Můj bratr je mimozemšťan

Nebudu hodnotit, protože vážně netuším kolik hvězd je v tomto případě namístě...
Jako odosobněný deník přiložený přílohou dipomové/disertační práce je to hodně dobré. Věcný, stručný, snad i objektivní popis chování a prožívané trýzně jedince s PAS.
Pokud bych však očekávala dílko, které mi přiblíží vztah mezi sourozenci, vztahy v rámci rodiny, záplavu emocí (a to nejen těch pozitivních, kterým se mi nechtělo místy ani věřit), pak hodnotit opravdu nemohu, neboť jsem v tomto duchu neobdržela takřka nic.

27.12.2022

Ačkoli je autismus diagnóza, která radikálně změní život celé rodině, obvykle mají tyto vyprávěcí knihy o autistech pozitivní vyznění. Ono to asi ani jinak nejde, neboť kdyby si vypravěč nenašel i tu pozitivnější stránku věci, asi by se z toho musel zbláznit a ne psát knihy. O této knize to platí ještě více než o jiných, neboť tyto příběhy mohou těžko mít happyend. Tady se to podařilo zejména z toho důvodu, že Samuel patří k těm málo případům, kteří si své místo ve světě našli a při obrovské vůli v něm dokáží fungovat. Ze značné části i díky tomu, jak se ke svému autistickému členovi postavila rodina. Pokud patříte k rodinám, které mají doma takové dítě, tak právě tato kniha patří k těm nejpozitivnějším, které na dané téma byly napsány.

21.09.2022

Knihu vypráví mladší bratr o životě se svým starším bratrem autistou. Je to milující a citlivý příběh, který jsem četla místy se slzami v očích.

Je to v době, kdy byl autismus v plenkách, 80 léta a takové dítě brali ostatní lidé buď jako nevychovaného hajzlíka nebo postižené dítě. Dítěti se špatně začleňuje do společnosti, většinou se to nepovede a takové dítě pak je ve speciálních školách.

Citlivě vypráví, jak i když byl mladší, tak ho v určitém věku začal předbíhat. Nechtěl srovnávat a neměl to rád, bylo mu bráchy líto, přesto toužil vyhrávat a dělat věci se svými kamarády a spolužáky.

Vypráví tam, jak je to těžké pro celou rodinu, ale tím, že kmotři pomáhali a prarodiče si brali bráchu k sobě a dopřáli oddech rodičům, tak to zvládli celou dobu doma. Nedali ho nikam do ústavu, přestože to tehdejší společnost doporučovala. Ale naplno se mu věnovali.

V knize je i krásně napsané, jak se některých věcí tyto děti bojí, aniž by k tomu byl nějaký důvod. Nebo se jim líbí celé hodiny sledovat obyčejné věci, např. jak pere pračka, protože pro ně to má přesně daný smysl a řád.

Kniha mě dojala, velmi doporučuji přečíst hlavně těm rodičům, kteří třeba hledají nějaké odpovědi. V téhle knize najdou naději, že se to dá zvládnout.

Citát: „Pokud nebyl ničím stimulovaný, utekl do svých automatismů, zavřel se a schoulil v našem pokoji. Pak neexistoval žádný způsob, jak s ním mluvit. Spojení se přetrhlo. Těm, kteří na to nebyli zvyklí, připadal divný. Mně ne. Bratr působil, jako kdyby přišel odjinud, ale jeho jinakost bude navždy součástí mého života. "

09.07.2022

Vyprávění o lásce a pochopení svého bratra, který má autismus. Příběh rodičů a dítěte, které měli všichni za divné, nevyvinuté atd, protože v 80.letech se o autismu vědělo ještě tak málo. Citlivé vyprávění o tom, jak se rodiče porvali o kvalitní vzdělání svého sny a nehleděli na předsudky nebo kameny neustále házené pod nohy. Velmi příjemné vzpomínkové pasáže a krásné přiblížení toho, že i lidé s autismem mohou vést plnohodnotný život, pokud jsou dobře vedeni. Knížečka na jedno odpoledne, která ale za přečtení stojí. 
Moje hodnocení: 8/10

05.07.2022

Citliva a uprimna vypoved pribehu rodiny s ditetem s PAS z pohledu sourozence. Hledani slozite zivotni cesty pro rodice, sourozence, ditete s postizenim. Pribeh plny emoci na obou polech, elanu do zivota a vycerpani.

27.06.2022

Autor má bratra autistu. Kniha je láskyplně napsána o celé autorově rodině. Jeho pocity k bratrovi. Jak ho vnímá.
Tehdy se nic moc o této poruše nevědělo a dítě i dospělého nechápali. Moje pocity souzní s autorovými, protože sama mám osobní zkušenost a vím o zkušenostech mých známých. Lékaři ani nyní moc nevědí a tápou. Ve škole je to někde ještě horší. Málokdo má štěstí na velmi chápavého učitele, asistenta, a další osoby, které jsou kolem tohoto člověka. Dokážou ihned odsoudit člověka. Bohužel taková je skutečnost. Nejedná se jen o autismus, ale i Asperger, a Adhd. Většinou tyto děti nemají jednoznačnou diagnózu. Lékař určí jen to, co převyšuje nad ostatními.
Doporučuji jen to, co nám řekl skvělý psycholog: ,,Je to jen na vás a proto čtěte knihy o této problematice, i knihy s osobními zkušenostmi." U nás v České republice jsou organizace PAS a Adam, kteří se věnují dětem v mimoškolní činnosti a pořádají i tábory. Všem přeji hodně sil ve výchově dětí.