Nové komentáře u knih Florent Bénard
Můj bratr je mimozemšťan
„Nebudu hodnotit, protože vážně netuším kolik hvězd je v tomto případě namístě...
Jako odosobněný deník přiložený přílohou dipomové/disertační práce je to hodně dobré. Věcný, stručný, snad i objektivní popis chování a prožívané trýzně jedince s PAS.
Pokud bych však očekávala dílko, které mi přiblíží vztah mezi sourozenci, vztahy v rámci rodiny, záplavu emocí (a to nejen těch pozitivních, kterým se mi nechtělo místy ani věřit), pak hodnotit opravdu nemohu, neboť jsem v tomto duchu neobdržela takřka nic.“... celý text
— Agatha84
Můj bratr je mimozemšťan
„Ačkoli je autismus diagnóza, která radikálně změní život celé rodině, obvykle mají tyto vyprávěcí knihy o autistech pozitivní vyznění. Ono to asi ani jinak nejde, neboť kdyby si vypravěč nenašel i tu pozitivnější stránku věci, asi by se z toho musel zbláznit a ne psát knihy. O této knize to platí ještě více než o jiných, neboť tyto příběhy mohou těžko mít happyend. Tady se to podařilo zejména z toho důvodu, že Samuel patří k těm málo případům, kteří si své místo ve světě našli a při obrovské vůli v něm dokáží fungovat. Ze značné části i díky tomu, jak se ke svému autistickému členovi postavila rodina. Pokud patříte k rodinám, které mají doma takové dítě, tak právě tato kniha patří k těm nejpozitivnějším, které na dané téma byly napsány.“... celý text
— topi80
Můj bratr je mimozemšťan
„Knihu vypráví mladší bratr o životě se svým starším bratrem autistou. Je to milující a citlivý příběh, který jsem četla místy se slzami v očích.
Je to v době, kdy byl autismus v plenkách, 80 léta a takové dítě brali ostatní lidé buď jako nevychovaného hajzlíka nebo postižené dítě. Dítěti se špatně začleňuje do společnosti, většinou se to nepovede a takové dítě pak je ve speciálních školách.
Citlivě vypráví, jak i když byl mladší, tak ho v určitém věku začal předbíhat. Nechtěl srovnávat a neměl to rád, bylo mu bráchy líto, přesto toužil vyhrávat a dělat věci se svými kamarády a spolužáky.
Vypráví tam, jak je to těžké pro celou rodinu, ale tím, že kmotři pomáhali a prarodiče si brali bráchu k sobě a dopřáli oddech rodičům, tak to zvládli celou dobu doma. Nedali ho nikam do ústavu, přestože to tehdejší společnost doporučovala. Ale naplno se mu věnovali.
V knize je i krásně napsané, jak se některých věcí tyto děti bojí, aniž by k tomu byl nějaký důvod. Nebo se jim líbí celé hodiny sledovat obyčejné věci, např. jak pere pračka, protože pro ně to má přesně daný smysl a řád.
Kniha mě dojala, velmi doporučuji přečíst hlavně těm rodičům, kteří třeba hledají nějaké odpovědi. V téhle knize najdou naději, že se to dá zvládnout.
Citát: „Pokud nebyl ničím stimulovaný, utekl do svých automatismů, zavřel se a schoulil v našem pokoji. Pak neexistoval žádný způsob, jak s ním mluvit. Spojení se přetrhlo. Těm, kteří na to nebyli zvyklí, připadal divný. Mně ne. Bratr působil, jako kdyby přišel odjinud, ale jeho jinakost bude navždy součástí mého života. "“... celý text
— EvikU.
Můj bratr je mimozemšťan
„Vyprávění o lásce a pochopení svého bratra, který má autismus. Příběh rodičů a dítěte, které měli všichni za divné, nevyvinuté atd, protože v 80.letech se o autismu vědělo ještě tak málo. Citlivé vyprávění o tom, jak se rodiče porvali o kvalitní vzdělání svého sny a nehleděli na předsudky nebo kameny neustále házené pod nohy. Velmi příjemné vzpomínkové pasáže a krásné přiblížení toho, že i lidé s autismem mohou vést plnohodnotný život, pokud jsou dobře vedeni. Knížečka na jedno odpoledne, která ale za přečtení stojí.
Moje hodnocení: 8/10“... celý text
— Arkagas
Můj bratr je mimozemšťan
„Citliva a uprimna vypoved pribehu rodiny s ditetem s PAS z pohledu sourozence. Hledani slozite zivotni cesty pro rodice, sourozence, ditete s postizenim. Pribeh plny emoci na obou polech, elanu do zivota a vycerpani.“... celý text
— radkanin
