Můj život ve Francii
Julia Child , Alex Prud´Homme
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301423/mid_muj-zivot-ve-francii-wco-301423.jpg
4
51
51
Julia Childová je sice ikonická kuchařská legenda, jež představila francouzskou kuchyni milionům nejenom amerických domácností, ale ve svých bestsellerových memoárech odhaluje, co ví jen málokdo: Dlouhá léta se s vařením jenom míjela a její cesta na kuchařské výsluní trvala dlouhé roky a byla vše, jenom ne přímočará. Když se Julia v roce 1948 přestěhovala s manželem Paulem, který pracoval v diplomacii, do Francie, nemluvila francouzsky a o zemi galského kohouta nevěděla téměř nic. Netrvalo však dlouho a Paříž si doslova zamilovala. Nadšení z francouzské kuchyně ji přivedlo i do proslulých kurzů Cordon Bleu, které změnily její život navždy. Přestože se Juliino studium v Cordon Bleu neobešlo bez potíží, díly nevšednímu zápalu a pracovitosti nabyla tolik vědomostí, že mohla začít vést vlastní kurzy vaření. Brzy se spojila se stejně nadšenými gourmettes, Simone Beckovou a Louisette Bertholleovou, a společnými silami se pustily do psaní přelomové kuchařky Umění francouzské kuchyně. Memoáry Julie Childové jsou plné báječných příběhů spojených s francouzskou kuchyní a pozoruhodnými lidmi, které Julia během svého života poznala. Navíc jsou jejím osobitým vyznáním lásky k Francii, Paříži, Francouzům a francouzskému životnímu stylu a velkou „lovestory“ s Paulem Childem, s nímž prožila téměř padesát let harmonického manželského života.... celý text
Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy Kuchařky
Vydáno: 2016 , JotaOriginální název:
My Life in France, 2006
více info...
Přidat komentář
Nedočteno,nedalo se. Francie byla popsána krásně, jen autorka mi byla šíleně nesympatická.
Knihu jsem bohužel nedočetla, je to biografie, málo dialogů, hodně detailních receptů apod., ne že by mě příběh nezajímal, jen mě nudila forma.
Jídlo, Francie, cestování... to všechno je zajímavé a hezky se o tom čte, ale vůbec nejvíc mě fascinovalo jak láskyplně (ale bez přikrašlování) popisuje Julie své manželství s Paulem.
Zajímavý příběh o ženě, která přiznává, že moc neuměla vařit, ale pak se dostala v gastronomii na přední špičku.
Krásný příběh o vzniku jedné z ikonických kuchařek, o jednom krásném a naplněném životě a jednom příkladném manželském partnerství.
Hezká odpočinková kniha o Francii a francouzské kuchyni až mám chuť některé recepty vyzkoušet.
Jsem nadšená! Stará dobrá Francie minulého století... Mám sto chutí vydat se na cestu. Ale čas už nelze vrátit zpět.
Na úvod přiznávám: bez Čtenářské výzvy bych po této knížce s největší pravděpodobností nešáhla. O to větší byla moje radost z toho, jak jsem měla při výběru Knihy o jídle šťastnou ruku.
Rozhodně se nepovažuju za někoho, kdo by uměl vařit nebo byl znalcem francouzské kuchyně, přesto mě však knížka oslovila příběhem a hlavně způsobem vyprávění. Z knížky je totiž cítit radost Julie Childové z objevování francouzské gastronomie a maximální snaha předat své pečlivě ověřené poznatky všem, kdo o to má zájem. Já osobně jsem se dozvěděla spoustu nového nejen o jídle, ale i o životě ve Francii po druhé světové válce a moc mě to bavilo.
Než jsem došla nakonec knihy, přestala jsem si o sobě myslet, že jsem člověk, který rád vaří a má rád jídlo. Kniha, ale není jen o jídle, ale o poznávání jiných kultur a zvyků a o přátelství a celoživotním partnerství.
O autorce a "jejích francouzských" receptech jsem předem nevěděla nic (a o receptech se v této knize ani nic nedozvíte, od toho jsou kuchařky), ale celkem se mi líbilo vyprávění o části jejího života zahrnující zhruba čtvrtstoletí po roce 1948, kdy se s manželem odstěhovali do Paříže za jeho prací pro americký konzulát. Životní peripetie v cizině (nejen v Paříži a Provence, ale pak i krátce v Německu) byly zajímavé, byť pro nás už zastaralé.
V podstatě jsem nemusela znát ani recepty ani rozumět všem francouzským názvům pokrmů, kterými se kniha jen hemží (většinou bez jakýchkoli vysvětlivek a slovníčku), spíš jsem si užívala ten její odlišný životaběh - první desetiletí po válce (Američany tehdy měli ve Francii samozřejmě rádi), v domácnosti, bez dětí, s nově objeveným koníčkem - vařením - "na plný úvazek", poklid (tehdy ještě) jižní Francie, a proti tomu americké domácí problémy, mj. transatlantický šátrající dráp McCarthyho.
Osobní poznámka: kuchařky nekupuji, nestuduji ani nesbírám, cizokrajná jídla, jakkoli je mnohdy miluji, tak už jsem smířená s tím, že doma nikdy nepůjdou připravit tak jako v zemi původu už kvůli dostupnosti a čerstvosti potřebných ingrediencí i kvůli různorodým finesám (na místě běžných, pro nás prostě cizokrajných) při vaření (od nádobí přes krájení po "oheň"). Takže za pravou cizí kuchyní je stejně třeba prostě vyrazit tam, kde je opravdu doma :-).
Báječná kniha! Když jsem ji dočítala, tak mi i bylo líto, že to vlastně končí. Mám Francii moc ráda a lituji, že neumím francouzsky, třeba se k tomu někdy dostanu :-) Často jsem si brala k ruce její první kuchařku, abych si udělala představu, co vlastně chystala. Toužím i po jejím pokračování! Nalákala mne na pečení baget, to bude asi výzva :-) A ty fotky manžela Paula a ostatních!
Bylo to velmi pohodové čtení. Hodně mě to také inspirovalo, abych si vyzkoušela nějaká jídla typická pro Francii. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi život a dobré jídlo, které k němu patří...
Vtipné a čtivé. Julia Child musela mít neuvěřitelnou energii a entuziasmus. Rozhodně doporučuji všem milovníkům dobrého jídla a dobrých životopisů. :-)
Hold krásné zemi, hold skvělé kuchyni i hold životu manželskému - to vše je Můj život ve Francii. Julia Childová jej napsala ve spolupráci se svým synovcem Alexem Prud´hommem a psaní si opravdu užívala.
Přiložené fotografie ještě víc umocňují prožitek z četby této neobyčejně “výživné” knihy.
Krásný vzpomínkový memoár na život Julie Childové ve Francií (tento memoár věrně opisuje film "Julia & Julie") . Půjčeno z knihovny.