Můj život 6.
Vlasta Javořická
Radost z konce II. světové války brzy vystřídalo rozčarování z nástupu komunistů k moci. Pro paní Javořickou znamenalo i zákaz vydávání knih, který trval vlastně až do její smrti. Zároveň se také musela vyrovnat s odchodem tří dcer a jejich rodin do exilu. Je obdivuhodné, s jakou statečností tyto bolestné události nesla. Smrtí manžela a otisknutím kondolenčních dopisů dětí z Ameriky se uzavírá autobiografické vyprávění jedné velké, milující, laskavé a statečné ženy - spisovatelky a matky, která celou svoji činnost i svůj život zaměřila na službu svým bližním a přinášela jim radost, lásku a útěchu.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2005 | Bez lásky |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Zřejmě nejtěžší období rodu Zezulkových. Toužebně očekávaný konec války nesplnil lidem sny o spravedlivé společnosti. Náznaky toho, že z Východu nepřichází pokrok, byly patrné už z chování vojáků Rudé armády. Následné zavržení všech hodnot minulých generací a rychlé převlékání kabátů bylo nespravedlivou odměnou těm, kdo po celý život mysleli na druhé a všemožně je podporovali. Znárodňování, politické procesy, nucená emigrace. Smutný konec.
Ve Studené je dnes po Javořické pojmenována ulice a na rodném domě je umístěna plaketa. I její manžel pro obec nebyl bezvýznamný. Byl zakladatelem Sokola, starostou obce i ředitelem Satrapovy továrny na uzeniny, která dávala lidem desítky let obživu. Ta je ovšem dnes už zlikvidovaná - poté, co ji koupil a zrušil nynější významný člověk Andrej Babiš...
Zajímavý článek: http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/20735-vlasta-javoicka-a-125-let-od-jejiho-narozeni