Můj nepřítel
Barry Brookes Longyear
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165664/muj-nepritel-165664.jpg
4
38
38
V očích mi skřípal písek a pálila sůl, ale něco z mého podvědomí mě upozornilo: „Hele, vždyť žiješ.“ Pokusil jsem se zvednout ruce, abych si vytřel z očí písek, ale zjistil jsem, že je mám spoutané. Rukávy jsem měl prostrčenou kovovou tyč a k ní připoutaná zápěstí. Když mi slzy vypláchly písek z očí, uviděl jsem, že Dráč sedí na hladkém černém balvanu a pozorně si mě prohlíží. Určitě mě vytáhl z vody. „Díky, ty žabí ksichte. Ale co znamená to šněrování?“ „Es?“ Pokusil jsem se zamávat pažemi a rozmotat je, ale vzbudil jsem jen dojem atmosférické stíhačky zatahující křídla. „Rozvaž mě, ty dracovskej slize!“ Seděl jsem na písku, zády opřen o skálu. Dráč se usmál a vystavil na odiv obě čelisti, které vypadaly docela lidsky – až na to, že místo jednotlivých zubů v nich byly jednolité destičky. „No, no, Irkmán.“ Povstal, přistoupil ke mně a zkontroloval mi pouta. „Rozvaž mě!“ Jeho úsměv se rozplynul. „No!“ Ukázal na mě žlutým prstem. „Kos son va?“ „Dračky neumím, ty žaboksichte! Znáš esper nebo angličtinu?“ Dráč pokrčil rameny úplně stejně, jako by byl člověk, a pak si ukázal prstem na hruď. „Kos va son Jeriba Šigan.“ Ukázal znovu na mne, „Kos son va?“ „Davidge. Jmenuju se Willis E. Davidge.“ 1. vydání. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 1989 , SFK WinstonOriginální název:
Enemy Mine, 1979
více info...
Přidat komentář
Oproti filmové adaptaci je to popisnější, bez výrazného dramatického, či emocionálního klimaxu. Jen námět zkrátka nedělá příběh.
Nechápu jednu věc. Proč nikdo u nás od Longyeara nic nevydal? Povídky Můj nepřítel a Ozbrojené síly Země, toť vše. Drac zaplať za Ikarii!
Přidávám se ke kolegům z předchozích nadšených komentářů. Tohle dílo je skvost a dnes už i klasika.
Ehm, můžu dát šest hvězd? Ne? Já chci dát šest, Kizlodi!!!
Už dávno som poriadil dve staré Ikarie v antikvariáte kvôli tejto poviedke. Potom som sa roky na ňu chystal. Film je jedna vec, ale sečtělost druhá. A konečne sa mi podarilo.
Z môjho pohľadu sympatická vec, možno trochu staromilská. Len zhodou okolností, práve v tejto dobe celkom získava na aktuálnosti. Stačí trošku čítať medzi riadkami a z jednoduchého príbehu vám vystrčia rožky aj ďalšie podtóny. Doporučujem.
A fčil si idem pripomenúť film ;))
Poklad ze staré Ikarie. Na tuhle lekci z tolerance a logiky, která se stala hlavním trumfem dvou čísel časopisu už v roce 1990, se nedá zapomenout. Možná jsem nezapomněl i díky filmu, který mám spolu s nosičem – starou véháeskou - někde v krabici zahrabaný. Čtení je to rychlé, příjemné, dobrodružné i dojemné, místy trochu moc popisné, ale jsem rád, že jsem si ho díky zaťukání mých spřízněných (M, J, C) osvěžil.
90 % (zatím 22 hodnotících s průměrem 87 %).
Pripomenuli ste mi tuto poviedku... Vyhrabal som teda stare Ikarie ktore od prveho cisla chranim ako oko v hlave, aj ked uz poslednych asi 10 rokov nekupujem. Poviedku si pamatam ako nieco co sa mi strasne v tej dobe pacilo. A ano, je skvele napisana, je to literatura! A chvala bohu ze v nasom milovanom zanri sci fi :) Dve poviedky neviem zabudnut ako skvely citatelsky zazitok. Ak by som mal doporucit nepobozkanemu citatelovi len dve scifipovidky, bola by to Ruze pro Algernon, a potom Moj nepriatel.
Nic ine nemusite citat ak vam neimponuje dialog s buducnostou a hladanie odpovedi co bude a co moze nastat. Ale toto je povinne citanie.
Longyear sa mozno chtiac, mozno nechtiac dotkol velmi zasadnej a hlbokej myslienky v ludskom spravani. Akoze kulisy mimozemstana, vojna civilizacii, dobre ale nie vylozene nutne pre pochopenie. Jadro celeho tohto pribehu je vlastne ucta a obdiv k niecomu tak zvlastnemu, ako je nas nepriatel. Mozno humanisticky velkolepa vec, nepriatelia sa mozu stat priatelmi. Nie, vidim to inak.
V zivote cloveka moze nastat chvila, ze strata nepriatela moze boliet viac ako strata niekoho ineho. Nepriatelstvo moze dat vasmu zivotu zmysel. Neustalym bojom sa zocelite. A vazite si niekoho kto do vas cely cas busil. Preco boxer zostate po odzvoneni zakliesneny do svojho supera, ked obaja vydali zo seba vsetko. Tam nie je nenavist. Preco nam nevadi ist na pohreb niekomu s kym sme cely cas nevedeli najst spolocnu rec. A netesime sa a netancujeme na hrobe. Ostava tam kus z nas.
Nepriatel vas moze pozdvyhnut. Zalezi, ako to beriete, a kto tym nepriatelom samozrejme bol. To su velmi temne podzemne rieky ludskosti. Ale kadeco sa stava a Longyear sa toho dotkol. Treba len necitat obycajne scificko, ale pouvazovat. Nie je to gigant ako Asimov, Clarke, PKDick, Pohl, Vonnegut, v podstate tento chlapik nenapisal uz nic zasadneho. Ale v tomto pripade zazil zablesk geniality vo svojej cirej jednoduchosti.
Pokud okolnosti dospějí k tomu, že je výhodnější namísto boje s nepřítelem spolupracovat, dost možná člověk porozumí lépe nejen druhým, ale také sám sobě. Podle této povídky byl v 80. letech natočen stejnojmenný film, který sice převzal základní prvky a myšlenku, ovšem rozředil ji akčnější a rádoby efektnější formou – což z mé strany rozhodně není pochvala. Místo ledové planety plné větru a obřích vln zvolili filmaři béčkové kulisy aktivních sopek, létajících šutrů a nepřátelské fauny, zvládli do příběhu zamontovat jakési pirátské otrokáře, rezignovali na logiku. Novelka je dle mého názoru silnější a hlubší; ve své době to jistě byla celkem pecka a čas jí příliš na kvalitě neubral. 80-85%
10. nejlepší (sci-fi a fantasy) povídka podle žebříčku na Legii nemůže být špatná. A dostala i mě.
"Jak může válka skončit, když lidé a Dráčové spolu nehovoří?"
EDIT: po přečtení jsem si pustila i film, taky dobrý, ale konec je trochu jiný a víc se mi líbí ten v knížce
Za mě jedna ze špiček sci-fi. Tahle povídka ve mě zanechala nezapomutelný dojem, když jsem ji četla. A věta: "Jestli ty gavej, že tyhle šutry jsou hladký, tak potom gavej, že masu toho nasesej až sám, nám pra nic pomůže,"; je památná :D
Zápletka je jednoduchá, funguje dobře. Prostředí je popsáno s náramnou atmosféru. Stejně tak oba hlavní hrdinové. Rasa nepřátel lidstva. Všechno je to popsáno velmi sugestivně, jakobychom se spolu s nimi ocitli na té studené planetce, o kterou se vede válka, jen bůh ví proč.
Mě se tedy povídka opravdu moc líbila.
Novela, která staví na jednoduché zápletce: zástupci dvou bojujících ras se spolu ocitnou jako ztroskotanci na nehostinně studené planetě, trochu připomínající irský ostrov. Musí najít cestu nejen k sobě - chtějí-li přežít - ale také dostat se pryč a zafilozofovat si o víře, etice a humanismu.
Jako zástupce ranné sci-fi literatury dnes působí knížka prostoduše, trošku předmětem svého vyprávění připomíná variaci na Bradburyho Marťanskou kroniku. A k té se dá připodobnit i onen filozofický přesah. Je škoda, že i když se odlišná rasa jeví nejprve jako duchovně pokročilejší, nakonec se z ní vyklubou stejní parchanti jako jsou lidé - přitom právě zde by se dalo pracovat s jiným modelem. Těžko o dílku napsat něco více, ono se tam toho zase až tak moc nepřihodí. Takže pouze dobré.
Povídka vyšla také v časopise Ikarie
Jedná se o povídkový skvost mezi scifi povídkami ....já si ho řadím mezi Gold povídky
Určitě mých oblíbených 321%, povídka je načtena jako audio a také zfilmována.... tenhle skvost nemohl ujít filmovým režisérům ................
Není co řešit.................
Můj nepřítel
Roztomilý malý dráček. Ťuťu ňuňu.