Můj tajný zápisník
Klára Jarunková
Příhody, skutky a úvahy dvou nerozlučných kamarádů, žáků VI. b. třídy, kteří jsou nadáni nejen chutí k životu a snahou objevovat svět, ale dovedou se naň dívat po svém a uvádět tím starší lidi v rozpaky a údiv.
Přidat komentář
Můj tajný zápisník je ze slovenštiny do češtiny přeložený soubor příhod, které Mirek Fazulka zažil se svým kamarádem Míšou. Příhody jsou psané lehkou zábavnou formou, a skvěle odpovídají rošťárnám, které prožívají děti s počínající pubertou. Někdy mi děj možná přišel až trochu nepochopitelný pro menší děti.
Kniha byla napsaná v roce 1960, takže si oba protagonisté dopisují s kamarádem z Omsku. A obsahuje taky několik perel jako:
"Na Marsu jsou bytosti, a když jsou bytosti, tak jsou i pionýři."
Nebo:
"Když k nám třeba i Marťané přijdou, takto nebudou kapitalisté, ti nedovedou vystřelit raketu ani odtud, tak jak by ji dovedli z Marsu?"
(I když je fakt, že v té době byli Američané ve vesmírném programu proti Sovětskému svazu dost pozadu.)
Nebo:
"Tak jsme následkem kreslení poznali, že je mnohem lepší, když v jedné třídě nejsou třídní nepřátelé, ale naopak přátelé, ..." :-)
Toto bola zrejme moja prvá knižka, vypožičaná zo školskej knižnice,...nezabudnuteľná.
Teraz mám vo svojej knižnici prvé vydanie z roku 1960, žiaľ, bez prebalu. Ale zrejme si ho vyrobím :)
Jarunková ma zaujala už Tulákom, ktorého som v rodinnej knižnici objavil pomerne skoro. K Hrdinskému zápisníku som sa dostal až s odstupom času a vôbec ma nesklamal - práve naopak. K pre mňa už známemu veľmi príjemnému rozprávačskému štýlu pridala autorka aj láskavý humor (ten celkom nechýba ani v Tulákovi, predsa len je to však dielo trochu vážnejšieho razenia než HZ).
Každému, kto chce začať s Jarunkovou najprv odporúčam toto dielo a až neskôr prejsť k trochu náročnejším (Tulák, Jediná...).
Štítky knihy
humor pro děti dobrodružství pro mládež
Autorovy další knížky
1977 | Jediná |
1970 | Bratr Mlčenlivého vlka |
2001 | Tulák |
1969 | Poklady Zorničky |
1977 | Tiché bouřky |
Na knížku jsem narazila náhodou v místní knihobudce. Neslibovala jsem si od ní mnoho, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená tím, jak to bylo vtipné a zábavné. V něčem to samozřejmě velmi zastaralo, ale příběhy kluků-rošťáků si užil i jedenáctiletý syn, přestože některé reálie minulého režimu vůbec nechápal (a bylo mu to putna).