Murtagh
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545785/bmid_murtagh.jpg
4
341
341
Odkaz Dračích jazdcov série
< 5. díl
Legenda pokračuje. Vráťte sa do sveta Eragona a Dračích jazdcov! Na svete už nie je bezpečné miesto pre Dračieho jazdca Murtagha a jeho draka Tŕňa. Zlý kráľ bol zvrhnutý a oni musia čeliť následkom činov, ktoré vykonali v prospech jeho hrôzovlády. Stali sa z nich nenávidení vydedenci. Po celej krajine sa navyše začínajú šíriť zvesti o praskajúcej zemi a vo vzduchu sa vznáša zápach síry. Zdá sa, že v tieňoch Alagaëzie sa skrýva čosi zlé. A tak sa začína cesta do známych i neznámych krajov, kde budú Murtagh a Tŕň nútení použiť všetky svoje zbrane a silu, aby našli a prekabátili tajomnú čarodejnicu. Čarodejnicu, ktorá je oveľa mocnejšia, než sa zdá... Majster rozprávač Christopher Paolini prináša ohromujúci epický fantasy príbeh, ktorý sa odohráva rok po udalostiach cyklu Odkaz Dračích jazdcov.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Fragment (SK)Originální název:
Murtagh, 2023
více info...
Přidat komentář
To bylo neskutečné báječné! Nejradši bych dala tisíc hvězdiček! Kéž bych si mohla vymazat paměť a jít číst knížku znovu a znovu si tu báječnost užít!
Murtagha zbožňuju už z předešlých knih, co má Trna, tak je ještě víc skvělý a moc mě oba baví. Na jejich dobrodružství jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že existuje, a to jsem ještě neměla přečtené všechny díly Odkazů dračích jezdců.
Kniha se četla úplně sama, jedno dobrodružství za druhým, mezitím vzpomínky na tyranii předchozího krále. Trna mi bylo neskutečné líto, co musel prožívat.
Jen doufám, že brzy, brzyyyyy, vyjde pokračování.
Po dlouhé době jsem se vrátila k Paolinimu a drakům,poslouchala jsem audioknihu namluvenou Martnem Stránským.Místy je kniha zdlouhavá a trochu ufňukaná,ale celkově příjemný zážitek.Pokračování bych přivítala.
Eragona mám přečteného několikrát, takže jsem se nezdržovala a vrhla se rovnou na Murtagha, jen co mi knížka přišla do ruky. Ano, pár věcí jsem si v Inheritanci musela dohledat, včetně mapy, ale nebylo to nic zásadního, spíš jen pro můj dobrý pocit.
V minulosti dostali Murtagh s Trnem hrozně naloženo, tak jsem ráda, že se k jejich příběhu autor vrátil a vrátil se se ctí.
Začátek knížky byl akční a hodně mi připomínal původní sérii. Střed by šel určitě trochu zkrátit, v Nal Gorgothu se to místy táhlo, ale konec byl zase parádní, napínavý a akční, takže jsem byla ve výsledku spokojená.
Knížka mi krásně sedla do nálady, miluju draky a jestli pan Paolini opravdu napíše pokračování, tak si ho s chutí přečtu.
Znovu jsem si přečetla všechny 4 knihy + 1 s povídkami než jsem se pustila do Murtagha. Je to dobře psané, ale místý zdlouhavé. Nebavilo mě to tak jako příběh Eragona. Když nad tím přemýšlím je to asi tím, že tam není zas tak tolik postav a tím pádem rozmanitost. Je tam Murtagh a občas Trn (ale Safira měla v knihách víc prostoru jako samostatná bytost), kočkodlačice a pak je tam Bachel a dlouho dlouho nic... možná je to i tím tajemnem. U Eragona od začátku víme o zlém králi. Tady to bylo trochu složitější a možná to čekání způsobilo, že jsem hlavně v první polovině knihy trochu tápala a čekala, co se bude dít. Paradoxně mi ale i ta první polovina docela odsýpala. Ale četla jsem přiměřeně během asi 2-3 týdnů, protože až tak mě to nepohltilo, abych musela přečíst za 3-4 dny. Upřímně doufám, že bude ještě nějaké pokračování. I když mě to nebavilo, tak jako Eragon (mé nejoblíbenější knihy), pořád to v rámci série klidně budu číst znovu. Jo a Eragona jsem poprvé četla asi ve 30, takže to není tím, že by to byl příběh mého dětství ;)
Neměla jsem si znovu před čtením dávat celou sérii, protože Eragon to prostě není. To není pomluva. Jen bych to prostě hodnotila líp, kdybych si Eragona znova nečetla. Některé pasáže mě nadchly, dýchala na mě atmosféra předchozích dílů a moc mě bavilo, kam se příběh ubíral. Jiné mě nudily a kdyby jich nebylo, asi bych hodnotila výš. Obecně jsem v poslední době nepřítelem moderních “snových pasáží (tady mě opravdu bavila jen jedna,a ta se týkala minulosti Murtagha, kterou už jsme trochu znali z předchozích vyprávění). A taky mě při čtení rozčiluje kurzíva. I tak doporučuju všem fanouškům. Průšvih to rozhodně není a další díl si stopro pořídím!
Čtivé lineární vyprávění. Spíš pohádka, je rozdíl to číst jako teenager a jako dospělý. Nicméně závěrečná akce byla moc pěkná a pokračování si určitě zase přečtu.
Nemůžu pochopit jak se ty dobrodružstvý mohli vejít do té knihy? I když byla tak tlustá?! Moc doporučuji!
5*
Na příběh Murtagha jsem se moc těšila. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst a naladit se na stejnou vlnu. Přece jen uběhlo pár let, kdy jsem na všech předešlých knížkách ujížděla. Myslím, že i pan spisovatel už se zpětně nedokázal vcítit do postav jako dřív. Ale stejně to byl pro mě příjemný návrat do Alagésie. Doufám, že to ještě není uzavřená záležitost, protože ten konec mě zase navnadil. Beru tuto knihu jako takového předskokana k dalšímu pokračování. Moc se za to přimlouvám, protože je v tom přeci nemůžeme nechat,né?
Nelíbilo, proč?
Eragona bych přirovanala k tomu, že dostanete hříbě. Opečováváte ho, roste s vámi po mnoho let, zažijete s ním spoustu zážitků.
Murtagh je 2týdenní tábor na jezdeckém táboře.
Dost o tom vypovídá dovětek autora, že Murtagha napsal na základě dotazu z Twitteru. Příběh je plytký s dětským pohledem na svět. Murtagh se plácá životem a nemá směr a stále zpytuje svědomí ať už kvůli sobě, nebo svému drakovi.
Kladem je však poznání vedlejšího hrdiny a poznání dalších zákoutí ze světa Alagesie
(SPOILER) Vůči prvním čtyřem dílům tento trochu pokulhává, myšlenka špatná nebyla, příběh se mi četl dobře a i docela dobře plynul, ale spíš mi vadila Murtaghova "nesoudnost". Některé věci asi mohl vyřešit jinak, tak moc si chtěl očistit jméno a hrát si na "klaďáka" až přitom riskoval zotročení sebe i draka Trna. Přitom mohl Bachel přelstít tím, že jí mohl jít dobrovolně na ruku, získat si tím její přízeň, zjistit tím více odpovědí na nezodpovězené otázky, vyhnout se jejímu mučení a trávení jedem a pak jí zasadit v jejím nevědomí smrtelnou ránu nožem do zad. Napsat to šikovně tak, aby si čtenář celou dobu myslel, že je Murtagh podlá krysa a udělat z něj Mirka Dušína až v závěru by nemuselo příběhu ubrat na dramatičnosti a spíše by to mohlo vyústit v nečekaný a nepředvídatelný závěr.
Po skvělém Eragonovi jsem se na pokračování moc těšila. Kniha určitě nezklamala, postavy byly opět plastické, se svými chybami, problémy i rozpory. Oproti předchozí sérii se mi zdála pomalejší, táhlejší. Pořádná akce přichází až na konci. Ani děj nebyl tak rozmanitý a propracovaný. Ale určitě byl položen základ pro mnoho dalších příběhů, které ještě mohou vzniknout, a já je určitě přečtu všechny.
Můj názor je že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky.
Když jsem viděl Eragona na pultech, zaradoval jsem se, jelikož jsem si tuto postavu v čtyřdílné sáze o Eragonovi velmi oblíbil. Musím říci, že mě kniha částečně zklamala. příběh mi vyšel vystavěný takový, jako že musel být napsát. Ani u jedné zápletky se mi nestalo, že bych napětím nedýchal, některé pasáže mi přišly zdlouhavé. Trošku mi kniha připomínala klasickou RPG hru, kdy postava, aby něco udělala, a získala, musí jít jinam a tam něco vykonat, a tak se celkově posune v ději. Polovinu příběhu ztrávil Murtagh s tou čarodějnicí Bachel, což byla pasáž, která mě nějak příliš nezaujala, tudíž se mi tato kniha nečetla zrovna snadno. nestalo se, aby mě vyloženě pohlitila, jako se to stalo s prvními čtyřmi knihami. Nutno podotknout, že už je mi mnohem více, kdy jsem četl a prožíval Eragona, což asi má také vliv. Jediná pasáž, ktrá mě z Murtagha docela bavila, byla ta linka s tou kočkodlačicí a jak lovil tu mega rybu. Za mě 3*, protože prvním 4 knihám jsem dával po 5* a Murtagh se jim rovnat nemůže. Ale jak říkám, je to jen můj osobní názor.
Christopher Paolini se rozhodl vrátit do světa Alagaësie a dal nám Murtagha. A co na to říct? No, je to jako návrat na místo, kde jste kdysi nechali srdce – jen zjistíte, že nábytek přestavili a chybí pár polštářů.
Murtagh je fascinující postava a vždycky byl trochu tajemnější než hlavní hvězda Eragon. Tahle kniha se mu snaží dát zasloužený prostor, což je skvělé. Ale chvílemi to působí spíš jako přemýšlení nad tím, co mohl dělat mezi bitvami, než jako velkolepý příběh.
Paoliniho psaní je pořád detailní a poutavé, ale tempo? Občas by si zasloužilo trochu šťouchnutí – někdy máte pocit, že se děj plouží rychlostí unaveného draka. Navíc některé nové vedlejší postavy se zjevují a mizí, jako by se přišly jen pozdravit a pak zmizely na dovolenou.
Ale abychom byli spravedliví – když kniha funguje, tak vážně funguje. Murtaghovy vnitřní konflikty jsou hluboké a jeho cesta za sebepoznáním je něco, s čím se dá dobře spojit. A ano, pořád jsou tu draci. DRACI!
Murtagh je trochu jako starý přítel, kterého rádi vidíte, ale po chvíli si uvědomíte, že mluví hlavně o sobě. Stojí za přečtení, hlavně pokud jste fanoušci série, ale neslibujte si od toho nový Eragon
Na úvod podotýkám, že knihu jsem odložila nedočtenou. Paolini oprášil jednu ze svých postav bájného světa draků, elfů, trpaslíků a vdechl jí další, samostatný život. Příběh už ale pro mě ztratil onen pel tajemného dračího světa naplněného mýtickými postavami pohádkového světa. Neustále připomínání minulých událostí (jakoby člověka musela potrefit totální ztráta paměti), a permanentně vyzdvihované propojení a souznění Murtagha s jeho drakem na jejich společné cestě kdoví kam naplněné patosem a postrádající jiskru a humor, jsem nakonec nedala. Netvrdím, že se k tomu Paolini nakonec nemohl dopracovat, ale pohár mé trpělivosti přetekl, tak se to nejspíš nedozvím. Škoda. Autorovi došly nápady i příběhy. Tento umíráček si Odkaz dračích jezdců nezasloužil.
Odkaz dračích jazdcov patril kedysi k mojim obľúbeným sériám. A stále ju mám veľmi rada, necelá dva roky dozadu som si dala re-reading a stále som bola nadšená. Takže som sa na pokračovanie celkom dosť tešila. Len ma celkom dosť sklamalo. Hneď od začiatku som mala problém so začítaním sa, Eragon ma kedysi pohltil od prvej strany a tu nič, ani po desiatkach strán. Štýl písania mi prišiel taký zvláštny, iný, alebo to možno bolo prekladom, neviem, boli tam niektoré slová, ktoré mi prišli dosť rušivé, napríklad Muckmaw alebo bergenhed (nejaká ryba), nepasovali mi k príbehu. No a ani samotný príbeh ma nejak nenadchol. Čakala som, že autor si po tom, čím už predtým musel Murtagh prejsť pripraví pre neho nejaký veselší osud, ale zjavne nie. Aj tu sa mu diali veľmi škaredé veci, ktoré ale ku mne nejak neprenikli, navyše mi tam chýbal nejaký spád, napätie... A miestami to bolo celé veľmi rozťahané, na niektorých miestach zase trochu nelogické, miestami ma to vôbec nebavilo čítať a chcela som knihu zavrieť a odložiť... Priznám sa, že návrat do Alagaëzie som si predstavovala ináč. Príbeh má navyše otvorený koniec, takže sa zjavne niekedy dočkáme aj pokračovania. Len neviem, či sa na neho teším.
Odkaz Dračích jezdců pro mě nikdy nebyl to pravé ořechové, nicméně má tato série pro mě očividně jistou přitažlivost, protože čtu stále dál a protože se také vracím. Možná jsem doufala, že s mnohaletým odstupem od posledního dílu autor více vyrostl - ale nějak mi to nepřijde. Četla jsem ráda, ale děj mi přijde příliš rozvláčný a plytký, z tak perspektivního světa by se podle mě dalo prostě vytěžit více.
U knihy bych uvítala delší předmluvu o předešlých dílech, to troska mi opravdu nepomohla a číst znovu všechny díly se mi nechtělo. Tím jsem přišla o pár spojitostí, ale co se dá dělat. Jinak se mi kniha líbila, příjemný návrat k Jezdcům. Mě fňukání nevadilo, každý se potřebuje občas politovat. Spíše v druhé půlce mě rozčilovalo jeho chování a zároveň chápu, že bylo potreba utvořit nějakou zápletku. Celkově jsem spokojená. Uvidíme, co bude dál.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Paolini neuspěl v tom, v čem už neuspělo mnoho jiných autorů, kteří také ze zajímavé vedlejší postavy udělali hlavní pro nový příběh.
Za mě je tato kniha velké zklamání. Ačkoliv byl Murthaq asi nejzajímavější vedlejší postavou Eragona, tak rozhodně se nestal dostatečně zajímavou postavou, aby utahl vlastní příběh. Bohužel mu v tom vůbec nepomáhá jeho drak Trn, který příběhu vůbec nic nedává a jeho osobnost je nijaká.
Kromě několika málo pasáží se kniha strašně vleče a já se nemohl začíst a knihu jsem neustále odkládal. Pokud bede další díl, tak budu hodně přemýšlet jestli se mám do něj pustit, protože toto bylo celkem utrpení.