Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1568
1568
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Hodilo se do výzvy a byla přečtená za chvilku, zajímavé, možná to má hlubší význam, pro mě zatím uschován v podzemních chodbách knihovny. Autora ještě někdy prubnu.
Povídka, krátká, škoda. Mohla být delší, určitě by se dala tahle fantazie ještě rozvinout. Ilustrace působivé. Rozhodně sáhnu po další.
Jak to jen ten Murakami dělá …. 400 anebo 40 stran, ono je to vlastně jedno …
Magické, temné, snové i podmanivé.... s opravdu dokonalými ilustracemi.
Nechápu sice, co si mám z knihy odnést, ale je tak krásně temná, zvracená a divná, že mě to vlastně ani netrápí, že jsem to nepochopila, příběh mě zároveň bavil. Ilustrace a celé grafické zpracování knihy je úžasné, dělá mi na poličce radost :-)
Murakami je autor zejména velkých příběhů. Podivná knihovna je sice slabší, ale i ona nabízí to, proč máme Murakamiho rádi - magický realismus, kafkovské motivy,...
Podivuhodná knihovna je převážně hodnocena jako autorovo slabší dílko, ale mně se tento bizarní, pocitový a těžko uchopitelný kousek velmi líbil.
Naopak jsem kratší stopáž ocenila, stejně jako nejednoznačnost.
Celek doplnily nádherné ilustrace a ač byla přečtena za chvíli, přemýšlela jsem o ní podstatně déle.
Stojí za to!
Je hezké porovnávat hvězdičky a komentáře vedle sebe: i ti, kteří píší, že to asi nepochopili, dávají alespoň dvě či tři - protože se to do hlavy prostě vtiskne. Troufám si tvrdit, že si tuto knížku zapamatujeme, co říkáte?
Já k Podivné knihovně přistoupila možná prvoplánověji než ti, kteří v ní vidí obraz podvědomí (nevědomí). S vypravěčovým konstatováním: "A to víte, jsem už holt od malička naučený, že jakmile jednou něco nevím, honem to pádím zjistit do knihovny," jsem se vrátila do svého dětství a ocitla se v místě, kde jsem prožívala štěstí a vnímala všechno všemi smysly (samozřejmě myslím knihovnu). Jak ráda jsem brala knížky do ruky, cítila jejich vůni, prohlížela je a vybírala. Pro mě je tedy tato knížka obrazem mého VĚDOMÍ při čtení knížek. Knížky mě držely při sobě, jako bych měla kouli na noze, potkávala jsem v nich zlé i dobré bytosti, necítila reálně hlad, protože jsem "jedla" samá skvělá jídla s nimi, prožívala strach, radost i zamilovanost, s hrdiny jsem chodila bludišti = různými světy - a cítila, že můj mozek by třeba i díky čtení knížek mohl někomu "chutnat" (obrazně). Návrat do reality je ale někdy tvrdý, pravá smrt je zkrátka jiná než knižní.
Pamatuji si na debatu (před mnoha lety) s učitelem literatury: u rozboru jedné básně jsme jeho výklad nemohli přijmout, kromě něho v ní ten význam nikdo neviděl. Ta otázka musela padnout: "Jak víte, že právě tohle je správně, že tak to autor myslel?" Odpověď zněla: "Zeptal jsem se ho na to a on mi to řekl." Zeptáme se Murakamiho, co říkáte. Nebo si to budeme vykládat každý po svém - a třeba právě to je účel.
Klasické podivnô od Murakamiho- kniha mi trošku prišla ako (hororová) rozprávka pre deti a opäť sa tu stretávame s osamelosťou priam až opustenosťou. Nejako takto si predstavujem autorovo detstvo, netuším prečo...
Velmi zajímavý nápad, rozhodně si budu dávat mnohem větší pozor když jsem v knihovně.
Mnohem víc se mi to líbilo než Útok na pekárnu.
Tohoto autora jsem se chystala číst již dříve,ale stále něco jiného mělo přednost. Takže touto výzvou se to urychlilo. Zajímavé téma.Nejspíš se budu v myšlenkách vracet k autorovu zpracování a pokládat si různé otázky ohledně života.
Kamarád byl nadšený, miluje Murakamiho, ale já to nějak nepobrala. Hodnocení dávám 3*, protože nemůžu říct, že by to byl propadák a zároveň mě to neoslovilo. Murakamiho někdy zase zkusím.
Surrealistický snový příběh dospívajícího chlapce postaveného před životní ztrátu. Hledání řešení, hledání cesty ven, hledání sebe sama, strachy malé i velké, to vše a určitě i něco dalšího je ukryto v této útlé knížce, která ve mně určitě zanechá nesmazatelnou stopu. Nádherné ilustrace podtrhují atmosféru příběhu.
„Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě.“
Doporučuji. Ale určitě není pro každého.
Krátká. Zajímavá. Napínavá. Děsivá. Zdánlivě jednoduchá. V několika slovech se dá shrnout tato útlá povídka, od které se nedá odtrhnout a po přečtení ještě dlouho zůstává v hlavě. A to je právě ono! Je skutečně jen o děsivém dobrodružství v podzemních prostorách knihovny? Nebo čtenáře zavádí do mnohem spletitějších uliček života. Přečetla jsem si několik recenzí a jedna knihu hodnotí jako cestu dospíváním, kdy se změní úplně celý svět, na který mladý člověk kouká jinak než dřív. A další nápady přidává spousta dalších čtenářů. A to se mi právě líbí. Kniha nutí přemýšlet … a kdo se toho nebojí, něco si v ní najde. Vypovídající je asi (alespoň podle mne) závěr knihy, kdy mladý člověk ztrácí matku, jediného blízkého člověka, a knihovna je oproti tomu jen pouhý zlý sen, zlý začátek nového života, který se člověk musí naučit žít. Jednalo se o mé první setkání se světoznámým japonským spisovatelem, ale určitě sáhnu ještě po další knize, protože tato mě zaujala. Nemůžu opomenout jedinečné ilustrace, které neměly chybu a krásně doplňovaly děj.
Murakamiho styl mám už docela načtený, Podivná knihovna ale z mých předchozích zkušeností s tímto spisovatelem vybočuje tím, že je tak krátká. Kromě krátkosti je také velmi čtivá, doplněná pěknými ilustracemi, které podtrhují děj. Za mě fajn jednohubka, která odkrývá děsivý obraz obyčejné knihovny (a téměř všech dalších knihoven).
Po Podivné knihovně jsem v naší městské knihovně sáhla proto, že jsem o ní slyšela v letošní Čtenářské výzvě a chtěla jsem jí "ochutnat", přestože už mám tento bod výzvy splněný. Přiznám se bez mučení - nepochopila jsem ji. Nyní jsem si pročetla předchozí komentáře a díky Chesterton, která mne navedla na "překlad do lidštiny" od čtenářky s přezdívkou Clea3112 , jsem nedopadla jako Efka.saf, která to zhodnotila slovy "Co to sakra bylo?" Podle mne morbidní vyprávění s podivným koncem. Co však oceňuji - to jsou ilustrace. Alespoň jsem neměla problém představit si ovčího mužíka :-) Nevím nevím - Murakamiho literární surrealismus (jak jsem se poučila u Eeli) mne nějak neoslovil. Možná by se to dalo zkusit ještě jednou s Clea3112-iným komentářem coby záložkou. Třeba bych konečně chytla tu "správnou vlnu". Co pro mne bylo asi nejzajímavější - že tak jako u nás chováme v kleci kanáry, tak pro Japonce jsou exotičtí naši milí špačci. :-)
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o knihách
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha se mi líbila. Knihu jsem měl přečtenou poměrně rychle, námět knihy se mi líbil.