Moje (tak trochu) utajené dítě
Penelope Bloom
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485047/bmid_moje-tak-trochu-utajene-dite-QsD-485047.png
4
541
541
Můj tak trochu komický románek série
1. díl >
Znáte ten instinkt, který vás nutí utíkat, když se blíží něco děsivého? Jo. No, tak já ho evidentně přehlédla. Protože Damon Rose přišel a místo abych utekla, tak jsem otěhotněla. Ale to bylo před pěti lety a o dítěti jsem tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit nikdy neřekla. Taky jsem právě udělala něco velice hloupého. Znovu. Požádala jsem o práci v Damonově agentuře. Jo, pořád je neskutečně nádherný s ledovým pohledem, který říká „potřebuju mít ten fax na stole. Hned vedle tvých rukou.“ Pořád si myslí, že by se svět před ním měl sklonit a líbat mu nohy. To se nestane, šéfíku. Nepokleknu. Neomluvím se. A rozhodně ti neřeknu pravdu o naší dceři. Ani kdybys vyměnil ten zásobník na led, kterým maskuješ svoje srdce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , RedOriginální název:
My (Mostly) Secret Baby, 2020
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že mě autorka mile překvapila.
Kniha mě bavila rozhodně více než kniha Jeho banán nebo Jenom ne Rich.
Tady byly opravdu vtipné scény, kdy i já se upřímně usmála.
Příběh Chelsie a Damona byl sice jasný, jak dopadne, ale itak mě bavil od začátku do konce.
Jen mi to tedy přišlo docela urychlené. Hlavně Damonova stránka hajzlíka, která skoro hned po opětovném setkání s Chelsií vyměkla.
Na druhou stranu autorka do knihy vnesla ne jenom hajzlíka Damona ale také např. dění v agentuře pro sportovce nebo zatajené 5-leté dítě Damona a Chelsie.
A co se týče chemie, tak tu jsem páru také věřila.
Za mě super oddechovka s předvídatelným koncem.
Mohu doporučit.
(SPOILER) Kniha na víkend, rychle se čte, předvídatelná, ale trošku nereálná, docela mi vadilo, jak byla vulgární, sarkasmus se mi líbil. Čekala jsem alespoň pořádnou zápletku s otcovstvím, ale přišlo mi, že ji autorka vůbec nevyužila. Prosté oznámení a jeho klidná reakce, že udělala dobře, když mu tolik let tajila jeho dítě. Ta mě docela zklamala, hodnotím jako slabší průměr.
Od této autorky jsem už pár knih četla, takže vím, že od ní nemám čekat nic hlubokomyslného a ani tento příběh není výjimkou. Rozhodně tu nehledejte nějaký do hloubky promyšlený děj. I tak ale o této knize můžu říct, že to byla celkem příjemná oddechovka.
Děj velice rychle plynul, místy jsem se i zasmála, můj mozek měl během čtení totálně vypnuto (což jsem potřebovala), takže za mě asi dobrý. :D
Chelsae byla tvrdohlavá a sršela sarkasmem a Damon byl zase arogantní bručoun. Takže vlastně knižní duo k pohledání. :D Líbila se mi postava malé Luny. Tahle malá holčička mě vážně bavila.
Když se Chelsae a Damon po letech znovu shledají, je z toho bitva vůlí “kdo z koho. Nechci zabíhat do pitvání Chelsaeiny práce pro Damona, protože tohle je přesně jedna z těch věcí, které nejsou absolutně promyšlené a nedávají smysl. Takže to jednoduše raději přeskočím. :D Když se pak Damon dozví o Luně, najednou jako by otočil o 180 stupňů. Přestává si udržovat masku arogantního pitomce a začíná mít sdílnější náladu. A tohle byl také moment, od kterého jsem se začínala pak při čtení už trochu nudit.
Všechna Damonova tajemství se z něj sypala nějak moc rychle a bez problému. Jeho vztah k Luně byl tak nějak vlažnější. Čekala jsem od něj trochu víc nadšení. A úplně nejvíc jsem se těšila na moment, kdy Lunu představí svému bratrovi (to je mimochodem taky epizoda sama o sobě). :D Co se týče velké finální zápletky, tak tam jsem si říkala jen “Heh?! :-O A to je jako všechno? Prostě závěr se vyřešil tak, aby se co nejrychleji smetl ze stolu a najednou byl konec. :D Jako co jeee? Co se děje? :D
V závěru tedy můžu říct, že jako jooo. Je to prostě jednoduchá oddechovka. Byť je místy fakt nedomyšlená, tak si to vynahrazuje na čtivosti. Věřím tomu, že se dá slupnout za jedno odpoledne. :) Nicméně je to také jedna z těch knih, u které má během čtení můj mozek pauzu, a já za pár dní nebudu vědět, o čem vlastně pořádně byla. :D
Kolem autorky už kroužím delší dobu a asi jsem u toho měla zůstat. Jak Damon tak Chelsea, mi často lezly na nervy. I když uvěřitelnost příběhu, pro mě, většinou vubec neni důležitá, protože, prostě proč?! Tak tohle mi už přišlo asi moc.
Erotické scény jsem měla chuť všechny přeskákat. Prostě tam nebylo to, co bylo potřeba.
Abych to jenom nepomlouvala, tak musí uznat, že byly chvíle, kdy jsem se začetla a pousmála. Jako když jí nařídil seřadit čísla podle abecedy.
Bylo to vtipné, romantické i když trošku spíchnuté horkou nití,ale já se bavila a odreagovala a o tom to je
Podľa názvu som očakávala úplne iný príbeh, kde bude hrať hlavnú úlohu to tak trochu utajené dieťa. Opak bol pravdou a ja som bola rozčarovaná z jednoduchej a predvídateľnej zápletky. Celkom ma sklamalo, že autorka nevyužila potenciál, ktorý námet ponúkal.
Už dlouho jsem si něco od téhle autorky chtěla přečíst a teď jsem se k tomu konečně dostala. Čekala jsem krátkou romantiku, která mě pobaví. A vlastně jsem ji dostala.
Ale tím bych pozitivy skončila. Chelsea ani Damon se mi nelíbili, všechno mezi nimi bylo až příliš sluníčkové, a jeho reakce na to, že s ním má už pět let dítě? Takovou reakci si opravdu nevymyslíte.
Zápletka ohledně jeho společnosti byla nudná a nezábavná a opět strašně rychle a snadno vyřešená.
Bylo to opravdu hodně jednoduché čtení bez nutnosti příliš přemýšlet a jelikož to jsem vlastně teď (po dočtení posledního dílu Dvorů) fakt potřebovala, hodnotím líp, než bych hodnotila kdykoli jindy.
Takže za mě slabší průměr :)
Tohle jsem potřebovala. Nějakou vtipnou oddechovku. Velmi dobře napsaný příběh. Ale oba bratři mě svým chováním teda vytáčeli už teď, tak jsem zvědavá, co bude dál.
Kolem autorky jsem kroužila už dlouho. Asi to bylo nepříliš vysokým hodnocením jejích knih. Já ale byla spokojená moc. Líbily se mi jak obě hlavní postavy, tak i vedlejší. Námět, čtivost, chemie, vyřešení jednotlivých situací i vtip do poslední stránky hodnotím na výbornou. Moc pěkná knížka.
Docela fajn oddechovka u nenáročné knihy. Takový typický románek od Penelope Bloomové.
Chelsea - dosti střelená, Damon - nevrlý boháč a mezi nimi jedna chvilka, při které vznikne Luna. Jenže tohle tajemství si Chelsea nechá pro sebe, jenže nakonec stejně musí vyjít s pravdou ven. Luna byla senzační, jejím hláškám jsem se musela smát.
Řekla bych, že u knih od Penelope Bloom už není moc co dodávat, pokud máte za sebou sérii Objekty touhy tak už víte do čeho jdete... No a Můj (tak trochu) komický románek se nese na stejné vlně.
Máme zde hlavní hrdinku Chelsey, která je opět trhlá, střelená a Damon, který je bohatý, divný, nevrlý a má s Chelsey dítě, akorát o něm teda neví... A tady na scénu přichází Luna, jejich dcera, která byla skvělá a musím říct, že jsem se bavila jak je tam chvílemi až cepovala :-D
Je to stále stejný vzorec jako u předchozí série takže ona je trhlá a on taky takže se k sobě hodí a vy se u toho budete bavit!
Za mě 4,5* a doporučuji :-)
(SPOILER) Už jsem knih od Penelopé Bloom přečetla několik a musím přiznat, vidím v nich určitý vzorec. Nevrlý, většinou zbohatlík, který má své přinejmenším masařky a naivní, ovšem na druhou stranu silná, odhodlaná, drzá žena, která ho vždy nějakým způsobem nakonec předělá. To u mě však nijak neznevažuje celkový pohled na knihu. Autorka umí téměř životní příběhy podat velmi přesvědčivě co se týká osobních vnitřních emocionálních soubojů, a tak se vždy nejen pobavím, ale i porozumím. Příběh Damona a Chelsey mě bavil od prvních písmen. On zmetek a ona dračice, no, spíš střelec jak cyp! (palec hore!) Už jen to byla předzvěst vtipného průběhu. Líbila se mi, jak nedala svoji kůži úplně zadarmo (tedy později) a nenechala se jím zdeptat. Ruku na srdce, kdo by to vydržel? Ale měla hnací motor, nejen v touze a pokušení, ale také v Luně (i v lůně vlastně). A ta malá cácorka? Tu jsem milovala! Bystrá, chytrá, pohotová, veselá. Až mě tak napadá, že s tou mojí žábou se mám na co těšit, protože jako kdyby to bylo i o ní, což mě s úsměvem na rtech vlastně i znervozňovalo. Příjemné odpočinkové čtení na dva večery a už se těším na další díl s Chrisem. To bude také jízda.
Jak jsi na tom s odpouštěním?" zeptala jsem se.
Damon mě hladil po vlasech a bylo to báječné. Normálně? Neumím odpouštět. Ale opakuju, jsi osina v mém zadku. Nemůžu se na tebe zlobit dlouho. I když jsi mi měla říct, že jsi těhotná. I když jsi mě měla nechat, abych ti finančně pomohl. I když jsi mě nechala čekat pět let, než jsem poznal svoji dceru."
Já mam autorčiny knihy moc rada, bezvadna oddychovka a hodně často se nasměju. Hodně jsem si oblibila debatu Luny a Damona. Nikdo netvrdí že kniha má být realná a o to jde..je to příběh který někdo vymyslel. Což tu někde je napsáno "Podle skutečných událostí???"
Na oddech je to fajn kniha, avšak děj je pořád to samé dokola. Jakoby autorka neměla nové nápady. Občasné vtipné hlášky to zachraňují. Děj je ale dost nereálný :D.
(SPOILER)
A tohle bylo zase co?
Od autorky jsem zatím četla jen "Jeho banán", což je jiná série a už ta mi přišla stupidní. Ale tohle..
Prostě potkáš na ulici chlapa, kterého pak otravuješ cestou do jeho práce, kdy si asi myslíš, že jsi rádoby vtipná. On tě ohne o svůj pracovní stůl a ojede.
Co na tom, že se znáte asi tak 10 minut.
Ty si pak všimneš, že kondom, co použil, byl děravej, takže hádej co - přijdeš do jinýho stavu.
Následně se děj posune o 5 let dopředu, kdy vychováváš jeho dítě, aniž by on o tom věděl, aniž bys mu to řekla.
Ok, to asi dokážu ještě pochopit, když jsi toho týpka znala asi tak 10 minut i s cestou.
Pak ale, jelikož jsi celkem na mizině a nemáš peníze, nastoupíš do jeho firmy (kde on samozřejmě dělá šéfa a je nechutně bohatý, jak jinak!).
Záhadně se do tebe zamiluje a řekne ti, že vlastně celých 5 let myslel jen na tebe a nebyl schopný navázat normální vztah!! Protože i když tě znal jen 10 minut a z toho 5 tě měl ohnutou přes stůl, stala ses jeho osudovou láskou.
Vlastně se na tebe ani nenaštve, žes mu teda 5 let tajila dítě. To si samozřejmě hned zamiluje a na konci tradá, požádá tě o ruku.
Já nevím, jsem jediná, kdo v tom čichá absurditu? Chápu - je to jen kniha a příběh musí být asi trochu nereálný. Ale tohle? To je nereálný až moc.
Mimo jiné mi i vadilo, že příběh neměl vlastně žádné napětí nebo aspoň děj, co by nebyl zaseklý na místě. Vše bylo pořád jen v jedné unylé rovině. Ani žádná zápletka.
Nemastné, neslané, trapné.
Taky jsem nepochopila tu část, kdy před malým dítětem celkem oplzle mluví o tom, jak se dělají děti. Nebo jako.. oplzle asi není to správný slovo a navíc nejsem žádný puritán, ale asi si neumím představit debatu s 5 nebo 6 letým dítětem o tom, jak se dělají děti a u toho vlhnu..
No nevím.
Jednu hvězdu jen za to, že to má větší písmenka a dobrej formát vazby a čte se to rychle.
Hodně jednoduchý a velmi nelogický děj i jednání postav a navíc na můj vkus i dost vulgární mluva, za mě první a zároveň i poslední setkání s autorkou, tohle zkrátka není můj šálek kávy :-(
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Jeho banán |
| 2020 | Její třešničky |
| 2021 | Jeho zákusek |
| 2022 | Moje (tak trochu) utajené dítě |
| 2021 | Jeho balík |
Autorka opět nezklamala. Lehká vtipná jednohubka.