Můj chlapec a já
Jaromíra Kolárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439454/mid_muj-chlapec-a-ja-Qv0-439454.jpg
4
22
22
Dějovým půdorysem tohoto románu je vnější svět nově narozeného dítěte, vedle něhož si vypravěčka uvědomuje své vlastní mládí a ve volném sledu jednotlivých příběhů v nejrůznějších časových rovinách podává zároveň obraz života chudé holčičky z pražské kolonie, obklopené chudými příbuznými, navíc pak vzpomínající na ještě ubožejší své předky. Jako základní akord prochází celým románem umění spojovat nízké se vznešeným, dobývat poezii ze scén a okamžiků, jež povrchnímu pohledu připadají šedivé a všední; toto sbližování kontrastů dává dílu neopakovatelnou příchuť. Přitom autorka, která má pravý vypravěčský temperament, vychází z českého národního naturelu i z domácí literární tradice a nepotlačuje ani zvláštnosti ženského pohledu na svět. Už dávno se v naší literatuře neozval takový přirozený hlas, v pravém slova smyslu lidový, evokující život chudiny a kolize jejího společenského vzestupu.... celý text
Přidat komentář
Mňa na knihe nadchol práve ten "chaos". Ide o akúsi spleť asociácií. Aj nám sa bežne vynárajú spomienky pri pohľade na nejakú vec, započutí nejakého slova, návšteve nejakého miesta, prichádzajú náhle a vlastne neusporiadane, tak ako je to tu. Tým je táto kniha výnimočná, aj ja som sa v nej spočiatku strácal, no po začítaní sa som našiel jednotlivé dejové línie a vedel som kde sa s autorkou na jej ceste nachádzam, vlastne v jej spomienkach. A postrehy jej syna? Dávajú tomu akúsi dynamiku. Keby bol ten príbeh napísaný lineárne, bol by to len jeden z mnohých príbehov, takto toto dielo vyčnieva.
Knihu jsem četl v minulosti. Kniha byla přeložena do 4 jazyků.
Autorka o své knize píše: "Chtěla jsem ve své knize zachytit, jak se proplétá a splývá minulost, přítomnost i budoucnost, jak těsně jsou neviditelnými pouty spojeny různé generace, i když se někdy neuznávají, nechápou, a dokonce třeba ani neznají. Chtěla jsem ukázat, s jakými obtížemi je přenášen ohníček myšlenky na lepší uspořádání světa, jak těžké je přiblížit se k cíli a jaké štěstí pramení z toho, že člověk smí nést štafetu aspoň kousek cesty."
"Byla bych ráda, kdyby moji knihu četli mladí lidé, psala jsem ji hlavně pro ně. Pokoušela jsem se jim sdělit, že jejich problémy, trápení a deziluze prožívaly v jiné formě všechny generace a že je třeba jít a zpívat, jak říká v knize babička, až do samého konce jít a zpívat."
Po přečtení několika prvních stránek jsem si říkala, že tahle kniha nemá hlavu ani patu a že opravdu nemusím přečíst všechno, vždyť v přeplněných policích na mě čeká mnoho jiných knih a bude lépe poslat ji dál... Ale pak mi to nedalo a rozhodně nelituji! Narozením dítěte se život hlavní hrdinky a vypravěčky převrátí naruby. Hlavou se jí honí spousta myšlenek, obavy o budoucnost dítěte se mísí se vzpomínkami na minulost – vlastní dětství, život jejích rodičů i prarodičů... a tak pořád dokola. Místy jsou vloženy i reakce již dospělého syna na matčiny úvahy. Obvykle jde o reakce dost kritické a nesouhlasné.
Ano, kniha je "neuspořádaná" – a to je dobře! Kdo má rád jasnou dějovou osnovu, nechť po ní raději nesahá, byl by zklamán. Ale pokud sami rádi ve své hlavě necháte myšlenky volně "cválat", jistě si poradíte i s touhle knihou. Jen začátek je trochu obtížnější, než se zorientujete v čase. Až po několika stránkách totiž zjistíte, že děj se začíná odehrávat teprve rok po 2. světové válce.
Kniha je značně autobiografická, autorka prožila velkou část toho, o čem píše, mnoho dalšího slyšela z vyprávění v rodině. Někdy je třeba se v textu vrátit, alespoň já jsem se tím, jak myšlenky víří a vracejí se do různých období, občas ztratila a musela jsem se vrátit o větu či dvě zpět, abych rozluštila, k čemu se různé jemné narážky vztahují.
Při čtení si uvědomíte, jak byl život předchozích generací v narozených během 1. poloviny 20. století či dříve těžký – dvě světové války, hospodářská krize atd. – a jak ti nejchudší a nejponižovanější se ani neodvažovali doufat v něco lepšího. A jak se historie opakuje – konec války či jiné krutovlády je provázen jásotem, euforií, solidaritou – ale zakrátko se na sebe lidé přestanou usmívat, pohltí je všední starosti, znovu je ovládne závist a pomluvy kvůli malichernostem. Někteří jsou vždy "nad věcí" a ať se politická situace změní jakkoli, vždy toho dovedou využít ve svůj prospěch. Dokonce i na válce mnozí dovedli vydělat. Naproti tomu ti, kdo se snaží udělat něco dobrého i pro druhé, nezřídka bývají "po zásluze" potrestáni.
Některé události jsou naznačeny skutečně jen v náznacích, jako při rozhovoru v kruhu známých, kde všichni patří mezi zasvěcené a není třeba dlouhého vysvětlování. Svůj názor, často proti názoru své doby a většiny, však autorka nechává zaznít naplno.
Na několika místech mě jen zarazilo téměř doslovné opakování některých odstavců (např. o tetě, která byla popravena na sklonku 2. světové války). Nevím, zda šlo o záměr (v myšlenkách se někdy k některým událostem vracíme stále stejným způsobem), anebo se autorka v knize už sama ztratila. Ať je to, jak chce, knížka stojí za přečtení.
Ještě přidám malou perličku. Tuto knížku jsem získala podle úsloví "koupit zajíce v pytli" :-). V dobročinné internetové aukci byla tato a ještě jedna další kniha vyfocena bez přebalu, chyběl tudíž název a autor. Paní, která aukci pořádala, si to uvědomila až dodatečně, ale vyjádřila naději, že možná někdo ví, co za knihy by to mohlo být. Napsala jsem k tomu, že šlo vždy o celou edici s větším počtem knih, tudíž se dá jenom hádat, oč mohlo jít. Ale že mám ráda překvapení – a tak jsem na obě knihy přihodila. V jednom případě se pak ještě někdo přidal a můj příhoz "přebil". Kniha Můj chlapec a já mi zůstala. Ovšem o jakou knihu jde, jsem zjistila až poté, kdy výhra z aukce dorazila poštou. Byla to hezká trefa, díky! :-)
Tato kniha na mě od prvního přečtení zapůsobila tak hluboce, že jsem se k ní musela několikrát vrátit. Není jednoduchá, to vůbec. Na nic si nehraje. Je to kniha o životě, v celé jeho nahotě, kráse a pláči.
Prostě to tak bylo a je.
Vrátila jsem se k této knize po dlouhých letech a líbila se mi víc než tenkrát. Moje maminka měla tuto knihu moc ráda, byla stejná generace, jako autorka. Skvěle vypravované lidské příběhy.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že tuto knihu napsala stejná autorka jako Léto s kovbojem nebo Chtěla bych ten strom.:-( V polovině jsem myslela, že to vzdám...
Naprosto chaotické přebíhání v čase, doslova v půli věty se hlavní hrdinka v myšlenkách přesunula třeba o 100 let. Její příběh je proložen kritickými komentáři jejího syna, které ve většině případů ani nesouvisí s tím, co matka vypráví.
Pokud však autorka dokáže udržet alespoň dvě stránky v jednom čase, tak jde o zajímavé příběhy hrdinčiny matky, babičky a snad i brababičky ? Nevím, v těch časech jsem se opravdu ztrácela.
Takže pokud by autorka napsala knihu jako klasický román, babička se narodila, byla chudá, vdala sa, měla děti, byli sedláci, pak měli hlavní hrdinku, ta byla komunista(kniha mírně komunismus propaguje, byla holt napsaná v té době) ta porodila syna a on to celé na závěr zhodnotil ze svého pohledu, tak by to byl hezky popsaný příběh jedné rodiny, který by si své čtenáře našel lépe než toto dílo
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto s kovbojem |
| 1983 | Veronika, prostě Nika |
| 1976 | Holky z porcelánu |
| 1986 | Chtěla bych ten strom |
| 1981 | Cizí děti |
Člověk se do toho musí dostat, nasát tu úžasnou, moderní dobou nezkaženou češtinu a hlavně si udělat na četbu čas a soustředit se. Není to lehké čtení, autorce utíkají myšlenky všemi směry, současnost se prolíná s minulostí, vzpomínky autorka řadí nahodile, ale když do toho proniknete, dostanete zajímavý příběh o mateřství a rodině zasazený do druhé poloviny 20. století.