Můj medvěd Flóra
Daisy Mrázková
Dnes již legendární dětská kniha, jeden z první českých „bilderbuchů“ pro začínající čtenáře. Příběh nalezeného opuštěného plyšového medvěda. Autorské knihy Daisy Mrázkové jsou oblíbené nejen v Čechách, ale díky své křehkosti a barevnosti také například v Japonsku.
Přidat komentář
Kniha o tom, jak byl roztomilý outsider v nouzi a bez domova adoptován do rodiny, kde našel štěstí. Jako dítě jsem ji používala pro výuku čtení plyšáků. Ideální kniha pro začínající čtenáře. V Anglii takových mají fůru, u nás je jich stále nedostatek. Autorka se ostatně anglickou tradicí inspirovala (zmiňuje řadu The Oxford Reading Books, Reading Primere, First Infant Leader nebo Steps for Tiny Folks). Podobně jako Petr Horáček, další autor knih s minimem textu určených pro prvňáčky.
Mám doma spoustu takových medvědů, odložených a zapomenutých, posléze vyspravených, jen růžové šatičky žádný nemá... :-) Knížku o medvídku pojmenovaném Flóra jsem četla tříletému dítěti a oběma se nám moc líbila, protože obrázky Daisy Mrázkové jsou jako vždy kouzelné a příběh samotný je krásně srozumitelný. Doporučuju dětem i dospělákům, knížka je pohlazením na duši... :-)
Skvělý komentář uživatele Knihomura, dík za něj...
Malý medvěd nalezený bez šatů, bez rodiny se ocitne v rodině lidské, kde ho přijmou a starají se o něj jako o vlastního. Neublíží jim, je totiž plyšový :)
* Po delší době jsem knížku půjčila pro syna (4 roky) a bylo docela dojemné se na něj při čtení dívat, jak ho knížka na začátku rozesmutnila, když někde leží vyhozený medvěd a pak tak radost, že se ho někdo ujal a stará se o něj.
Syn chce samozřejmě také pečovat o nějakého plyšáka (minimálně plyšáka, ideálně o nějaké nalezené zvíře:).
Ani jsem nečekala, že ho tak bude bavit. Laskavá knížka před spaním.
Je to docela dobrý medvěd. Hlavu má na niti.
Krásný ilustrace a pouto k něčemu, co je zpočátku na okraji, vyhozené, ztracené. Obliba z lítosti, ale rázem téměř člen rodiny. A ta tajemnost některých stránek, trochu znepokojující (proč polární medvědi ne? co ten naškrábaný dopis?), ale i zvídavá záležitost.
Dáme ho sušit za kamna.
Medvěd se suší tři dny.
Ať ho nevidí babička!
Řekla by: Co je tohle?
Ukážeme jí ho až potom.
Mila, detska kniha s krasnymi ilustracemi. Jednoduchy pribeh nalezeneho medvidka Flory, text knihy uzpusoben pro opravdu male čtenáře. Kratke a jednoduche vety, ktere detem automaticky navozuji predstavivost cteneho.
Knížka je to velmi zajímavá. Popravdě nejsem nakloněná tomuto typu ilustrací, ale v kombinaci s úžasným příběhem, se mi to i libí. Jsem člověk, který se čas od času dokáže dostat do melancholické nálady a tohle je knížka, která mě do ní dostane spolehlivě. Vyvolá ve mě vzpomínky na dětství, mé hračky, které už nejsou... Náš syn je zatím moc malý, ale časem mu ji ukážu a budu zvědavá, co na ni bude říkat.
Po pravdě jsem z tohohle kousku trošku rozpačitá. Téma a hlavní myšlenka jsou moc hezké. Na mě je ale asi knížka příliš úsečná a málo poetická. Přijde mi, že formou cílí na opravdu malé děti (věty jsou opravdu kratičké a jednoduché a musím souhlasit s tím, že při předčítání nejdou moc dobře z pusy), ale na ty tam je zase leccos skrytého, nedořečeného, takže samy nemají šanci se k tomu dobrat.
Co naplat, prostě u mě pořád s přehledem vedou Nádherné úterý a Jácíček.
První knížka u které tříletá Fabiolka přímo hltala příběh. Vlastně jsme ji museli přečíst 2x hned za sebou :)
Zvláštní knížka - jímavý příběh a krásně "dětské" ilustrace.
Já se k ní dostala až ve věku babičky, kvůli našim malým čtenářům, a jsem moc ráda. Ve srovnání se současnými knihami tohoto typu - Papuchalk Petr, Dlouhá cesta, Proč nekveteš, Ti otravní králíci - je tak nějak jiná; možná proto, že je opravdová, jak ukazuje rozhovor popisovaný v komentáři Knihomura.
Kouzelná knížka pro malé děti s nádhernými ilustracemi od spisovatelky a zejména výtvarnice D. Mrázkové mně dostala, i když jsem jí četla již jako dospělá. Jako dítěti mně utekla a tak jsem si až v dospělosti doplnila během pár minut vzdělání. :) A nelitovala jsem.
V této malé knížce je tolik lásky a dobra! Pro malé děti a jejich plyšáčky je kniha milým pohlazením na dobrou noc. Přiznám se, že jsem se k ní vrátila i teď jako dospělá a přečetla si ji sama pro sebe a svého medvídka, protože se mi po chvílích strávených s mými dětmi nad krásnými dětskými knihami prostě šíleně zastesklo...
Opravdu nádherná jemná poetická kniha (Bilderbuch - hodně obrázků, málo textu), jednoduchý jazyk srozumitelný i pro nejmladší čtenáře, a přesto hluboké poselství. S tříletou dcerou jsme si ji okamžitě zamilovaly. Poklad, který stojí za to mít v knihovničce na celý život.
Oblíbená knížka z dětství, medvídka mi bývalo moc líto, naštěstí to s ním dobře dopadlo.
Knížka, kterou většina dětí miluje a spousta dospělých nesnáší, protože ji musí dětem číst pořád a pořád dokola. Přitom ke hlasitému předčítání je to knížka málo vhodná, protože je záměrně psaná v krátkých úsečných větách (pro začínající čtenáře), u kterých dospělí nevědí, co s dechem. Jinak ale bezvadný nápad i ilustrace kouzelné. Spousta vět se u nás doma staly "hláškami", které vtipně používáme v nejrůznějších situacích ("To nevadí, že je stará! Hlavně, že je šťastná. Nemyslíte?"). Akorát autorka občas nedokáže držet rovnováhu mezi fantazií (hrou na kdyby) a realitou, takže se pouští do zbytečných výkladů, jak je to s Flórou doopravdy (Cože, Flóra opravdu hraje na kytaru? Ba ne, to jí jen Petr dal pacičky na struny, víte...?). Nechápu proč.
I obyčejná slova a jednoduché věty dokáží vykouzlit velký příběh.
Díky sestře jsem objevil autorku, jejíž knížky si budu užívat ve svátečních chvílích.
Autorovy další knížky
1972 | Haló, Jácíčku |
2007 | Slon a mravenec |
2004 | Neplač, muchomůrko |
2011 | Můj medvěd Flóra |
1971 | Byla jedna moucha |
Minimum textu, hromada obrázků – vhodné pro začínající čtenáře. Krásně poetický příběh o tom, jak špinavá zapomenutá hračka získá svědomitou péčí novou milující rodinu. A jméno.