Koláčky a spiklenci
Theo Addair (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399183/bmid_kolacky-a-spiklenci-Nl1-399183.jpg
4
830
830
Muffin a čaj série
< 2. díl
Hurá, prázdniny! Daniel a Kit se už nemůžou dočkat, až spolu stráví léto. Dani zrovna odmaturoval a s Obrtínským gymnáziem i nepříjemnými spolužáky se může jednou provždy rozloučit. Kit má naopak spoustu učení před sebou. Daniel je pro něj ale obrovskou motivací. Pokud se bude dost snažit, může školu dokončit dřív a vyrazit za Danielem na univerzitu. A pak by se třeba… ale jen třeba… mohli jeden k druhému nastěhovat. Jejich plány na léto v Krampeřicích však zhatí jediný telefonát od Morgensternů. Daniel se musí ihned vrátit domů a nastoupit praxi v otcově právnické firmě…... celý text
Přidat komentář
"Takhle by to mělo být pořád. Nebýt Marků Zieglerů tohohle svět." Vlastně jde jen o prodloužený konec prvního dílu, který rozvádí jeho pointu a zasazuje ji pevně do reality. První díl pohádkově pověděl, že cesta dál někdy vyžaduje opustit vše, co jsme dosud považovali za jedinou možnou cestu. Tenhle díl popisuje, jak toho docílil Daniel přes všechny překážky, které byly minule naznačené. Nejde říct, že by něco do příběhu opravdu přidával a nepředstavuje nic, co si nešlo domyslet z prvního dílu. Jen pár fajn nových postav a příjemné dopovězení příběhu, který to ale příliš nepotřeboval. Četlo se to ale dobře a funguje to. Tak vlastně proč ne.
(SPOILER)
Dlouho mi trvalo, než jsem se dostal ke druhému dílu, a přemýšlím, zda jsem neudělal chybu v prodlévání. Snad bych si užil tuto knihu lépe, kdybych nedopustil, aby vyprchal zážitek z prvního dílu. Jinak je tento díl vyloženě horší, než ten předchozí. Začíná sice velmi slibně, buduje zajímavý problém v sexuální zdrženlivosti ze strany Daniela vyvolané jeho negativními zkušenostmi ze školy a z konfrontace s otcem, a líbilo by se mi, kdyby se tohoto tématu kniha celou dobu držela. Ovšem chápu, že vzhledem k tomu, že mají být Koláčky a spiklenci volně přístupné mládeži, by tohle moc nefungovalo, nebo aspoň ne v takovém stylu, v jakém je psaný i předchozí díl. Dobře, máme něco jiného; Danielův otec. Dle knihy však tato záporná postava působí spíše jako přírodní katastrofa, tj. nepůsobí jako člověk, což považuji za spisovatelský nedostatek. Je to jen kombinace těch nejhorších vlastností, jaké může otec mít, je bez charakteru, bez příběhu, bez duše. Tato nevydařená část je ještě umocněná koncem. Daniel se svému otci prostě postaví a přejde ho, jakoby byl jen hodně hnusná bouřka, a jeho otec už se ani v náznaku v příběhu neobjeví, prostě zmizí.
Dále mi vadilo nelogické chování postav, celkově jak se Daniel i Kit utápěli v žalu a nenechali si nic říct ani od kamarádů, respektive mi vadilo, že nebylo řádně vysvětleno, proč se tak chovají. Chybělo mi pořádné líčení psychologických pochodů. Proč Danielovi tak strašně vadila Magdaléna, jsem nepochopil, mně přišla jako naprosto milá, zdravě smýšlející a sympatická osoba.
Připadá mi, že je příběh je psaný tak, že hlavní postavy se musí dostat do dostatečně hlubokých problémů, aby bylo dílo dramatické a bylo o čem psát. A tohle umělé nepřirozené nadstavování děje je mi proti srsti. Vadí mi též, jak je kniha nehorázně ukecaná, mě nezajímá bezobsažná konverzace, jako třeba ta v tom lyžařském areálu. Případný třetí díl už bych nečetl.
Mně se to líbilo moc, je to takové něžné a spousta emocí. A vůbec mi nevadilo, že jsem četla před druhým dílem epilog z prvního. Člověk prostě u takové knihy stejně očekává, že to dopadne dobře.
(SPOILER) Kniha sama o sobě vtáhla na začátku do děje, jenže tak v polovině, kdy se postavy rozdělí a táhne se to skoro ke konci knihy je mnoho kapitol o ničem. Stále se tam dokola řeší to jedno téma a člověka už to omrzí. Je to hezký napsané, ale po spoilery první knihy, kde na konci víme, že jsou spolu už nějakou dobu, vlastně ani nečekáte, ze se problém a celá zápletka nevyřeší.
(SPOILER)
Je pravda, že druhý díl nebyl v té samé tónině jako ten první. Proto někomu může přijít, že byl o něco ochuzen, že vlastně dvojka nebyla tak dobrá.
S tím bych rozhodně nesouhlasila, protože se kniha zabývá vážným tématem. Nejde jen o stránku právní, ale i o traumata a s nimi spojenými psychickými problémy rozsáhlého charakteru. Nabízí čtenáři pohled na to, jak je těžké trauma překonat. A to hned dvojí. Jedno plynoucí ze šikany a využívání ve škole a druhé způsobené samotnými rodiči a jejich snahou zničit člověka takového, jaký je a jaký by mohl být. Vlastně kniha poukazuje, jak lidi umí manipulovat a udělat si z druhých marionetu s vodícími provázky svou odolností ne tolik nepodobnými chirurgické oceli. Řešení všech nastalých situací je v knize realistické a jsem opravdu ráda, že o tom všem někdo napsal knihu a ještě tak bravurně.
Možná mě pokračování nebavilo tolik jako první díl, ale to neznamená, že by byl o něco méně úžasný. Ba naopak, je opravdu skvělý a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Jen si tu odložím něco pro sebe:
Daniel se na tebe nesnaží dohlížet, a už vůbec ne tě urážet. Vyjednává si vlastní bezpečí.
"... nikdy jsem nebyl moc dobrý v rozpoznávání lží. Poprvé jsem patřil k té doopravdy populární skupině... mělo mi to být samotnému divné, ale nebylo. Asi proto, že mě to tolik těšilo."... "Člověku to stoupne do hlavy. Samozřejmě, byly tam věci, které se mi nezdály úplně... správné. Ale asi jsem to naschvál přehlížel, nebo se snažil si je nějak vysvětlit. Nechovat se jako dítě..."
"... prostě si na všechno vzpomenu, na to, jak se mi ze začátku taky všechno zdálo perfektní, a jaká noční můra z toho nakonec vzešla. Asi už mám vyryté do paměti, že takovéhle věci vždycky skončí špatně a všechno zničí, že... to přestane být doopravdy. A ty mě začneš nenávidět."
"Ale já bych nikdy-"...
"Já vím, že ne! Ale na tom nezáleží, chápeš? Nedokážu ovládat, na co myslím. Děje se to samo, jako když... třeba jako když ucukneš, když se ti něco rychle mihne před očima. Nepřemýšlíš nad tím, prostě to uděláš, pokaždé a automaticky. A tohle... funguje podobně..."
"Kita trochu děsilo, že si na svou osamělost a mizernou náladu začíná zvykat... Spíš jako by se pomalu smiřoval s tím, že takhle už se bude cítit pořád. Pemýšlel, jestli ej to jen nevyhnutelná přechodná fáze před skutečným zapomněním, nebo jestli má naopak dobře našlápnuto, aby se z něj stal jeden z těch lidí, co mají koutky pusy permanentně stočené dolů a na jazyku vždy připravenou nějakou pochmurnou předpověď"
"... Co na tom záleželo, proč udělal tohle nebo tamto, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval, nebo proč proboha někdo, kdo by se dal považovat prakticky za génia, najednou začne mít strategické uvažování osmiletého dítěte..."
"Ta myšlenka voněla svobodou a čerstvým vzduchem. Nechtěl se věčně schovávat na dobře chráněném místě, kde se nikdy nic nestane. Nešlo ani o to, že by se muselo stát něco velkolepého. Neočekával zemětřesení a ohňostroje, o jakých se píše v knihách. Spíš opatrné objevování, nešikovné rozpaky, pár kroků dopředu a pár zase zpátky. Zemětřesení znělo děsivě; tohle naopak jako něco blízkého a skutečného."
"Tak tohle je život, pomyslel si Daniel. To předtím byla jen existence. Musel přiznat, že podřídit se a poslušně existovat bylo snazší. Šedé a beznadějné, snad, ale nekomplikované. Život vyžaduje úsilí. A někdy nahání strach. Ale Daniel začínal chápat, že ho ten strach nemusí pohltit, zajmout a ochromit, ne když mu to sám nedovolí. Učil se vnímat jej jako výzvu - tady jsem, koukej! Schválně, zkus mě překonat. Mám obtížnost tři hvězdičky z pěti, to bys mohl zvládnout. Víš, jak pak na sebe budeš hrdý? A když ne, svět se přece nezboří.
A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka. Takhle se mění svět. Pomalu a po krůčcích."
Trošku temnější pokračování Dana s Kitem, ale kluci to ustáli. Jsou to zlatíčka s dobře praštěnými přáteli.
Ač se nejedná o nic přelomového, oba díly jsem doslova zhltla. Hrozně čtivé a velmi příjemně pozitivní. Kit i Dani jsou zlatíčka. Takových příběhů bych prosila víc, jsou potřeba. Oba palce nahoru.
Nebylo to vůbec špatné, ale první díl se mi tenkrát líbil víc. Tady jsem se chvíli nudila a do čtení občas tlačila. Některé pasáže byli delší než jsem vlastně potřebovala.
I přesto to byla velmi pěkná kniha, která ukazuje, že každá rodina prostě není úchvatná iak se na první pohled jeví.
Kolem obou knih Theo Addaira jsem našlapoval dost dlouho a stále jsem se nemohl odhodlat, zda si je mám přečíst. Jsem moc rád, že jsem se nakonec do nich ponořil. Moc milý příběh s neuvěřitelně pozitivní atmosférou a celkovým vyzněním, který mě zcela vtáhl. Jde o druhý díl - pokračování knihy Muffin a čaj. Do obou hlavních hrdinů Kita a Daniela s krásně čistými dušemi se nelze nezamilovat a držet jim palce, aby všechny své trable zvládli. Perfektně napsáno, do knihy jsem kontinuálně přešel hned po přečtení prvního dílu. Snad jen upozornění pro čtenáře, který tyto knihy bude číst poprvé - Epilog v závěru prvního dílu fakticky patří až na konec dílu druhého.
Objednala jsem si jej zároveň i s prvním dílem a doufala jsem, že nebudu litovat. A dobře jsem udělala. Obě knížky jsem zhltla během dvou dní, protože se od nich nešlo odtrhnout. Jsou napsané velmi čtivě a autor si umí krásně hrát se slovy. Je to jiné, je to hezké a člověk se dokáže lehce vžít do života všech postav, které jsou v knize popsané. Prostě kvalitka...
Přesto, že je to větší drama, než první, na kvalitě jí to neubírá. Kluci jsou prostě miláčkové. :)
Už je to pár let, co jsem četla knihu Muffin a čaj a chtěla se pustit do pokračování. Rozhodla jsem si příběh zopakovat prostřednictvím audioknihy, abych mohla hned navázat pokračováním. Jiří Suchý z Tábora a Jiří Köhler vdechli Danielovi a Kitovi život. Jedná se o příběh dvou chlapců, kteří se stále hledají, vypořádávají se se životem. Jeden pochází z vlivné rodiny, kde se od něj očekávají velké věci, ale vlídného slova se mu nedostává. Ten druhý sice vyrůstá jen s matkou a finančně na tom nejsou úplně nejlépe, zato k sobě mají blízko a jejich vřelý vztah mě hřál u srdce. Přes všechny rozdílnosti se tito dva sblíží a jeden od druhého se hodně naučí.
.
V obou dílech sledujeme vývoj jejich vztahu i jich samotných. Jsme svědky krásných chvil, které tráví v objetí, ruku v ruce a se smíchem na tváři. Ale také momentů, na které by oba nejraději zapomněli. Na hádky, nevyřčená slova nebo špatná rozhodnutí. Ale i to do reálného světa patří. Stejně jako závažná témata, kterými se obě knihy zabývají. Ať už je to homosexualita, šikana nebo domácí násilí. Kit a Daniel jsou takoví naši čeští Srdcerváči.
Druhý díl nesmírně roztomilé knihy “Muffin a čaj”, která nám odhaluje další dobrodružství Kita a Daniela.
Mezi prvním a druhým dílem jsem si dala poměrně pauzu, ale to rozhodně vůbec nevadí. Člověk do děje příjemně vklouzne a ihned se vrátí do života těchto dvou chlapců a jejich přátel.
Možná je to jen shoda náhod, ale část knihy - Danielova právnická praxe a Kitovy letní zkoušky - mi připomínala knihu “Co když jsme to my”, kterou jsem tento rok četla také.
První díl jsem si užila o něco víc a jedna hvězdička utíká, protože v 2. polovině knihy se na můj vkus příliš objevuje “.. jeho racionální část” v Daniho částech.
Tak jako tak se moc těším na další autorovy knížky, po kterých sáhnu v novém roce!
(SPOILER) Druhý díl byl napínavý a zajímavý. Dani byl milý a snažil se vše brát na svá bedra a Kitty byl jen nešťastný. Snahu kamarádů cením, bylo to moc hezké. Usmíření bylo fajn a vyřešení toho hlavního problému byl celkem překvapivý. Doporučuji!!
Knihu jsem přečetla velmi rychle. Zaujal mě příběh, diametrálně rozdílný svět a osobnosti hlavních postav. Jejich přátelé, kteří bez ohledu na beznadějnou situaci se snažili pomoct.
Příběh je proplétaný vtipem, i tím, že člověk se nemá vzdávat když je něco beznadějné a naděje je v životě důležitá i přesto, že aktuálně se člověk cítí bezmocný a myslí si, že nic nezmůže...vždy je řešení jen třeba v danou chvíli není vidět...
Celkově se mi kniha moc líbila. Neměla jsem pocit že některé postavy jsou zbytečné, myslím, že každá tam měla své místo a trauma, které zde bylo hlavním tématem je na místě, to totiž dokáže hodně člověka změnit a to nenávratně...
Po výbornom prvom diely som mal od tohto dosť veľké očakávania. Obsahovo je dej oveľa temnejší a prepracovanejší. Kniha má celkom rýchli spád a je plná emócií. Pribudli nové postavy, ktoré som si veľmi obľúbil, hlavne Magdu. Čo knihe trošku škodí, je absencia sexuálnej túžby, ktorá k veku postáv jednoducho patrí. A možno ešte viac ako toto, mi vadilo, že obe postavy sa s tým veľmi ľahko zmierili. Ono sa to síce zdá ako drobnosť, ale ten príbeh to potom robí trošku infantilným. Druhá vec, ktorá ma zamrzela bolo uvedomenie, že v epilógu prvej knihy, je vlastne vyzradený koniec tejto. Dúfal som teda, že sa tu na záver viac vecí vysvetlí, žiaľ sa to úplne nestalo. Nemyslím si, že to bol autorov zámer, skôr je to dôsledok toho, že Muffin a čaj malo byť pôvodne stand alone. Koláčky a spiklenci sú inak veľmi príjemné, sladšie, oddychové čítanie. Napriek tomu, že som strhol jednu hviezdičku, v kategórii LGBT literatúra je to jedna z tých lepších kníh, ktoré som čítal. Určite odporúčam!
Na jednu stranu byl děj propracovanější a reálnější. Na stranu druhou přibylo pár zbytečných postav, místy to bylo zbytečně přeslazené, nebo natahované a všechny postavy (až na záporáky ofc) byly gay friendly, nebo byly samy homo :D ( kterých nebezpečně přibylo).
Obsahově je to dost podobné prvnímu dílu, jen je to trochu temnější. Líbila se postava Danielova otce, která byla... někteří z nás moc dobře vědí :(
Překvapivě mě trochu vadilo jak moc velká absence sexuality mezi dospívajícími chlapci, kteří se z počátku pořád ,,omuckávají,, nastala a s jakou samozřejmostí se oba hrdinové s touto rolí sžili. No pořád lepší méně než více, ale to že si neřekli že se milujou mi přišlo až moc. Pak mě napadlo, že si to třeba autor nechává na další díl.
Štítky knihy
homosexualita láska česká literatura rodinné vztahy romantika pro dospívající mládež (young adult) gayové LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Muffin a čaj |
| 2019 | Koláčky a spiklenci |
| 2019 |  Na kraj světa |
| 2021 | Supertajný seznam věcí |
| 2020 | Čtyřměstí |
Uvěřit předloženému, navíc odpovídající projekci vlastních nejhorších obav/neskutečna, nebo hledat důvody proč to tak není?
Kit na začátku podlehne a přechází skoro, až do apatie.
Daniel donucený okolnostmi opět nevidí východisko a toho času se "vlastní vinou" nemá o koho opřít, jako robot plní příkazy bez byť nepatrné naděje na změnu.
Ale někdy máme v životě lidi, kteří se na to nebudou dívat a zvolí těžší cestu pomoci, než aby nás nechali napospas. Spiklenci se spojí z netušených směrů a oběma připomenou za co stojí bojovat a kdy je dobré něco předstírat a kdy jen vytrpět uplynutí termínu, protože není v lidských silách termín obejít.