Mulatka Gabriela

06.04.2021

K naprosto dokonale vystiznemu komentari od Koka nize je nadbytecne dodavat cokoli. Snad jen neco osobnich dojmu a nalady. Cetla jsem totiz Mulatku Gabrielu poprve asi v patnacti, a to je uz dost dlouho. A od te doby je v mem srdci spolu s Nacibem, ktereho jsem litovala a pak byla stastna, jak to vsecko elegantne a dustojne vyresil. A spolu s celou prudkou a horkou vasnivou jihoamerickou atmosferou, kde zeny jsou zenami a muzi muzi, at uz v dobrem ci horsim smyslu tech slov. Roman s velkym R.

12.08.2020

kdysi jsem od Amada četl knihu Jubiabá a docela se mi líbila. A tak, když se mi naskytla tahle kniha, sáhl jsem po ní. A vůbec nelituji, tohle je místy až nepříjemný realismus, sonda do nitra a mysli člověka ve vleku vlastního intelektu i působícího okolí. Kniha o střetu opravdové lásky s vlastnickou formou tohoto pojmu a citu, o střetu odcházejících pořádků s těmi nastupujícími, střetu zastaralosti s moderností. Amado ve svém románu jednoho maloměsta, které se mění (má snahu se změnit) ve velkoměsto dokázal jednolitě a poutavě nastínit hned několik společenských témat a problémů. U knihy mě několikrát napadlo, že by si ji měli přečíst zastánci starých pořádků a tradic - tohle opravdu velebí a chtějí? Svět, kde je naprosto legální a normální zastřelit nevěrnou ženu i jejího milence, zatímco trestající manžel zahýbá kde může? Svět, kde osobní snaha a vůle prakticky vůbec nic neznamená? Svět, kde se pokrytectví mnohdy ani nesnaží zakrývat za jakousi falešnou oponou? Svět, kde jedinec neznamená nic, neboť je ve vleku "civilizace", né te skutečné ale té malované, předstírané? Na druhou stranu by se sami divili, jak byl tento svět multikulturní... Titulní Gabriela, ač je jen nepřímým průvodcem celého příběhu a na scénu přijde až někde ve čtvrtině, je naprosto skvěle propracovaná a vybudovaná postava. Už dlouho jsem se tak se žádnou vnitřně a myšlenkově nesžil. Knihu doprovází naprosto výstižný a trefně shrnující doslov (s ohledem na datum mého vydání bez nepříjemného ideologického zabarvení), který o románu vypoví hodně a funguje jako rozsáhlejší anotace. Pod něj bych se vklidu podepsal. Nejvýstižnější v něm zaznívá pravdivý fakt, že Amado v románu nevytvořil černobílé postavy, ale barvité, z jednoho ohledu pozitivní, ze druhého negativní. Mulatka Gabriela je na svou dobu sice lehce idealistický, ale přesto (možná i díky tomu) úchvatný román.

28.02.2019

No neviem, či aj tri hviezdičky nie sú veľa. Kakao, politické boje, naháňanie ľahkých žien, popíjanie, sem tam vražda, alebo aspoň pokus o ňu... Gabriela mi prišla popri tej všetkej politike ako vedľajšia línia príbehu. Mentalita brazílčanov vykreslená v tejto knihe ma teda vôbec nenadchla.

25.05.2018

Latinskoamerická literatura ještě před magickým realismem. I tak má své kouzlo: Politika drsnými prostředky. Nástup nového věku. A všemu vévodící prostá a živočišná Gabriela. Amado píše zajímavě - příjemné čtení.

09.01.2018

Mulatka Gabriela Jorgeho Amada a Matilda Roalda Dahla nemajú nič spoločné. Ale aj tak som si pri čítaní tej druhej spomenula na tú prvú.
„Pán Hemingway píše o mnohých veciach, ktorým nerozumiem, najmä o mužoch a ženách,“ priznala sa jej Matilda, „ale i tak sa mi jeho knižka páčila. Vie vyrozprávať príbeh tak, že mám pocit, akoby som bola pri tom. Akoby som sama pozorovala, čo sa deje.“
„Dobrý spisovateľ to vždy tak robí,“ vysvetľovala knihovníčka. „A nerob si starosti s tým, čomu nerozumieš. Nenamáhaj si hlavičku a nechaj, nech ťa slová zaplavujú ako hudba.“ (Roald Dahl)

Jorge Amado je očividne dobrý spisovateľ. Zavše sa musím snažiť, aby som postavu „videla“, no pri tejto knihe sa mi to veru nestalo. Gabriela pred mojimi očami tancovala, spievala si, smiala sa. A nielen ona. Amado vie skvelo vykresliť charaktery ľudí, stačilo pár slov a mala som pocit, že ich poznám do hĺbky duše. Nech už autor opisoval kohokoľvek a čokoľvek, akoby stáli predo mnou z mäsa a kostí, všetko som s nimi prežívala. Radosť, bolesť, nudu, nádej, strach o život i zo života. Som presvedčená, že aj chuť jedál by som cítila na jazyku, len keby pre mňa neboli také neznáme. Sledovala som, ako sa nastupujúca generácia bije o svoje miesto na slnku, ako sa odchádzajúca generácia zo všetkých síl bráni, ako tento súboj hýbe celou Bahiou, ako sa pokrok nezadržateľne derie vpred a ako popri tom všetkom obyvatelia Ilheusu prežívajú svoje bežné ľudské starosti a radosti.

18.02.2016

Zdá se to dnes neuvěřitelné i mně samotnému, ale byla to oblíbená kniha mého dětství, zvláště v době nemoci, to když moji rodiče neprozřetelně odešli do práce a knihovnu mi nechali napospas...

02.08.2015

Zajímavá kniha z prostředí brazilského provinčního městečka z minulého století, což je pro nás, středoevropany , něco neznámého a kam se těžko dostaneme. Mladá Gabriela, hrdinka románu , bere život v podstatě nekomplikovaně, bez zábran a její styl působí na obyvatele , zvláště na muže, velice příznivě a přitažlivě. Ona má však svého Araba Naciba, majitele místního hostince, který si ji vezme nejprve jako kuchařku a poté i za ženu, což tak úplně nevyjde, ale to není nic divného ani v našich končinách, že ? Kniha je obsáhlá , popisuje modernizaci města i vztahů mezi lidmi , a pokud budete mít čas a trpělivost (např. s portugalskými jmény, kterých je v knize docela dost), pusťe se do četby.