Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Musela jsem zemřít série
1. díl >
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 ,Originální název:
Dying to be me, 2013
více info...
Přidat komentář
Prvni cast knihy, kde se popisuje autorcin zivot byla docela dobra, ale druha cast byla prilis rozvlekla a mohlo by se to hodne zkratit, protoze myslenky se casto opakovaly.
Kniha stojí za přečtení. Ačkoliv autorka není spisovatelkou, pravděpodobně zažila něco neobvyklého. Některé pasáže jsem přeskakovala, přesto mě kniha zaujala. V naší rodině byla zcela shodná nemoc, zajímaly mě proto okolnosti nemoci, nejsem lékař, ale ze zkušenosti si přesto myslím, že nemoc nevyléčil zázrak, ale část chemoterapie. Při této nemoci je rozhodně důležitá psychika a také změnit postoj k životu a psychika se nemocné autorce rozhodně zlepšila. Čtěte.
Tato kniha pro mě bohužel byla velkým zklamáním, čekala jsem od ní více. První část, kde Anita popisuje své dětství, se mi líbila, ale druhá část pro mě byla až moc "duchovní".
Úžasná kniha. Hltala jsem ji ... nemohla přestat číst. To, že se některé pasáže jako by opakují, mi vůbec nevadí, stejně je tam vždy něco nového. Teď mi stačí sem tam do knihy nakouknout a vždycky mne jakoby "srovná". :-) Krásná, rezonuji s ní ... vyvolává zklidnění, lásku, radost ze života i pocit "všechno je vždycky v pořádku, ať se děje cokoliv" ... :-)
Skvělá kniha o tom, jak je pro člověka důležité poznat sám sebe, mít se rád a jít svou vlastní cestou. Velmi inspirující výpověď o tom, jak je možné přistupovat k životu a k sobě samému. Kniha mě nadchla, ale přiznávám, že obdobné knihy čtu a jsem těmto tématům otevřená. Souhlasím s tím, že racionalisty či jiné "neezotery" kniha neosloví a zůstane nepochopena. Každý máme jinou cestu, jinou knihu :-) Manžel "neezoter" raději dočetl Marťana :-)
.. Umožnilo mi to zbavit se veškerého strachu: a to byl klíč k záchraně mého života ..
Jak tu již bylo zmíněno, přišlo mi, že se kniha od určité části stále opakovala. Za strasti, které si autorka musela prožít a za nový pohled na smrt dávám 2*. Bohužel jsem čekala více..
Kniha zajímavá, jen druhá polovina se hodně točila kolem pocitu autorky a přišlo mi to stále dokola.
Výborná kniha, která pomůže člověku uvědomit si, kdo je. Četl jsem Eckharta Tolleho, Čtyři dohody i Pátou dohodu, líbí se mi myšlenky Buddhismu a tato kniha mě definitivně potvrdila, že jediná cesta pro mě je cesta k sobě... Jsem moc rád, že jsem na ni narazil, děkuji autorce, vědomí Celku a slova obsažené v knize mě osobně velice pomáhají.
Oslovily mě hlavně dvě závěrečné kapitoly, které knihu vyšouply z balíku ostatních rádoby duchovních rychlokvašek (typu Coelho). Ta paní to prožila a podává zprávu, nehodlá přesvědčovat a díkybohu se netváří ani vševědoucně. (jako Coelho, např.) Víc takových, prosím :-).
Kniha je fascinující pro ty, se kterými ladí. To buď člověk cítí, nebo ne. Určitě nebude lehce stravitelná pro ty, kdo nemají s podobnou tématikou žádnou zkušenost. Ti, kteří už "něco vědí", se mohou hodně hluboce pročíst až k jádru. Líbí se mi, že autorka je pravdivá, i já jí uvěřila každé slovo, jak už tady někdo napsal. Na nic si nehraje, snaží se jen sdělit, co prožila a jak s tím prožitkem naložila ve svém životě. Ten život POTOM není tak jednoduchý, protože jí málokdo rozumí a ona to cítí, ale není tu pro to, aby se trápila, to už ví, na rozdíl od mnohých z nás :-) a umí to žít. Nevím, jak dokonalý je překlad z originálu, na tom hodně záleží, ale pro mě je tato kniha krásná, inspirativní a těžká.
Nějak nejsem moudrý z této knihy.... možná je to tím, že dnes bylo takové vedro, ale měl sem co dělat abych ji vůbec dočetl... většinou sem měl i problém zjistit kde sem minule přestal... věřím tomu, že autorka prožila něco úžasného a měla neuvěřitelné (štěstí?), že dostala druhou šanci, ale podle mě je to spíš o tom, že každý to prostě vnímá jinak... Ale je fakt, že poslední bitva se odehrává v hlavě... pokud to hned odpískáte a odepíšete v hlavě, prohráli jste...
Forma není určitě nejlepší ale zrovna u téhle knížky je důležitější obsah a ten je opravdu zajímavý a celkem motivující.. Kdyby byla napsaná ještě trošku jiným, propracovanějším způsobem, zasloužila by i 5hvězdiček..
Není to sice žádný literární skvost, ale to vůbec nevadí, u takové knihy bych to ani nečekala, myslím, že by si ji měl přečíst každý, protože to člověka posune někam dál, uvěřila jsem autorce každé slovo.
Fascinující kniha dle skutečné události, první polovina těžká, nedoporučovala bych vážně nemocným, ale druhá část plná naděje, šance, uzdravení a radosti ze života. Zázraky se dějí....
Připojím se k těm, pro které byly stravitelnější první dvě třetiny knihy a ta poslední těžší. Asi opravdu nejsem duševně tak daleko, abych poslední část knihy plně vstřebala a pochopila... Každopádně po spoustě beletrie to bylo při nejmenším zajímavé a možná i trošku podnětné.
Poutavý, silný a místy neobvyklý příběh o překonávání nemoci i sama sebe, lásce a vytrvání.
Jak Anita v knize píše, její příběh a její kniha mají moc léčit. Nemusíme projít stavem klinické smrti, stačí, když si (pomocí knihy) uvědomíme svou velkolepost, pochopíme, že si tento svět tvoříme pomocí svých emocí, myšlenek a činů. Je jen na naší zodpovědnosti, zda budeme žít ve strachu a nebo pochopíme, že jsme milujícími dokonalými bytostmi, že nemusíme nikomu nic dokazovat a nikdo nás nemůže ovládat.