Murie
Rosana Zvelebilová
Osmnáctiletý sebevrah Formánek nastupuje na povinnou vojenskou službu s vědomím, že nepřežije ani první bitvu. Při výcviku zjistí, že Ruslandsko neválčí s rebely nebo jiným státem, ale s nelidskými obludami. Nikdo vojákům pořádně nevysvětlí důvod konflitku a s nepřítelem se nedá komunikovat. Prostě ideální příležitost konečně zemřít. Potom ale Formánek potkává Madam a najednou má pro co, tedy pro koho žít. Sotva se mu začne trochu dařit, nakazí se murií, jednou z nejnebezpečnějších oblud, a rozjede se s ním kolo marnosti a beznaděje. „Jenom umřít“ by bylo ještě dobré. Celobarevný sci-fi polokomiks podle povídky „Murie“, která zvítězila v soutěži Daidalos 2020.... celý text
Přidat komentář
To byl úlet! To byla jíízda od začátku do konce!
Děj jednoduchý, ale nápaditý a s mnoha zvraty, které překvapí.
Nápadité, neobvyklé, napínavé, zábavné a s černým humorem.
Motto dne: "Nasrat!"
„Murie je jakýsi parazit,
vleze do člověka
a velmi pomalu a bolestně
ho zevnitř sežere.
S tou se nedá bojovat nijak.“
Další, v pořadí již třetí příběh od Rosany Zvelebilové, do kterého jsem se pustil. Vlastně je to velmi útlá knížka a tak po velkých Bednách a o něco menším Obojku je Murie jen taková jednohubka. Ale nasrat, šel jsem do toho. Překvapil mě fakt, kdo nebo co je to ta Murie. Myslím, že nic nevyzradím, když si zavýsknu nad faktem, že tu jsou mimozemšťani. Popravdě jsem je v tom nečekal, i když z úvodního obrázku by se to zpětně mohlo jevit jako jasná věc. A tím nemyslím Formánka na elektrickém křesle, ale to co je za ním.
Malá ochutnávka:
Murie mě přestane masakrovat akorát ve chvíli, kdy se ke mně nasáčkuje skupina hovad.
„Copak tu děláš?“ rýpne si do mě Opletal.
Nehodlám se s ním bavit. Vstanu a pokračuju v kopání.
„Odpověz!“ přikáže pirát.
„Kopu hrob,“ špitnu.
„Jo? A komu?“
„Sobě. Kopu si vlastní hrob. Stačí?“
Snažím se nevnímat, jak se všichni baví na můj účet. Když dojdou k závěru, že Formánek je největší blbec v armádě, paradoxně mi to trochu zalichotí. Aspoň si mě budou pamatovat, tohle nikdo jinej nemá.
Příběh je velmi často měněn z psaného slova na komiks. Naštěstí komiksová okna čistě navazují na psaný text a obráceně. Tato forma se mi strašně líbí. Je to zajímavý nápad. Můžete si tak Formánkovu armádní rapsodii užívat jak písmem tak kresbou. Musím také přiznat, že se mi strašně líbily Formánkovo myšlenkové pochody. Někdy jsem až žasnul nad tím, co vymyslel a kam tím směřoval. Ano, nejvíc směřoval do Madam, ale jinak v tom měl celkem jasno. A finále to už byla jen pomyslná třešnička na elektrárně. Ať žije F!
Citát: Kokot blbej! Nasrat!
Píše se rok 2223 vyhublý chcípáček a sebevrah Formánek, který je každému pro smích nejen kvůli červeným vlasům ( to se dozvíte během příběhu) nastupuje na čtyřletou povinnou službu s vědomím, že nepřežije ani první den. S vědomím, že nenastupujte proti normálnímu nepříteli jako jsou rebelové, nebo jiný stát, ale jsou jím nelidské obludy. Možná ideální způsob jak zemřít a nebo taky ne. Když potkáte ženskou vždycky se vše změní jestli k horšímu, nebo lepšímu to už si přečtěte ve 140 stránkovém celobarevném polokomixu od Rosany Zvelebilové.
Je to taková jednohubka mezi obědem a večeří, nic náročného, nic světoborného. Ale pobaví . Své čtenáře si určitě najde. Já se bavil
Celý příběh sledujeme, jak se ze zoufalého Formánka stává ještě zoufalejší Formánek. A i když to místy nedává moc smysl, tak je to sranda čtení, pokud vás Rosanin styl chytne.
Že tohle byla pekelně skvělá jízda! NASRAT! Chudák Formánek sebevrah byl v armádě za největšího blbce! Kdo by čekal, takový konec? Dost mě to překvapilo a chytlo mě to na první dobrou! Peckovni čtení a ty ilustrace byly úžasné. Během hoďky dočteno a prostě bomba! NASRAT! To bylo nej a teď si musím dát bacha na slovník . Rozhodně nečtu naposled.
Nutno podotknout, že tomuto stylu buď okamžitě propadnete, nebo Vás nechá absolutně chladným. Ta kniha není pro každého. Je originální. Jedinečná. A já jen lituji, že mám pouze eknihu, protože mi u této knihy chybělo šustění papíru a vůně (možná až naivně doufám, že jsou výtisky pokřtěny zápachem ze záhrobí.
Formánka jsem hned na začátku měla chuť proplesknout, aby se svým životem něco udělal. Jenže pak byl naservírovaný ten debilní guláš a ve mně se emoce změnily o 180 stupňů. Jeho vývoj a psychologická linka byla velmi dobře promyšlena a já tak všechno prožívala s ním. Konec jsem absolutně nepředvídala (a to většinou konce odhalím).
Kniha je navíc propojena s osobitými obrázky, takže jde o takový polo-komiks, ale ta grafika úchvatně doplňuje knihu. Na chvilku jsem zavzpomínala na staré čtyřlístky, kdy jsem se těšila na ty příběhu vzadu, já jim říkala pro dospěláky, ale mívaly hlubší myšlenku a na některé jsem nezapomněla dodnes. A nezapomenu ani na MURII!
Autorka vytvořila originální dílo, které jsem zhltla za jeden večer. Pobavil. "Nasral." Vytočil. "Nadchnul!"
DOPORUČUJI!
Murie je velmi osobitý polokomiks. Kde jsou nosnou silou postavy a jejich vývoj a vzájemná propojenost. Příběh je dobře napsaný s velmi překvapivým koncem. Já jsem se u četby bavil a jsem velmi zvědavý co dalšího nám autorka nabídne příště.
Na knihu jsem narazila díky DK a už na první pohled mě zaujala. Velmi mě potěšilo, že mi obratem po objednávce dorazil balíček s knihami, různými drobnými dárky a věnováním přímo od autorky. Tento polokomiks je velice pěkně graficky zpracovaný a jde vidět, že si s ním Rosana Z. náležitě vyhrála. Nápaditý sci-fi příběh se čte sám a přesto, že popisuje válku v roce 2223, proradnost lidstva a trudný život hlavního hrdiny, člověku často vykouzlí úsměv na tváři svou vtipnou cyničností a smyslem pro humor. Někdo zde kritizuje kresbu, na což má samozřejmě každý právo, ale mně se naopak osobitý výtvarný styl autorky moc líbí a k jejím knihám se hodí.
knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky, která z ní byla nadšená stejně jako další dvě knihy této autorky a donutila mě ji přečíst i když na první pohled se mi nezamlouvala a co na ni říct... pořád nevím co si myslet, ale vlastně byla super :) jiná, neobvyklá, zvláštní, netradiční, nic podobného jsem zatím nečetla ale asi vážně super!
Formánek je vlastně hrozný smolař - je velmi chytrý, rád čte, je hbitý a rychlý, ale všichni v něm vidí jen slabocha a bábovku. Oblíbila jsem si ho od samého začátku a fandila jsem mu až do konce. Bylo skvělé sledovat jeho psychologický vývoj, který byl velmi intenzivní.
Madam byla už tak trochu očekávanou postavou, protože podobná dáma se objevuje i ve Smrdutém Kojotovi a Bednách. O to víc jsem se těšila, jak ji autorka pojme tentokrát. Jen se tedy přiznám, že jsem trochu doufala, že její příběh skončí jinak. Na druhou stranu je skvělé, že ačkoliv Rosana ráda tento typ postavy používá, dokáže pro ně vytvářet odlišné osudy.
Zároveň jsem si velmi oblíbila Murii a všechny obludky, doufala jsem, že to s nimi dopadne dobře. Je skvělé, že taky jednou někdo udělal z oblud ty "dobré" a z lidí ty "špatné." Víc ale prozrazovat nebudu.
Stejně jako své předchozí knihy, i tento příběh Rosana doplnila vlastními ilustracemi převážně komiksového ražení. Text se s komiksem plynule doplňuje, což přispívá k rychlému spádu událostí a stránky vám mizí pod rukama, ani nevíte jak. Rosanin styl kreseb je velice osobitý a nezaměnitelný. Je možné, že ne každému se trefí do noty, nicméně já jsem mu po přečtení Smrdutého kojota naprosto propadla a těším se, až si konečně přečtu i autorčinu třetí knihu Bedny.
I v Murii je text rozdělený do jisté formy deníkových zápisů s daty a místy. Jednotlivé postavy mají v textu přiřazené barvy, které vám umožní lépe se orientovat v ději. Zároveň je text doplněn ilustrovanými citoslovci a prošpikován zajímavými jmény.
Zkrátka a dobře je to prostě chuťovka pro fanoušky tak trochu černého, tak trochu morbidního humoru a lehce netradičních postelových praktik, které se samozřejmě objevují i tady.
Závěr knihy je poměrně překvapivý, tedy alespoň pro mě byl, a moc jsem si ho užila. Možná má hodnocení autorčiných knih mohou na první pohled vypadat příliš pozitivně, ale z mého pohledu je prostě jinak hodnotit nejde. Buď vám Rosanin styl sedne a budete její knihy milovat, nebo je otevřete, řekněte si "Co to sakra je?" a zase je zavřete. Já je však nemohu dostatečně doporučit.
Kombinace komixu a textu se mi líbila, bylo to zajímavě osvěžující a četlo se to překvapivě dobře. Celkově to je bezva oddechovka na volné odpoledne.
PS: Konec jsem sice mohla čekat, protože autorčin styl už docela znám, ale stejně mě rozsekal. V dobrém.
Tak znova. Někomu se nelíbil můj komentář, protože to byla pravda.
Pokud tohle má být komiks,autorka by se měla stydět. Kresby jsou naprosto nepovedené,měla sem pocit jako bych viděla kresby žáků základní školy. Příběh plytký.
To byla jízda!!! Můj slovník je rázem bohatší o spoustu peprnejších výrazů, které bych běžně nepoužila, ale nejde si je nepustit do hlavy. Knihu bych popsala jako drzou, vyzívavou, originální a buďto ji budete milovat, nebo nesnášet. Tohle není kniha pro ňuňu paničky, tohle je pro pořádné drsňáky a díky svému osobitému podání ať už v neskutečně propracovaných obrázcích i nevšednímu textu je prostě jedinečná. Za mě úžasná.
Nejlepší knizka co jsem kdy četl. Ranec sranda tam je, černej humor taky na lačes docela. Davam 9 hvězdiček, mamka rikala ze si to koupi taky protože ja ji to nechci pujcit
Jak už jsme u této autorky zvyklí, opět se nebojí jít do kontroverze a ujetě šíleného tématu, byť zcela jiného než ve svých předchozích knihách. Murie obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, narážek na archetypální i překvapivé lidské charaktery, cynických pohledů na lidstvo jako takové, originálních sci-fi potvor a pravidel, a navíc jednoho nedobrovolného hrdinu, kterého nemůžete nemít rádi. A i kdybyste to dokázali, bude vám to prd platné, protože on musí žít, i když nechce, a vy budete spolu s ním přicházet na to, že ne všechno, co je na první pohled špatné, skutečně škodí, a naopak. Budete hltat chvíli písmenka, chvíli obrázky, střídavě kroutit hlavou i přikyvovat, trochu se bát a snad i smát. Klasický koktejl v "Rosana style" a opět povedený.
Pro mně je tahle autorka největší překvapení na české scéně :) její příběhy i kresby jsou jedinečné a neskutečně nápadité. Je tohle umění? Bezesporu Ano! Nové, nekoukané, pobuřující a přesně tohle usedlí čecháčci potřebují, vítejte v jednadvacátém století.
Ps: Nasrat!