má nějaký úkol, nikdo tu není jen náhodou. Náhoda přeci neexistuje. Tak proč mi nějaká Němka, která sleduje vlky v Americe píše na křídovém papíru nějaká moudra...a proč zrovna o vlcích, moudrá jsou přeci všechna zvířata... Aha, tak mám předsudky a mám se co učit. Moudrost vlků jako obraz moudré přírody. Děkuji a slibuji, budu na sobě pracovat.
Tato kniha mě opět nadchla,ostatně jako všechny knihy od “ vlčích žen”.
Knihu bych doporučila všem,co věří v mýty,kde jsou vlci považováni za krvelačné nestvůry,které jenom škodí.
Třeba by po přečtení této knihy svůj postoj k vlkům změnili...
Velký obdiv autorce.
Zajímavosti zabalené do spousty vaty. Některé pasáže jsem hltala, některé překonávala. Moudrost starých psů za mne jednoznačně lepší.